Krev za slzy

Na tomto světe je minimálně pět lidí kteří tě milují tolik, že by pro tebe zemřeli.



Konečně došel až na pokraj svých sil.Padl na zem a v očích mu prosvítala porážka.Nedokázal vzdorovat minulosti.Zem smáčely kapky deště a krev.Bez náznaku citu,by nechal zemřít kteroukoliv osobu,která na bojišti byla,kteréhokoliv vojáka z jeho vojska,kohokoliv kdo mu byl přítelem,známým,bratrem v zbroji či služebníkem.Jen jedna osoba,mezi všemi mu nebyla lhostejná.Cítil potřebu právě jí chránit,přestože byla perlou samotného klanu,jehož krev koluje v jeho žilách.Ale právě ted cítil bezmoc,bezcennost,bolest.Osoba s níž bojoval,jej vytáhla na kolena a výhružně směřoval svou katanou na jeho krk.Klečel bez pohnutí,jen zrak upínal za sebe.Chtěl jí chránit vlastním tělem,alespoň na nepatrnou chvíli.Jeho bratr si ale jen odfrkl,odhodil katanu a svého bratra odhodil,jen silou vůle.Mladý Uchiha,nebyl schopen vstát,nebyl schopen vzdorovat.Sotva pootevřel oči,spatřil nenáviděnou osobu nad tělem anděla.Dotýkal se jejích vlasů,hltal její tělo očima jež zdobil Sharingan,,ochutnával její krev.
Sasuke,už necítil bezmoc,jen nenávist.Kdysi mu bratr řekl,že mu právě tohle chybí.Myslel si,že největší ránu udělal do bratrova srdce,vyvražděním jeho rodiny,celého klanu,ale neuvědomoval si,že po tom všem dokáže jeho bratr milovat.Milovat tak věrně a vytrvale,že by byl schopen zabít ho,během pár sekund,bez mrknutí oka.Na prvním kroku nezáleželo,vedla ho láska.S odvahou se postavil a upoutal tak Itachiho.Ten mu věnoval jen pohled,pohrdavý a vysměvačný.Nehodlal se vzdát své kořisti,nehodlal sou pozornost věnovat bratříčkovi.To byla jeho osudová chyba.Ze svých nočním můr,ze snů kdy jeho bratříček vyroste a on se dočká pokání,dnes se to splnilo.Před očima se mu zamžilo,po nose mu stekl pramínek krve a odkapával na jeho ruce.Pohledem se střetl se svým katem,tak rozzuřeným a odhodlaným,jako ani on sám nikdy nebyl.S tak dokonale rudou pokrevní vlastností,jaká byla jen v dobách války.Jeho tělem,skrz na skrz nemilosrdně projel křik tisíce ptáků.Rozléhal se po okolí a tvořil strašidelnou hru,ve skutečnosti daleko více procítěnější.Užasle pohleděl na své umírající tělo a malinko se usmál.Už nemohl říct pravdu o sobě,o tom dni,už nemohl nic.Ve skutečnosti byl ale pyšný.Co víc ale jeho potemnělé srdce těšilo-v to co doufal,že láska překoná nenávist,se nakonec splnilo.
Mladý Uchiha opět padl,tentokrát už mu nic nebránilo sklonit se k jejímu tělu.Pozoroval jí,prsty jí otřel krev tekoucí z úst,zastavit jí však nedokázal.Položil se na její tělo a poslouchal zda její srdce tluče.Potřeboval slyšet její hlas,potřeboval pohladit její vlasy.Prsty jí zajel do vlasů.Hladil jí na tvářích.
"Prosím,otevři oči"prosebně šeptal.
156748

Avšak její tělo se nepohnulo.Nenadzvedlo se aby,mohlo dýchat,nepohnulo se aby mohlo vstát,nevrátilo Uchihovi naději.Z jeho očí se nekontrolovaně spustily slzy,naléhavé a neštastné.Nechtěl si připustit,že jej opustila.Plakat a nemohl přestat.
"Prosím"opakoval stále a slzy zmáčely její krk.Déšt během toho ustal a slunce,které se vyhouplo spod mraků,odráželo louče od slaných potůčků citů.Jasně zasvítily Uchihovi do očí,když se odrazily od jejího snubního prstýnku.Proč se tohle muselo stát?Proč ho opustila jediná osoba,kterou kdy miloval,kterou dokázal milovat?Proč nemohla otevřít oči?Proč jí nedokázal včas ochránit?Proč byl nezkušený a nedokázal vyčíst z bratrových očí jeho záměry?Proč tak krutě platí?Proč tady,ted a ona?Nedokázal si na tyto otázky odpovědět.Naposledy ji políbil na rty,které byly již ted chladné a s poslední uroněnou slzou se v Uchihově srdci objevila samovražedná,smrtelná rána.
Chtivost po lásce,souznění a štěstí bylo zatraceno v jediné bitvě,poslední uroněné slzy se setkaly s bolestí a ukončily svou cestu v ráně.V zlomeném srdci,obětování se pro milovanou osobu a úmrtím způsobené opravdovou láskou.Ani jeden však před smrtí nezapomněl říct své:Miluji tě.