MERRY A7X-MASS AND HAPPY NEW YEAR

MERRY A7X-MASS AND HAPPY NEW YEAR

„Ahoj lásko, tak já už stojim před halou, mám všechny věci a je dost zima a čekaj tu na tebe i Zacky s Mary aby ti dali dárky k Vánocům,“ hlásí mi do mobilu můj přítel a já se mezitím snažím najít místo k zaparkování před letištěm na Ruzyni. Samozřejmě nevolám za jízdy, mám zaplý handsfree, sice ani to nemám moc ráda, ale tohle je patová situace, takže to je potřeba. Stejně za všechno může můj pitomej potkan. Jen jsem mu došla natočit vodu do pítka a ten blbec zdrhnul z klece, šup pod vanu v koupelně a šup do trubek. Dvacet minut mi trvalo než jsem ho odsud vylákala a když už byl venku, tak tam ten blbec zalezl znovu, takže jsem ho zase lákala a tentokrát když konečně po dalších dvaceti minutách vylezl, tak jsem ho chytla a nacpala zpátky do klece, sice ječel jak pominutej, ale sorry Synystere, nedá se svítit. Díky tomu jsem ztratila dvacetiminutovou rezervu, kterou jsem měla a dvacet minut z času kdy už jsem měla být na letišti. Na dálnici jsem jela nejrychlejc za celej svůj dosavadní život. Sice vyježdění lidi si řeknou máček, ale pro mě je 120km/h docela dost. Nejsem zvyklá na auto a už vůbec ne na takový vzdálenosti jako je Tábor-Praha. Nicméně jsem tu relativně včas, takže to nebudem řešit.
„Ano lásko, já vim, vysvětlim ti to až tam budu, hledám místo k parkování, už ho mám, za pět minut jsem tam. Dej si cigáro,“ doporučím mu a zaparkuju. No...neni to tak lehký jak to vypadá, snažím se tam najet rovně a napočtvrtý se mi to konečně povede. Jak řikám, auta nejsou moji kamarádi. Radši motorky.
Když už konečně zaparkuju, tak vylezu a letím k východům. Chvíli se rozhlížím u kterého z padesáti tisíc východů stojí mě známa trojice lidí, když je zahlídnu tak dvacet metrů od sebe, poklusem k nim dojdu a Synovi bezmyšlenkovitě vlepím pořádnou pusu.
„Hlásím příchod generále,“ zasalutuju před nim a postavím se do pozoru.
„Fajn a já velím odjezd. Jsem rozlámanej, už se těšim až budem u vás a budu se moct natáhnout.“ Usměje se.
„No to moment, brzdi, jdem si někam sednout, musim dát tady hrdličkám prezenty,“ informuju ho a zamávám mu před obličejem taškou s dvěma dárečkama.
„Jo, tims mi připomněla, že musíme ještě někde koupit něco pro tvojí mamku. Nevim jaká je ani co má ráda, takže mi pomůžeš s výběrem a já zas tobě pro moje rodiče.“ Dohodli jsme se přes telefon a internet, že každej koupíme rodině toho druhýho nějakej dárek, přecejenom jsou to Vánoce, takže je to slušnost, i když Syn mojí mámu ještě neviděl a já jeho rodiče taky ne.
Já a Syn dojdeme k mému autu, teda respektive autu mojí mámy, Mary a Zacky zase k autu její mámy. Jak už jsem asi někdy dřív říkala Mary sama má auto, ale je to takovej staroušek, že by si netroufla jet s nim do Prahy, šetří si na Mini Coopera, ale chybí jí do něj ještě sakra dost. Autama dojedeme až na Roztyly, kde zaparkujeme a metrem se vydáme do nějaké restaurace, protože máme hlad. Vybereme si hospůdku s názvem Netopýr a zasedneme ke stolu. Číšník nám donese jídelní lístky a zeptá se co budeme pít, kluci si objednaj pivo a já s Mary si dáme kafe. Řídit s jedním pivem v krvi bych určitě zvládla, ale nač riskovat, náhoda je blbec, takže radši budu hodinu srkat kafe. V jídelních lístcích si vybereme každej na co má chuť. Syn si dá svíčkovou s knedlíkama, v Americe to nemaj a hrozně ho to láká, Zacky si pro změnu dá roštěnou. No jo no, česká kuchyně je pověstná, já si objednám mix sýrů (nejim maso), americký brambory a kopec tatarky a Mary si dá kuřecí řízek s bramborovou kaší. Když si číšník napíše naše objednávky a odkvačí vytáhnu na stůl igelitku s dárkama. Vytáhnu balíček pro Mary v balícím papíru Nightmare Before Christmas, který jsem sama dělala, je krásně zabalenej, nechci se nějak chlubit, ale balení dárků mi zaprvé jde a zadruhé mě hrozně baví, takže to fakt stojí za to. Když jí ho předám úplně se bojí ho otevřít. Nakonec ho teda otevře, ale tak opatrně, že by do toho papíru mohla okamžitě něco zabalit.
Z balíčku vytáhne černé dámské triko s bílou jakoby nášivkou, nápisem na prsou Mary Big Dick takovým tím stylem vystřihávání z novin a vzadu je nápis ZACKY VENGEANCE FUCKED ME. Abych byla upřímná, tak to triko jsem plánovala udělat už asi rok a půl, ale nějak jsem furt neměla čas, takže jsem se teď zasekla a donutila se ho udělat. Já sama mám skoro stejný, akorát vepředu je Big Black Metal Monster Bitch a vzadu je napsaný Synyster Gates Fucked Me, vzhledem k tomu, že z mého okolí skoro nikdo neví, že se Synniem chodím, tak ani neví, že to je vlastně pravda, ale to triko vzniklo ještě dávno předtim, takže to jediný mě omlouvá.
Se Zackym jsme se dohodli, že si dáme nějakou blbinu, takže jsem mu koupila přívěsek na krk s jeho iniciálami zapletenými do sebe. Mě Mary předá polštář s Patrickem Starem z kresleného seriálu Spongebob. Vloni jsem dostala Spongeboba, tak letos Patricka a Synnie od ní vybalí pouta. Chvíli na ně zírá a pak se začne smát.
„Hele, víš že mě tohle už taky napadlo, ale pouta nemám. Dík švagrová,“ tlemí se, Mary se na mě usměje a Synniemu řekne, že ví o mých tajných touhách, tak pro inspiraci.
Mary od Synnieho dostane mikinu a triko Hurley, který jsem mu pomáhala vybrat takovym strašně nenápadnym způsobem, že jsem jí posílala fotky věcí co byli na stránkách a ptala se jí jestli se jí to líbí, že vybírám něco kámošce. Od Zackyho vybalím z obrovského balíku šest triček jeho značky Vengeance University. Nedávno, když jsme si spolu psali na netu (sama se divím, že si všichni čtyři najdem čas abychom nemluvili jen se svou druhou polovičkou, ale i různě mezi sebou) nadával, že si hrdě nosim Level 27, Made, Syn Gates, Avenged Sevenfold a miliardu dalších triček a Vengeance University nemám, hluboce jsem se mu omlouvala, že si ho chci koupit, ale až budu mít dostatek peněz na větší objednávku, protože tam má krásný trička. Naposílala jsem mu fotky triček co se mi líbí a on, že mám teda šetřit, že zadarmo mi nic nedá, že by za chvíli přišel na mizinu. Což já po něm ani nechtěla aby mi dával trika zadarmo. No a nakonec mám je k vánocům. Když ty trička vybalím normálně se zvednu od stolu a letím ho obejmout, protože s tím mi fakt udělal megaradost.
„Vagino děkuju ti milionkrát. Kdybys neměl Mary a já Syna, tak tě snad radostí vojedu,“dělám si srandu ale snažím se tvářit vážně.
Všichni si teda věci uklidíme do tašek, nebo jak kdo potřebuje a chviličku kecáme, než nám donesou konečně jídlo.Mezitím se mi Synnie pochlubí, že od Zackyho k vánocům dostane novou kytaru. Má slíbený, že si jí půjde vybrat až budem všichni v Americe a on jemu prej koupí nový bicí, protože než jeli na turné, tak se Syn hrozně vožral a, že prej půjdou hrát a nějak u nich prokopl kopák a ještě ohnul činel, takže než to spravovat, tak mu koupí nový.
Když dojíme, zvedneme se a jdeme ještě do města koupit něco pro mojí mámu a babičky a pro Synnieho rodiče a Mary se Zackym mají stejnou cestu. Zacky u nich sice na Vánoce nebude, bude v hotelu, protože Maryiný mámě se na fotkách nezamlouval, takže ho prej přes práh nepustí. Jen na Štědrej den dostane výjimku. Co mi Mary řikala, tak se sice její mamka šklebila jak citron, ale nakonec svolila, že když jsou teda ty Vánoce. Já to mám v tomhle o sto procent lepší. Mámě potetovaní kluci nevadí a Synnie už vůbec ne. Myslí si o něm, že je bůh a už se na něj hrozně těší. S babičkama to byl trošku větší problém. Jelikož jsme s mámou sami, tak Vánoce slavíme vždycky u babiček, takže taková oslava čtyř generací, no ale dál, mladší babička, mamky mamka to bylo ještě docela v klidu, je zvyklá na mě, takže jsem jí vysvětlila, že Synnie není žádnej chuligán ani nic podobnýho, tak řekla, že teda dobře, že ho nechá dokázat jí, že je fajn, no ale stará babička, která odsuzuje jakýkoli způsob odlišování se, když jsem jí ukázala Synovu fotku, tak se začla křižovat a řikat cosi o tom, že jsem snad na tohle ještě trochu mladá a, že je na mě moc starej, a, že nechce aby takový strašidlo bylo v jejím domě. Nakonec jsme se dohodly na kompromisu, že u večeře se na něj nemusí ani podívat a může bejt vždycky z jeho dosahu. Prostě stará škola a těm to nevysvětlíte.
„Hele zlato, tak vybírej pro tvojí mamku a já jdu vybrat něco pro tu mojí. Jaká je peněžní hranice?“ Ptá se Syn a rozhlíží se po parfumerii kam jsme vešli. Mimo parfémů tu mají i různé naušnice a podobně.
„No, já nevim. Mám u sebe celkem dost, tak do pětikila, ale může to bejt i míň.“ Usměju se, no jo no, nejsem kytaristka slavný kapely a nemám miliony dolarů.
Rozdělíme se teda a já neomylně zamířím k parfémům. Vím, že mamce se už hrozně dlouho líbí jeden parfém, ale v Avonu ani Oriflame nebyl a do Prahy se jí nechtělo, takže prošmejdím několik poliček, než na něj narazím. Očichám ho, uznám, že voní hezky a i ta cena je v pohodě 540Kč, takže ho vezmu a jdu k Synniemu, který stojí i šperků a probírá se naušnicema. Nakonec vybere jedny za 250Kč a k tomu vezme ještě ozdobu na krk za 200Kč, takže zaplatíme a jdeme vybírat dál, pro nejstarší babičku vyberu kabelku, pro mladší babičku kalendář s Monetem a pro Synnieho tátu DVD s koncertem Guns'n'Roses. Spolu s Vengeancovými dojedeme metrem zpátky na Roztyly, tam se rozloučíme přáním krásných svátků a, že na Silvestra se uvidíme. Obejmeme se, já s Mary si dáme pusu, tak jako vždycky a každej ťapeme ke svýmu autu. Věci hodíme do kufru, Synnie zasedne na místo spolujezdce a já na místo řidiče. Oba se připoutáme, já nastartuju, zařadím a za zvuku starých Escape the Fate vyrazíme. Když sjedeme z dálnice zatočím na jedno odpočívadlo, jelikož už se stmívá nepočítám, že by někdo zkoumal kdo tam je a co tam dělá. Vypnu motor a odpoutám se.
„Co děláš princezno?“ Kouká na mě zkoumavě Syn, když otevřu dveře a vlezu si na zadní sedadlo, kam si sednu a roztáhnu nohy.
„Pane Gatesi, pojďte si to rozdat.“ Usměju se na něj laškovně, Syn se nenechá dlouho pobízet, taky přeleze zepředu dozadu a začneme se vášnivě líbat, když mu zajedu rukama pod triko cítím jak sebou škubl. Po celej rok mám totiž ledový ruce jak smrtka a v zimě je to ještě třikrát horší.
„Promiň, mám trochu studený ruce, ale neboj, ohřejou se.“ Zazubím se a ze zad sjedu pod kalhoty na zadek.
„S tím počítám, a teď bacha, jdu tě ošmatlávat já“ no kdyby mě neupozornil ani bych to asi nepoznala. Jelikož Syn v jakýkoli roční období nosí rukavice a navíc má asi teplou krev z Kalifornie, tak má ruce krásně teplý a to, že mám ztopořený bradavky tudíž nemůže být ze zimy. Díky bohu za sukni, jsem fakt magor, i v zimě chodím v sukni, ale samozřejmě se silonkama, který se během chvíle válí na zemi, Synysterův jazyk se činí aby mi bylo dobře a během pár minut už se svíjím v orgasmu. Když jsem uspokojená já, tak vytáhnu pouta od Mary, Syna připoutám k takovýmu tomu držátku co je nad dveřma a začnu ho líbat na krku, na hrudníku, pečlivě jazykem obkřoužím pupík až jazykem sklouznu k jeho chloubě. Ještě než ho stihnu dovést k nejlepšímu si na něj obkročmo sednu, jeho „kámošovi“ pomůžu aby se do mě dostal a Syn se udělá přímo do mě. Pak ho odpoutám (díky bohu, že mi k tomu ségra dala klíče) a oblečeme se. Přelezeme si zpátky a jedeme až do Tábora.

„Mami?“ Zkouším když odemknu u nás v bytě dveře, žádná odpověď, tudíž usoudím, že máma není doma, ovšem naproti mi přiběhne Hannibal-moje dvouletá fenka samojeda a začne na mě skákat, pak si všimne Synnieho, trošku znejistí, štěkne na něj a pak ho začne očichávat. Synnie se přikrčí a natáhne k ní ruku aby ho mohla očmuchat pořádně. Nakonec sezná, že to není nepřítel, olízne mu ruku a cupitá zpátky domů.
„No moc daleko nechoď, jdem ven.“ Oznámím jí, Hanni se otočí a chvíli na mě kouká jako by její pohled řikal „si děláš srandu ne?“ srandu si skutečně nedělám, takže z věšáku sundám její černé vodítko a černý obojek, obojí jsem sama zdobila. Obojek je černý kožený s pyramidama a přívěskem písmene H. U vodítka je ten držák pokreslený bílou temperou je na něm udělaná pavučina a na šňůře co se vysouvá jsou bílé pruhy, takže to vypadá jakoby ta pavučina pořád pokračovala. Synnie mojí práci pochválí, já Hannibala připnu, vezmu zase klíče, Synniemu řeknu, že jestli se mu se psem nechce, tak ať tu zůstane a jde třeba na počítač, ale říká, že půjde se mnou, že by se nudil. Takže po schodech sejdeme zase dolů a jdeme kolem paneláků na pole, kde si Hanni donese klacek a chce abych jí ho házela. Nakonec se po půl hodině běhání unaví tak, že si lehne na tu studenou zem a skoro usne. No ono ostatně samojedi jsou polární psi, takže jí zima určitě není, nebo ne taková aby umrzla. Nechám jí chvíli ležet, pak se jen plácnu do nohy a jdeme zase domů. Doma už je mamka.
„Nazdar, kdes byla?“ ptám se jí.
„Kde asi, nakoupit, zítra tu nebudu, tak ať tu máte co jíst, ty bys do obchodu nedošla ani kdybys měla umřít,“ říká mi. Synnie jen kouká a prohlíží si byt, protože česky nerozumí ani slovo a máma zase ani slovo anglicky.
„No jo, máš pravdu, tak mami, tohle je Synyster.“ Syn když zaslechne svoje jméno tak zbystří a dojde mu, že ho představuju.
„Synnie, tohle je moje máma,“ řeknu mu už anglicky.
„Nice to meet you,“ poví mamce a dá jí pusu na ruku.
