Ikaros

Čtyři černé nitě ověšené lesklými korálky aut se táhly zlatavým podvečerem od obzoru k obzoru s hučením hodným gigantického úlu. Vysoko nad nimi, na nadjezdu tyčícím se až téměř k nebesům stál mladík a opíral se o staré rezavé zábradlí. Jeho slzy kapaly dolů na vozovku a na čelní skla projíždějících vozů. Stál sám uprostřed nicoty, nepovšimnut. Věděl, co se blíží a co udělá v dalších minutách. Dopis měl zastrčený v zadní kapse kalhot. Ještě chvíli a jak se slunce potká s obzorem, on vzlétne.
Do hluku dálnice se ozval nový, cizí zvuk. Kroky přicházející po zaprášeném asfaltovém chodníku. Mladík dál koukal na vozovku a doufal, že jej kolemjdoucí mine jako by byl jenom stín. Stejně si tak poslední dobou připadal. Kroky se zastavily ani ne metr od něj. Něco spadlo na zem a staré zábradlí zavrzalo. Ozvalo se šustění látky a papíru. Cvaknutí a mladík ucítil cigaretový kouř. Pohlédl na příchozího.
Nebyl o mnoho starší než on. Měl blonďaté vlasy sahající po ramena a oči barvy ledové modři. Oblečen byl v modré džíny a modrou košili z téhož materiálu se spoustou nášivek. Převládaly peacáky, křesťanské kříže a několik hesel o bohu a míru v duhových barvách. Na nohou měl zaprášené, zřejmě kdysi černé vojenské boty a vedle nich mu ležel starý batoh. Pozoroval dálnici pod nimi a nasával cigaretový kouř.
"Seš si tím jistej?" zeptal se po chvíli blonďák. Mladík zkoprněl.
"Čím?" zeptal se. "Jen tady stojím a koukám na auta, dobře se mi u toho přemýšlí."
"Jasně a proto máš v zadní kapse dopis na rozloučenou. Mně je to jedno, nebudu tě přemlouvat, ale radši si to ještě rozmysli."
Mladík si sáhl na zadní kapsu, ale dopis z ní netrčel, byl dobře složen uvnitř. Jak o něm mohl blonďák vědět? Nejistě se na něj podíval.
"Vážně ti ta holka za to stojí?" popotáhl blonďák z cigarety.
"Jak tohle víš?"
"Vždycky je v tom ženská. Jinak by to nebyla ta pravá romantika." Ironicky se pousmál.
Chvíli stáli vedle sebe mlčky. Blonďák si zapálil další cigaretu a jednu nabídl i mladíkovi.
"Zkus tohle. Smrt jako smrt a tahle tě třeba teď alespoň uklidní a dožene až později."
Mladík zavrtěl hlavou.
"Jestli chceš něco vědět, tak ona ví, nebo si aspoň myslí, že udělala chybu a má tě pořád ráda. Asi ji nepotěší to, co jí chceš provést, nemyslíš? A co tvoje máti a ségra, na ně taky kašleš? I na kámoše, nebo na tvýho kocoura?"
"Myslíš, že jsem o tom sakra nepřemýšlel?! Jak tohle všechno o mně víš?" obořil se na něj mladík.
"Třeba to jenom tipuju a něco se mi povede. Nebo mi říkej anděl strážný, spasitel tvý zasraný duše. Bůh. Prostě jak chceš. Třeba mně za tebou poslal šéf, protože ty, co si neváží daru života nemá rád. Nebo jsem z druhé strany a nabídnu ti nějaký obchod, podepíšeš se mi krví, já tě zachráním a ještě se budeš mít na zemi krásně. A nebo jsem jen tulák, co šel okolo a není mu jedno to, co chceš udělat. Věř, čemu chceš."
Mladík zmateně mlčel. Na nedalekou rozkvétající jabloň se posadil kos a začal zpívat. Kondenzační páry dopravního letounu vysoko nad nimi prozářené zapadajícím sluncem půlily oblohu na dva stejné díly, až explodovaly nad obzorem v červáncích.
"Zapadá ti slunce, měl by ses rozhodnout." Konstatoval blonďák s hlavou upřenou k západu.
"Jak tohle…"
"Jo chlapče, možnosti jsem ti už nabídl. Teď je ale hlavní tvůj výběr ve velkým kvízu žít-zemřít. Ať tak či tak, čekaj na tebe určitě skvělý ceny."
Mladík se rozbrečel. Blonďák dál hypnotizoval dálnici, po které právě prohučel obrovský kamion s cisternou.
"Mohl bych tady vytahovat z rukávu zářivou budoucnost, ale nevím, proč bych měl. Třeba ti něco slíbím, pak se to nesplní a ty tu zas budeš stát, koukat na auta a vybírat si, kterýmu řidiči zničíš život."
Sehnul se, zvedl ze zemně batoh a hodil jej na záda.
"Svoje už jsem ti k tomu řekl. Teď je jen na tobě, co uděláš, já šlapu dál. Šťastnou cestu, ať už vede kamkoliv" Vyrazil po mostě směrem k rozkvetlé třešňové aleji. "Stejně seš takovej sobec, že skočíš." zamumlal si smutně pod vousy.
Na mostě zatím mladík přelezl zábradlí. S posledními paprsky slunce Ikaros vzlétnul k nebesům a vzplál. Člověk míní, ale bůh ne vždy změní.