Poslední sbohem...

Cítím se sama a v uších mí stále doznívají ty tklivé tóny klavíru. Mé vzpomínky patří těm krásným chvílím, které jsme spolu prožili. Chvílím, které již nepůjdou zopakovat.

Ještě nedávno jsem usínala ve tvém horkém objetí, má tvář se dívala do očí, ve kterých hořel plamen vášně a mé rty líbaly ty tvé, pulzující krví. Nyní je vše ale pryč. Ty už tu nejsi a já se s tím musím naučit žít.

Chtěla jsem odejít za tebou, ať jsi kdekoliv, ale včas mě zarazila síla víry. Kdyby Bůh chtěl, abych odešla za tebou, nenechal by tě naposledy vydechnout v mém náručí....

Jak těžce se na to vzpomíná... Vždy jsi dodržoval předpisy a nikdy jsi neporušil zákon, když jsi seděl za volantem. Tak proč jsi musel odejít ty? Vždyť já jsem seděla na sedadle smrti. Přeci jsi za to nemohl ty, ale ten, který si dovolil usednout za volant opilý. Co je to za spravedlnost?

Bylo velice těžké držet tě, když jsme oba byli celí od krve, když jsi mě naposledy podržel ve svém náručí, když jsi na mě naposledy pohlédl svýma očima, ve kterých se odrážely city, které ke mně cítíš a když tvé nyní již bezkrevné rty vydechly ta poslední slova lásky.

Trvalo mnoho dní, než jsem dokázala jakž takž překonat, co se stalo. Úplně to nedokážu nikdy. Bez tebe nebudu moci žít plnohodnotným životem, budu jen přežívat. Ale musím to překonat. Mám tu svou rodinu a své přátele, kteří mi velice pomáhají, a které zde prozatím nemohu zanechat.

Život je velmi těžký, ale bolest do něho patří. Pevně věřím, že se naše osudy zase jednoho dne setkají a my dojdeme společně ke svému šťastnému konci.

Lásko, nikdy na tebe nezapomenu. Mé srdce patří navždy tobě a má část duše již odešla s tebou, doprovázet tě na poslední cestě. Miluji tě a proto teď říkám sbohem...