„Nemám ani páru cos řikal, ale těší mě,“ odvětí česky a já se musim smát, každýmu přeložim co ten druhej řikal a zasmějeme se všichni. Se Synniem se odebereme ke mně do pokoje, jelikož je skoro osm nemá cenu někam ještě chodit a do hospody se nám ani jednomu nechce, takže dám manželovi vybrat z hromady filmů a seriálů co mám různě na DVD a v notebooku aby si vybral na co budeme koukat. Nakonec vybere seriál IT Crowd, takže ho strčím do noťase, pustím a jdu mamce trochu pomoct s večeří. Když jsme tu sami, tak se odbýváme, ale máma je taková, že když je někdo na návštěvě, tak se k němu chová jako ke královi a obzvlášť když je to Synyster. Pomůžu jí teda aspoň oškrábat brambory a když obaluje řízky tak obaluji ve strouhance. Nakonec si umyju ruce a nechám mamku řízky osmažit a uvařit brambory. Vrátím se k Synniemu, který leží v mojí posteli už bez trička a čučí na Ajťáky.
„Tohle mi nedělej,“ zakňourám a sednu si vedle něj.
„Copak? Ty nepůjdeš ke mně?“ kouká smutně.
„Nepůjdu, za chvíli bude večeře a oblíkni se, víš jak se mi stejskalo, víš co to je skoro měsíc bez sexu? Nejradši bych se na tebe okamžitě vrhla, ale není čas.“
„Lásko, vim moc dobře co to je skoro měsíc bez sexu. Jsem na tom stejně jako ty, já nepřefikávám po koncertě fanynky“ usměje se a oblíkne si tričko. Radši na něj ani nešahám, protože by to mohlo dopadnout špatně, nebo teda vlastně dobře, ale máti je schopná nám donést jídlo do pokoje a já jaksi na dveřích nemám zámek. Nakonec si teda notebook postavíme na stůl, sedneme si na zem (aby nás postel nesváděla, i když ono si moc nepomůžem) asi deset cenťáků od sebe a koukáme na film, teda seriál. Když dokoukáme třetí díl zavolá na nás máma, že máme jídlo na stole. Dojdeme se teda najíst, mamka se rozloučí, že už jde spát, protože zítra odjíždí v půl čtvrtý ráno (dělá průvodčí ve vlaku) a my jí popřejeme dobrou noc. Jen co se vysprchuje jdeme do sprchy my a řeknu vám, že tohle byl asi světovej rekord svlíknutí se, ještě ani nezačne skoro téct voda a my už jsme zase u sebe, já jsem opřená o zeď, Synnie je namáčklej na mě, jelikož je o hlavu vyšší než já, tak mám nohy ve vzduchu omotané kolem jeho pasu a divoce se milujeme. Musím se chvílema fakt kousat do rtu abych slastí nekřičela, přestože máma má tvrdý spaní a je na tohle v pohodě, o sexu se bavíme normálně a už několikrát jsem zažila její pánské návštěvy i její hlasové projevy, je mi blbý aby ona slyšela mě.
Když se domilujeme cítím se tak krásně uvolněná jako už dlouho ne. Osprchujeme se, jeden druhého osušíme jak ručníkem tak i svými rty a přesuneme se do mého pokoje. Obleču si trenky a tričko, Synnie si vezme jen trenky, zalehneme do postele a koukáme dál na IT Crowd, teda koukáme, to je asi trochu silné slovo, spíš to jen posloucháme, protože se pořád líbáme a ošmatláváme, než cítím, že Synnieho kámoš už je zase v pozoru, takže si to rozdáme ještě jednou a asi kolem půlnoci oba usneme.
„Jsi můj andílek Wiky,“ pošeptá mi do ucha Syn v polospánku.
„Já vím lásko.“ Usměju se do polštáře a přitulím se k němu ještě víc.

Ráno se probudím v deset a kouknu na Synnieho, že ještě chrní. Pomalu se vysoukám z postele, oblíknu si první co najdu, což jsou Synnieho kalhoty, no sice mi neslušej tolik jako jemu, ale jde to, svoje tričko, na to hodím mikinu a dlouhej kabát, přivážu psa a jdu jí vyvenčit. Když se vrátím slyším z koupelny puštěnou vodu a k tomu zpěv.
„Jingle bombs, jingle bombs, mine blew up you see, where are all the virgins that Bin Ladin promised me.“ Musím se smát, protože to je písnička od Jeffa Dunhama, nebo spíš od Achemda. Jeff Dunham je nejlepší americkej břichomluvec a dělá si srandu totálně ze všeho a nejvíc sám ze sebe a Achmed je jedna z jeho postavička, kostlivec, protože to je mrtvý terorista a jingle bombs je jeho oblíbená koleda. A ve videu ho doprovází na kytaru jeden pán a tím je Synnieho otec, už jenom proto se na jeho rodiče těším. Využiju toho, že se princezna Vodněna sprchuje, dojdu do pokoje, kde si obleču santovskou soupravičku - červený tanga s bílým chlupatým lemem a stejným způsobem řešenou podrpsenku a přes to hodím košilku z červenýho saténu s bílým lemem a na hlavu si narazím čepičku. Stoupnu si mezi dveře a čekám až Syn vyleze. Když se otevřou dveře od koupelny vidím, že na mě zírá jako na zjevení.
„A sob by nebyl?“ usměje se, ale chytne mě kolem pasu a odnese do postele, kde mě začne líbat a osahávat.
„Tohle je nejkrásnější vánoční dárek jakej jsem si mohl přát,“ rozplývá se, když mi sundavá podprsenku.
„Nápodobně lásko,“ zakňourám a přitisknu se k němu blíž, takže si hned po ránu dáme porci sexu a pak se jdeme najíst. Jelikož Syn miluje k snídani vajíčka tak mu dám pánev a vajíčka s tím, že nejsem jeho otrok abych mu je smažila. Já si zatím sednu ke stolu, do misky si nasypu ovesný vločky a rozinky, zaleju to mlíkem a pustím se do nich a zatím sleduju jak Syn jen v trenkách smaží vejce. Sluší mu to, moc. Po snídani si dojdeme do Sportisima, dohodli jsme se, že půjdem dneska bruslit, že Synovi ukážu jak na to, ale brusle nemáme ani jeden, takže jsme nuceni si je koupit. Jo je výhoda mít za přítele pracháče. Koupíme si teda brusle a jdeme pěsky přes pole na rybník Komora, kde je už takhle dost lidí. Na břehu si zavážeme brusle a oba nejistě stoupneme na led. Já jsem na bruslích nestála dobrejch pět let, ale tak snad jsem to nezapomněla.
„Drž se mě, ale já to taky moc neumim“ směju se. Synnie poznamená, že to si teda vybral holku, když ani neumí bruslit a řekne mi, že mě bude milovat i po smrti, která určitě přijde. Nakonec nám to jakž takž jde, na zemi se vyválíme asi jenom osmkrát.
„Dneska se mnou nic nebude, zadek mě bolí jak po pořádnym výprasku“ stěžuju si a sunu se ke břehu. Už toho máme oba dost.
„Nápodobně. Myslim, že ty rány mi vytřásli schopnost mít děti.“ Zujeme si brusle, obujem si boty a vyrazíme k domovu. Musím napakovat věci a v pět jedeme k babičce na Pražák, což je na opačnym konci města. Mamka přijede až přímo k babičce, do Tábora přijede až v šest.
„Tak, máme všechno?“ ujišťuju se v chodbě, na Vánoce musí bejt všichni spolu, takže si sebou beru i potkany, Evru(hada) bohužel musím nechat doma, je na něj moc zima a mohl by mi umřít, ale dala jsem mu vánoční porci, větší myš než obvykle mívá. Zezačátku mi vadilo ho krmit živými myšmi, ale po čase si zvyknete. Akorát je divný, když máte vedle postele klec s tím samým živočichem, kterými krmíte hada. Ne teda, že bych myšky napřed chovala a pak mu je dávala, to ne, ale mám prostě potkánky a jiný myšovitý tvory dávám Evrovi.
„Měli bysme mít. Hannibal tu je, potkani tak, dárky, i sladkosti.“ Pobereme teda všechny věci. Syn táhne tašky s dárkama, já držím v ruce přepravku s myšákama, v levé ruce mám ještě vodítko s tequilou a v pravé tašku se zabaleným cukrovím. Všechno to doneseme do auta, Hannibala dám do kufru, sice bude uražená, ale fakt jí nenechám skákat po zadním sedadle kde jsou křehký věci. Se Synem zasedneme dopředu a už jedem směr Pražské sídliště.
„Čau babi“ halasím od dveří a pokládám na zem hlodavce, babička vyleze z kuchyně a jde mi dát pusu.
„Ahoj Verunko.“ Já se jen zašklebím, nesnáším když mi kdokoli říká Verunko, ale babičku to ne a ne odnaučit.
„Tak tohle je Synyster, lásko, tohle je babička,“ představím je dvoujazyčně. Potřesou si rukou a babička jen poznamená, že je blbý, že nemluvíme stejnou řečí. Synystera nakormidluju do kuchyně a poručím mu aby obstaral zvěř, což znamená napustit vodu do pítek pro hlodavce, dát jim do mističek zrní, granule pro Hannibala a zatím jdu pozdravit starou babičku. V autě jsem mu vysvětlila, že jí podle fotek moc nesedl, tak že je budu od sebe radši držet co nejdál. Syna to sice mrzelo, ale řikal, že pořád lepší, že máma a babi ho berou, než jeho bývalka, které ve čtyřiadvaceti letech její rodiče zakazovali se s ním stýkat a musela utíkat.
„Ahoj babi“ pozdravím starou babičku mezi dveřma a jdu k ní i s taškou dárků, které tam začnu vyskládávat.
„Ahoj Verunko, tak co, už tu je ten ďábel?“ ptá se uštěpačně.
„Babi, je to normální, slušnej člověk jako já, akorát vypadá trochu jinak než ostatní. Nemohla bys mu dát aspoň šanci?“ ptám se jí zoufalým hlasem.
„Udělala bych pro tebe téměř cokoliv, ale nemůžu si pomoct, vypadá jakoby ho vyvrhlo samo peklo.“ Vzdávám to, tohle fakt nemá cenu. Ta stařenka si prostě nenechá vymluvit, že Syn je normální člověk. Když dojdu do kuchyně zjistím, že babička se Synem se snaží nějak dorozumět.
„Co je za problém?“ ptám se a babi mi vysvětlí, že se snažila Synovi vysvětlit, že dědové už umřeli. Divil se totiž, že tu není žádnej chlap. Vysvětlím mu teda, že praděda umřel stářím a děda na špatný plíce. Sice asi deset minut přemýšlím jak se řeknou plíce, ale nakonec si vzpomenu. Babičce pak oznámím, že musím jít vyvěnčit psa, takže přivážeme Hannibala na vodítko a jdeme se s ní projít.
„Mrzí mě, že tvoje prababička mě nesnáší“ říká smutně Synnie a pohladí mě po ruce.
„Ale to není tak, že by tě nesnášela, u ní je každej kdo má nějakej piercing nebo tetování feťák a chuligán. Vždycky když k nim přijdu mi prohlíží ruce jestli tam nemám vpichy a musím jí ukazovat index ze školy aby viděla, že nepropadám. Prostě je to stará škola, kašli na to zlato“ usměju se smutně. Hannibala venčíme asi hodinu, potřebuje se hodně proběhnout a není až taková šílená zima, že by se to nedalo vydržet. V půl sedmý a pět minut uznáme, že už je nejenom tma jako v pr... ale už se i víc ochladilo, takže se vydáme zpátky. U babičky už bude určitě máma, takže se můžeme v klidu odebrat do mého pokojíčku, který u babičky mám. To víte, když je máma kolikrát na dva dny pryč, tak než abych se nudila doma, tak jedu k babičce, mám tu internet i další věci, takže parádička. Počítač už je sice sakra starej, ale něco na něm ještě pustit jde. Navíc tu mám i telku a DVD, takže se se Synem natáhneme do postele a pustíme si Někdo to rád blond. Dokoukáme to sotva do půlky, když babička z kuchyně zavolá, že je už večeře na stole. Zvedneme se teda a jdeme zasednout k štědrovečerní tabuli. Jelikož jediné maso, které jsem ochotná pozřít je kuře, tak mám kuřecí řízky, zbytek rodiny má rybu a bramborový salát, po tom se můžu utlouct, takže mám pořádnej kopec. Mlčky všechno sníme, zlaté prase se neobjeví, takže zase nic a jdeme k vánočnímu stromečku, který babička rozsvítila. Prakticky jediné co mě překvapí je dárek od Synnieho. Jinak jsem o všem věděla a řeknu vám, že z parfému, který jsme koupili má mamka ohromnou radost a dokonce dokáže říct „thank you“ sice se šílenou výslovností, ale Syn to i tak pochopí. Babiččina radost z kalendáře je až neuvěřitelná a pro starou babičku, pro kterou jsou dárky vždycky nejhorší je nová kabelká skutečným překvapením. Sice je jí jasný, že to nevybíral můj chlap, ale i tak se tváří potěšeně. Dárky pro Syna jsem musela taky vybírat já a myslím, že se mi povedly. Udělala jsem objednávku na netu, od mamky dostal prsten, který slouží jako otvírák na pivo a vodní dýmku, a od babiček set voňavky, vody po holení, deodorantu a spreje Davidoff. Jelikož Syn mi psal, že pro mě má pár blbinek a hlavní dárek dostanu až v Americe, tak jsem mu nakoupila taky krávovinky. První vybalí plyšového Lumpyho z Happy Tree Friends, pak polštářek pod hlavu ve tvaru prsou, z toho má fakt radost a pásek, kterej jsem mu sama vyrobila. Vtip je v tom, že je růžovej a chlupatej. Ale tvrdí, že ho nosit bude. Já od Synnieho dostanu Achmeda, Peanuta, Waltera a Melvina jako loutky se kterými Jeff vystupuje. Mám z nich fakt ohromnou radost, protože je miluju.
„Vím jak miluješ Jeffa, tak jsem si řekl, že ti koupím postavičky.“
„Děkuju lásko, to je to nejhezčí cos mi mohl dát“ usmívám se jak měsíček na hnoji.
Máma s babičkama si pak pustí nějakou českou pohádku co běží na Nově a my se Synem se odebereme do pokoje. Jasně, mohli bysme se koukat, ale nebudu to všechno překládat. Takže se dojdeme osprchovat, každej zvlášť, nebudeme tady babičkám poskytovat záminky aby Syna neměly rády. Sice věděj, že už dávno předávno nejsem panna, ale taky nemusí vědět co se Synem provádíme.
Když vejdeme do pokoje vytáhnu z tašky malou černou krabičku a dám ji Synovi.
„Nechci tě do ničeho nutit, ale třeba tě to rozhoupe.“ Pokrčím rameny, Syn na mě chvíli kouká vyděšeně, asi si myslí, že ho chci požádat o ruku, ale když v krabičce uvidí činku do jazyka uklidní se a usměje se.
„No, uvidíme. Víš, že se bojim jakýkoli propichovací bolesti, u nosu jsem se málem posral.“ Zasměje se.
„Já vím, ale fakt to bolí jenom chvilku“ usměju se. Vím o čem mluvím, sama mám jen v obličeji tři piercingy.
Po sprše si vlezeme do postele a dokoukáváme Někdo to rád blond. Potom si pustíme Piráty z Karibiku trojku, tehdy za náma přiběhne Hannibal a usídlí se mezi náma. Jemně jí přestěhuju dozadu, sice na mě kouká vyčítavym pohledem, jakože na ní kašlu, ale vysvětlim jí, že s ní jsem pořád, kdežto se Synem jen občas, odfrkne si teda, jakože no a co, ale lehne si a chrní. Ani nám to netrvá dlouho a vytuhneme. Ale těsně předtím mi Syn poděkuje za krásný Vánoce.

„Tak, máte všechno?“ ptá se máma hned další den mezi dveřmi, když já se Synem vycházíme s nákladem věcí.
