Clair de Lune

Měsíční svit ozařujíc široké kraje.Ten správný čas na romantickou procházku.Ne však pro ni.Na břehu velikého jezera stojí dívka se slazami v očích a košili od krve.Odvrhli ji.Ale kdo? Ti kterým věřila a které měla ráda.
Kde je ,ale ten kvůli kterému stojí tady na kraji jezera?
Daleko.Daleko za lesy, za humnami.V nebi u svých andělů strážných.Tam kde není chlad,zrada ani bída.Tam kde jediný den je věčnost.
Co jí tíží? CO jí trápí? Její kamenné srdce.Srdce ,které ve své tvrdosti a pyšnosti odvrhlo člověka,který jí vždy věřil a měl jí rád.
Je tedy zlá? ANO-způsobila přece jeho smrt!Koukla se na hladinua spatřila odraz Luny.Luny ,která měla tvář toho chlapce a pobízela jí - ,,SKOČ!!tady už tě stejnak nic nečeká.Nikdo tě nemá rád.Jsi zlá,nemáš srdce.SKOČ!"
Neskočím!Nemohu za tvou smrt.Věřím ,že mě tu ještě něco čeká.Uplakaná se otáčí a spatří svou kamarádku .Na chvíli je šťastná ,ale pak pochopí ,že ona tu není aby jí odvedla.
,,Jsi kámen.Jenom přítěž.Patříš na dno jezera!"vykřikla.