Upír, kterého si vzala pod svá křídla smrt

Upír, kterého si vzala pod svá křídla smrt

Mladá dívka s černými havraními vlasy, které spadali do půli zad, utíkala lesem a každou chvíli otočila hlavu, zdali ji nikdo nesleduje. Doběhla na malou mýtinu a zlehka dýchala, byla skryta před měsícem. Černé bystré oči propátrávali okolí mýtiny. Na sobě měla tmavě zelené triko a hnědé kalhoty, u boku zase v černém pouzdře meč. Z povzdálí zaslechla hlasy mužů, kteří ji pronásledovali.
Pokud by byla člověk tak by je nikdy nezaslechla, ale ona člověk nebyla. Byla upírka. Vydala povzdech a znovu se rozeběhla. Po deseti minutách vyskočila na jednu větev, aby si odpočinula. Její pronásledovatelé se zastavili přímo pod stromem. „Kde je?“ zeptal se jeden z oněch mužů, kteří se nemohli dočkat, až ji propíchnou srdce kůlem. Než mu stačili odpovědět, ze stromu tiše seskočila ona upírka s vytaženým mečem připravená k boji a na svou smrt. Jeden z mužů se otočil, ale v tu chvíli mu už srdce proklál její meč. Ostatní se blesku rychle obrátili směrem k ní, jenže to se už mezi ně dostala a začala je jednoho po druhém usmrcovat. Nakonec je pobila, ale měla smrtelná zranění. Z posledních sil vstala a došla k jednomu stromu, o který se opřela a zavřela oči. Naposledy vydechla a pak ji už smrt vzala pod svá křídla.