„Jo, snad jo. Stejně si berem jenom oblečení“ poznamenám a vycházím ze dveří a za sebou táhnu kufr. Syn radši mlčí, nerozumí nám ani slovo a ani se už nesnaží. Oba máme jedno velké zavazadlo, já kufr, Syn cestovní tašku a ještě k tomu já tašku přes rameno a má láska bágl s příručníma věcma no a já ještě notebook. Výtahem sjedeme do přízemí a vyrazíme k autu. Odemkneme, já vlezu na řidičovo místo, Syn vedle mě a máma dozadu. Do Prahy budu řídit já a odsud si to pak vezme mamka. V přehrávači si pustím Caliban, Syn vytasí mého notebooka a celou cestu tam něco zapisuje. Když se ho zeptám co to je, jenom mi řekne, že to je tajemství, přitáhne si noťase blíž a datluje ještě opatrnějc abych tam náhodou neviděla, po chvíli si vytáhne z kapsy flashku, přetáhne tam data a soubor z mýho počítače vymaže. Sketa.
Když konečně dojedeme do Prahy, zamíříme na letiště. Zaparkujeme a vyrážíme do útrob obří haly. Máma sice chtěla bejt s náma, ale vysvětlím jí, že to sami zvládneme a navíc hodina parkování tu stojí hrozný prachy, takže se s ní rozloučíme, já i Syn jí obejmeme. Syn jí česky řekne „děkuju za vše“, ha to jsem ho naučila já, jsem mástr, a vyrazíme přes silnici k nebližšímu vchodu. Tam musíme napřed najít naší přepážku. Necháme se odbavit a vyřídíme všechny ty kraviny jako pasy a podobně a když je to všechno hotový zbývají nám ještě dvě a půl hodiny do odletu, takže si dojdeme na cosi jako oběd a pak couráme různě po krámech. Obejdeme pár krámků, nakonec zaparkujeme v parfumérii a očucháváme tam voňavky. Syn vybere jednu pro svojí mámu a jednu vezme sobě, s mým souhlasem samozřejmě.
Nakonec se v půl šesté (letadlo má odlétat v 18:00) vydáme do pasáže pro pasažéry, musíme přes detektory kovu, kde je to fakt docela vtipný, protože jsme oba samej kov. Po nějakých deseti minutách máme teda oba všechen kov dole, kromě piercingů, teda já, Syn má jen nos a pustí nás skrz, kde si dalších deset minut všechno nandaváme. Nakonec se teda dohrabeme dovnitř a posadíme se na ty strašně nepohodlné sedačky. Tady už to je trochu zajímavější než v Čechách, kde starší generace Syna nezná, tady po nás koukají i postarší lidi. Nejednou dokonce zahlídnu foťák nebo telefon namířenej na nás, ale vždycky když se na ty lidi podívám tak dělají, že fotili něco jiného. Ach jo, já nechci bejt v něčim foťáku. Když to řeknu Synovi jen se zasměje a oznámí mi, že určitě nezůstanem jenom ve foťáku, ale poputujeme rovnou na internet. Jenom vydám znechucenej zvuk a opřu si hlavu o Synnieho rameno, on mě obejme a dá mi pusu do vlasů.
Po pár minutách otevřou vchod do letadla, takže se začne tvořit fronta. Zařadíme se a čekáme až se posune až k nám, mezitím se líbáme a necháváme na sebe zírat dvě holky, tak o rok dva mladší než jsem já.
„Dobrý den“ zdraví nás letuška u dveří.
„Zdravím“ odpovím já i Syn, dáme jí ještě naposledy pasy. Při našich jménech se usměje, koukne na nás a flákne tam razítko, podá nám letenky a popřeje nám šťastný let.
Procházíme uličkou a hledáme sedadla 28J a 28K. Nakonec je najdeme, Syn si zalze k okýnku a já vedle něj. Opřu si hlavu o jeho rameno, on vezme mojí ruku do své a v takovéhle poloze přetrváme dokud nám letuška neoznámí, že máme zaujmout normální polohu, připoutat se a začne nám předvádět co dělat a co nedělat kdyby něco. Párkrát už jsem letěla, takže to znám zpaměti a Syn letěl určitě daleko víckrát než já, takže ten by to určitě mohl odřikat i o půlnoci. Když konečně vzlítnem a letuška nám dovolí zapnout notebook, nacpem si do uší sluchátka a pustíme si Madagaskar 2. Pak se mi noťas vybije, takže koukáme na nějaký úchylný scénky co běžej na obrazovce před náma. Naštěstí je tohle jedno z těch obrovských letadel, která mají víc podlaží a různé možnosti jak se zabavit, takže se vydáme do baru. Jak jinak. Jak říká Zacky a Mary s nim souhlasí, když hledáte Gatesovi hledejte tam kde se vyskytuje alkohol. No jo, my za to nemůžem, prostě nám chutná pivo, víno a absinth. Sedneme si ke stolu a objednáme si víno. Chvilku popíjíme a kecáme, když mě napadne bláznivina. Natáhnu se k Synově uchu a pošeptám mu: „Víš na co jsem právě dostala chuť?“ a přitom mu olíznu ucho.
„Asi tušim, nejsi v tom sama princezno.“ Oba se na sebe usmějeme, zaplatíme a vydáme se najít nějaké zajímavé místo, kde by se dal provozovat sex. Jako nejstylovější a nejtradičnější zároveň se mi zdá záchod, takže si tam nenápadně vlezem a ve stoje se pomilujeme. Musím říct, že je to dost adrenalinovej sport, může sem vlést letuška, nebo můžou začít turbulence, prostě je to mazec. Ale je to krásný. Když jsme oba spokojeni já si jen stáhnu sukni pod zadek a Syn si natáhne kalhoty. Ještě chvíli se líbáme a hladíme a pak usoudíme, že bysme mohli jít pokračovat v popíjení. V jednu se přesuneme na naše místa s tím, že budeme chvílku spát. To víte letíme celkem šestnáct hodin, tak musíme i spát. Sklopíme si sedadla, jakž takž se usídlíme, obejmeme se a usínáme.

Nenávidím turbulence, ještě že už jsme z toho hnusnýho letadla venku. Brrr, odporný, propady o sto metrů by měli zakázat. Málem jsem se poblila, i Syn řikal, že jsem byla zelená jak absinth a říká mi teď Zelená vílo. Já ho asi zabiju. Tfuj, tfuj, tfuj, už to nikdy nechci zažít, ale asi budu muset, při cestě domů.
„Knock, knock, knocking on heaven's door...“ Začne zpívat Synův mobil. Vyloví ho z kapsy, právě když Axl nabádá mámu ke schování zbraní a přijme ho.
„Jo? Ahoj tati. Už jsme tu, ale jdem si vyzvednout věci...Dobře, budem chvátat. Za chvilku jsme tam. U kterýho vchodu jste? Fajn, zatím“ loučí se Synnie a na jeho hlase poznám, že je rád, že svýho tátu slyšel.
„Tak naši na nás čekaj u východu z terminálu 2, vezmem si věci a jdem.“ Dojdeme až k pásům kde už se vozí tašky a kufry. Čekáme jen deset minut než přijede můj kufr a další dvě minuty než dojede ten Synův. Hned potom se vydáme podél hromady východů najít ten co by měl být označen nápisem Terminál 2. No, tak Syn se tu vyzná nejspíš líp než já, takže ho nehledáme moc dlouho. Vyjdeme ze dveří a po pár krocích vidím, že Synnie se usmívá jak měsíček na hnoji na postarší dvojici, která stojí u modré Toyoty Prius. Když to auto vidím, musím se začít smát.
„Co je?“ ptá se Synnie.
„Takový auto má i Jeff ne?“ Syn jen přikývne, ale to už jsme u jeho rodičů.
„Dobrý den“ pozdravím je a nejistě se usměju. Nevím jak se tvářit.
„Mami, tati, to je Wiky, moje přítelkyně. Wiky, to jsou moji rodiče.“ Nejdřív se mi představí Synova nevlastní máma s tím, že jí mám říkat Suzy a pak jeho táta s tím, že je Brian.
„Těší mě.“ Ujistím je oba. Dáme si věci do kufru a usadíme se na zadním sedadle. Po cestě do domu Hanerových Synnie vypráví jaké je turné, oni zase vykládají co dělají Brent a McKenna, Syn mi už říkal, že má mladší sourozence a pak přijdu na řadu já. Suzy se ptá co dělám za školu, atd. atd. Takže začnu povídat o sobě a než jim všechno řeknu tak už dojedeme do jejich sídla, které se nachází přímo u moře. Stejně je to divný, když jsem odjížděla v Praze sněžilo a tady je vedro k padnutí.
„Tak děti, dojděte si vybalit a naobědváme se.“ Řekne nám Suzy. No tak je taky půl jedný odpoledne, že jo. Se Synem dojdeme k němu do pokoje, po cestě narazíme na asi dvacetiletého kluka, kterého mi Syn představí jako Brenta. Synnieho pokoj je nádhernej, jako nejstarší ze tří sourozenců měl jako první pokoj a ten nejlepší, s výhledem na oceán. Celej jeho pokoj je vyzdobenej plakátama Guns 'n' Roses, hlavně Slashem. No jo, chápu to, Slash je bůh, svojí doby určitě i týhle doby, ale pro mě ho nahradil Syn. Ale věc nad kterou se rozplývám dobrých deset minut je slušná sbírka kytar a taky trsátek. Synnie mi vysvětlí, že jeho táta hraje už nějakých třicet let na kytaru a zná se se všema možnejma lidma, takže sbíral trsátka už od mladých let a jeho sbírku zdědil Syn. To já se svejma „ubohejma“ sto třema trsátkama na krku se můžu jít klouzat. Když to řeknu Syn se jen usměje a začne něco hrabat v jednom spodním šuplíku jeho psacího stolu. Když to najde zírám na drát.
„To je moje první trsátko. Zacky ho dal Mary, řikal mi to a já si vzpomněl, že ho tu někde taky mám, takže ti ho slavnostně předávám. Sice ho asi nebudeš mít na krku jako ojedinělý případ jako Mary, ale bude u tebe dobře schovaný“ usmívá se, já si ho od něj vezmu a skoro se mi dojetím chce brečet.
„Děkuju lásko“ řeknu potichu, vrhnu se mu do náruče a dlouze ho políbím. Líbáme se aspoň pět minut, když se rozrazí dveře a dovnitř vletí blonďatá čára.
„Brácho!“ zakřičí ta „věc“. A až když jí Syn drží v náruči uvědomím si, že je to malá holka, Synnieho nevlastní ségra.
„Ahoj Kennie“ objímá jí Synnie a dává jí pusu na tvář. Hned potom jí zase postaví na zem.
„Kenno, tohle je moje přítelkyně Wiky, Wiky, tohle je moje mladší sestřička McKenna.“ Kenna mi podá ruku s komentářem: „No konečně si brácha našel holku co má mozek.“ Až se tomu musím smát. Když tu je Kenna tak se nelíbáme a máme aspoň čas si vybalit. Mezitím si se Synniem povídají o turné a o Kennině škole, je jí sedmnáct a letos tak jako já maturuje, v Americe mají maturitu dřív.
Těsně předtím než dovybalíme už na nás volá Suzy, že je hotovej oběd. Synnie jí odpoví, že za minutku jsme tam, rychle dovyháže věci z tašky, nechá je na zemi a všichni tři jdeme jíst.
K jídlu je domácí pizza. Jen těsto a na stole tuna věcí, které si na to můžeme dát. Já jakožto bíložravec si tam nakydám tunu kečupu, tunu sejra a tunu zeleniny a pustím se do toho.
Když dojíme pomůžu Suzy sklidit ze stolu a Syn mi oznámí, že si jdou s tátou dát kytarovej souboj a, že ho pak najdu v suterénu, kde maj muzicírovací místnost.
„Jsem ráda, že si Brian našel tebe.“ Usměje se Suzie když oplachuje talíře.
„Proč? Ne teda, že bych nesouhlasila, ale něco podobnýho řekla i Kenna.“ Usměju se.
„Protože Michelle ho hrozně měnila. Ostříhal se, začal se malovat míň, začal nosit jiný oblečení. Pevně doufám, že ho změníš zpátky. A navíc jsi daleko milejší než ona.“
„Děkuju, no já nevim jestli to dokážu. Líbil se mi víc dřív, ale tohle taky není špatný, bojim se mu začít kecat do jeho stylu.“ Suzy protočí oči.
„Tohle není jeho styl. Jeho styl byly rozervaný džíny, dlouhý vlasy a klobouk a linky až k čelu. To co je z něj teď, udělala ta holka. A navíc se mi na tobě líbí, že nejsi vyloženě kost a kůže, nikdo se nemusíme bát, že když do tebe omylem strčíme tak ti zlomíme ruku.“ Tenhle proslov je teda něco na moje ego:D.
„Jo taky bych nechtěla bejt nějak moc vychrtlá, to pak ani není hezký. Když je holka plochá jak přistávací dráha.“ Chvíli si ještě povídáme. Suzy předmývá a já nádobí skládám do myčky. Sice s tim nemám zkušenosti, doma myčku nemáme, ale jakž takž tam všechno narvu, zavřu a Suzy zapne. Hrozně se diví, že myčku nemáme, ale když jí vysvětlim, že bydlim sama s mámou, máma je skoro pořád pryč a já ze školy přijíždim v šest večer tak jen udělá takový to americky „aww“ a poznamená, že to chápe.
Rozhodneme se, že se půjdem podívat na ty naše chlapy. Kenna s Brentem si zatím zapnou playstation a pařej Guitar Hero. Prostě muzikálně založená rodinka.
Když dojdeme do suterénu už ode dveří slyšíme kytarový sólíčko a když otevřeme, zjistíme, že to hrál Brian starší a Brian mladší to po něm opakuje. Když dohraje jedno, kdy mu prsty po krku rejdí jak krysa v mixéru získá od otce takové to přikývnutí, jakože hodně dobrý.
„No tak, vy moji kytaristi, pojďte nahoru, máme tu hosta.“ Jde k nim Suzy a oboum jim vlepí pusu. Oba se tedy zvednou s tím, že až ženský usnou tak se odplížej pokračovat v souboji.
Se Synniem se dohrabem do jeho pokoje, ale mezitím mi ještě ukáže celý dům, seznámí mě s obouma patrama domu. Třema koupelnama, pokojem jeho ségry i bráchy, ložnice rodičů, tělocvičny, tří pokoju pro hosty, šatnou, kuchyní, jídelnou i obývákem. Musim říct, že v takhle velkym domě jsem za celejch devatenáct let svého života ještě nebyla.
Nakonec si zalezeme do pokoje, kde Synnie zamkne dveře, popadne mě do náruče a odnáší mě k posteli.
„A co budeme dělat teď?“ ptám se s nevinným výrazem.
„Teď tě znásilním“ usměje se Syn šibalsky, z výšky mě hodí na postel, lehne si na mě a začne mě líbat na krku, jednou rukou šmejdí pod tričkem a druhou rukou mi podpírá hlavu.
„Ach můj bože, co to děláte pane? Vždyť se vůbec neznáme“ tlemím se a přitom mu rozepínám knoflíky na jeho černé košili.
„Neznáme, ale vy mě hrozně rajcujete slečno. Ten váš krásnej zadek, krásný prsa a vůbec celá jste k ojetí.“ Tahle hra nám nakonec vydrží celou dobu co se mazlíme a i při sexu blbneme.
Po krásném milování si dáme společnou sprchu a jdeme se se zbytkem rodiny koukat na Zohan:Krycí jméno kadeřník, když film skončí tak se odebereme rovnou do postele a v objetí usínáme.

Ráno se vzbudím o dost dřív, než Syn. Chvíli ležím a koukám na něj jak spí, vydržela bych se na něj koukat celej den, ale po asi půl hodině mě rozbolí záda, takže se zvednu a jdu do kuchyně. Kde už se Kenna kouká na nějakej hudební pořad na MTV.
„Ahoj Wiky. Co to, že vstáváš tak brzo?“ Kouknu na hodiny a vidím, že je deset.
