V Horách

Jednoho slunečného červnového dne, mne můj přítel
Kopající Medvěd pozval na vyjížďku do svatých hor,
které se majestátně tyčily v dáli, nad horkem do
žluta sežehlou prérií. Pomalu jsme jeli krajem a nad
hlavou nám kroužil jestřáb. Kopající Medvěd byl
zkušený lovec i bojovník. Mnoho let strávil v prérii
i sám na vrcholcích svatých hor, kde hledal
medicínu pro sebe, i svůj lid.
Poblíž svatých hor jsme se zastavili u průzračně
čistého potoka napojit koně. Vzduch byl plný letních
vůní a poletujících semínek trav a pylu. Kopající
Medvěd měl krásnou košili s dlouhými třásněmi,
ozdobenou několika skalpy a pramínky koňské ohánky.
Brzy jsme stanuli na místě, kde se nám naskytl
nádherný pohled na svaté hory vystupující z
nekonečných rovin velkých travnatých plání ,mezi
nimi a nebem. Pod námi bylo předhorské údol
í s břízkami, říčkou a borovými lesíky. Kopající
Medvěd i já jsme se společně zhluboka nadechli
čerstvého vánku z hor. Po chvíli Kopající Medvěd
pravil:,,Paha Sapa, Srdce světa. Jsme na místě. Pro
Lakoty je tato země posvátná, je naším domovem.
Nejen pro nás je to však posvátné místo, stejně i
pro naše bratry Čejeny, a také pro naše odvěké
nepřátele…Legendy pravý, že zde se narodila
všechna zvířata a odtud se rozptýlila do prérie,
aby se stala potravou a ošacením pro lidi.“
Pomalu jsme vyjeli cestičkou mezi nízkými
borovicemi a u malé skály uvázali koně. Dál jsme
pokračovali pěšky. Slunce se tou dobou snášelo
k západu a pláně před pod námi se barvily do ruda.
Kopající Medvěd mne zavedl na místo, odkud se
naskýtal překrásný pohled na nekonečné moře prérie
a nebe. Usedli jsme do trávy pod strom, na kterém
byla zavěšená orlí pera a různé obětiny, vlající
zvolna ve větru. Chvíli jsme tam tak seděli a tiše se
modlili. Kopající Medvěd po-té pronesl:
,,Velký Duch stvořil květiny, potoky, borovice,
cedry-stará se o ně. Nechává vánek čechrat jejich
větve, dovolí jim dýchat, napájí je, pod Jeho
dohledem rostou. Stará se o i mě, dává mi vodu,
krmí mne, díky Němu žiji s rostlinami i zvířaty
jako jeden z nich. A proto si přeji po všechny
dny svého života zůstat Indiánem. Zůstaneme
dnes tady a budeme činit obět´ Velkému Duchu.
“ Kopající Medvěd se po těchto slovech postavil
a tváří ke slunci na západě se nahlas modlil.
Naslouchal jsem bez dechu, jako by ona
modlitba vycházela i z mého srdce.
,,Velký Duchu, jehož Hlas slyším ve vání větru
a jehož Dech dává celému světu život-vyslyš
mne! Předstupuji před tvou Tvář jako jedno z
Tvých mnoha dětí. Pohled´ jak jsem malý a
slabý, potřebuji Tvou Sílu a Moudrost. Dovol mi
, abych vždy chodil ve Tvé kráse a vždy se
mohl dívat na červený západ slunce. Kéž si
nikdy nepřestanu vážit věcí, které si stvořil
a mé uši kéž slyší Tvůj hlas. Dej mi prosím
moudrost, abych poznával tajemství, které Jsi
vložil do každého lístku a každé skály. Sílu
mi dej, abych mohl bojovat proti svému
nejsilnějšímu nepříteli, sobě samému. Dej,
abych k Tobě vždy přicházel s čistým
a upřímným srdcem a aby můj duch, až se mé
dny nachýlí jako slunce k západu, před Tebe
předstoupil beze studu“.
Svlékli jsme se do spodního prádla a ulehli na
Matku Zemi, abychom jí mohli naslouchat
a poděkovat za její dary. Nyní jsme byli v jejích
rukou a ona nás ochraňovala. Bylo to velice
zvláštní. Stali jsme se zase jen bytostmi, jen
tvory, které Země a Velký Duch stvořili a kterým
poskytli vše, co je třeba k životu. Nebylo ego,
nebyla pýcha, jen já-nahý, uprostřed pustiny,
živé pustiny. Pokorný, nahý a chudý,
obklopen zvuky noci. Bílí Lidé na toto posvátné
spojení s přírodou zapomínají. Zabíjejí buvoli
pro zábavu a chtějí vlastnit a měnit vše pro
svou potřebu. Největší svatý muž jakého jsem
kdy poznal, na toto řekl: ,,Tímto způsobem
brzy na lidi přijdou nemoci a všichni pomřou.
“ Vzpomněl jsem si také na slova náčelníka
Dunivého Hromu, který pravil, že člověk není
vládcem, je pouhým správcem. Člověk má
zodpovědnost za Zemi, nikoliv moc. Musí se
o Zemi starat a když si od ní něco chce vzít,
musí také něco odevzdat. To vše se mi v té
mystické tiché chvíli ve svatých horách honilo
hlavou. Celou noc jsme tak strávili v jednotě
s vesmírem a Duchem.

