Na rubu líce času s April...

...dotesal do mramorové části sošky malé runy a otřel si kapesním ubrouskem zpocené čelo...konečně hotovo...poodstoupil aby se podíval z různých úhlů na hotové dílko, zda ještě není třeba něco doladit...a také pro potvrzení, že v celkové kompozici budou ty jeho záznamy neviditelné...jemný prach co ulpěl na patře spláchl pintou piva...a prohlížel si dál svůj výtvor v ranním úsvitu, který dodával tomu stvoření na záhadnosti...ano...to je přesně ono....

To se stalo už dávno, ale od té chvíle se můj život změnil...ani nevím,co mě to tenkrát popadlo...normálně totiž kámen se dřevem nemíchám...ostatně i zakázky, které zřídka dostávám / v okolí jsem znám spíš coby pastevec / jsou sice z různého materiálu ovšem vždy je to jeden typ....buď kámen nebo dřevo....v tomhle případě ale nešlo o zakázku. /i když...možná ano...jen zákazníkem jsem byl já sám sobě /...před tím se mi totiž zdál zvláštní sen...byly to živé obrazy dívky....na tom by nebylo až tak nic divného....avšak co bylo pozoruhodné, že ve všech polohách a variacích pohledů jsem viděl její postavu jen napůl....jako když rozštípnete špalek...víte že to je celek, ale v ruce držíte jen část...něco jako když pohlédnete na fotografii člověka a rukou mimoděk zakryjete polovinu těla od hlavy k patě...