„Mám naspáno z letadla. Kenno prosimtě mohla bych se mrknout na net?“ Zeptám se jí a ona kývne. Když si jdu pro notebook říká, že můžu klidně na jejich počítači, ale vysvětlím jí, že polezu na všechny možný chatovací servery a nechce se mi vypisovat všude přezdívky a hesla, když u sebe je mám všude uložený.
Donesu si tedy nojbuk jak říká prababička, zapojím si do něj net a zapnu ho. Projedu si všechny servery kde jsem přihlášená od lide.cz přes ukazse.cz az po vampirefreaks.com jsem prostě blázen, vím o tom. Zapnu si ajsko a kupodivu zjistím, že je tam přihlášená Mary. Chvíli kecáme, řekne mi, že právě pakujou věci, protože za dvě hodiny odjíždějí na letiště a její přítelkyně právě stojí nad hromadou hadrů a přemejšlí co na sebe. Prej je z něj na mrtvici a její máma ho dokonce vzala jakž takž na milost, když zjistila, že v ohledu oblečení si budou rozumět.
Kecáme asi půl hodiny, než na svém břiše ucítím teplé ruce, vzápětí zjistím, že jsou Synovi a Mary mi navíc napíše, že Zacky už si našel správné oblečení do letadla a jdou dál balit.
My se Synem si lehneme ke Kenně a koukáme s ní na MTV.
Postupně vstane celá rodina a Synnieho rodiče donesou pod stromeček dárky, my se Synem pro ně taky dojdem a začnem je rozbalovat. Synnieho rodiče maj ze všech dárků radost, i z těch ode mě muhehe, Syn od nich dostane zájezd na Mallorcu a mě řeknou, že je to víceméně společný dárek a já ten největší dostanu odpoledne. Vyptávám se co to bude, ale Suzy i Brian jsou neoblomní. Kenna se jen usmívá, že už se taky těší. Sice v koutku duše asi tuším co to bude, ale chci se tím nechat překvapit.
Se Synem se odebereme oblíct se, no to víte, že se to jen tak oblíct se a nekoukat na toho druhýho nedalo a je jasný, že když se díváte na osobu kterou milujete a která je před váma nahá tak jen u toho nezůstane, takže pěkně po ránu jsme si oba udělali dobře, pak jsme se převlíkli do normálního oblečení. Jelikož tady v Kalifornii je fakt teploučko, tak jsem si vzala jen kraťasy a tílko a na nohy jen trojkový glády. Syn nad tim sice kroutil hlavou, že jsem magor i ve vedru chodit v gládách, ale fakt se mi nohy tolik nepotí. Mám je v létě radši než sandále. Syn si na protest vzal kraťasy a žabky.
Pak jsme se přemístili na zahradu, kde se chystala grilovačka. Moje tušení začíná narůstat a když k příjezdovce přijede modrá Toyota Prius moje tušení se naplní. Z auta vyskáčou tři holky v rozmezí od jedenácti do sedmnácti let. Ze strany spolujezdce vystoupí mladá žena a ze strany řidiče skutečný, živý Jeff Dunham a s sebou nese Peaunuta. Když to vidím málem omdlím. Skutečně zůstanu stát s pusou dokořán. Synnie ke mně přistoupí a mojí tlamu jemným zdvihnutím čelisti zavře.
„To si děláš prdel“ vyhrknu jen co najdu zase slova a jsem schopná i něčeho jiného než zírat na tu rodinku.
„Ne, táta je pozval na boží hod, udělal by to tak jako tak, ale tohle je speciálně tobě k Vánocům a tak přijeli o den dýl.“ to už ale Dunhamovi dojdou až k nám, Kenna se hned řítí k prostřední Ashlyn, která je stejně stará jako ona.
„Ahoj Briane,“ zdraví se Jeff s mým „tchánem“ a podávají si ruce.
„Ahoj Jeffe, Paige,“ odpoví mu Brian a následně podá ruku i jeho manželce. Postupně se mezi sebou všichni pozdraví a nakonec se dostanou i k nám.
„Ahoj mládenče, tak tohle je ta tvoje kráska, kvůli který jsi byl ochotný mi zaplatit jako za celé vystoupení?“ směje se Jeff a já na ně na oba nechápavě koukám.
„Objednal si u mě Peanuta a Achmeda a řikal, že mi klidně zaplatí tolik co dostávám za celé vystoupení, ale to víš, že jsem to odmítl, připadal bych si jako vydřiduch chtít po synovi svého kamaráda peníze za to, že udělám radost jeho přítelkyni.“ Následně se seznámím i s Paige a jejich dětmi-Kennou, Ashlyn a Bree, se kterou si rozumím nejvíc, protože je stejně stará jako já.
Chvíli sedíme na zahradě a povídáme si o všem možném. Paige nemůže uvěřit tomu, že mě a Syna svedl dohromady jen koncert a říká, že jsme krásnej pár. Po asi hodině, kdy se Jeffova Kenna honí po zahradě spolu se psem (já ani netušila, že Hanerovi maj psa) huskym Vendetou přiběhne s tím, že chce aby Peanut mluvil. Jeff si ho teda nasadí na ruku, postaví ho na stůl a začne sám se sebou rozmlouvat.
„Tak Peanute, jaké jsi měl Vánoce?“
„Ale tak znáš to, ožral jsem se jako prase, došel jsem domů, rozbalil pár dárků a pak jsem zjistil, že nejsem u sebe doma. Tak jsem se sebral a odešel k sobě, ale manželka mě vykopla s tím, že nalitej jí nemám chodit domů.“
„Moment, ty máš manželku?“
„Vlastně ne, ale byla tam nějaká ženská a ječela, že takovýhodle chlapa nemá nikdo, divný, připadal jsem si jako bych byl ženatej. No a co ty?“
„Tak znáš to, byl jsem doma se svou rodinou, navečeřeli jsme se a ráno jsme rozbalovali dárky.“
„Cos dostal?“
„Od nejmladší dcery barevnou šálu aby mi nebyla zima když vystupujeme někde kde je chladno.“
„Můj bože, budeš vypadat jako zasranej hipík. Nechci aby ses ukazoval vedle mě.“ Všichni se můžeme potrhat, protože když si vezmete, že mluví sám se sebou...no...lepší neřešit. Asi deset minut Jeff rozmlouvá s Peanutem. Pak ho odloží s tím, že za chvíli přinese Achmeda a zkusí nějakou novou vánoční písničku.
„Nebolí tě ruka, když jí musíš mít pořád takhle nahoře?“ ptám se Jeffa, to je jedna z mála otázek na kterou chci fakt znát odpověď.
„No tak to víš, že bolí, ale za ty roky jsem si už tak zvykl, že mi to už skoro ani nepřijde. Hlavně mám přestávky.“ Chvíli ještě řešíme všechny možné blbiny, pak nám Jeff ukáže deset minut s Achmedem, kdy nám improvizovaně zazpívá Silent night, v jeho podání „Sajlenc najt“ a spolu s Brianem se začnou domlouvat, že to musí dodělat a zařadit do repertoáru. Nakonec navečer odjedou a my jdeme do domu. Se Synem se rozhodneme pustit si nějakej film, ale napřed si dáme krásnej divokej sex. Když už jen ležíme v posteli a mazlíme se zaklepe někdo na dveře.
„Kdo je?“
„Briane, tady máma, stav se za mnou prosimtě. Potřebuju s tebou mluvit.“ Synnie se podívá nechápavě na dveře, pak pokrčí rameny a slíbí mámě, že přijde.
„No nic, stejně jsem si chtěla dát sprchu, tak jdi za mámou a já na tebe potom počkám tady. Vyberu film,“ ujistím ho, hodím na sebe tričko a kalhotky a přecupitám ze Synnieho dveří do koupelny, která je hned přes chodbu. V koupelně usoudím, že mám dost mastný vlasy, takže mezi různejma flaštičkama co na sebe plácá bůhví kdo, no já asi vim kdo, je to jenom Synova koupelna, najdu šampon a vlezu si do sprcháče, kde je i možnost pustit si muziku, takže si pustim hudbu, díkybohu je tohle s možností MP3 přehrávání, v Čechách jsou zatím jen sprcháče s rádiem, takže si najdu něco co znám (ach můj bože, proč tu je Hillary Duff) což teda není Hilča, ale starý Good Charlotte a při mytí hlavy a sebe si zpívám. Když jsem celá čisťounká a voňavoučká tak vylezu, osuším se, hodím na sebe rovnou pyžamo a chystám se jít zpátky do pokoje, když na chodbě zaslechnu svoje jméno. Já vím, že je neslušný poslouchat cizí rozhovory, ale když slyšíte svoje jméno....
„...miluju jí, smiř se s tim,“ prská Syn.
„ale Michelle...“snaží se mu odporovat jeho matka. Sakra, asi jsem se sekla v odhadu.
„s Michelle mi dej pokoj a vůbec, vždyť jsi řikala, že je fajn, tak proč jsi zase takhle obrátila?“
„není špatná, ale Michelle byla prostě jiná, měla jsem jí radši, byla to skvělá holka, tahle je taková, já nevím jak to říct, prostě jiná. A to, že jí mám ráda je pravda, ale prostě Michelle jsem měla radši.“
„Jo, je jiná, je svá a nechce se ti za každou cenu vlichotit jako Michelle, vždyť ona ti lezla do zadku jak mohla, tos to za ty roky nepoznala?“
„Navíc je o tolik mladší. Vždyť její sotva devatenáct, bydlí na druhym konci světa, jste tak odlišní. Jiná země, jiné zvyky. Podle mě by ses měl co nejrychlejc vrátit k Michelle. Ještě pořád by tě zpátky vzala.“
„Co? Tys s ní snad mluvila?“
„Mluvila a co má být? Je to moje kamarádka.“
„Tak mě budeš říkat, že Wiky je pro mě moc mladá a to, že ty bys mohla bejt Michellina matka a přitom tvrdíš, že je to kámoška je normální? Mami sakra, tohle je můj život, já jsem si jí vybral a taky s ní budu ať se ti to líbí nebo ne. A co se týče toho, že je až z druhýho konce světa a jsme odlišní v kulturách, to je mi jedno, pro mě je důležitý to v čem jsme stejní a je toho daleko víc než toho v čem se lišíme.“
„A jak chceš vztah na takovou dálku udržet?“ V jejím hlase poznám, že teď si je jistá vítězstvím.
„Až do března jedeme tour, ona v květnu maturuje, podala si přihlášku na vysokou do Carmelu, Orange Country a San Dieaga. Od března do maturity budu v Čechách, pak se stěhuje sem.“
„Ale...“
„Žádný ale mami. Hele jsi moje matka a miluju tě víc než svojí vlastní, ale ona je moje holka a nedovolím ti abys mě o ní jakkoli připravila. Rozhovor končí.“
Sakra, shit, shit. Rychle zapadnu do pokoje, na postel rozhodím DVDčka a dělám, že je projíždím. Nesmí vědět, že jsem poslouchala za dveřma, OK, za rohem. Aniž bych si to uvědomovala zjistím, že mi po tváři stekla slza, ne smutku, že mě moje „tchýně“ zrovna moc nemusí, ale dojetím jak mě můj kluk hájil.
„Tak jsem tu lásko“ zahlásí Syn ve dveřích.
„Jo, paráda zlato“ usměju se na něj a udělám mu vedle sebe místo. Syn si sundá kalhoty a skočí ke mně.
„Tak co, na co mrknem?“ rozhlíží se po dývkách a vybírá co by tak šlo.
„Co třeba Duplex?“ ukážu na DVD, které má český název Baba na zabití. Synnie jen kývne, zvedne se a jde to dát do přehrávače, pak se vrátí ke mně, lehneme si pod peřinu a mazlíme se. Chvíli mám chuť zeptat se co máma chtěla, jestli mi řekne pravdu, nebo bude zatloukat, ale pak si uvědomím, že já jsem tu ta, která vůbec nic neměla slyšet a kdybych nic neslyšela tak se ho nezeptám, protože cizí rozhovory mě jinak fakt nezajímají. Věřte mi.
Synnie mi jemně zajede rukou pod tričko a hladí mi prsa.
„Né, dneska né,“ dělám nedostupnou, i když vim, že podlehnu.
„Né? Proč né?“
„Protože by sis moc zvykl,“ směju se a otočím se k němu zády.
„Neřikej, že ty nechceš.“
„To netvrdim, ale rozmazlila bych tě tim.“
„A vsaď se, že podlehneš,“ nenechává se odbýt a hladí mě po zadečku.
„Nepodlehnu. Když říkám ne, tak ne.“ No jo, kecám, ale mě to baví.
„Dej mi patnáct minut a seš na lopatkách.“ Kouknu na hodiny.
„Fajn, máš patnáct minut na to nažhavit mě tak, že to budu chtít sama. Do půl devátý.“ Dám mu ultimátum. Synnie mě zkouší líbat na krku, tam ne, sice se mi to líbí, ale to není to pravý místo. Pak mě hladí po zadku a přejede na záda, sakra a tady jsem fakt ztracená, ještě k tomu mi začne do ucha říkat co všechno se mnou udělá, sakra, nepodléhej. Mysli na něco totálně asexuálního, nahej Borat, nahej Homer Simpson, nahej Ozzy Osbourne, nahej kytarista Bowling for Soup, nahej kytarista Avenged Sevenfold (samozřejmě, že ne Zacky), sakra, tak znova, silnice, auto, strom, větev, klacek, Synysterův klacek, to by taky nešlo, parta kámošů, bowling, koule....sakra. To se nedá.
„Vyhráls.“ Zasténám, když mi bříšky prstů přejede po páteři, otočím se k němu čelem, jednou nohou ho obejmu kolem pasu a rukama si ho přitáhnu blíž.
„Bezva,“ usměje se šibalsky, taky mě obejme a vášnivě políbí.
„Aspoň už vim kam mám mířit když tě budu chtít dostat jen do postele“ zazubí se, za což si vyslouží výchovný pohlavek ale hned na to polibek a další a další a další, válíme se po celé posteli, oblečení z nás spadá dřív než bys řekl „fuck me Syn“ a už divoce souložíme div nezboříme celej barák. Můžu vám říct, že takhle nažhavená jsem snad ještě nebyla a takovejhle orgasmus jsem zažila snad jen jednou když jsme s bývalým zkoušeli afrodiziakum, Synnie je afrodiziakum sám.
„Páni, to bylo úžasný lásko“ usmívá se Synnie, když ležíme vedle sebe a oddechujeme.
„Díky, nebylo to špatný.“ No jo, jsem krutá, já vim.
„Jo takhle, já jsem měl asi slyšiny, ale takovej rachot jsem ještě nezažil, to chci vidět co budeš dělat až budu skvělej.“
„To nikdy nebudeš“ rejpu do něj dál.
„Nepruď, nebo tě zlechtám.“ Jen trhnu rameny, ale když se na mě Synnie vrhne prosím o milost, protože lechtání fakt nesnáším, jsem lechtivá snad všude, možná tak v půlce levýho palce na noze ne.
„Co za to když přestanu?“ Ptá se ale lechtat mě nepřestává.
„Sex, drogy, cokoliv,“ vydávím ze sebe mezi výbuchy smíchu.
„Bral bych to první, ale teď bych asi další číslo nezvládl, tak beru ty drogy. Jdem na cigáro.“ Díky Synystrovi mě nechá být, sakra, taky bych se mohla naučit používat jinej výraz, sama v tom mám bordel. Tak díky Dannymu na záchodě mě nechá být, oba na sebe něco hodíme, to, že já mám jeho triko a on moje je detail a jdem si na zahradu zapálit. Posadíme se na plastový židličky, zapálíme si cigarety a koukáme na hvězdy, když ucítím Synovu ruku na svojí.
„Musim ti něco říct.“ Kouknu na něj a vidím, že se dívá hrozně vážně, začínám mít strach.
„Hm?“ zamručím, jakože vnímám.
„Máma mi řekla, že chce abych se vrátil k Michelle...“ Páni, oceňuju jeho upřímnost.
