Přírodní katastrofa

Kapky deště bubnovaly o staré oprýskané okapy. Mezi nimi sem tam prolétl blesk a zahřměl hrom. Vítr v komíně strašidelně hučel a nepřirozeně ohýbal větve mohutných dubů. Drobná stařenka se krčila v rohu místnosti. Jenom ona na houpacím křesle a plápolající oheň. A Dorka.
Stařenka často trávila tyhle strašidelné chvilky pouze s kočkou Dorkou. Drahá perská živá kožešina sváděla všechny k pokusům o loupež (co by za ni v Německu dali!), ale Dorka se sama ohlídala. Dokázala mít pěkné ostré kočičí lokty a poškrábat všechny zloděje.
Hrom. Blesk. Největší nápor větru na který si stařenka vzpomínala. Vítr vysklil jedno z oken! Dorka běžela pod starou postel, syčela. Stařenka vyjekla a chtěla se postavit. Chtěla se schovat. Nešlo to.
Staré nohy nevydržely křeče vybíhající do celého těla, nohy byly příliš nemocné na útěk do bezpečí. Ale je tu vůbec bezpečno? Kočka syčela pod postelí, otvorem do domku pronikal vítr, stařenka ještě hlasitěji slyšela hromy a na živo viděla blesky.
Celým krajem se ozvalo skřípání dřeva. Jeden ze stoletých stromů nevydržel nápor větru a skácel se těsně vedle chalupy. Stařence selhali hlasivky, chtěla vykřiknout ale místo toho jí z hrdla vyšlo sípání. Smrtelný strach ovládl celé její tělo. Zemře?
Najednou se otevřely dveře a v nich stála mohutná postava se sekerou v ruce. Stařenčin strach se ještě více prohloubil, přestala dýchat, zpotila se, zrychlil se jí tep, začala se třást, měla křeč v celém těle, oči se jí rozšířily hrůzou.
„Neboj, to jsem já, Václav!“
Muž poklekl vedle své manželky a i s křeslem ji táhl z chalupy. Venku už čekali obětaví sousedé kteří stejným způsobem přišli o domov. Jen jak stařenku z domu vytáhli, zřítil se na jejich obydlí strom. Vše začalo hořet.
Ráno moudřejší večera. Stařenka se probudila v jednom z blízkých přístavů, kde kupodivu bouře nebyla tak silná. Akorát vlny ohrožovaly její neklidný spánek, narušený zlými sny.
„Dorka!“ vykřikovala stařenka ve smrtelných křečích. Její zhoubná nemoc se znovu probudila stresujícím zážitkem z včerejšího večera.
„Přežije?“ ptá se muž. Zmateně kouká na svou – možná umírající – ženu.
„Možná, pokud najdete tu kočku,“ odvětí muž v bílém plášti.
Po domě nezbylo nic jiného, než trosky. A na těch troskách sedí velká mohutná perská kočka. Hledá svou majitelku.