Povídka druhá: něžnost (něžná)

Miloval jsem jí. Miloval jsem všechno na ní. Miloval jsem jak si upravovala vlasy, miloval jsem jak voněla, miloval jsem její dlaně. Tak jemné a příjemné na dotyk. Jako by vás ani nehladila dívka, jako by to byla nějaká nadpozemská bytost, nějaká lesní víla, nebo královna jemnosti a něžnosti. Byla jako květinka. Rozkvetla do nádherného květu s tou nejvzácnější vůní, a měla nádherný pevný zelený stonek. Každý motýl si na ní chtěl sednout a sosat její nektar, ale jen já jsem mohl. A mohl jsem pořád, byla k neutahání. Nikdy neměla dost. Bylo to to nejsmyslnější splynutí dvou různých světů (mužského a ženského) jaké snad může být. Byla hluboká noc. Vzbudil jsem se, chtěl jsem jí pohladit, ale ruka pohladila pouze saténové povlečení. Otevřel jsem tedy oči. Stála u okna, zahalená do hedvábných šatiček. Okno bylo otevřené a tak si mírný teplý vítr zahrával s lehkostí sobě vlastní s průsvitnými jemnými záclonami, které když se kolem ní obmotaly, vytvářely pocit, jako by se vznášela v mracích. Pozorovala Měsíc, právě v úplňku. Jeho stříbrné vlasy hladily celé její tělo. Byla to teď opravdová víla. Chvíli sem se na ní díval. Bože, jak jsem jí zbožňoval. Věděla, že jsem vzhůru, ale asi čekala, až za ní přijdu. Vstal jsem tedy, přiblížil se k ní a objal jsem jí zezadu kolem pasu. Políbil jsem její sametový krk, nezvykle dlouhý, ale vkusný. Stále se nemohla odtrhnout od toho pohledu na Měsíc. Políbil sem jí tedy ouško. Jednou, dvakrát, třikrát…nic! Začal sem jí dlaněmi hladit po bříšku, výš, výš…Prstem jsem jakoby omylem přejel párkrát po bradavce. Nic. Pohladil jsem jí po vlasech. Byly tak husté, že připomínaly dokonale rozkvetlou pampeliškovou louku. A voněly taky tak. Rozvázal jsem její sametový župan. Ten se ladně svezl po její měkoučké pokožce. Jak foukal mírný větřík, naběhla jí lehce husí kůže. Možná to bylo i kvůli něčemu jinému, ale to se už nikdy nikdo nedozví. Opět jsem přejížděl dlaněmi po bradavkách, a ty rychle tvrdly. Položila si hlavu na mé rameno, jako by to bylo kotě, co se chce pomazlit. Její vlasy mě jemně šimraly po tváři Připomínali naší oddanost k tomu druhému. Hladil jsem celé její tělo, ale s úctou, a s hřejivým pocitem, že mohu. Její smyslné růžové rty se přiblížily k těm mým. Nejdřív se jen tak jemně dotýkaly, jako když padají vločky sněhu a někdo je opatrně chytá do dlaně. Pak se její dech na chvilku zastavil. O to rychleji dýchala pak, když skončil náš dlouhý polibek, ve kterém bylo vše. Láska, která mezi námi je, vášeň i bázeň. Jednu dlaň mi ukradla a položila si ji na tvář. Chtěla pohlazení. Druhou nechal, ať klidně jezdí po bříšku, bocích, prsou, a zase dolů, po hedvábných stehnech. Prsty sem se jakoby netečně dotkl její svatyně. Byla mokrá a horká. Otočila se čelem ke mně. Dlaněmi mi zajela do vlasů, pak prsty na nos, a palcem mi kroužila po rtech. Smyslným pohybem paže mě odstrčila na postel, a s lehkostí víly a nevinností anděla si rozkročmo sedla na mě. Položila si hlavu na mou hruď, a jen tak se mazlila, vychutnávala pocit bezpečí a štěstí. Její sametová kůže lehce hladila tu mou. Větřík si stále pohrával se záclonami, stejně nevinně a přitom vášnivě jako ona se mnou…
Její oči se zabodly do těch mých, a rty se přibližovaly. Pomalu. Ženské tělo se třelo o můj hrudník a připomínalo téměř hada, plazícího se nikým nepozorován ke své kořisti. I oči jí snad zasvítily. Ty nádherné fosforově zelené oči, jako kočka. Jazyky se dotkly, jen tak se zvědavě ochutnávaly a pak se do sebe zakousli. Nenápadně si dokázala sundat krajkové spodní prádlo. Pak přišlo na řadu to moje. Stahovala je po kouskách. Smyslně a s citem. Když byla hotova, vlezla si znovu na mě. Políbila mě a ručkou si ho tam nechala vklouznout. Milování bylo krásné, pomalé a trvalo dlouho.
Když byl konec, jakoby symbolicky přestal pofukovat větřík. Měsíc, náš tajný pozorovatel se schovával za mráček, který připomínal nadýchané srdce. Přitulili jsme se k sobě, a dlaň ve dlani nám četla pohádku na dobrou noc. Byla to taková obyčejně neobyčejná letní noc…