Nechci tě milovat

Která z tvejch tváří je ta pravá? Jednou jsi hodná, chováš se jako nejlepší přítel a v druhou chvíli otočíš a zametáš se mnou jak s odpadem. Kdy se přetvařuješ? Kdy seš opravdová. Nevim jestli s tebou chci mít ještě vůbec něco společnýho. Je to divnej pocit. Nezlob se na mě, ale ty seš mrcha, možná takovou mrchu v životě potřebuju, prostě při nepřítomnosti někoho takovýho nejsem kompletní, ale stojí to za to? Strašně mě sereš, ale je mi bez tebe těžko. Koukám na tvoje jméno v kontaktech a snažim se sám sebe přesvědčit ať ti nepíšu. Nedaří se mi, vždycky ti napíšu, sem slaboch. Kdybych mohl daroval bych ti celej svět a ty by ses usmála kouzelným úsměvem „díííííky“ a za pár minut mávneš rukou a chceš víc. Proč?…Hloupá otázka, vždycky se tak hloupě ptám. Na to důležitý se tě nikdy nezeptám.
Jako to je v tej písničce…“Jestli to máš holka stejný na to se tě radši nikdy nezeptám.“
Bojim se, že když tě naštvu, a že to není těžký, ztratim tě a ty už se nevrátíš, ale taky už nedokážu donekonečna přehlížet tvoje malicherný sebestředný výkřiky. Mluvíš moc o sobě. Možná sem taky takovej, nevidim na sebe, ale na tebe jo a tak ti to řikám. Jsi sobecká.
Myslim, že to já už se nedokážu pořád dokola vracet.
Mám tě rád, ale to ti je asi málo.
Mě už teď taky, mám tě rád, ale ty mě máš jako hračku, aby ses nenudila.
Mrcho.
To nemůže bejt láska. Ne tentokrát.