„Já vím, slyšela jsem vás, omlouvám se zlato, ale zaslechla jsem svoje jméno a nedalo mi to.“
„Chápu tě, taky bych asi poslouchal.“ Usměje se chápavě.
„No...a tvoje rozhodnutí?“ ptám se, vím, že spolu byli snad pět let, to je sakra víc než jsme spolu my a navíc byli oba aspoň ze stejnýho kontinentu.
„Jak moje rozhodnutí?“
„Vrátíš se k ní?“
„Lásko, tys asi blbě poslouchala, vždyť jsem řekl, že ne, že chci bejt s tebou a nikdo to nezmění. Důvod proč ti to řikám je, že se obávám, že by moje matka mohla použít různé páky aby nás dala zase dohromady. Nerad to řikám, ale Michelle měla fakt ráda a byla jí určitě sympatičtější než ty. Ona má prostě ráda slečinky jako je Michelle, zato já mám radši holky jako seš ty a nejradši ze všech tebe,“ povzbudivě se usměje a políbí mě.
„Díky miláčku, moc to pro mě znamená.“
„Pro mě moc znamenáš ty, nenechám si tě vzít, pojď jdem spát.“ Zvednem se, típnem vajgly a odebereme se do ložnice, kde si lehneme do postele a ještě chvilku se mazlíme než usneme. Pevně doufám, že Syn nekecá a skutečně nás jeho mamka nedokáže rozdělit.

„Dobré ráno lásko,“ slyším ještě než otevřu oči a když je otevřu vidím svého prince, jen v trenkách s tácem se snídaní v ruce.
„Co blázníš lásko?“ Koukám na něj nechápavě když mi tác položí na postel.
„No nesu ti snídani do postele. Vzbudil jsem se dřív, tak jsem si řekl, že ti udělám radost a hned dvakrát, po snídani jdeme na střelnici,“ usměje se andělsky a obdaří mě sladkým polibkem.
Zatímco snídám zapnu si notebook a najedu do složky Wiky>obrázky>A7X>Synyster a projíždím Synnieho starý fotky. Nechápavě na mě kouká a kroutí u toho hlavou.
„Co to děláš?“
„Koukám se jaks byl krásnej.“
„A teď nejsem?“ Dělá uraženýho.
„Teď seš taky krásnej, ale trochu jinak než dřív.“
„To mi teda vysvětli.“
„Prostě když jsi měl dlouhý vlasy, nosil jsi klobouky, linky sis maloval div ne až na krk, lakoval sis nehty, prostě jsi byl takovej já nevim...metalističtější nebo jak to popsat. Teď seš taky nádhernej, ale bez klobouku to prostě nejseš ty.“ Pousměju se a doufám, že nebude naštvanej. Ale místo aby se tvářil nakrknutě si lehne vedle mě a obejme mě kolem pasu, div neshodí ten tác.
„A víš, že máš pravdu? Klobouky mi fakt chyběj. Ale mám je v bytě u Jimmyho a ten je u rodičů v Conecticutu, takže se najez lásko, oblíkni se a jdeme do města. Dneska tě svezu na motorce já.“
„Ty máš motorku u rodičů?“ Divím se, já bych svýho mazlíka nedala.
„Momentálně jo, posledně jsem jel k našim asi před půl rokem na motorce, bylo krásně, ale pak se rozpršelo, takže mě táta vezl domů a motorka tu zůstala.“ Podá mi vysvětlení, společně se najíme a já se jdu oblíct. Hodím na sebe černou minisukni s bílejma našitejma plochama a nakreslenejma hřebíkama na těch plochách jsou různé úryvky textů mých oblíbených písniček. To víte handmade by myself:) prostě mě baví dělat si oblečení, na vrchní část těla si kromě podprsenky obleču černý tílko Casualties, dvě lebky s čírama co se líbaj, na nohy si obuju trojkový glády a můžem razit.
„Kam jdete děti?“ ptá se Suzy, úplně jiným hlasem než mluvila včera.
„Do města. Já si jdu koupit klobouk. Všechny mám u Jamese a stejská se mi a pak jdeme na střelnici. Tak zatím čau,“ loučí se s ní Syn chladně.
„Kloubouk jo? Jsi dobrá,“ usměje se Suzy, sakra já nevim co si o ní myslet, buď se přetvařuje přede mnou, nebo před svým synem. To je dilema...
„Tak to je můj stroj,“ ukáže Syn pyšně na krásnýho chopera stojícího v garáži.
„Páni, krása, mě zatím stačí to co mám, až mě omrzí tak si našetřim“ usměju se zasněně.
„Nebo ti motorku koupim já.“ Při tom se teda fakt zhrozím.
„No tak to ani náhodou. Hele cokoli si od tebe nechám zaplatit, ale motorku ne, to je moje potěšení a nenechám se připravit o tu radost kdy spočítám peníze a zjistim, že si můžu koupit silnější.“
Oba si nasadíme helmy, nasedneme a už jedeme směr-centrum. Miluju když mi vítr cuchá vlasy a chladí mě na kůži. Vzhledem k tomu, že mám jen sukni a tílko to není nic těžkýho užívat si vichru.
Po deseti minutách rychlejší jízdy dorazíme do města. Všichni lidi na nás koukaj a pak, že Amerika je svobodná země, i tady maj předsudky před propíchanejma a potetovanejma lidma.
Syn zaparkuje, oba slezeme a jdeme do víru (velko)města. Jako první zamíříme do New Yorkeru, kde Syn vycítí klobouky a nemýlí se. Na mojí radu si vybere skotskou kostku, no však víte taková ta látka jak z ní byly old school punkový kalhoty a u nás to vloni bylo hrozně populární.
Po New Yorkeru zamíříme prostě jen tak courat najdeme krásnej obchod s punk/metal/goth věcma a oba slintáme už u výlohy a když vejdeme dovnitř musím se držet manžela, jinak bych asi upadla. Nějakých 500m2 se samejma opřezkovanejma věcma. Když dojdeme až k botám neudržím se a zavzdychám nad nádhernejma vysokejma matnejma Demoniema s přezkama a zipem na vnitřní straně. Ale když kouknu na cenu zhrozím se, v přepočtu na naše stojí 7000Kč, to i na netu vyjdou levnějc a navíc mám skoro stejný.
„Jsou krásný viď“ usmívá se Syn.
„Nádherný“ rozplývám se.
„Zkus si je“ pobízí mě, nedám se přemlouvat a trojkový glády už jsou dole a já si na nohy natahuju Demonie velikosti 41. Padnou mi přesně a když koukám do zrcadla tak jsou fakt luxusní. Ach můj Synystere, já ty boty chci. No nevim jestli slyšel moje modlení, každopádně když je zuju a dám zpátky do krabice Syn krabici popadne a nese jí k pokladně.
„Co to sakra děláš?“ rozčiluju se a snažím se ho zastavit.
„Koupim ti je.“
„Proč? Já je nechci.“
„Ale chceš, viděl jsem ten obličej.“
„Sakra Synystere, jsou drahý jako prase, nechci abys mi furt něco platil. Připadám si jak blbec.“
„Ale to nemusíš. Broučku, peníze jsou to poslední co by mě zajímalo. Chceš říct tajemství? Za jeden odehranej koncert dostáváme jako kapela padesát tisíc dolarů, to je skoro deset tisíc dolarů pro jednoho což je víc než vůbec stihnu utratit pokud nechci koupit nějakej ostrov, tak mě přestaň štvát. Já jsem rád, že ti můžu udělat radost tím, že ti koupim to co se ti líbí.“ Pokud se vám to nechce počítat, za jeden koncert má každej z kluků skoro čtvrt milionu.
„Lásko, ale mě děláš radost i jinejma věcma, třeba ta včerejší noc“ usměju se a přejedu mu ukazováčkem po hrudníku.
„Přestaň, nemůže mi tu stát v obchodě, jen si na to vzpomenu už se snaží“ dělá jak moc mu to vadí.
„No jo, promiň, tak teda jo no, ale jednou ti to všechno vrátim, třeba až nebudeš mít prachy, až Avenged Sevenfold zkrachujou protože si lidi budou myslet, že je to disco kapela a všechny peníze propiješ a budeš se utápět v dluzích, tak ti dám na ulici dvacku aby sis koupil aspoň novej klobouk“ dělám si z něj srandu, Synnie se jen trochu zamračí a dodá: „Asi bych měl začít šetřit, na účtu mám pouhých pár milionů, s tím do své smrti nevydržím, vzhledem k mému životnímu stylu umřu ve čtyřiceti, to je za čtrnáct let, pár milionů, čtrnáct let, dobře přestanu si v hospodě dávat rozlučkovýho absintha.“ Oba se řehtáme jak blbci, potetovaná prodavačka se jen soucitně usměje a podá mi krabici v tašce.
Spolu s nákupem se vydáme na střelnici, kde Syna dobře znají, dají mu z trezoru jeho zbraň a jdeme k terčům.
„Tak, první lekce, nikdy nesmíš zbraň obrátit proti sobě nebo proti někomu jinýmu, to by ti v životě nedali papíry. Tady je kohoutek, tim se natahuje, timhle vyndáš zásobník a dáš tam náboje, timhle míříš a spouští vystřelíš, což snad víš.“ Poučí mě během pár vteřin. Když vezmu jeho ručně tepanou pistoli ze stříbra do ruky, seznám, že je pořádně těžká a Synovi svaly nejspíš vytvořilo už jen držení pistole. Párkrát jí jednou rukou zvednu a zase nechám klesnout, pak zkontroluju zásobník, nasadím si na uši sluchátka, Syn si stoupne za mě aby mě jistil až do mě narazí zpětný proud a já vystřelím. Hodí to se mnou tak, že kdyby za mnou nestál můj chlap, tak asi ležím na zemi.
„Dík. Kope, mrcha.“ Zasměju se, ale okamžitě ji znovu natahuju a střílím. Na čtrnáctý pokus se mi podaří trefit terč, sice úplně jinde, než jsem mířila, ale aspoň jsem ho trefila.
Střílíme bezmála hodinu a půl, než sama uznám, že mě bolí ruka a pistoli dám Synovi, ten vypálí jen čtyři střely za sebou, všechny do středu terče a jedeme zase pryč. Syn prý střílí nejradši sám a moje přítomnost ho rozptyluje.
„Tak a kam teď?“ přemýšlíme co dalšího bysme podnikli, ale nenapadne nás nic kloudnýho, takže si koupíme obří zmrzlinu, sedneme si na lavičku, lížeme zmrzlinu a mlčíme, každý jsme zabraní ve svých myšlenkách. Kolem projedou tři kluci na skateboardu.
„Vždycky jsem chtěla umět jezdit na prkně“ povzdechnu si a zavzpomínám.
„Neumíš?“
„Bohužel. Začala jsem se učit, ale pak jsem poznala Rendyho a ten mě totálně změnil. Jsem ráda, že aspoň část svojí potrhlosti jsem si uchovala.“
„Koho? A proč tě změnil?“ kouká Syn zamyšleně.
„Rendy je můj bejvalej přítel. Víš já nebyla takováhle. Dřív jsem byla tak nějak napůl kluk, ven jsem chodila jen s klukama, se skejťákama, hrála jsem na kytaru, plivala, kouřila, mluvila extrémně sprostě, učila jsem se na prkně, jezdila BMX, teda snažila jsem se, můj sen byl hrát v kapele, spolu s Mary, při chatování jsem chytala výtlemy z úplnejch blbostí, byla jsem prostě tak nějak dítě, ale když přišel Rendy, moje výtlemy z blbin mu přišli dětinský, na skate jsem se nedostala, začla jsem nosit sukně, nechala jsem kytary, při škole a klukovi jsem prostě kytaru nezvládala, opustila jsem svoje starý kamarády a nahradila je jeho kamarádama, stala se ze mě prostě dospělejší punkerka. No a to mi bohužel částečně zůstalo. Díky Mary mi zůstala aspoň ta troška mojí bývalé povahy. Prostě jsem asi nějak dospěla, stala se ze mě gothička a začla jsem hrát na housle,“ posmutním.
„Na tom ale není nic špatnýho dospět. Každej dospívá, i já dospěl, sice to není tak dávno, ale jo, povedlo se. Je ze mě poměrně zodpovědnej člověk, dokážu přežít sám a postarat se aspoň o křečka“ usměje se Syn.
„Neni špatný dospět, ale já nechci bejt dospělá, chci navždycky zůstat v tomhle věku, bavit se, jezdit po akcích, vymetat nonstopy, pít, kouřit a prostě bavit se. Bojim se dospělosti, protože s tim přijde práce, pak nějakej chlap, kterej mě zbouchne, pak se možná vezmem, ale bude to alkoholik, kterej bude chodit domů vožralej, nebude makat a já budu živit celou rodinu a jeho chlastací večírky s kamarádama. Nakonec mě začne mlátit, já po pár letech seberu odvahu k tomu abych se rozvedla a skončim jako svobodná matka se třema dětma, úvěrem na byt a leasingem na nějaký miniauto.“
„Jak s nějakym chlapem? A co já?“ Syn vypadá fakt smutně, „se mnou v životě nepočítáš?“
„Ale počítám, to víš, že jo, ale nechci se krmit falešnou nadějí, že spolu budeme do smrti, z takový krásný naivity jsem taky bohužel vyrostla. Jsem s tebou hrozně šťastná, a věřim, že by se nám mohlo povést spolu zůstat, ale radši se dopředu smířím s tím, že to za pár let skončí, než si řikat, že to neskončí a pak bejt v prdeli z rozchodu.“
„Takhle neuvažuj. Nevzdám se tě“ usměje se Syn a obejme mě.
„Já tebe taky ne, ale třeba budem muset.“ Znova si povzdechnu a schoulím se mu do náruče.
„Už o tom nebudeme mluvit jo lásko, teď jsme spolu a budem spolu ještě strašně moc dlouho, jestli máme v osudu nějakej konec, tak nastane za milion let, ne teď, miluju tě a nenechám se o tebe připravit. Nikým.“ Při posledním slově mi zvedne hlavu tak abychom se sobě dívali do očí a vtiskne mi vášnivý polibek.
„Taky tě miluju, ty moje americká čivavo.“ Pohladím ho po neoholené tváři a dám mu další pusu. Chvíli ještě sedíme na lavičce, pak se zvedneme a jdeme se projít k moři, kde jsou pro změnu surfaři.
„Hele, tak mě napadlo, neumíš náhodou surfovat?“ kouknu na Syna, kterej na mě kouká jako bych spadla z angreštu.
„To je vtip? Každej v Kalifornii umí surfovat, snad s vyjímkou Zackyho“ zasměje se „ale ten zas skvěle jezdí na skatu, což pro změnu nejde mě“ zatváří se tak nějak ublíženě.
„Bezva, takže zejtra si dáme hodinu surfu jasný? Chci se to naučit a Zacky mě povinně naučí na skatu, až tu zas budem“ plánuju si dopředu.
„Beru na vědomí princezno. Hele je půl sedmý, nezajdem na něco do kina? V osm začínaj promítat.“ Nejsem proti, takže se vydáme k nedalekému kinu, z programu vybíráme co by mohlo být zajímavé, nakonec z nabídky vybereme film s názvem The Fantastic Mr. Fox, netuším o čem to bude, takže se necháme překvapit, ale název vypadá zajímavě.
Hodinu a půl do začátku kina strávíme v obrovském hračkářství, kde mi Syn chce koupit obrovskou gorilu, prej abych měla na něj památku, blbec jeden, nakonec ho odsud musím odtáhnout, na moje argumenty, že netušim jak bysme dvoumetrovou gorilu vezli na motorce do jejich domu a jak by mě s ní pustili do letadla, nereaguje.
Kristova noho, ten film byl taková kravina. Stačilo mi vidět pět minut, načež jsem se uvelebila na Synnieho rameni a bavila se hodinu a půl tím, že jsem mu jezdila rukou po stehně tak blízko tajemného bodu P, že mě musel fakt odhánět, protože jinak by se prej mohlo něco zvednout a to by prej nebylo moc dobrý v narvanym kině. Nakonec díky Synysterovi ta blbost skončila (sakra zase, oprava díky The Revovi(no co, to je zase bůh co se týče bicích)) a my mohli jet domů. Došli jsme si pro motorku, já jsem si vzala nový boty na nohy, trojkový glády jsem svázala tkaničkama a dala si je kolem krku, nasedli jsme, já se chytla mého prince kolem pasu a vyrazili jsme na zpáteční cestu.
