David

David byl šikovný sportovně založený kluk, který neměl s ničím problémy. Jediné co mu moc nešlo bylo kreslení a zpívání. Jeho dost velkou nevýhodou byla rozmazlenost. Proto nebyl moc oblíbený. Přesto žil spokojeným životem. Občas se serval kvůli tomu ,že ho kluci provokovali. Nic mu jinak nechybělo. Měl všechno po čem toužil. Chodil hrát tenis a fotbal. Škola mu šla dobře. Jeho chování ve škole nebylo tak dobré. Dostával dost poznámky za drzé chování. Nedostával pozvánky na turnaje ve fotbale . Přeci jenom nebyl až tak technicky dobrý ve fotbale a to ho dost mrzelo. Ovšem velmi vynikal v dopravních soutěžích. Jmenovitě v jízdě zručnosti, kde neměl skoro žádné nervy a oplíval neuvěřitelnou zručností. Několkrát tu jízdu zručnosti vyhrál. V té době si přibral další sport – stolní tenis. Oblíbil si ho na táboře. Byl to jeho první tábor. Setkal se tam s šikanou. S tvrdou prací i se zábavou. Sedřel si tam koleno při běhu přes brod. Šlo o závody. Při procházce ho bodla vosa do krku. Naštěstí to dobře dopadlo. Krk neotekl. Co se týče šikany od Lukáše tu si moc líbit nenechal. Bil ho pěstmi do zad maximální silou. Lukášovi ovšem neublížil. Právě na tom táboře se seznámil s pinčesem. David měl hrozně hodné rodiče kteří ho vedli ke sportu. Až moc hodné, proto byl tak rozmazlený. David jezdíval na dovolené po Čechách i k moři po jižní Evropě. Prostě to byl kluk který měl před sebou gymnázium a vysokou školu. Jeho velkou chybou bylo jeho rozmazlené až drzé chování. Ve 13 letech byl dost hyperaktivní. Právě proto hodně sportoval a sport miloval. Miloval také jednu holčinu, která ho bohužel odmítla. To Davida hodně ranilo. Davidovi bylo 14 let. A najednou se u něj začaly objevovat zdravotní problémy. Často ho bolela hlava. Špatně spal, bolelo ho břicho. Šel k obvodní doktorce. Ta pravila: „o nic vážného se nejedná" řekla jeho mamimce. Byl začátek srpna 1996. Byla olympiáda v Atlantě. David vždy tyto pořady sledoval. Jeho zájem o olympiádu dost ochabl. To nevěstilo nic dobrého. David špatně spal, byl přitom unavený, stále ho bolelo břicho. Nejdříve byla zjištěna mononukleóza. Potom Lymská borelióza. Chodil několik dní na píchaný penicilin v nejvyšší dávce. Pomohl by mu spíše prášek na uklidnění, na to aby spal. Jako by to David vše tušil zhostil se ho hrozný strach. Nevěděl tenkrát z čeho má ten strach. Penicilin vůbec nazabíral. Jeho spánek byl špatný. Celou noc slyšel projíždějící auta od silnice. Doktoři mu o té mononukleóze neřekli. Lékař na infekční klinice Davida prohlídl a řekl,že situace není tak vážná. Jenomže stav se Davidovi zhoršoval. Jednoho dne šel na polikliniku, protože bolest břicha se zvětšovala. Tam odsud ho rovnou odvezli sanitkou na Emergency na příjem. Uložili ho na chirurgické oddělení v nemocnici s diagnózou „slepák“. Diagnóza byla samozřejmě úplně špatná. Davidovi tam nedávali jídlo, kvůli operaci která se nekonala. A David tam hubnul. Nejhorší na celé věci bylo objevení hlasů u Davida. Hlasy mu říkali: „zemřeš“. Davidovi bylo čím dál hůř a hůř. Byl šíleně vyhublý. Rodiče z toho byli hrozně nešťastný. Davidovo táta říkal: „dal bych cokoliv za to, aby Davidovi pomohli“. David tam byl opravdu ve špatném stavu nedoufal v pomoc a bál se smrti. Jen ležel a měl hrozné hlasy i halucinace. Opravdu si myslel tohle je můj konec. Doktoři hlasy na něm zpočátku vůbec nepoznali. Přeložili ho na dětskou kliniku. Davida nezajímalo nic ani sport. Strejda za ním přijel do nemocnice zdaleka, chtěl se s ním bavit o sportu bohužel to vůbec nešlo. Doktoři to pak poznali, že je na tom psychicky špatně. Převezli ho na dětskou psychiatrii. Zde mu bohužel podávali léky, které nezabírali. Ve škole si zřejmě mysleli, že situace není tak vážná. Davida pak konečně pustili domů, ale hlasy měl dále. Jeho maminka mu domluvila léčbu až v Motolské nemocnici, kde mu udělali všechny vyšetření. Ale tato záludná nemoc schizofrenie ho pronásledovala stále. S bídou dodělal základku a na střední škole se mu ta nemoc stále vracela.
Na střední škole se mu nedařilo na oboru diagnostika motorových vozidel. Protože jakmile měl zátěž ve škole tak schizofrenie se vracela a on nemohl chodit do školy. Měl problém najít si partnerku. Jakoby to všechny holky cítili tu nemoc a kašlali na něj. Zlom nastal až když mu bylo 18 let. Doktor v Praze mu mohl napsat konečně Leponex, který mu zabíral. Začal chodit do školy v Praze, kde byla lepší atmosféra a byl tam na internátě. Koncem studia mu bohužel začala selhávat imunita od boreliózi. Bolela ho hlava, v krku, klouby...... Školu naštěstí dodělal. Škola byla tříletá. Davidovi rodiče by byli rádi, aby měl maturitu. David přestoupil nakonec do školy v Plzni. I přes obrovské problémy zdravotní které obnášeli bolení očí, kloubů, svalů.... Školu s odřenými ušima dodělal. Nakonec měl maturitu. Jeho nemoc ovšem pokračovala dále. Na trhu práce nenašel uplatnění. Nevydržel pracovní zatížení i pracovní tempo. Byl na tom hodně špatně fyzicky, psychicky. Doktoři mu nedokázali pomoci. Zabírala mu až přírodní medicína, která byla hodně drahá. David musel brát Epamy, různé tinktury z bylin, musí je brát dodnes, dlouhodobě.