Anděl bez křídel

Najednou jsem stála u jezera, lokty se opírala o chladné zrezivělé zábradlí a vítr mi rozcuchával slepené prameny vlasů. Po tvářích mi tekly slzy, ale nevnímala jsem to, byla jsem příliš rozrušená, než aby mi na něčem záleželo a v duchu jsem stále viděla JEHO tvář.
Ach, jak se změnil! Jak se jen za tu dobu změnil!
Měla jsem to vědět, měla jsem být připravená, protože jsme se změnili všichni, dokonce i já, ať jsem si to připouštěla nebo ne, což ovšem neznamená, že jsem se stále nesnažila být tím dobrým a obětavým člověkem, takovou, jakou mě ostatní znali.
Vybavila jsem si Michellinu tvář. Byla moc hezká, ano, možná dokonce krásná, Michelle byla tak krásná, až oči přecházely z jejího půvabu. Ty hedvábné zlatavé vlasy s medovou vůní HO vábily, její průzračně modré oči s hustými řasami ho přitahovaly jako magnet a dílo dokonaly její jemně vykrojené rty, čisté a nevinné jako okvětní plátky růže. A právě těmito rty ho tenkrát okouzlila, ale svými polibky šetřila, takže si každý její dotek vychutnával jako drahocenný poklad a každý dotek jejích nádherných vlasů považoval asi za takové štěstí, jako najít vzácného, ojedinělého motýla.
JEMU trvalo dlouhou dobu, než Michelle svolila k jejich prvnímu rande. Musel ji několik týdnů přemlouvat, ona se ale stále jenom roztomile culila a vyhýbavě po něm vrhala rafinované pohledy, a když konečně vyslovila ono vytoužené ,,ano“, ON měl pocit, jako by mu darovala celý svět.
Na první schůzku jí přinesl velkou kytici drahých bílých lilií a pak ji vzal na večeři do prvotřídní restaurace, kde jsou slova luxus a noblesa každodenní rutinou. Celé dvě hodiny spolu flirtovali, smáli se a když ji potom odvezl autem až k jejímu domu, hezky se na něj usmála a prohlásila, že by si to ráda ještě někdy zopakovala.
A pak už to šlo ráz naráz. ON s Michelle se ještě několikrát sešli, poprvé se políbili a po dvou týdnech randění spolu začali chodit.
Netušila jsem to. Nevěděla jsem nic.
A když jsem HO pak potkala, když jsem se s NÍM setkala o tolik let později, mělo mi hned dojít, že už mě nechce... nechce mě ani vidět.
Vybavila jsem si dětství, vybavila jsem si chvíle, kdy mi říkal, jak mě miluje a nikdy mě neopustí a sotva pak odjel na studia, seznámil se s ní.
Ne, tohle jsem nemohla unést. Ne, já, která ho opravdu celou dobu, co jsme se neviděli, dál slepě milovala, musela jsem to skončit.
Naposledy jsem se podívala na rozvířenou hladinu jezera. Po tváři mi stekla poslední slza.