Válka v kuchyni

Byl jednou jeden celozrný rohlík, který neměl rád maso. Byl namazaný nízkotučným tavený sýrem Apetito. Jmenoval se Frankie. Ležel na stole, na žlutém talíři. Nevěděl, co se děje.... Tiše se k němu přibližoval Vídeňský párek Gerard. Ve tváři měl pomstichtivý výraz. Chtěl ho rozsekat, nastrouhat, hodit ho do koše nebo spláchnout do záchodu! Tak moc mu chtěl ublížit. Nikdy mu neodpustí, že kvůli NĚMU ho jeho majitelka vyhodila mezi podřadný odpad! Gerard se ocitl v těsné blízkosti Frankieho, který o něm neměl ani páru. ''Jak zaútočit? Zleva? Zprava?'' pomyslel si Gee. ''Prostě na něj hupsnu!'' a tak se také stalo. Silný párek Gerard skočil na malý rohlík Frankie- ten se hrozně polekal. Gerard do něj strkal svojí jednou, jedinou končetinou a chudinka rohlíček Fee si myslel, že za chvíli poletí do nebíčka...

''Bože, áááá! Co je to za úchyla?! Proč do mě šťouchá? Co si jako dovoluje?''nahrnovaly se Frankiemu v hlavě myšlenky.

Gerard ho mezitím obdařil sprostými nadávkami. Fee se konečně začal bránit. Pokoušel se zabodnout svá slunečnicová semínka do jeho měkkého masitě- špekatého těla. To se mu však nedařilo, byl na něj moc namačkaný! Napadlo ho, že si vymění pozice, aby byl on nahoře. Celou svoji vahou na něj zatlačil. Podařilo se mu to! Konečně byl nahoře! Juchajdá! Bohužel se mu při této akci setřela trocha sýra... Po chvíli si pozice opět vyměnili. Fee byl zase pod Geem. Už to nevypadalo jako boj, ale mírně pozměněná pravidla válení sudů. Touto technikou se dostali až na okraj stolu. Z krvelačného boje se stal boj o přežití. A to doslovat. Ještě kousilínek se posunuli.... a už bylo jen slyšet halsité ''Ááááááá!''. Oba dopadli na zem a po nekonečném souboji se od sebe oddělili.

''Kurva párku! Podívej, co jsi udělal! Opadala mi všechna semínka!'' Rozplakal se Frankie.

Gee najednou zmlkl. Takovou reakci nečekal. Mírně znejistěl. Jeho chuť zabít Feeho klesla na aktivitu líného lenochoda. Váhal, jestli mu má vrazit rozhodnou facku nebo toho chudáka obejmout. Feemu docházela moučná voda na slzy, ale pořád měl dostatek pekařského soplu. Fňukání se změnilo na posmrkování.

''Co teď budu dělat? Nikdo mě nebude chtít! Už nejsem tak zdravý a nemám tolik vitamínů!'' řval po celé kuchyni.

Rozhlížel se po zemi a začal sbírat semínka, která spadla ze stolu na zem....

''Bože, to si taková padavka? Tak si přišel o semínka a? Já sem kvůli TOBĚ přišel o svoji pozici na jídelníčku. Byl jsem tam skoro každý den a pak mě vyřadí ze hry nějaký celozrný nízkotučný rohlík!''

''Protože jsem mnohem zdravější!!! I když.... teď už nemám svá semínka *fňuk*. Za to můžeš ty! Ty, hnusnej hnědej párek! Jak se vůbec jmenuješ, tlusťochu? Kazištíhlost? Nebo snad Kazizdrav? Tfujky! Nemám rád maso! A obvzláště tebe! Svět s tebou v čele půjde do záhuby! Kvůli tobě se zabíjejí nevinná zvířátka! Prasátka, telátka!''

''Víš kam můžeš hubeňoure? Do koše... Tebe si dopřávají pouze "rádoby modelky" a osoby s chorým mozkem. Moje jméno je vznešeného původu. GERARD. Ty se s tím tvým můžeš jít akorát nechat posypat semínky.''

''Gerard? Asi budu blinkat otruby! Škaredé to jméno! Nelíbí se mi! Já jsem celozrný rohlík Frankie! Moje rodina pochází z významného rodu Celozrnců! Mohu tě zničit, kdykoliv se mi zlíbí. Pche!''

