Několik vteřin
Několik vteřin
Několik vteřin
Dnešní den 30. května 2009.Je to velmi černý den.Svět se opět roztříštil na tisíc střepů jako převrhnutá sklenice.Jedna hodina po obědě.Vše jde podle plánu.Telefonát do dílny na auta a jednoznačná domluva – hned můžeš přijet.Paráda,auto bude opravené a mne odpadne jeden problém.Pár minut po jedné.Sjíždím výtahem na parkoviště a nastupuji do auta.Myslím asi na to,jak to bude opravené a jak to bude všechno pořádku.Zkrátka všechno podle plánu.
Venku je sychravo a na konec května docela zima.Na co jsem asi tak myslel?
Usedám za volant a dívám se doprava.Nic nejede,co by taky jelo.Je přeci sobota po obědě.Startuji vůz a řadím.Auto se dává do pohybu.Dám blinkr,zatočím doleva,srovnám volant,přeřadím na dvojku a po padesáti metrech odbočím standartně doprava.A tak dál a tak dál.
Mám nastartované auto a rozjíždím se,z prava bylo přeci prázdno.Na co jsem asi myslel…Náhle je před mým vozem okrový renault twingo.Není před mým vozem.Moje auto je v něm.Objevilo se zčista jasna jako blesk.Ani není cítit náraz.Zato je slyšet borcení plechů a plastů a ve vzduchu létá spousta úlomků.Překvapená žena v twingu mne míjí jako jednotlivá políčka filmu.Velmi špatného filmu.Udiveně se na mne dívá a pak vidím jen záď jejího vozu.Zastavuje,pochopitelně.
Jsem jako opařený,nějak nemohu pochopit co se stalo.Způsobil jsem dopravní nehodu.Já!Plány na ten den nějak přestaly vycházet.
Úlomky skla a plastů dopadají na asfalt a já vystupuji z vozidla.Po několika krocích se žena pokouší otevřít svoje dveře.Ptám se na to,jestli chce zavolat policii,žena přikyvuje.Jdu do vozu a volám policii.Pochopitelně,způsobil jsem nehodu a jsem tudíž viníkem.Přijede policie,vše sepíše,vyhodnotí a mne potrestá.Tak je to běžné.Viník má být potrestán.
Vypadalo to na vcelku dobrý den.Vlastně jsem do té chvilky všechno zařídil a šlo podle mých představ.Tím okamžikem všechno skončilo.Vlastně ne,naopak něco začalo.Jenže to,co jsem si nikdy nepřál a nikdy nepředstavoval.Nikdo si to nepředstavoval.
Vlastně stačilo jen několik vteřin.Možná,kdyby mne něco zdrželo,možná,kdybych si ve voze zapálil cigaretu.Několik vteřin je několik lidských kroků,je to několik prolétnuvších myšlenek.Několik okamžiků,které rozhodnou příští osud.
Dnešní den 30. května 2009.Je to velmi černý den.Svět se opět roztříštil na tisíc střepů jako převrhnutá sklenice.Jedna hodina po obědě.Vše jde podle plánu.Telefonát do dílny na auta a jednoznačná domluva – hned můžeš přijet.Paráda,auto bude opravené a mne odpadne jeden problém.Pár minut po jedné.Sjíždím výtahem na parkoviště a nastupuji do auta.Myslím asi na to,jak to bude opravené a jak to bude všechno pořádku.Zkrátka všechno podle plánu.
Venku je sychravo a na konec května docela zima.Na co jsem asi tak myslel?
Usedám za volant a dívám se doprava.Nic nejede,co by taky jelo.Je přeci sobota po obědě.Startuji vůz a řadím.Auto se dává do pohybu.Dám blinkr,zatočím doleva,srovnám volant,přeřadím na dvojku a po padesáti metrech odbočím standartně doprava.A tak dál a tak dál.
Mám nastartované auto a rozjíždím se,z prava bylo přeci prázdno.Na co jsem asi myslel…Náhle je před mým vozem okrový renault twingo.Není před mým vozem.Moje auto je v něm.Objevilo se zčista jasna jako blesk.Ani není cítit náraz.Zato je slyšet borcení plechů a plastů a ve vzduchu létá spousta úlomků.Překvapená žena v twingu mne míjí jako jednotlivá políčka filmu.Velmi špatného filmu.Udiveně se na mne dívá a pak vidím jen záď jejího vozu.Zastavuje,pochopitelně.
Jsem jako opařený,nějak nemohu pochopit co se stalo.Způsobil jsem dopravní nehodu.Já!Plány na ten den nějak přestaly vycházet.
Úlomky skla a plastů dopadají na asfalt a já vystupuji z vozidla.Po několika krocích se žena pokouší otevřít svoje dveře.Ptám se na to,jestli chce zavolat policii,žena přikyvuje.Jdu do vozu a volám policii.Pochopitelně,způsobil jsem nehodu a jsem tudíž viníkem.Přijede policie,vše sepíše,vyhodnotí a mne potrestá.Tak je to běžné.Viník má být potrestán.
Vypadalo to na vcelku dobrý den.Vlastně jsem do té chvilky všechno zařídil a šlo podle mých představ.Tím okamžikem všechno skončilo.Vlastně ne,naopak něco začalo.Jenže to,co jsem si nikdy nepřál a nikdy nepředstavoval.Nikdo si to nepředstavoval.
Vlastně stačilo jen několik vteřin.Možná,kdyby mne něco zdrželo,možná,kdybych si ve voze zapálil cigaretu.Několik vteřin je několik lidských kroků,je to několik prolétnuvších myšlenek.Několik okamžiků,které rozhodnou příští osud.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.