Slza a poslední pohled do zrcadla

Naposledy se na sebe podívala do zrcadla a všimla si jak jí po tvářích pomalu stejkaj černý slzy od řasenky.
Podívala se kolem sebe a viděla jenom rozsypaný prášky v umyvadle.
Pomalu sáhla po žiletce a chvíli si s ní pohrávala mezi prsty.
Najednou si nebyla jistá jestli to chce udělat..
ve filmech a na fotkách to vždycky vypadalo tak jednoduše vždyť jenom stačí trošku přitlačit a přejet si po zápěstí,
ale teď když to měla udělat si nebyla jistá.
Měla najednou strach z bolesti.
Ale věděla že to je jediný způsob jak se osvobodit.
Jak odtud zmizet jednou provždy.
Čim víc o tom ale přemýšlela,tim víc se začínala bát..
Co bude po tom ?
Co bude po tom až ztratí hodně krve a přestane vnímat bolest?
Co bude po tom až jí přestane bít srdce?
Bude vůbec něco ?
Sedla si pomalu na kraj vany a přiložila si žiletku k ruce.
Když už věděla že zbývá jenom zatlačit-ucukla.
Odhodila žiletku pryč a jenom slyšela jak dopadla na zem.
Pomalu se sesunula do vany a brečela.
Proč vůbec tohle dělá ?
Vážně nemá jinou šanci ?
Hlavou jí běhaly všemožný myšlenky a vzpomínky,
ale současně zanikaly a tříštily se na kusy.
Vždyť už si tohle všecho prošla stokrát..
chce to udělat.
Jestli nevyrostla pro smrt tak pro co jinýho?
Vždyť ani jeden z jejích snů se nesplnil.
Ano,udělá to...nikdo jí v tom enzabrání protože se s tím nikdy nikomu nesvěřila
....když chcete spáchat sebevraždu nikomu se s tím nesvěříte--víte že by vám to rozmlouwali.
A vy nechcete aby se vám do toho někdo míchal vždyť kurva každej má právo na sebevraždu!
Po tvářích jí už stejkaly proudy slz a ona si vzomněla na všechny
ty problémy kterejma si prošla a vybavily se jí ty prázdný řeči o tom že všechno bude v pořádku...kecy! Jsou to jenom kecy,nic jinýho!
Odhodila si pramínek vlasů z obličeje a vylezla z vany pro žiletku která teď bezmocně ležela na zemi a vypadala neškodně.
Rychle ji uchopila,vrátila se zpátky do vany a lehla si...
věděla že pokud to neudělá hned bude o tom zase milionkrát přemýšlet, ale vždycky se rozhodne pro smrt...
Zavřela oči a ucítila osvobozující bolest.
Před očima jí přeběh celej život jko zrychlenej film.
A pak odešla.