''Mocného Vídeňského párečka neskolí ani nemoc šílených krav natož ty!''

Pokračující hádka zabránila, aby si všimli, že se k nim velice tiše a odhodlaně blíží kočka. Při pohledu na Geeho jí kapaly sliny. Ten zaregistroval šelmu, toužící po jeho ladném těle, dříve než Fee, a aby si zachránil svůj drahocenný život, tak povalil rohlíčka Feeho do cesty mezi něj a číču. Frankie upadl a kutálel se blíž ke kočičce. Zastavil se až o její tlapky. Jen se na něj dívala, přičichla k němu, ale jelikož jí moc nevoněl, rozhodla se raději pro párka Gerardka. Ale ouhle! Někam zmizel! Kočička se rozhlížela všude možně. Gerard byl totiž schovaný za nohou od židle. Ale byl tak tlustý, že i přes jeho snahu být ''neviditelným'' ho čiči zpozorovala. Fee mu zradu neodpustil a vyjel na něj.

''Kurva, děláš si prdel?! Vždyť mě mohla sežrat.''

Gee na pokraji nervového zhroucení mnoho nevnímal. Hrozně se bál o svůj párečkovej oblek.

Vykřikl na Feeho ''Pomoz mi!!!''

''Pche! Naser si ty kazizdravče! Jen ať tě sežere!!! Alespoň mi tu nebudeš oxidovat! A nebudeš mě urážet!'' odpověděl mu na jeho prosbu Frankie.

''Ale no taaaak! Dobře, omlouvám se ti za ty urážky, ale teď už mi sakra nějak pomoc! Prosííííím!'' prosil pohledem štěněte.

''Hmmm, to bych ještě musel vědět jak!'' rozmýšlel se Fee... V tom ho něco napadlo!

''Poběž za mnou jak nejrychleji dokážeš!'' zařval na Gerarda. Ten se dlouho nerozmýšlel a vyrazil směr neznámo kam.

Feemu se v hlavě začal rodit geniální plán. Kočička asi nebude tak ohebná jako oni dva. Pro ně nebude problém prolézt myší dírou. Ale čičinka s tím bude mít veliké problémy. Gee, hnán šíleným strachem, byl vyburcován k olympijským rekordům. Závidět by mohl i sám Emilek Zátopek.

''Dělej! LEZ!'' řval Frankie na Geeho.

Bleskurychle se protáhl mini otvorem a Frenkie ho chtěl následovat. Jenže..... KOČKA HO CHYTLA ZA NOHU!

''Áááááááááááááááááááááááááá'' zařval bolestivě.

Gerard, který byl už v díře, ho chytil za ruce a snažil se ho vtáhnou dovnitř. Kočička se však něčeho lekla. Přišla její panička. Pustila Feeho a ten bleskurychle zmizel v díře.

''To teda bylo o fous! Ještě mě kvůli tobě sežere kočka! A to kočky celozrný rohlíky nejedí!'' vyjel Frank na Gerarda.

''Promiň'' špitl Gee.

Chvíli oddechovali.... V tom se k nim blížila..... KRYSA! Vstali a utíkali, nevědíc kam, černou dírou....

''Už nemůžu! Kurva, zastav!'' zasténal Fee.

''Nejdřív mě urážíš, pak mě prosíš ať tě zachráním, málem mě u toho sežere ta poblázněná šelma domácí a teď zdrháme před krysou, moje žitný plíce už nestíhají přijímat kyslík.'' Fee celý udýchaný mluvil, až mu dech nestačil.

