Nechci žít!

Nevím co se to se mnou děje. Jsem jako postava bez tváře. Jsem psychicky na dně. Pořád nemůžu spát. Mám uplakané oči a...do kůže se vrývá břitva! Výš jak to mohlo být? Ruka v ruce, Romeo a Julie. Výš jak to je? Deprese, strach, bolest. Něco uvnitř mě, mi říká-nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej! Ale moje přání je užít si svůj poslední tanec a pak zemřít, před očíma těch, pro které jsem neexistovala, aby jsi mě aspoň jednou a naposledy všimly. Ti, kteří nemilují život, si jej nezaslouží! A proto bych se tady na tom světě neměla déle zdržovat! Smát se neumím-zapoměla jsem to, žít neumím-nikdy jsem nezjistila co je to, hádat se umím-používám to poslední dobou pořád, smrti se nebojím-těším se na ni-chci aby přišla! Změna je jedinou Konstantou. Ale proč se u mě pořád všechno mění k horšímu? Nemáš-li rád sebe, nemůžeš mít rád i ostatní lidi! Nemám se ráda, ale ostatní pro mě mají neskutečnou cenu. Tak proč chci všechno zkoncovat? Protože padlí andělé jdou do pekla. A já jsem anděl bez křídel, neumím létat. Potřebuji cítit bolest, v pekle je oheň, který musím uhasit. Nechci aby tam zkončily mí přátelé a spálili se. Je jim dobře ve světě plném nebezpečí ale někdy i krásy-ovšem já chci pryč! Narodil ses jako original, nezemři jako kopie. Umírám s dobrým pocitem na srdci...