„No konečně jste doma“ slyšíme jakmile zavřeme dveře, no dobře, Syn s nima práskne až je málem vysklí.
„No jo, my byli v kině, střílet a nakupovat“ oznámí svojí matce.
„A co jste si koupili?“
„Já mám klobouk a tady slečna si vybrala boty.“ Suzy už je u nás a prohlíží si moje nohy obuté ve vysokých botách na vysoké platformě.
„Páni, no jsou dost zajímavý.“ To už jsem si je ale zula a i se Synem míříme do kuchyně.
„Máme tu něco k jídlu nebo si máme objednat čínu?“ ptá se Syn a čumí do lednice jak do televize.
„Schovala jsem vám z večeře, taky jsem dělala čínu.“ Suzy nám naservíruje dvě obrovský porce a my se pustíme do jídla. I když mě v lásce moc nemá nemůžu říct, že by mě nějak diskriminovala. Syn svojí porci zhltne jakoby nic a já do sebe natlačím sotva půlku, díky bohu má asi obří žaludek, takže tam narve ještě tu mojí půlku a furt se rozhlíží co by ještě snědl. Po skvělé večeři se odebereme se Synem do sprchy, kde si pustíme starý Wham! a zpíváme s Georgem Michaelem. Když skončí písnička Last Christmas Syn mě obejme a pošeptá mi, že „not last christmas, but this christmas I gave you my heart, and you can do with it everything you want“ musím se usmát, protože je to prostě strašně roztomilý.
„Budu ho střežit lásko, ty máš to moje od mejch čtrnácti let.“ Zazubím se a políbím ho, samozřejmě nezůstane jen u toho a můžu vám říct, že sedátko ve sprcháči pro důchodce se dá využít i jinak a masážní trysky jsou taky dost zajímavá věc. Pevně doufám, že je koupelna odhlučněná.
Po krásném milování, no i když, milování je podle mě něžná pomalá záležitost, tohle byl skutečně jen a pouze sex, si vlezeme do postele, pustíme si na DVD Mrtvou nevěstu Tima Burtona a při ní usneme. Poslední co slyším je
„Do you take this woman as your wife until your unnatural life?“ No dobře přesně to tam není, ale prostě obřad Emily a Victora.

The next day and the sun is shining like pig and here is warm like in hell and these are our hallmates. No jo, už jsem v klidu. Jenom mám radost, dneska se budu učit surfovat. Sice se u toho nejspíš utopim, ale to vůbec nevadí:D. Synnieho přistihnu ve sprše, když vyrazím do koupelny abych si vyčistila zuby.
„Dobrý ráno lásko, tak co připravená na surfování?“ ptá se když vystrčí hlavu ze sprcháče, mokrý vlasy mu neuvěřitelně sluší.
„Jistě, teda doufám no...“ Trošku znejistím, když si to představím. Dáme si rychlou snídani, popadneme prkna (Syn má svoje a já jeho bráchy) a vyrážíme k moři.
„Jsou docela slušný vlny“ posoudí Syn, dobrouzdáme se do vody až je nám po pas, tam se vyškrábu naležato na prkno a pádlujeme do trochu větší hloubky. Nejdřív mi Syn ukáže jak se správně zvednout, to bych ještě zvládla a pak začne s výukou.
„Hlavně musíš držet rovnováhu na středu a přenášet váhu tak abys měla surf pořád rovnoběžně s hladinou.“ Zkouším to jakou dobu, ale stejně skoro pokaždý skončím ve vodě. No jo, holt na rozdíl od Syna nemám střední nohu aby mi pomohla najít těžiště. Po dvou hodinách lokání slané vody se zapřu, že už prostě nepůjdu pod hladinu, sice se tak ještě pětkrát vykoupu, ale nakonec se mi povede udržet balanc aniž bych spadla. Od Syna si vysloužím zatleskání ale to je tak vše čeho se dočkám, ne, že bysme to ukončili, ale co, chtěla jsem to, tak to mám. Surfujeme ještě několik hodin než mi brutálně zakručí v břiše.
„Já úplně zapomněl kolik je hodin“ zhrozí se Syn a koukne na svoje hodinky.
„Asi bysme měli jít na oběd. Po obědě můžem jít zase k moři a tentokrát si zkusíš sjet nějakou vlnu jo?“ Jen mlčky přikývnu a vyplivnu slanou vodu. Ble, to teda musela bejt pořádná námraza když tak solili. Dojdeme se domů naobědvat, ještě předtím si dáme sprchu a po obědě jdeme zase k moři. Po dalších pěti hodinách stání na prkně musím uznat, že už nejsem takový poleno jako ráno a ty menší vlny dokonce dokážu sjet, sice u toho nevypadám tak dobře jako Syn, kterej surfuje už nějakejch dvacet let, ale i tak to je v pohodě. Prej jsem nadanější než předpokládal, za což si teda vysloužil pořádnej pohlavek a pocákání vodou, kdybychom byli na souši tak ho kopnu. Domů se dohrabeme až skoro v sedm. Oba si dáme sprchu, protože jsme oba od soli tak radši zvlášť, umyjem si vlasy, dáme si véču a jdeme spát, protože jsme oba totálně grogy a zítra musíme na velký nákup, tak dobrou noc.

Deset dopoledne a my lezeme z postele. Dneska musíme se Synem na velkej nákup a pak se sejít v jedné veliké hale ve městě s ostatníma členama kapely. Syn mě už seznámil s oslavou příchodu nového roku, což znamená, že se sejde zaprvé celá kapela i se svýma manželkama a přítelkyněma, to je hrubej základ, od každého několik přátel se svýma drahýma polovičkama, můžou se přivést i rodiče (Hanerovi slaví pravidelně společně) a na internetu je soutěž o patnáct „lístků“ na tuto oslavu. Každej výherce si může přivést hosta, takže tu bude celkem třicet fanoušků nebo fanynek. No a přivítání nového roku se uskutečňuje ve velké hale v centru města, kterou mají kluci pronajatou a každý má svůj úkol, mění se to po roce. Třeba vloni Syn ještě s Michelle dělali výzdobu, letos je to na Johnnym a jeho manželce. My máme za úkol udělat meganákup, jak občerstvení tak alkohol. A Mary se Zackym mají vybrat hudbu, to jsem na to teda zvědavá:D.
Se Synem se oblečeme, já si vypiju kafe a zakousnu koblihu, Syn též a jdeme do garáže pro auto.
Dojedeme do nedalekého Wal-Martu a započneme nákup. Ještě že tu maj takový megavozíky. Jako první se zastavíme u alkoholu. No jo, to by nebyl Syn aby nezaparkoval právě tam. Do koše naládujeme pět láhví Absintu(Syn si pochvaluje, že ho konečně ve státech povolili), patnáct láhví Vodky, nějaký to šampíčko (bubli, blubli), pak vezmeme ještě pár lahví rumu, a pak od každýho dvě flašky, Mataxu, Fernet, Pushkina, atd. atd. následně zabrousíme k vínům, kde nakoupíme takovejch patnáct láhví, kolu, bílý víno a Sprite, osm druhů džusů (k vodce), a pak nakoupíme ještě samotný koly atd. pro ty co by chtěli pít nealko. U kasy zaplatíme a jdeme to hodit do auta, pak se ještě vrátíme abychom mohli vzít občerstvení, což znamená tunu brambůrek, další tunu křupek, dvě tuny salámů a sýra na obložený talíře, ovoce a zeleninu, no prostě kdo dostane na něco chuť, to tam najde, samozřejmě to nebudou švédský stoly s bramborama, hranolkama a masem, spíš obložený stoly. Taky to všechno zaplatíme a vyrážíme na cestu pro sudy, kterých bereme sedm, každej po sto pivech. No co no, budem tam já a Syn ne:D. Pak autem všechno odvezeme do haly, kde už jsou Johnny a jeho žena, která se mi představí jako Lacey. Milá to slečna:), teda mladá paní.
„Hej to jste toho vzali tolik? Syne, to je jeden večer, ne chlastací víkend.“ Směje se Johnny, když se Synem táhnou už čtvrtej sud zatímco Lacey mi pomáhá nosit dovnitř flašky.
„Škoda, že tady není hradeckej rum, to byste si všichni pošmákli, ale ten máme jen v Čechách no.“ Povzdechnu si, sakra kdybych to věděla tak ho vezmu.
„No tak až budou kluci natáčet nový album, tak tu stejně budeš ne? Johnny řikal, že to máte se Synem už naplánovaný, tak dovez zásoby a vezmeš to do studia, kluci budou natáčet a my ženský chlastat.“ Směje se a já si představuju jak bude Syn naštvanej, že nepije, i když je mi jasný, že si taky dá.
„To by šlo, snad do tý doby vydrží.“
„To má snad trvanlivost ne?“
„Jo to jo, ale pokud ho nevypiju. Abych pravdu řekla tak co mi bude z Čech fakt extrémně chybět bude naše český pivo a rum.“ Zasmutnim, ale Lacey mě rozveselí tím, že ve městě je miliarda hospod s různejma druhama piva a že tu maj i australský a indický, tak by to bylo divný kdyby tu nebyla někde česká. Jako plán na zítřejší dopoledne si teda zadám najít českou hospodu. Jelikož Johnny s Lacey nám pomáhali nosit dovnitř láhve, tak my jim pro změnu pomáháme s výzdobou. Všude visí barevné a třpitivé girlandy, diskokoule která visí ze stropu je přeměněná na dost temnou záležitost, visí z ní černý provazy a na nich se houpou oběšený černý plyšový medvídci a na lustrech visí netopýři. Umělý samozřejmě. V půl sedmý přijdou Zacky s Mary, letím k nim abych je oba objala, samo že napřed ségru, pak až obejmu Zackyho, pochválí nám výzdobu a když vidí zásoby alkoholu Zacky se jen usměje a poznamená, že je tu přece Syn a ten to všechno zvládne klidně sám.
Zacky s Mary zapnou hi-fi, teda no, nevim jak to popsat, ale prostě cosi jako hi-fi, akorát od toho vede miliarda repráků do všech koutů místnosti a začnou tam cpát cédéčka, který dneska vypálili a je na nich výběr písniček. Musím je pochválit, maj to udělaný dobře, střídají se pomalý a rychlí, smutný a veselý, takže jsou tam třeba Man Overboard od Blink 182 a za tim Untitled od Simple Plan, hned potom Scars od Papa Roach, atd. Prostě velice dobře namíchané. Oba páry jim to pochválíme a posloucháme při práci další písničky. Navečer si to přihasí The Rev s Leanou, která je fakt skvělá. Je taky taková švihlá jako on a je s ní fakt sranda, jejich úkolem bylo obstarat dostatek nádobí a servírky. Servírky prej přijdou až zítra rovnou, jsou to holky s praxí, takže v pohodě a nádobí dovezly teda kupu. Talíře, skleničky, půllitry, prostě megamoc věcí a s tim, že když se něco rozfláká tak v autě je toho dvakrát tolik. Donesou i ten zbytek a nosej to do kuchyně, provizorně udělané z šatny. Matt s Val mají za úkol udělat obložené talíře a další jídlo, takže ti se na to vrhnou až zítra. Z haly se dostaneme až v půl jedenáctý večer, kdy je všechno vyzdobený, přivezený a čeká to už jen na Valin a Mattův zásah a příchod lidí:). My se Synem se se všema rozloučíme s tím, že se teda uvidíme zítra a jedeme domů, už po cestě si objednáme pizzu, dovezou jí sotva pět minut po tom co zavřeme dveře do baráku, takže se hned najíme, pak si dáme společnou sprchu a jdeme do postele. Samozřejmě, že hned nespíme, to bysme nebyli my, vášnivě se pomilujeme a pak až teprv usneme. Tak dobrou noc roku 2009.

Kriste pane, kdo mi vysvětlí jak je možný, že je ten můj chlap tak trhlej. Když se ráno probudím stojí přede mnou, na hlavě má takovej ten kloubouček co se nosí v americe na Silvestra a ještě sluneční brejle co maj nahoře napsný 2010, na sobě má jenom takový džínový minikraťásky s nápisem I'M SO SEXY, nic proti já s tim souhlasim, ale v tomhle provedení to vypadá buzerantsky. No a jinak je do půl těla nahej, akorát má na hrudníku napsaný, že Elvis's Not Dead, když se probudím a vidím před sebou tohle tak mám co dělat abych nezačla ječet.
„Proboha, co se ti to stalo?“ čumím na něj a snažím se nesmát.
„Zkouším si v čem půjdu na Silvestra.“ Zírám na něj jak na debila, když se začne smát.
„Dělám si srandu, jen jsem se ráno nudil, koukat na tebe jak spíš je sice sladký a baví mě to, ale po chvíli mě začli bolet záda.“ Mezitím co se štrachám z postele si Syn dojde umýt nápis, že Elvis není mrtvej a pak se vrátí ke mně. Na oslavu Silvestra se máme dostavit přesně v 7PM, teď je 10AM, takže času máme víc než dost. Dáme si se Synem snídaňo-oběd a jdeme na chvíli k moři i s prknama zkusit vlny a já se trochu pocvičit v surfování. Nechci se chlubit, ale už mi to jakž takž jde, udržím rovnováhu a menší vlny zvládám v pohodě.
Ve tři uznáme, že je nejvyšší čas jít domů abychom se připravili. No jo, máme sice ještě pět hodin, ale to víte, taková bárbínka jako já a můj Ken, prostě nám to bude zaručeně trvat dlouho a ještě se porvem o zrcadlo. Ono já si sice pořád dělám srandu ze Zackyho jakej je to šamponek, ale Syn není o moc lepší. Akorát teda neřeší jestli mu pásek ladí s botama, ale jinak je to skoro to samý, půl dne stojí před skříní a přemejšlí co si vzít na sebe, tak jako teď.
„V čem půjdeš ty?“ ptá se mě.
„Nevim proč?“
„Že bych si vzal něco abychom k sobě ladili, já vůbec nevim co na sebe“ tváří se zoufale, chudáček můj malej. Já si stoupnu k němu, obejmu ho a zadívám se do jeho skříně, na první pohled mě uchvátí fialový tričko z jeho kolekce. Takže dojdu ke skříni a hodím ho po něm, k němu mu vyberu černý roztrhaný džíny, černej klobouk a tmavě fialovej pásek.
„Zbytek nechám na tobě zlato,“ usměju se na něj a jdu vybrat hadry pro sebe. Přehrabuju se v tričkách, nakonec si vezmu fialové tílko, které má přes sebe našité zbytky síťovaných silonek, stuhu přes prsa a na ní jsou fialovočerné placky, na zádech jsou na ramínkách napletené copánky z chemlonu, zakončené kovovými kroužky natřenými na fialovo, k tomu si vezmu černou minisukni na které je našitá fialová stuha jakože krajka, síťované silonky a jdu se namalovat. Syn už je oblečenej a taky se líčí. Dělá si jako obvykle černé linky, ale protáhne je tak jak je nosil dřív. Když vejdu usměje se a zeptá se mě co tomu říkám.
„Lásko, teď vypadáš nejlíp co jsem tě kdy viděla, asi si sebou vezmu pouta abys mi nikam neutekl.“ Syn s tím souhlasí, takže si pouta skutečně připnu k sukni s tím, že si k sobě Syna připoutám. Já převezmu štafetu po něm, udělám si jemný podklad pudrem, černou tužkou si silně nalíčím linky a k tomu přihodím fialové stíny, nalepovací řasy nahoře a dole je protáhnu tak, že si na ně skoro vidím. Rty přemáznu leskem, i když ten bude během chvíle v háji, ale nevadí. Nakonec si ještě do vlasů vetřu trochu pěnového tužidla a můžeme razit. Když se vrátím k Synovi do pokoje zjistím, že má nehty nalakovaný načerno a uznale hvízdnu.