Gerard se na něj podíval a rozhodl se tedy zastavit. Už ani ta krysa za němi neběžela. Zatímco rohlíček Fee odpočíval, Gee se šel porozhlédnout, jestli někde nenajde bezpečný východ z týhle smradlavý ďoury. Frankie si ani nevšiml, že odešel pryč. Gerard šel, šel, šel, cesta se zdála být nekonečná.... Najednou uviděl světlo! Ano, světlo! Ovál ho čerstvý vzduch. Přišel blíže k otvoru a ouhle... Byl to východ ven, jenže... ze třetího patra. Ven se dostanou jen tehdy, pokud vyskočí. ''Super'' řekl Gee ironicky a zatvářil se trochu vyděšeně. ''Ale co, trocha adrenalinu nám neuškodí. Banji-jumping je fajn. Snad s tím ten bláznivej rohlík nebude mít problémy.'' řekl si v duchu a vracel se zpět k Frankiemu doufajíc, že nikde nezabloudí.
Fee si konečně uvědomil ztrátu svého společníka. Kurňa kam šel?! To mě tady nechal samotného? Zdálky zaslechl nějaký podězřelý zvuk...počkat to nebylo podezřelé, někdo na něj volal. Gerard! Docela se mu ulevilo. Gee se k němu přihrnul a začal hodně rychle vysvětlovat.
Frankie s ním souhlasil. Gerard byl překvapený, myslel si, že v tomhle ohledu je poseroutka. Došli k ''východu'', ale nastal problém. Jak dolů? Seskočit? To by si mohli něco zlomit, popřípadě by jim něco upadlo. Sešplhat dolů? Ale po čem, není tady žádný zábradlí!
Fee byl však všímavější než Gee a začal slaňovat po hromosvodu.

''Gerarde pojď za mnou. Po tomto se dolů dostanem bez problémů!''

Jenže Gerard je nemehlo. Nějak špatně se chytil a padal, padal, padal... až spadl. Jenže nespadl to trávy, ani do keříka a už vůbec ne na asfalt. Spadl přímo do měkkého, voňavého a ještě teplého psího exkrementu.
Fee i při mohutném záchavatu smíchu dokázal sešplhat bezpečně dolů. Překvapený Gerard se snažil dostat z té teploučké hromádky... Fee se při pohledu na něho velice dobře bavil, ale nakonec mu jej bylo líto a rozhodl se mu pomoci.

"Ještě že tě to napadlo, že bys mi mohl pomoct. Načase!" stěžoval si Gee.

"Podej mi ruku!" Proběhla vyprošťovací akce.

Frankie s napětím sil vytáhnul párečka z hromádky teploučkého exkrementu. Akorát, že Gee mírně zapáchal. Co teď s ní?!

''Hele, támhle je kaluž! Pojď, opláchneš se, než všichni padnou smradem.''

Gee šel poslušně za Frankiem. Hupsnul do té kaluže a pořádně ze sebe všechno smýval.
Už byl skoro čistý, najednou uslyšel hlásek malého děvčete ''Mamiii? Proč se ten páreček koupe v psích čůrankách?'' ptala se holčička udiveně svojí maminky.

Ta ji jen chytla za ruku a táhla ji pryč. Kdo to kdy viděl? Párek koupající se v psí moči. Fuj!

''Cože? COŽE? TO JSOU PSÍ CHCÁNKY ?!!!! Franku já tě zabiju!!!!!!!! Slyšíííííš?!?!?!'' řval Gerard zatímco Frankie utíkal o sto šest, aby mu Gee něco neudělal, popřípadě ho nevykoupal v té samé tekutině. Brrrr!

Gerard byl už hodně nasraný... Nejdřív psí exkrement teď  zase moč... To je den. Stále utíkal za Frankiem. To je hovado!! Konečně ho dohnal. Fee sice stále udýchaný se chopil vysvětlování.

"To máš za tu kočku, žes mě jí nastrčil! Musel jsem ti to nějak oplatit!"

Geemu to jako logické vysvětlení nepřišlo a chtěl ho pořádně uhodit, aby si zapomatoval, že se to nedělá! Ale nakonec mu Frankieho pohled rozmluvil, že to nemá cenu. Uznal, že má pravdu.

"Tak to můžeme uzavřít mír. Co ty na to?

''Fajn, souhlasím. A co teď budeme dělat? Kam půjdeme? Kde budeme mít domov?'' zahrnoval otázkami Gerarda, doufajíc, že mu na všechny odpoví.

''To nevím.'' odpověděl Gee a pokrčil rameny.

''Hm, tak se můžeme třeba porozhlídnout po nějaké noře. Nebo jeskyni. Hlavně aby to bylo někde, kde nejsou lidi, mohli by nám ublížit!'' navrhl Frankie.

