Zima

Z vyhřátého pelíšku se dostávám o půl deváté ráno a pociťuji příjemný pocit tepla po celém těle, po dlouhém a zdravém spánku.
Snídám a každé sousto si vychutnávám zvlášť pečlivě. Po snídani následuje pár čokoládek z adventního kalendáře. Jejich krémová chuť se mi rozlévá po celém jazyku a nevědomky přivírám oči nad tímto lahodným zákuskem.
Idylka už ale končí. Venku je mínus deset stupňů Celsia a už při té větě, kterou mi babička oznamuje, mi přelétá mráz po zádech a naskakuje husí kůže. V té zimě musím ven, a tahle představa mi vhání slzy do očí.
Se zatnutými zuby a zaťatými pěstmi si navlékám bundu a proti své vůli opouštím hřejivý, teplý babiččin byt.
Naposledy vyhlédnu skrz okno ven na vysoký strom, jehož větve sebou bezmocně hází ve studeném a krutém severním větru, a na vrány, silné vrány právě hledající potravu v polozamrzlé zemi.
Jsou ve skrze celé imunní vůči té zimě, kruté zimě, která zalézá až do morku kostí a nehodlá se za žádnou cenu pustit.Každý, kdo vyjde v toto období ven, musí svést těžký souboj s paní všemocnou Zimní královnou.
S povzdechem vycházím ven s čepicí přitáhnutou těsně k uším a se svým spolubojovníkem po boku - babičkou - se chystáme vzdorovat zimě.
Na uvítanou nám ledový vítr zavane do tváře a já slyším jeho ukrutný, nemilosrdný a vysoký hlas jak se mi směje do ucha. Ano, stejně jako jeho sestra Meluzína, jenž skučí a vyje hned jak se její bratr Vítr přiblíží.
Stojím skoro opuštěná na skoro opuštěné autobusové zastávce a pozoruji, jak už nikde nejsou vidět ani slyšet veselí malí ptáčci zpěváčci, jak mráz dobyl už značnou část půdy na které stojím, a jak mi zase skučí vítězoslavným smíchem do uší.
Celou dobu jsem otočená zády a náhle si uvědomím, že se chovám jako zbabělec a otočím se statečně tváří v tvář Zimě. Pokouším se naivně cítit alespoň náznak přírody..., ne, nejde to., Zima vše zahubila. Pociťuji pouze její chlad, hořkost proti všemu živému. Nová sepultura.
Dělá se mi z toho zle, potřebuji být daleko, daleko od toho krutovládce bezcitného!
Ano, již překračuji domovský práh a známá vůně bytu se mi mihne kolem nosu. Milé a přívětivé teplo se mi proplétá skrz končetiny a šimrá mě po obličeji.
Uléhám a teplé zázračné přikrývky mě pohlcují a ukolébávají k dalšímu sladkému, tentokráte umělému spánku.
Dnes mě Zima přemohla, cítím stále její hořko-ostrý chrapot, který mi vloudila do krku, ale hřejivé teplo domova mi zase vrací ztracenou náladu a VÍM, že jeho zázračné schopnosti dovedou, že se brzy uzdravím.
Hřejivé teplo domova, vůně pečené buchty, hlaholivý dětský smích, mámin laskavý úsměv a pohlazení..., to jsou zázračné věci, které vyléčí všechny neduhy.