Můj démon

Stojím na okraji černé propasti. Hledím do černého nic pode mnou. Cítím ten studený vítr, který splétá mé vlasy do uzílků. Nevadí mi. Dál stojím zpříma jako už tolikrát. Čekám tu na něho. Na mého spasitele. Na mou lásku. Čekám na mého démona. Již cítím jeho studený polibek na své šíji. Jeho černá křídla mne obklopila jako ty nejpevnější hradby. Jeho bílé ruce se dotýkají těch mých. Jeho bodavý pohled patří jen mým očím. Chvěji se strachem a vzrušením. Jediné co přehluší kvílení větru je jen tlukot mého srdce. Bije tak silně, že mi snad vyskočí z hrudi. Dívám se do jeho očí a vidím tam bolest a zklamání. Začínám cítit strach a jak mě opouští síly. Cítím se slabá. Pevně mě stiskne ve své náruči. Najednou sklopil zrak. Nechápu co se děje. Chvíli jako by se rozmýšlel. Netrvalo to dlouho, ale pro mne to byla věčnost. Když se na mě opět podíval měl v očích radost. Tiskl mě k sobě tak pevně a najednou se jeho rudé rty setkaly s mými. Byl to nejkrásnější polibek. Najednou mě pustil ze své náruče a já spadla na zem. Neměla jsem sílu vstát. Ostrá bolest trhala má záda a z nich začali růst temné krvavé perutě křídel. Můj křik a pláč drásal skalnatou stěnu rokle i srdce mého démona. Ten se však hlasitě smál. Najednou bolest ustala a já se mohla opět postavit. Roztáhla jsem poprvé svá křídla a kochala se tím hrozným tancem krvavých per ve větru. Ten vítr odnesl můj pláč i démonův smích. Podal mi ruku a já jí stiskla pevně, tak pevně. Snad ze strachu aby neodešel beze mě. Poprvé promluvil……. „Co slyšíš?“ Jeho hlas byl smutný, ale přesto plný něhy a pochopení. Chvíli jsem tiše stála a poslouchala. „Slyším jen vítr……“ A pak mi to došlo, již neslyším tlukot svého srdce……. Nežiji. Poprvé po tolika pokusech přijít za tebou, jsem doopravdy překročila tu hranici. „Budeme navždy spolu.“Naše černá křídla se zaleskla na temném nebi. „Už nás nikdo nerozdělí můj černý andílku…….“