A slzy kokety stékají po tváři...

Chytl mě kolem ramen a snažil se mne utěšit. Pamatuji si, co mi řekl „ Neplač pro něj, čas to vše vyléčí“…Jsou to tři roky drahý anděly a slza stále stéká po tváři. Tak moc bolí to velká láska, která je opětovaná jen napůl…

Víš, když sem Tě poprvé uviděla a naše oči spustily koketnou hru lásky, hrála sem si s tebou. Nechtěla sem, někoho, jak si byl ty. Motalo se kolem mne spousta kluků, byl si jen nevinná hra. Než přišla ona! Všechny tři nás svírali dusivé stěny jedné třídy, a mě to začalo opravdu bavit…

--- Dala bych si facku, teď tu sedím a po několika letech pláču. Cesta k tobě na zpět zdá se nebýt nereálná---

Hravé pohledy a dotyky nebraly konce, na jednu stranu pohled, v zápětí na druhou úsměv. Bavil tě zájem dvou slečen. I nás dvě to zřejmě bavilo, ale byla to zničující partie, kde prohráli úplně všichni. Jenže moje soutěživost přerostla v lásku, lásku ne k tvému tělu, jak sem to do té doby dělala, ale k tvé osobě, bohužel to byla ta opravdová láska.

---tyhle řádky v papíře srdcem vyryté, mě pálí a bolí, slza se mi kutálí po tváři, já to takhle nechtěla, sundejte mi tu masku usměvavé kokety, já pláču, nevidíte?!---

Trvalo to celý školní rok, a pak na výletě… vyhrála sem já… byl si můj a já byla opravdu šťastná, ne pro to, že sem si urvala první cenu, ale protože sem byla nejblíže osobě, kterou sem milovala. Jenže každé štěstí jednou končí, od té doby si se mnou nepromluvil. Tu a tam byla naše koketná hra. A já pomalu umírala. Nastaly prázdniny, a já kousek po kousku mizela v iluzích, byla sem pryč, a sehrávala sem koketné hry s každým kdo mi přišel do rány. A pokaždé, kdy mne někdo políbil, kdy mne chytil za ruku, zavřela sem oči a představovala sem si, tebe!

---proč mluvím v minulém čase, dělám to tak i teď?!---

Nastalo září a naše pohledy se hledaly marně, jako stín jeden pro druhého. Celý půlrok, nám naše nevyřešené hry vytvářely překážku za překážkou. Posledních pár měsíců, jsme s donutili komunikovat, ale stále to mezi námi vytvářelo obrovskou hráz. Přišel další školní výlet, měla jsem ho strávit s někým jiným, abys věděl. Mohla sem být už teď šťastná, neposlechla jsem rozum, a šla za tebou, mé srdce nelituje, ale teď pláče, byla to asi chyba.

---tehdy sem v sobě zlomila poslední kousek soudnosti, uvědomila si, že tobě podlehnu vždycky. Teď mi ústa kazí škleb nad mojí naivitou, jak je možné, že nemůžu odolat někomu, kdo mi tak ubližuje?! Asi Tě stále miluju, sakra!---

Mé zpovídání se blíží ke konci….

Bylo tu zase osudné září a všechno bylo v klidné podobě. Normálně se spolu bavíme jako kamarádi. Utíkalo to tak moc rychle, s tou, kterou si byl a podvedl ji semnou si se rozešel. Já byla asi šťastná. Přišel, ale další zlomový okamžik. Byl maturitní ples a skončili jsme spolu. Dokázal si mne zase vyzvednout do výšin. Ano létala sem. Ale jak se říká po strmém vzletu přichází pád. Vrátil si se ke staré lásce a mne to zase moc bolí. Hra na kamarády mi nestačí, miluju tě, opravdu a pořád. Zemřela bych pro tebe a ty to nevidíš, nebo možná vidět nechceš. Bojím se že mne to zničí víš…

---Školní rok se blíží ke konci, čeká nás výlet a poslední společný rok… já tě pořád miluju a vzdát se tě nechci, ale jak ti tohle všechno říct, když pak můžu ztratit i to málo?! Trápím se, ty si šťastný. A já se bojím uvěřit, že to bylo z tvé strany jen o sexu na jednu noc---