''Nooo.... Dobře...'' povzdechl si Gee ''A kde chceš takový místo najít? A jak? Po cestě někam daleko se nám může něco stát! Může nás třeba i něco nebo někdo sníst! Co když nás unese orel? Já nevím, bojím se.'' strachoval se Gerard.

''Hele podívej, tam je obal od brambůrek! Vlezeme pod něj, uděláme do něj malý dírky, abychom viděli, a půjdeme! Nikdo nás neuvidí!'' Jásal Frankie, nadšený svým skvělým nápadem.

''Hmm, to nebude vůbec podezřelý, že se hýbe sáček od brambůrek.''

''Vždyť fouká vítr. Nikdo si nás nevšimne.'' odvětil Frankie.

I když s obavami, tak Gee nakonec souhlasil. Vlezli si do obalu. Místa tu bylo tak akorát. Gee si v duchu říkal, jaké je štěstí, že to třeba není plechovka. To by musel být na ten celozrnej rohlík pořád nalepenej. Pomstichtivost přece jen z Geeho úplně nevyprchala.
Někam se vydali. Nevěděli kam, ale to jim bylo šuma fuk. Jen se potřebovali dostat pryč, z tohoto hrozného místa. Ale po chvíli se nějak omylem dostali mimo ulici, kamsi na trávu.

''Sakra, co to je? Louka? Já ti říkal, že je to stupidní nápad! Ještě tady zase do něčeho šlápnu!'' řval Gerard, až se to odráželo v celým sáčku.

''Tak se dívej pod nohy! A neřvi na mě laskavě! Uzavřeli jsme mír, ne?!''

''Jooo furt'' protočil Gee oči v sloup.

Vtom uslyšeli podivný zvuk. Nějaké rány. A přibližovalo se to k nim! Koukli se jednou dírkou, kterou udělali špendlíkem, který našli, ven. Bodec! Viděli bodec a někdo na něj napichoval odpadky ze země! Okamžitě se rozběhli pryč. Byl to sběrač odpadků!

''Teda, ty lidi nemaj žádnou úctu k přírodě!'' sotva to dořekl, všiml si ''obalu od brambůrek'' a napíchl je na svoji ''tyč''.

Naštěstí jej nezabodl ani do Gerarda ani do Frankieho.

''Do prdele! Co to je? Kam nás to nese! JA SE BOJÍÍÍÍM! MAMINKOOOOO!!!!'' ječel teď už z plných plic Gerard.

''Co to sakra....? Ono to mluví???'' Podivoval se sběrač odpadků a přiložil si sáček k uchu.

''Drž hubu, blbe!'' zacpal Frankie Gerardovi pusu.

Pak už jen ucítili měkký dopad. Ocitli se v obrovské sáčku. Vzápětí na ně začaly padat další odpadky.

''No fuj, to je teda puch! Doufám, že tohle přežiju!'' stěžoval si Gerard.

''Kurňa nestěžuj si furt! Jsi pěkně měkkej!'' naštval se Frankie.

Gerard na tuto poznámku k jeho ''osobě'' nic nenamítl. Nechtěl se teď hádat. To by potřeboval mnoho kyslíku a ještě by se z tohodle smradu udusil. Asi za 10 minut se s něma začalo všechno třást!

''Uááááááááááááá, jauuuuuuuu!'' řvali oba.

Přistáli na obalu od mléka.

''Tak a teď jsme v popelnici. Ach jo, že já se s tebou vůbec začal bavit!'' Gerard chtěl opět vyvolat hádku.

''Neměl jsi mě napadnout! Pak by sis mohl hezky hovět v odpadkovým koši!!!''

"A proč jsem tě asi napadl? Pamatuješ si ten důvod?!!" Gee začal rudnout. Fee zmožen vším se už nechtěl hádat.

"Nech toho. Hádáním nic nevyřešíme. Vypadá to, že naše životy končí, proto bychom se měli držet našeho uzavřeného míru a v klidu dožít poslední okamžiky." Gee, chtě nechtě, musel uznat Feeho pravdu. Poslední okamžiky trávili sdělování celoživotních zážitků. Konec života nemohli prožít šťasněji. Pak už jen uslyšeli příjezd popelářského auta.
''Sbohem'' řekli si naposledy, zavřeli oči a chytli se za ruce.

KONEC