Já s April...

na skok obráceně...
pohledem z druhého břehu...
seděla jsem u zrcadla a kolem se povalovalo povícero částí mé bohaté garderóby...prakticky připravena...už jen přemýšlím čím bych Jiframa překvapila...vím že se moc nenechává vyvést z míry,většinou vypadá jako ty jeho kameny,ale /a na tom si docela zakládám/ přesto pokaždé dokáži najít něco,čím ho dostanu...jsou to drobnosti a normální člověk by si zřejmě ničeho nevšiml,ale stačí mi /no i když vlastně....to je jedno/ ten jeho lehký úsměv jako záchvěv,překotné zakašlání,nesmyslná poznámka jako,, vypadá že bude dnes pršet,, ... i když zrovna teplo páře zdivo...či zablýsknutí oka...to okamžitě odstartuje události...

už to mám použiji mayskou modř...

/začala si nanášet barvu a přitom si vzpoměla na den kdy se poprvé potkali.../

tehdy bylo před kanceláří asi třicet lidí...já vstupovala jako první /musela jsem sice obětovat pár hodin spánku,ale zajímalo mne o co vlastně jde...ostatně už ten inzerát byl poněkud netradiční...,,hledám společníka ke společnosti.... nic neslibuji,,..podíval se na mě a já měla pocit,že se hnula Země...pak prošel kolem ke dveřím a všem za nimi sdělil,že můžou odejít...přišel ke mně,představil se a pravil...,,pokud chcete můžete být mou společnicí,,...zvláštní přátelství...nebo spíš spojenectví...jako dva kejklíři pohazující si poťouchle talířema a kuželkama mezi ostatníma...známe se už tak dlouho a přesto jsou ty okamžiky setkání vždy neopakovatelné a pokaždé cítím jak se námi protahuje zdivočelá anakonda...

/náhle se v hale několikrát roztančily sloupy kolem dvoumetrových hodin bez čísel i ručiček...jeden z malých dárků od Jiframa...a vzápětí zazvonil zvonek...ještě se prohlédla v zrcadle a seběhla ze schodů k autu.../

cestou jsem nakoupil několik pikantností i když jsem tak nějak tušil,že lednice bude zaplněna vším potřebným...došel jsem k domu...ehm tedy spíš k nedomu páč přes hradbu stromoví a keřů nebylo nic vidět...prosmýkl jsem se postranní brankou...dveře jsem si otevřel otiskem dlaně a byl jsem ,,doma,, v domě...,,no jasně,,...z odevšad dýchalo atypično /ale jinak docela uklizeno/...zkulturnil jsem se do podoby člověka jakožto osoby a mrknul do kulatý chladničky....,,to jsem si myslel,,...byla plná čerstvých pochutin...ještě než se pustím do vaření skouknu záznamíkovou telku...došel jsem do pracovny...což
znamenalo obrat o 180° a zhruba dva kroky jelikož celej dům byl jedna velká pracovna,laboratoř,skladiště,dílna a asi taky kamenolom...na všemožných místech se povalovaly mapy různých velikostí,profilů,třírozměrné ve svitcích i rozbalené...mezi tím koutek s baňkami,křivulemi,sady pipet,voda v několika fázích,formách a skupenstvích,paleta s barvami....následovala dílna s nářadím typu obouručné klenotnické pily...několik dřevěných žárovek...skleněné kladívko...rovnák na ohejbák...bramborová olejnička...palice na gumové nýty...síťový lapač prachu...rovnoběžný redukční kříž...vydlabané dláto a podobně...na různých místech také ležely zajímavé věci jako bezedná lžíce...plochá vana...a prakticky všude knihy...Kapesní zahradník...Jak
prodat století...Učíme se smysly najít smysl v nesmyslu...Spící ležáci a amputovaní snílci...Jak jsem to udělal a jak můžete i vy...Amatérská psychologie...O kamení...a kamení...některé opracované jiné vybroušené další tak jak kameny prostě vypadají...co bylo zvláštní,že podle tohodle popisu by to mohlo svádět k totálnímu chaosu,avšak opak byl pravdou...všechno to k sobě tak nějak patřilo a zapadalo do sebe...
pustil jsem si vzkazy...několikrát samozřejmě April....co zrovna dělám...jestli tam jsem...proč nejsem tam kde bych měl být a tak...pak nějaký pán s hlasem bouchajících kamen který si přál sestavit mrakovýpis...další nějaké dítě s fistulí požární sirény žádajíc si pana Ježíška nebo alespoň jeho zástupce....no to mi ale April stejně poreferuje...
apropó April!...
žena...zajímavá....a podivuhodná osobnost...
hned jak jsem ji tenkrát uviděl ve dveřích,zatmělo se mi před očima a bylo mi jasné,že to je ONA...spřízněná duše...to potvrdila když promluvila...už jsem se pomalu vzdával naděje,že potkám ženu přítele /vím zní to divně...řeknete,že to
není možný,chemie a podobně ale představte si sebe a někoho jako dva magnety...s póly bez pólů/...a vida...
jako když máte pocit že někoho znáte věky a přitom pořád poprvé...jako když máte něco na dosah,třeba jako obraz ale víte,že když by jste na něj šáhli rozmaže se....narušíte to čím je jedinečný,takže na něj radši nešáháte ale jen s úctou pohlížíte jak se maluje sám...jen pak totiž uvidíte...spoustu jemných okem nepostřehnutelných nuancí,které se donekonečna vynořují...prostě neviditelné propojení...
a o to nám vlastně jde....tohle hledáme...
lidé si myslí,že neviditelné věci neexistují když nejsou hmatatelné,takže je ani nechtějí...přitom je tak moc potřebují...

zpoza měděné hyperkrychle se ozvalo...,,gong právě oznámí příchod,,....goonggggggg....

,,Vítám Vás April,,...
Dovolte pomohu vám odložit si...a hele!...v oku mi zajiskřilo...to je přece mayská modř...kde ji mohla sehnat,je prakticky
nesehnatelná...inu April...všimla si toho a usmála se tak,že jsem si připadal jak nahatej ježek....přešli jsme ke stolu,posadila se a já začal servírovat...dal jsem si záležet a podle jejího pohledu zpola zahalené tváře /sakra pořád jsem nepřišel na to jak to dělá...snad jednou možná/ bylo vidět jak jí chutná...během večeře jsme probrali pracovní záležitosti a domluvili se za čím se vydáme...z několika žádostí mne zaujala nejvíce ztráta šifry AEIOU...

,,bylo to vskutku výtečné Jiframe...čím jste ty ryby /tedy alespoň to vypadalo jako ryby/ okořenil?...a z čeho byly ty malé dezertní trojhránky?...víte jak ráda někdy mlsám a tohle byla symfonie pro mé chuťové pohárky,,...

,,inu vám to povědět mohu jelikož vím,že to neprozradíte,,...

pak jsem sklidil ze stolu...prošli jsme spolu malým rituálem umývání nádobí...přiložil jsem do krbu....April se uvelebila do lenošky a připravila si zápisník...já se sesul do svého křesla a dal se do vyprávění z mých cest...

říká se že Vesmír je plný jiných světů...říká se že i na Zemi existuje víc světů....proč by tedy nemohlo existovat několik světů i v nás....
jde jen o to umět je najít...přeji vám pěkné objevování...
a víte co?...myslím že se tam někde potkáváme....