„Teda lásko, ty se nějak měníš ke starý podobě ne?“
„Řekl jsem si, že ti udělám radost“ zazubí se a jde ke mně.
„Tak, je šest pryč, můžem pomalu vyrazit.“ Synovi rodiče přijedou až na osmou, teď jeli dát McKennu k Suzyným rodičům, my si zavoláme taxík a necháme se dovést až k hale. Když vejdeme dovnitř už tam je kupa lidí, jako první musím najít ségru a švagra.
„V kolik maj přijít ty fanynky lásko?“ ptám se s nevinným úsměvem a sundavám si ze sukně pouta.
„V osm princezno, ty sis je fakt vzala?“ směje se.
„Jo, nenechám se o tebe připravit nějakou blbkou s fialovejma vlasama, potetovanou a propíchanou od hlavy až k patě,“ zazubim se, protože jsem právě popsala sebe.
„No to neboj, do takový ošklivky bych ani nešel.“ Ze srandy ho plácnu přes obličej, ale hned na to ho pohladím a políbím.
„Tak já jdu najít Mary, ty jdi pro pití.“ Manžel souhlasí, takže se vydáme každej na opačnej konec, jelikož vim, že akce začla v sedm a dýdžej, neboli spíš člověk co bude přehazovat CDčka dorazí až na osmou, tak u pultu musí teď stát Mary a Zacky, a taky je přesně tam najdu v objetí a vášnivém polibku.
„Čus Dicku a Vagino, tak už jsme tu též, budete hrát i na přání?“ ptám se jich.
„No jistě Bitchko, ale musí to bejt na našem playlistu.“ Mary mi podá tři A4 popsané z obou stran se seznamem písniček. Vyberu písničku ze soundtracku k Vráně a nechám jí i s věnováním : „For my Hot Buffy Sex Dude from his Big Black Gothic Monster Bitch“. Mary nechá věnování radši na Zackym, protože jinak by se prej asi pochcala smíchy a Zacky má taky co dělat aby se nesmál, ale je to profesionál, takže to řekne tak nějak klidně a výtlem chytí až když dá mikrofon dál od pusy. S Vengeancovými se rozloučím a jdu najít toho mýho Teplýho Opilýho Sexy Frajera, najdu ho jak se vykecává s The Revem u výčepu.
„Tě péro pane Reverend,“ pozdravím Jimmyho a následně i Leanu, oba mi pozdrav opětují a Leana mě odtáhne stranou.
„Hej cos to s nim provedla?“ kývne směrem k Synovi.
„Co?“
„No klobouk, černý nehty, linky, holka ten kluk takhle dobře ještě nevypadal“ směje se a sjíždí Syna pohledem.
„Hej brzdi, máš svýho chalana, no ale tak když to chceš vědět tak ti to řeknu, prostě a jednoduše jsem mu řekla, že předtim mu to slušelo víc, nic víc, nic míň,“ pokrčím rameny.
„Tak to klobouk dolů, my se mu to snažíme vysvětlit už skoro dva roky a bez výsledku.“ Ještě chvíli řešíme proměny kluků před a po City of Evil, načež se vrátíme každá ke svýmu chlapákovi a jdem se bavit každej pár jinam. My se Synem jdeme počkat na jeho rodiče ke vchodu, když už jsme skoro u vchodu, Syn zkoprní a zírá na dveře, chvíli koukám tím samým směrem než si všimnu drobné tmavovlásky, která stojí u dveří a baví se se Suzy.
„No to si snad dělá srandu, jak tohle mohla udělat“ nevěřícně vrtí hlavou Syn a vypadá dost naštvaně. Ve slečně poznám Michelle, nadšená z toho nejsem ale snad nebude dělat problémy, dojdeme se Synem ruku v ruce až k nim, Syn dá mámě pusu na tvář a s tátou se normálně pozdraví.
„Koukni koho jsme přivedli“ usmívá se Suzy od ucha k uchu a ukazuje na Michelle.
„Ahoj Bri, dlouho jsme se neviděli“ zazubí se na něj andělsky, obejme ho a dá mu pusu na tvář.
„To ne a nijak mi to nevadilo. Michelle, dovol abych ti představil svojí přítelkyni“ aniž to čekám tak mě Syn chytne za ruku a přitáhne k sobě „Michelle, to je Veronika, moje přítelkyně z České Republiky, Wiky, to je Michelle americká módní návrhářka“ to, že je to jeho bejvalka nejspíš záměrně vynechal. Podáme si ruce a já se tak jako ona andělsky zazubím, to víte tvrdej trénink mimickejch svalů, dokážu se usmát takovym stylem, že i masovýho vraha by to odzbrojilo.
„Těší mě Veroniko“ dodá důraz na jméno.
„Wiky, taky mě těší“ opravím jí, otočím se k Synovi, obejmu ho a dám mu pusu.
„Lásko, pojď na panáka.“ Vidím jak se v Michelle vaří krev, Suzy nás se zájmem pozoruje. Syn mě chytí za ruku a jdeme k baru na panáka. Ještě než stihneme odejít všimneme si, že dorazili fanoušci, teda převážně fanynky.
„Tak a jdu si tě připoutat“ zazubím se na Syna, vytasím pouta, jedno klepítko připnu sobě a druhý na Synovu ruku.
„Díky lásko, aspoň mě nikdo nikam nebude tahat“ usměje se Syn, obejme mě volnou rukou (když se snaží tou připoutanou tak mi tu mojí málem zlomí) a políbí.
„To nebude, protože mu to nedovolim, nedám tě nikomu ty moje princezno omalovánko“ přejedu mu volnou rukou po potetované paži. Dojdeme si teda na panáka absinthu a Synnie mě jde seznamovat se svejma kamarádama, ač nerada tak si bohužel všimnu, že až moc často kouká na Michelle.
Se Synem zůstaneme spoutáni až do půlnoci, kdy bouchneme šampáňa, připijeme si, olíbáme se a
popřejeme si hodně štěstí do nového roku.
„Jdu na chvíli na vzduch“ oznámím Synovi, když se na Michelle podívá asi už postý, odemknu svoje pouto a uvolním svojí ruku.
„Jdu se tebou zlato“ jen zavrtím hlavou „zůstaň tu, za chvilku jsem zpátky, najdu si tě“ Syn teda jen přikývne a já vylezu před halu, z kapsy vytáhnu cigarety, sednu si na obrubník, zapálím si, potahuju z cigarety a dívám se na temnou oblohu.
„Čauves, co tu děláš?“ ozve se za mnou, strašně se leknu, ale když se otočím zjistím, že není proč, protože to je jen Zacky.
„Zdar, ále, nějak jsem potřebovala na vzduch a co tu děláš ty? Kde je ségra?“
„Oznámila mi, že jde, jak jen to řikala, vypustit Jeffa a, že se vrátí za dlouho, sice jsem to nepochopil, ale řekl jsem si, že se kouknu ven, asi mi z tý muziky praskne hlava.“ Chytne se za svoje červené vlasy a zatahá za ně.
„No jo, už nejseš nejmladší“ poznamenám a zrovna když chce Zacky něco dodat, během čehož si sedá vedle mě šíleně mu zapraskaj klouby.
„No jo, už mi táhne na třicet, měl bych sepsat závěť co,“ zapřemýšlí.
„To určitě, odkážeš mi tu svojí krvavou kytaru?“ koukám prosebně, Zacky se usměje a protáhne si ruce.
„No, ale pořád jsi mi neřekla proč tu seš, kvůli vzduchu určitě ne, co mi Mary řikala, tak vydržíš bejt v hospodě zavřená dva dny v kuse, takže mě netahej za septum,“ ukáže na svůj piercing.
„Koukám, že sis ho zas dal, co to?“
„Stejskalo se mi a nezakecávej to.“
„Ale simtě, děláš jako by ti na tom záleželo.“
„Hele, seš nejlepší kámoška holky kterou miluju, vim, že ona by za tebe položila život a byla by smutná kdyby viděla jak ty seš smutná a jelikož nechci aby byla smutná a nechci ani abys byla smutná ty, protože mimo jiné seš i moje dobrá kámoška, tak to vyklop.“
„Zamotanějc jsi to říct nemohl“ zasměju se.
„Mohl, hele prostě mi řekni co tě trápí, já to nikomu neřeknu, na Ichabodův život“ zvedá prsty k přísaze.
„No dobře, prostě je tady Michelle...“ odmlčím se.
„Všiml jsem si“ kývne Zacky.
„Prostě kdykoli jdem se Synem kolem ní tak na ní kouká takovym tim nostalgickym pohledem, ne, že by mě to nějak hodně štvalo, ale prostě mrzí mě to a bojim se aby se do ní zase nezamiloval. Přece jenom, chodili spolu přes pět let, my jsme spolu sotva měsíc, navíc jsem slyšela jeho mámu jak mu řikala, že Michelle by se k němu vrátila.“ Pokrčím rameny a zapálím si další cigaretu.
„Hele na tohle se vykašli, myslim, že tohohle se bát nemusíš, teda nemyslim, vim, já jsem s tim klukem skoro 365 dní v roce, znám ho líp než on sám sebe a on zná pro změnu mě líp než já, vim naprosto jistě, že to, že by se k ní vrátil nehrozí, zažil jsem když spolu byli ze začátku, a zažívám když jste spolu vy, když nepočítám, že jsem sám zamilovanej až po uši a skoro nic nevnímám, Synyster nevnímat nejde, když nejste spolu tak kudy chodí tudy vzdychá nad tim jak to bylo krásný ten první den v Praze s tebou, jak máš krásný tělo, krásný vlasy, tohle o Michelle nikdy neřekl, nebo tak málo, že je to zanedbatelný,“ položí mi přátelsky ruku na rameno a povzbudivě se usměje.
„Dík Zacky, jsi bezva kámoš“ usměju se na něj a obejmu ho.
„Já vim, ne nadarmo mi řikaj Zack zachaňovač, skoro každej z kapely se se svojí holkou skoro rozešel a já to zachraňoval“ zazubí se.
„Bezva, takže až budou zas nějaký problémy, tak přímo za tebou jo“ Zacky jen kývne, ještě chvilku řešíme jakym způsobem budeme stěhovat věci sem do Ameriky, já i Mary se zuby nehty bráníme soukromým letadlům, ale asi nakonec nebude jiná možnost, jestliže si chci přivést svojí motorku a Mary auto, asi po deseti minutách se zvednem a jdeme zpátky do haly, kde hned u dveří čeká Mary.
„No tady seš, kams utekl? Ten Jeff nebyl zas tak velkej,“ tlemí se ségra, ach jo, jak já jí zbožňuju, Zacky nemá ani ponětí co má bejt Jeff, pouze mi dvě to víme, ale nepovíme.
„My byli venku“ oznámí jí Zacky, Mary se zatváří naoko naštvaně.
„Teda, tak vy jste si to rozdávali a ani jste mě nepozvali jo? Tak to vám nezapomenu.“
„Ale ségruš, klid, tohle bylo nanečisto, příště tě pozvem“ směju se, ale hned se s nima rozloučím s tím, že musím najít toho svýho chlapa. Kdo sem pozval tolik lidí toho by měli nechat skákat bungee jumping bez gumy. Nejmíň čtyři holky mě po cestě zastaví s tím, jestli jsem skutečně nová přítelkyně Synystera, dál mě zastaví ještě Leana s The Revem, že si musíme dát panáka, takže padnou tři absinthy-jeden na Leanu, jeden na Reva a jeden na mě, sice to neplatíme, ale prostě dáme si tři kolečka, pak mě propustí, dál potkám Matta, kterej se mi chlubí novejma nasazovacíma diamantovejma zubama a taky mi představí Val a pochlubí se, že si koupili nový dům a budou ho zařizovat, taky to zapijeme, ale jen jedním panákem a konečně se vydám na cestu, kdy už mě nikdo nebrzdí. Synystera najdu až po dalších deseti minutách a když ho vidím, tak mám málem infarkt, tancuje totiž s Michelle uprostřed parketu na ploužák, ale co víc ruce má na jejím zadku a něco jí říká do ucha, ona se jen zasměje a jako dovršení všeho se políbí. Najednou se ve mně spustí čtyři pocity najednou, jako první je pocit naštvanosti, nejradši bych tam vlítla, dala přes hubu jemu i jí, druhej je lístost, že se to stalo, nejradši bych si sedla a vybrečela se, třetí je takový to zoufalství až se z toho smějete, takže bych se nejradši smála až do rána tomu co je tohle za zasranou situaci no a ten čtvrtej jsou tyhle tři pocity smíšený a vychází z toho to, že prostě MUSIM PÍT. Poslechnu čtvrtou možnost, dojdu k baru, usměju se na barmana a oznámím mu „decáka absinthu“. Kluk mi ho donese a já ho vypiju na ex, sice se mi málem zase vrátí, ale udržím ho, víc už si nepamatuju.

Au, moje hlava. Bolí mě jako střep, co se sakra stalo? Srazil mě náklaďák? Když otevřu oči a rozhlídnu se, zjistím, že jsem někde kde to totálně neznám, navíc na sobě nemám svoje oblečení, ale jenom dlouhý triko Vengeance University a kalhotky, navíc v tomhle pokoji je kytara, kterou znám ze Sevenfolďáckejch koncertů, ale není Synysterova, je Zackyho, já jsem u Zackyho v domě, ale sakra co tu dělám? Co se včera dělo? Pamatuju si, že jsem viděla toho hajzla líbat tu mrchu, pak jsem si dala absinth a víc??? Velká černá díra, tohle není okno, to jsou dveře, ani dveře ne, mohla bych si z toho postavit celej barák, nemám vůbec páru co se dělo. Snad mi to někdo řekne, nebo možná radši ne, protože když si sáhnu na hlavu zjistím, že mám ruku omotanou obvazem.
„Á, zelená víla se nám probrala“ otočím se po hlase a vidím rozesmátého Zackyho mezi dveřma, hned za ním vejde do pokoje Mary a nese mi půllitr se šumící vodou.
„Na, vypij to, aspirin, mělo by ti to trochu ulevit od bolesti hlavy“ podává mi sklenici, kterou vypiju na jeden hlt.
„Ty vole ségra, ty už absinth nepij ani ředěnej, dělá to s tebou šílený věci“ vrtí hlavou Mary a sedá si ke mně na obrovskou postel, usoudím, že patří Zackymu.
„Hej kde jste spali vy, když já jsem tady?“ divím se a sedám si.
„V pokoji pro hosty, bylas v takovym stavu, že bysme tam nemohli nechat tebe, tak jsme tě odklidili sem a sami jsme byli v přeplněnym host roomu.“
„Aha a co se mi stalo s rukou?“ ukážu svojí omotanou pazouru.
„Dojdu pro něco k jídlu“ oznámí Zacky a odejde z pokoje.
„No, tak asi začnem od začátku ne?“ navrhne Mary.
„Nevim jestli to chci slyšet“ znejistím.
„Nevyvádělas nic za co by ses měla stydět, takže ti to řeknu, no prostě a jednoduše, co jsem pochopila, vidělas Syna jak se líbal s Michelle, co ti možná uniklo je, že už v tý době byl totálně na krupici a neměl ani ponětí co dělá, ale dál, pak sis šla dát panáka na bar, teda panáka, prej deci absinthu, divim se, že ještě žiješ, no tvoje tělo je asi už zvyklý, dala sis panáka, chvíli jsi byla v pohodě, půl hodiny jste se dohadovali s Mattem jestli má křivej jeden diamantovej zub nebo ne, ale pak za tebou přišel Syn, musim říct, že i když byl na krupici tak vedle tebe vypadal totálně střízlivě. To už jsme se Zackym viděli, protože jsem ti chtěla něco říct, ale už nevim co, no přišel k tobě, chtěl tě obejmout, ale tys ho odstrčila a začlas na něj řvát, že je to debil a všelijaký další nadávky, že tě zklamal na celý čáře a, že jsi pro něj moc dobrá, upřímně jsem na tebe pyšná sestřičko, žes z toho neobviňovala ani sebe ani Michelle, ale stejně, Syn se snažil obhajovat, protože fakt nevěděl co dělá, ale tys ho nechtěla poslouchat, takže jste se dost krutě zhádali, Synyster jak byl na sebe nasranej tak začal rozbíjet věci, třísknul s půllitrem, ten se rozbil a ty sis sedla ke stolu a sjelas rukou po střepu, není to nic strašnýho, ale tekla z toho krev, tak jsme ti to zavázali, ale je to jen škrábnutí, no jinak když ses řízla tak jsme tě se Zackym vzali, zavolali taxík a dopravili tě sem, nevim jak to děláš, ale šlas celkem v pohodě, stačilo tě jen trošku směrovat rovně,“ usměje se nakonec povzbudivě. Páni, čumím, evidentně moje nepoznaná stránka, většinou když se něco takovýho stane tak se složim a brečim jak dlouho, nebo začnu mlátit s věcma.
