Zapomenout a zaplatit životem

Seděla na okně panelového bytu a koukala z něj na příchodovou cestičku. Byla jemně nalíčená a z tváře se jí vytrácel úsměv. Zapomněl...Už má zpoždění tři hodiny...Nepřijde...Slzy se začínali drát na povrch a za minutku už jí stékali po tváři. Byly to černé slzy. Byly smíšené s řasenkou, kterou si tak pracně nanášela na její řasy. Vstala a její cesta vedla do koupelny. Podívala se na odraz sama sebe. Podívala se do zrcadla a měla vztek. Jak jí to mohl udělat?...Přejela si dlaněmi svoje dílo a celé ho rozmazala. Teď už to mohlo být jedno. Znovu se podívala na odraz v zrcadle a dostala vztek. Schodila z umyvadla všechny věci, které na něm byly hezky uspořádané a složené...Poté se znovu rozplakala, ještě víc než předtím. Musela se přidržet umyvadla, aby ten náhlý tlak vydržela...Proč jsou lidé tak krutí a zahrávají si s její něžnou duší?...Proč na ní stále zapomínají, jako na někoho, koho skoro neznají?...Plánovali to přece už tak dlouho a on nepřišel...Dostala spásný nápad..zavolat mu...vylovila v kapse svých džín mobil a vytočila jeho číslo..."Ano?" ozval se hluboký hlas v jejím telefonu. "Ahoj..to jsem já..proč jsi nepřišel? Čekala jsem..." vypadlo z ní s chvějícím se hlasem. "Já..víš..už mi, prosím, nepiš ani nevolej! Bude to pro oba lepší, ano?" A pak už jen Tútútú..nepočkal si ani na její odpověď...co kdyby nesouhlasila?...bylo mu to jedno..stejně tak jako ona...Dívka si sedla do vany, nohy přehozené přes okraj a plakala...Proč?...co udělala špatně?...kde se stala chyba?...A pak udělala osudnou chybu..veškerou vinnu začala vztahovat na sebe...Ona může za to, že ho neupoutala, ona může za to, že už jí nechce vidět, ona nese vinnu za vše...podívala se do stropu a spatřila něco, co neměla....ŽILETKU...ten chladný, maličký, ostrý nástroj, jenž je schopný ukončit život za pár minut...uchopila ho do dvou prstů a přidržila si ho při zápěstí...za chvíli už jí bude všechno jedno...už nebude cítit smutek, bolest a vztek ale ani radost, lásku a štěstí....udělala to...přejela si hranou žiletky po zápěstí z něhož se v tu ránu začala linout červená tekutina...bolest byla velká, ale chvilková, a nevyrovnala se pocitu naprostého klidu a vyrovnanosti. Za malinký okamžik už bude jinde...Ze všech sil se ještě sebrala a napsala na zeď vzkaz..Při jeho přečtení se muselo ze všech očích linout slzy...Chtěla se jen omluvit...všem blízkým a těm, kteří jí ublížili, protože to ona mohla za to, že jí ubližují..nikdo jiný...jen ONA...Naposledy vydechla a bylo po všem. Na zdi za ní bylo napsáno velkým písmem: PROMIŇTE, ŽE JSEM VÁS MILOVALA...tak drahou cenu musela zaplatit za jedno zapomenutí...cenu nevyčíslitelného života...