Když ráno vyšlo slunce a ozářilo nás svými paprsky,
přinesl Kopající Medvěd dýmku a obětoval ji čtyřem
větrům, Otci nebe a Zemi. Zapálili jsme posvátný
tabák a zakouřili si. ,,Kouř z této dýmky stoupá do
vesmíru a tam se pojí s dechem Velkého Ducha.
Takto se k Němu naše modlitby bezpochyby
dostanou.“ Kopající Medvěd po-té vzal do ruky
kámen, podíval se na mne a řekl:,,Cítíš jak tento
kámen žije? My živé bytosti věříme, že vše je živé.
Ne jen lidé a zvířata, ale i tento kámen, voda, země,
a vše, co k ní patří. I tyto vlasy..“ , a ukázal na
skalp přišitý k jeho jelenicové obřadní košili.
,,Nositel těchto vlasů má na hlavě lysinu, jeho vlasy
žijí u mě. Zabíjel jsem bílé, protože nás napadli
a chtěli nám vzít naši zemi.“ Chvíli mlčel a hleděl
do dálav prérie, než pokračoval:,,Nedáváme svému
Bohu peníze. Peníze nás neučiní Šťastnými.
Dáváme Mu své modlitby, svá díkuvzdání. Ale
někdy Mu dáváme jedinou věc, která nám opravdu
patří, naše tělo, svou bolest. A o tom je náš Tanec
Slunce-dávat Bohu své tělo a bolest. Samozřejmě
společně s modlitbou díků. Jediný zákon, který
respektujeme je zákon přírody, zákon Boží.
Black Hills, tyto posvátné hory, jsou naším
kostelem. Vítr, déšť´ a hvězdy naší Biblí. Svět je
pro nás otevřenou knihou. My Indiáni jsme ji
studovali miliony let. Až budeš žít zase mezi
bělochy, nezapomeň na to. Bílí nevěří, že je
vše živé. Pro ně je vše mrtvé. I jejich vlastní lidi.
A když se něco ve světě bílých pokouší žít,
zabijí to.
Slyším o tom, že bílí přicházejí více a více. Ale
nebojím se. Mluví stále o velikých městech ve
svém domově za mořem na východě. Proč ale
tedy přicházejí do naší země? Myslím, že v těch
jejich městech na východě totiž všichni pomřeli
a ti, co přicházejí do naší země, pomřou brzy
taky. Slyšel jsem o tom, že prý věší své lidi
za provaz aby vytrhli jejich duše z těla a že své
ženy musí nejprve něčím obdarovat, když s
nimi chtějí ulehnout. Tomu opravdu nerozumím.
Tento jejich svět, je pro mne těžko pochopitelný
.“ Položil jsem svou ruku na jeho rameno a řekl
jsem, že tomu taky nerozumím.
Na cestě zpět jsem se zastavili na místě, kde se
nám hory pomalu ztrácely z dohledu a Kopající
Medvěd začal zpívat:,,Lakotové musí přežít, aby
naše děti mohli žít v míru. Paha Sapa není na
prodej a nikdy nebudou. Musíme povstat a křičet
tato slova. Lakotové musí povstat jako jeden muž.
Naši otcové umírali pro naši věc a my zemřeme taky.“
Kopající Medvěd dodal:,,Slyšel jsem, že náčelník
Oglalů Rudý Oblak odvedl své lidi do rezervace
a podepsal mírovou smlouvu s velkým otcem bílých
ve Washingtonu na východě. Jeho lidem se ale
nedaří dobře, čas od času některý opustí jeho
vesnici a přijde k nám. Můj lid se brzy vydá na
sever. Sedící Býk a Šílený Kůn nás svolávají.
Říkají, že je čas se sjednotit. Putují s námi i
naši bratři z jihu, Čejenové a jejich
spolubojovníci Arapahové.
Poučil jsem tě o moudrosti našeho lidu, jak jsi
chtěl, nyní je jen na tobě, jak se rozhodneš
. Každý musí následovat především cestu svého srdce.“

Na večer dalšího dne jsme dojeli na dohled k vesnici.
Kopající Medvěd mne ještě naposled poučil:
,,Nezapomeň, že tvůj duch je svobodný jako tee-pee
na prérii. Kéž tiše září pokojem. Nechť´ je tvé srdce
jako srdce dítěte. Takovým srdcím totiž Velký Duch
dává poznat to, co ostatní nepoznají. Zůstaň v náručí Wakan Tanky, Velkého Ducha.“

Dalšího dne byl již tábor Kopajícího Medvěda na pochodu.
Koně, ženy, děti a válečníci. Zůstal jsem sám, ale
moudrost tohoto lidu mne učinila lehčím. Byl jsem sice
sám uprostřed planin, ale necítil jsem se tak. Pro
Lakoty totiž samota nikdy neexistovala. Vše ke mně
mluvilo a smálo se, kameny, tráva, stromy. Byl jsem
ten nejbohatší osamělý člověk na světě.