Nepřestávej

Začíná se mnou rvát nejistota.Mikeš už nebyl týden doma. Máma říká, že už se nevrátí, ale já nepřestávám věřit. Nepřestávám doufat. Nic jiného mi nezbývá. Doufám, že jeho „couravé“ dny ještě neskončily. Že se ještě vrátí a že budu zase šťastná. Atmosféra tomu však moc nedopomáhá. Všichni už přestali doufat, ztratili všechny naděje. Nevěří, že se moje milovaná kočička ještě někdy vrátí.
I mě svědomí zrovna moc nepřidává. Napadají mně děsivé myšlenky. Zbývá mi jen doufat, že se nikdy neuskuteční. Jako by mi chtěl někdo schválně ublížit. Jako by…………
A pak se zase začínám ptát sama sebe. Nebylo už dost těch promarněných a probrečených nocí? Kdy mi zase začne osud přát a vrátí mi moji kočičku, moje všechno?
Nikdy.
Ubíhají vteřiny, minuty, hodiny, dny, noci a týdny marného doufání, že se ještě objeví.
Nikdo ho nikde neviděl, nezahlédl. Nic nevnímám. Ani to zbytečné utěšování, že to zase není tak dlouho, že mám ještě naději na vrácení mého miláčka.
Jenže oni si myslí, že jsem tak blbá a že si nechám namlouvat něco, co vůbec není pravda. I oni tomu nevěří a já to moc dobře vím. Už nemám pro co bych žila. Ale snažím se vzchopit, být statečná a vlít si do srdce novou naději. Přemlouvám rodiče, aby sehnali nového kocourka, nového Mikeše pro kterého by byla radost žít. Abych už nemusela marně doufat a přemlouvat mé svědomí. Jenže oni už nechtějí
Znovu se vrací ty hrůzné myšlenky, ty promarněné noci, dny a týdny. Ty prolité slzy které stékají po mé tváří každou noc. Zase se vrací ty chvíle kdy jenom sedím a koukám z okna a marně doufám, že na něj za chvilku vyskočí Mikeš a já budu zase šťastná. Marně.
Ale přeci se nevzdávám. Přemlouvám mámu, aby koupila kocoura nebo kočku.
Nakonec mi to vyjde. Sháníme novou kočičku, konkrétně kocoura.
Jednoho dne přicházím domů a pod stolem si v pelíšku polehává moje nové, druhé já. Moje nová naděje pro chuť do života. V té chvíli se všechno mění. Mám radost, nebrečím, nemarním noci a dny doufáním. Na Mikeše sice nikdy nezapomenu, nikdy neztratí místo v mém srdci a kdyby se kdykoliv vrátil, je pro něj místo vždy.
Já jsem teďka zase šťastná. Všechno dělám s chutí a mám radost z života a hlavně, jsem na sebe hrdá, že jsem to nezabalila ani když bylo nejhůř.