„A co Synyster?“ ptám se, nevim jak to s náma bude, pořád ho miluju, ale zároveň udělal co udělal, to, že byl zlitej ho neomlouvá.
„Ten je v nemocnici“ oznámí mi suše Mary, ale když se začnu děsit tak mě uklidní „neni to nic vážnýho, potom co jsme odešli prej začal teprv lejt a on, alkoholik první třídy má otravu chlastem a zlomený dva prsty, teď nevim který, prej jak kolem sebe mlátil tak dal pěstí do zdi a zlomily se mu, jestli chceš tak za nim odpoledne můžeme, až se trochu sebereš, oni ho dneska stejně pustěj domů, nějak odpoledne, ale jak chceš,“ pokrčí Mary rameny. Jen kývnu hlavou a zase si lehnu, je teprve 9AM, takže času je dost, hlavně si musím rozmyslet co dál.
Proberu se v 1.30PM a hlava už mě skoro nebolí, dokonce jsem schopná vstát z postele a dojít si do koupelny, seznám, že vypadám fakt hrozně, sice jsem prej nebrečela, ale linky mám roztehlý všude po obličeji, divím se, že je nemám i na prdeli:D. Zacky mi půjčí ručník, takže během půl hodiny se stihnu osprchovat, odmalovat a znova namalovat, uvést vlasy do jakous takous ucházejícího stavu a obleču si Maryino oblečení, protože to moje smrdí kouřem na sto honů, pak sedneme do Zackyho auta, černého Cadillacu, a jedeme do nemocnice, na recepci se optáme na Briana Hanera, oznámí nám, že je na pokoji číslo 514 a, že před chvílí u něj byli rodiče, vyjedeme výtahem do sedmého patra a na dveřích najdeme cedulku s jeho jménem, když vejdeme dovnitř vidíme, že sedí na posteli a čte si nějakej časák, má v gypsu malíček a prsteníček, jinak vypadá v pohodě.
„Nazdar, vysvětli mi Gatesi jak je možný, že zrovna ty si přivodíš otravu alkoholem?“ ptá se ho Zacky pobaveně, Synyster trhne hlavou asi nás ani neslyšel vejít. Koukne na mě takovym tim psím pohledem, až se mi chce ho z fleku obejmout a všechno mu odpustit.
„Jo, to sám nevim“ povzdychne si Syn a odloží časopis, při bližším zkoumají zjistím že to byl Cosmopolitan. Všichni si posedáme kolem Synovi postele a Zacky mu začne něco vyprávět, po chvíli usoudí, že to fakt nemá cenu, takže s Mary zvednou, že si dojdou pro kafe a my dva osiříme.
„Promiň...“ ozve se do ticha Synův hlas.
„Já nevim“ opáčim a koukám na špičky svých bot.
„Co nevíš?“ diví se Syn.
„Jestli ti to prominu, jsem tolerantní, kdyby ses vyspal s fanynkou, tak to pochopim, ale zrovna s ní...“ Zvednu hlavu a podívám se na něj, na jednu stranu je to Synyster, kluk o kterym snim od svejch čtrnácti let, ale na druhou stranu se na něj musim dívat jakoby byl obyčejnej kluk z maloměsta, ne kytarista v rockový kapele a normálnímu klukovi bych to asi neodpustila.
„Miluju tě, navždycky lásko“ zašeptá Syn a chytí mě za ruku, neucuknu, ale ani ho nestisknu zpátky, sakra do očí se mi derou slzy, hlavně nebreč ty blbko.
„Taky tě miluju, ale musim si rozmyslet co dál, na jednu stranu beru vpotaz to, žes byl spitej, ale na druhou stranu...Mary řikala, že vedle měs vypadal střízlivej, takže to asi nebylo až tak, že bys nevěděl, že nelíbáš mě, ale jí.“ Syn jen kouká a mlčí.
„Musim si promyslet co a jak, kdy tě pustí?“
„Dneska večer, prej tak kolem osmý.“
„Fajn, tak já pojedu k vám, sbalím si věci, najdu si nějaký letadlo a poletím domů. Dáš mi číslo účtu? Pošlu ti tam peníze za ty boty.“ Nechci mu bejt nic dlužná, prachy si sice šetřim na motorku, ale fakt nechci bejt vyžírka.
„Nic nechci, nech si je.“ Chvíli se přeme, ale když Synovi řeknu, že buď si je ode mě nechá zaplatit nebo mu je nechám hozený pod postelí, tak souhlasí, že mu je teda mám poslat, protože neví co by s nima dělal, zasmějeme se tomu, když poznamená, že na něm by vypadali fakt blbě. Asi za hodinu se zvednu, rozloučím se s ním, nedá mi to abych ho nepolíbila na rty, jestli je to naposledy...řeknu mu ahoj a odejdu z pokoje. Hned za dveřma si sednu na křesílko a aniž bych si to uvědomovala tak mi po tvářích začnou téct slzy, pár minut na to přijdou Vengeancovi. Oba si sednou vedle mě a obejmou mě.
„To bude v pohodě, sis, vždyť ty mu to odpustíš, jste si souzení, pamatuješ jak jsme s patnácti věřili, že s klukama fakt jednou budem? Splnilo se to, tak si snad nenecháš svůj sen vzít kvůli troše absinthu,“ utěšuje mě ségra, má asi pravdu, ale musim si to ještě rozmyslet. Po pár minutách sama sobě vrazím facku a zvednu se.
„Sakra, nebudu řvát kvůli klukovi, takovejch ještě bude“ okřiknu se v duchu, takovejch ne, já vim, ale určitě se někdo najde.
„Jdem, musim si zapakovat a zjitit co mi letí“ oznámím Vengeancovým.
„Cože? Ty chceš odletět nebo co?“ zírá Zacky.
„Jo, já s ním nemůžu být pod jednou střechou, to bych asi nezvládla, sbalím si věci a pojedu na letiště.“
„Tak buď u mě ne? Hele, letenky máte stejně až na 2.1, takže můžeš letět maximálně po půlnoci a to nemá cenu.“
„Dík Zacky, ale je to poslední noc co můžete bejt spolu, nechci vás otravovat“ usměju se, Zacky se zastaví, stoupne si přede mně, položí mi ruce na ramena a zatřese se mnou.
„Hej, ty tam, vnímej mě jo, řekl jsem ti to už jednou, jsi nejlepší kámoška a ségra holky kterou miluju víc než svůj život a seš i moje kurva dobrá kámoška, takže bez keců zůstáváš dneska u mě, neboj, my to nějak zvládnem, pustíme ti televizi, připoutáme tě k sedačce abys nás nerušila a prošukáme celou noc.“ Při tý představě kdy jsem přimontovaná ke gauči a koukám na MTV kde běží Justin Timbrlake se smíchy málem složím k zemi.
„Tak jo no, ale přes den vystřelím, dojdu se ještě kouknout do města a sejdem se až po obědě jo?“ Zacky i Mary mi to odlouhlasí, takže autem sjedeme k Hanerovým, kde se rozloučím se Suzy, Brianem, Brentem i McKennou, nevysvětluju jim to, jen jim oznámím, že odjíždím, nikdo mě tu nedrží, nikdo mě nepřemlouvá, za což jsem ráda, jen u dveří mě ještě stopne Suzy.
„Pořádně si rozmysli další krok, jo pozvala jsem na silvestra Michelle záměrně, nevadíš mi, ale hodila se k němu víc, ale teď vidim, že jsem udělala chybu, povedlo se mi dostat vás od sebe, ale vidim, že můj syn trpí jako nikdy, takže si prosím tě rozmysli, jestli mu dáš ještě šanci, nebo ne, hlavně si s ním nezahrávej a to, že jsem měla Michelle radši neznamená, že tebe bych nějak nenáviděla, to rozhodně ne, mám tě ráda, ale trochu jinak“ usměje se a já vím, že nelže.
„Díky Suzy, rozmyslím si to hodně dobře, sama nevím co bude dál a děkuju ze pohoštění.“
„Nemáš za co děkovat, ráda jsem tě poznala Wiky.“ Obejme mě a dostanu pusu na tvář.
„Já tebe taky, sbohem.“ Mávnu jí, do kufru hodím posledních pár věcí, sednu do auta a jedeme k Zackymu domů, dotáhnu si nahoru kufr, dám si sprchu, obleču se do pyžama, strčím do DVD šest hodin seriálu Simpsonovi zalezu si na rozkládací gauč, přikreju se obrovskou dekou s kostrou na skejtu a koukám na Simspsny, po prvním dývku tam hodím druhý během kterýho ale usnu.

OMFS, to je hrozný bejt sama. Hned po probuzení hledám Synystera, když si uvědomim, že spolu vlastně nejsme. Já vim, že jsme spolu byli krátce a ještě k tomu jen třikrát, ale na to, že s někým chodíte se tak rychle zvyká. Bohužel fakt nedokážu ležet v posteli a nemyslet na něj, takže i když je teprve osm tak vstanu. Zacky má vanu, takže si jí napustim až po okraj, naleju tam pěnu a sůl do koupele, dojdu si pro nějakej časák o skejtování co leží na stole mezi Zackyho bordelem, vlezu si do vany a čtu si. Po nějaké třičtvrtě hodině jsem v prvním stádiu rozkladu, takže vylezu a jdu zpátky do obýváku, vytasím mobil, že napíšu mámě SMSku v kolik přijedu, ale zjistím, že mám novou zprávu. Většinou mívám vyplej zvuk, takže pokud nemám telefon u sebe tak ani nezjistím, že mě někdo sháněl. SMSka je jak jinak než od Synystera- Ahoj princezno, vim, že jsem to posral a mrzí mě to daleko víc než si vůbec umíš představit, nejradši bych si omlátil hlavu o zeď a nakopal se do koulí, ale to bohužel nedokážu. Chci ti jen říct, že pevně doufám, že se rozhodneš správně a to tak, že mi dáš ještě jednu šanci. Slibuju, že se už nic podobnýho nestane. Nikdy jsem si nebyl ničím tak jistej jako teď tim, že my k sobě patříme. Dej mi prosím vědět co nejdřív jak ses rozhodla, každopádně i kdybys řekla, že se mnou bejt nechceš počítej s tím, že se tě bez boje nevzdám. Miluju tě ďáblíku můj nejsladší. Tvůj Brian.
Ach jo, co mám sakra dělat. Chci bejt s nim, miluju ho, ale vim, že pokud mu to odpustim tak slevím ze svých zásad. Zklamal mě na plný čáře a nevim jestli mu dokážu ještě věřit...
Na SMSku neodpovídám a rovnou jí smažu, nechci jí číst pořád dokola, protože by mě to pak svádělo k tomu mu napsat a já mu chci napsat až si budu stoprocentně jistá odpovědí.
Sakra, radši si půjdu pročistit hlavu, obrovskym písmem napíšu vzkaz, že jsem venku a kdyby něco tak ať mi Vengeancovi zavolaj, jako PS hodím, že jsem si půjčila klíče, do kapsy hodím cigára, zapalovač a zmiňované klíče a vyrazím ven. Jen tak se procházím městem až narazím na skate park. Takhle ráno tam jsou jen dva skejťáci, takže si sednu na lavičku, zapálím si a pozoruju je. Triky uměj dost dobrý, ale po dvou hodinách čučení do blba a vzpomínání na společné chvíle se Synem se seberu a jdu pryč, sice nevim co budu dělat, ale něco se vymyslí. No nakonec zakotvým na pláži, kde si sundám boty a procházím se jen tak pískem, po pláži dojdu skoro až k Hanerovým. No ono ostatně ne skoro, ale úplně. Nemůžu si pomoct, ale musim vidět Syna, takže se vyhrabu až k domu a obcházím dům než dojdu k Synovu oknu. Nakouknu dovnitř a zjistím, že už taky nespí, je půl dvanáctý, takže se není čemu divit, sedí u stolu a něco píše. Chvíli mám chuť zaklepat na okno, ale nakonec se jen opřu o zeď a koukám na Syna. Já vím, že mu nakonec odpustím, ale prostě chci si to rozmyslet a hlavně si odůvodnit proč. Nechci mu odpouštět proto, že je to SYNYSTER, ale proto, že dokážu pochopit, že udělal blbost, která se může stát každýmu, a na to potřebuju hodně času.
Po nějakých deseti minátch koukání vycítím nebezpečí, že by se mohl otočit a vidět mě, se seberu a jdu stejnou cestou zpátky. Ve městě jsem trošku dezorientovaná. Protože od Zackyho jsem šla bezmyšlenkovitě, díkybohu tu mají mapu a podle SMSky, kterou mi pošle Mary, na mojí otázku „kurva napiš mi kde ta tvoje Vagina bydlí“ se dokážu jakž takž orientovat, takže po cestě k určenému cíly se ztratím jen dvakrát. Naštěstí nejsem blondýna, takže Zackyho bydliště nakonec najdu, šťastně se dostanu i do bytu a Mary se Zackym přistihnu jak čumí na Spongeboba. Pokud jsem slyšela jednou dobře, tak Zacky netuší kdo je Spongebob, takže má zrovna asi výuku.
„Zdravím vespolek,“ zařvu ode dveří a skočím k nim na roztáhlej gauč. Uvelebím se na Maryině břiše hlavou těsně vedle Zackyho a poznamenám, že doufám, že nemá vši. Ujistí mě, že používá Ortosan, takže jsem trochu v klidu, protože, kdo ví jaký breberky ještě má, vši jsou to nejmenší. Na Spongeboba čumíme dobré dvě hodiny, než Mary usoudí, že pro dnešek toho bylo dost. Ve tři se začneme pakovat, teda Mary, já mám věci sbalený, jen si do kufříčku přihodím pyžamo a líčidla a můžeme razit. Na letiště dojedeme taxíkem, vylezeme a jdeme hledat halu. Když najedeme naší a necháme se odbavit, hledáme Sevenfolďáckou. U odbavovacího pásu potkáme i Matta s Val, která si se mnou povídá o Synovi a ač je Michelle její dvojče, tak říká, že tohle dělat neměla, protože na mě se Synem bylo vidět, že jsme spolu šťastní, a, že doufá, že budem zase spolu. Za tuhle podporu jsem jí neskonale vděčná, částečně i proto, že prakticky byla proti svému dvojčeti, což je sice hnusný, ale zároveň je fajn, že dokáže přiznat chybu vlastní krve. Domluvíme se, že i kdyby to nevyšlo tak ještě někdy přiletím do Huntington Beach na návštěvu.
Se Zackym se rozloučíme ve třičtvrtě na šest u detektorů kovu, kde zkouším co všechno musím sundat na to abych prošla. Když mi konečně kontrolor oznámí, že je to v pohodě, tak mu poděkuju, popadnu košík naloženej kovovejma věcma abych se rozloučila se švagrem.
„Tak se měj Zacky. Snad se ještě uvidíme,“ usměju se smutně a vlepim mu pusu na tvář.
„Určitě. Věřim, že se k sobě se Synem vrátíte,“ úsměv mi vrátí, ale povzbudivý, já jen pokrčím rameny, ještě jednou ho obejmu, popadnu svůj košík s kovovejma věcma, položím ho na pás a naposledy projdu detektorem kovu.

THE END