Dopis pro toho, kdo (bohužel) neumí vyslechnout

Ptal ses mě, proč jsem Tě přestala milovat. Nikdy jsem neřekla, že bych tě nemilovala. Miluju Tě pořád, ale je těžké s tebou být. Zlobil ses, když sem ti vyčítala, že si se mnou nikdy pořádně nepromluvíš. Jenže, já to opravdu potřebovala a tys to nedokázal přijmout. Jsi typ kluka, který si chce užívat života, který žije dnem a na nějaké mluvení nemá čas (nebo si ten čas ani nechce udělat). Ale pak nevím, proč sis vybral zrovna mě. Jsem úplný opak. Říkával jsi, že to na mě máš rád, ale proč si mě v tom nepodporoval? Jsem taky jen člověk a člověk někdy potřebuje poradit, když má trápení. Sám sis chodil pro rady, tak proč jsi mě nemohl aspoň jednou vyslechnout. Možná by ses dozvěděl, proč jsem někdy byla tak zamyšlená a měla období, kdy se raději zavírala doma. Pořád jsi opakoval jaká je mezi námi láska, ale pro mě je láska i to, že si mohu s někým, koho mám opravdu ráda, můžu promluvit. Být s ním jen tak. Divil ses, proč mám tak ráda sny. Protože ve snech unikám realitě. Pro mě celkem zlé realitě. Ve snech jsem to já. Je to můj druhý život. Je mnoho věcí, které bych ti chtěla říct. Jenže ono to asi nepůjde, co ?

Miluju Tě, ale bohužel nepatřím do tvého světa. Jak jsi sám řekl : Jsem opak tebe .