Jen jsme se zamilovali

Hodíme se do gala a půjdeme nakoupit 75 litrů zelený /přesně tolik má objem moje krosna/. Bude to stát jen pár milých a vytáčivých úsměvů na prodavačky u pokladen a možná nějaký prachy.
Dostanem zelenou. A prostě pojedem.
Stačí, když se chvíli budeme tvářit šťastně a budeme hrát, že dospělý svět je pro tuhle chvíli náš a že opilá mládež si v tomhle místě a v tomhle čase buduje svoji individuální pověst nezávislejch smažek. Je to příjemnej pocit, když stojíme pevně nohama na zemi /možná na trochu zamotaných nohách/, ale hlavní je, že stojíme na vlastních. Pro tuhle chvíli jsme tu sami za sebe, snažíme se překonat okolní svět a doufat, že on později nepokoří nás. Snažíme se plně ovláat život, než nás to dostane a skolí, než si uvědomíme, že svět nezměníme a že realita nás jednou dostane.

Jsme mírumilovný smažky v nebezpečným světě, kde si kdekdo může hrát na hrdinu, ale nakonec ho srazí k zemi jeho vlastní lidi. Je to svět, ve kterým si může hrát každej na co chce, stačí mít jen žaludek na přetvářku a lži.
Budeme se ještě chvíli tvářit jako největší šťastlivci. Hodíme se do gala a zamrkáme na prodavačky u pultíků a dostanem zelenou. /možná to bude ostřejší/

V zásadě nejsme opilci, jen lidi, co si snaží žít vlastní individuální svět, ve kterym je všechno trochu růžovější a mnohem lehčí. Tohle je naše realita, kterou milujem a který se nechcem vzát.

Najdeme to místo, kterýmu se říká realita a který kdekdo považuje za svět. Za svět plnej přetvářek, "jistoty a prosperity" /kterou nedostanem/. Protože kažý díte chce bejt dospělý, ale když to přije, tak je nám zatěžko vzdát se našeho světa lehkomyslnosti... my jsme se asi zamilovali..