Anotace: Otřepaná fráze...ale jen tehdy, když je vyřknuta nadarmo...
Slyším tvé pomalé oddechování, máš klidné spaní. Jestli pak tě někdy trápí to, co nedá spát mně? Přál bych si umřít práve teď, kdy mám vše, co si mohu přát. Ale to bych potom nemohl být šťastný, protožr jsem štěstí opustil. Když tak uvažuju, asi nikdy nebudu uplně spokojen....
v životě si nemůžeme být jistí ničím ani nikým, koho nám osud přivedl před práh naší duše. Kdyby tomu tak bylo, nezbylo by z nás nic víc než jen snůška zhýčkanosti, vše bychom měli na dosah, žádná kolečka by nás neposouvala kupředu...byl by to vůbec život?
Ale to, jak popisuješ některé okamžiky, až bere dech. To, jak popisuješ lásku, myšlenky těch druhých, když opravdu nemůžeme usnout a donekonečna se ptáme noci, jsme vůbec šťastni?O čem se tomu druhému zdá? Je v jeho snech alespoň malinký kousek pro nás?
Měj se moc hezky, ty co vyhlížíš svou dívku s pomeranči. Někdy zase zavítám:o)
11.04.2006 16:15:00 | Sunny
Je to fakt krásný.. takhle uvažovat, hodně to na mě zapůsobilo, možná proto že tenhle styl psaní se mi líbí a ráda bych někdy napsala něco podobnýho..
01.02.2006 20:34:00 | Saen
Děkuju za komentář...tentokrát byl pro mne velmi důležitý.
O téhle povídce jsem dost pochyboval a nervozně čekal na první komentář...Děkuji
28.10.2005 22:20:00 | Košťák David
Dobrá práce Dave..
Možná, že láska spočívá v tom, že má jeden strach o druhého a celý život se strachuje, že o něj příjde. To by potom byla láska pouze touha a strach spletený dohromady.
...hodně jsi tady zauvažoval a docela do hloubky..o slovech..-miluji tě toho bylo napsáno už hodně, ale přec myslím, že jsi sem přinesl něco nového..
28.10.2005 21:18:00 | WhiteShadow