Víš...

Víš …. Jsme prostě puberťáci, zkažený životem, chtíčema, sexem, penězma rodičů a touhou bejt lepší. Protože my víme a stále doufáme, že jednou budem. Ale prozatím, se budem toulat nočním městem, skákat v dešti do kaluží, vyjadřovat svoje pocity kresbama po zdech, barvit si vlasy, obličej prošpikovávat kovem, jen abychom vyčnívali z davu. Ráno rodiče prosit o peníze na cigarety, pod záminkou, že potřebujem na novej sešit. I když nám stačej dva, protože látka ve škole nás absolutně nezajímá. Souložit na lavičce v parku, protože adrenalinu není nikdy dost. Objímat se s opačnym pohlavím, i když víme, že nikdy nebudem spolu, ale ta chvíle ta nám jen tak z paměti nezmizí a dlouho nás ještě bude budit ze spaní. Jen tak se válet uprostřed fotbalovýho hřiště a rozebírat život. Prohánět se na skatu po supermarketu, protože se to nesmí, odsekávat prodavačkám, co křičí a snažej se nás vyhnat koštětem. Lízt přes hřbitovní zídku, protože se nám hřbitov zrovna nechce obcházet. Hulit jointa, a potom se smát každý blbosti. S očima červenejma jako králík se vracet domů a vysvětlovat, že nás zrovna přepadla alergie. Sezení po hospodách, i když nám ještě není osmnáct. Ležet pod hvězdnou oblohou a chtít ať spadne hvězda, ať si můžem něco přát.

Co by jsi si přál? Já bych si přála – ať jsme věčně mladý a tyhle chvíle neskončej.

Vidíš uplynul rok, a co z toho všeho zbylo? Jen střípky, útržky, fotky, jedno velký nesplněný přání a vzpomínka na tvoje veselý oči, víš chci si ji uchovat. … Napořád, mám totiž strach, že je to poslední hezká vzpomínka na tebe. Drogy jsou svině, změnili tě, změnil tě i čas stejně jako mě. Přála bych si aby to bylo jako dřív, jenže bohužel nemám Arabelin prsten, ani jsem nechytla zlatou rybku, kouzelnou hůlku mi taky nikdo nedal, snad jen, až bude zase padat hvězda, budu si naivně přát, i když mě minule zklamala, aby tě z toho dostala. Nevěřím tomu, jak každej říká: ,,Toho ten fet stejně jednou zabije.“ …. Vždyť je ti teprve čtrnáct.


Víš…. Jediný co si přeju, je ať zase někdy vyrazíme do nočních ulic, ať se jdeme procházet v dešti, ať je to aspoň trochu jako dřív. A ať tahle chvíle nikdy neskončí…