Život duše

Probuzení


Najednou jsem se začal ztrácet. Nebolelo to tak jak jsem si to představoval. Vpíjel jsem se do nicoty a zároveň jsem stále viděl svůj pokoj. Byl jsem pořád zde na tomto světě ale díval jsem se na to jinak jako kdybych byl v jiné dimenzi. Všechno okolo mě mi přišlo tak zvláštně obyčejné,primitivní a předemnou se najednou objevilo stříbrné lano a na konci něho krásné barevné světlo beze tdroje. v tom okamžiku jsem si vzpoměl na vše co jsem během mého pozemského života zapoměl. Najednou jsem si uvědomil co tu dělám a co mám udělat: jít tam kam patřím. Sednul jsem si, ale ne mím fyzickým tělem, ale astrálním. Jakmile se moje duše dotkla světla a vzduchu viděl jsem věci, které normálně skoro nejdou. Začal jsem vidě rentgenově do vnitřů věcí, lidí i myšlenek. Něco mě zatahalo za týl a já se otočil, Můl chrám se s se mnou loučil. Zkusil jsem promluvit, ale místo toho jsem zpíval píseň moc krásnou na to, aby jí lidské fyzické ucho slyšelo. Poděkoval jsem svému chrámu za celý pozemský život kterým mě doprovázel. Vrátil jsem energii mého chrámudo světa, hlavně tam kde ho bylo nejvíce potřeba. Opoštím své mladé tělo a neměl jsem moc dlouhý život, ale pro to co jsem chtěl zažít mi to bohatě stačilo. Chtěl jsem si vyzkoušet válku. Nešlo mi o boj, ale o to zažít ten největší strach jaký může člověka potkat. postřelili mě do mého fyzického těla a v příštím životě tam budu mít znaménko. Můj život je hodně podobný všem těm o kterých se dočtete v knihách, ale nebyl jsem moc oblíbený.Nechme ale můj pozemský život, protože kdybych ho tu popisoval tak by to bylo jako číst nějakou obyčejnou knihu. Nějaký potupný román.Ale já vám budu vyprávět svůj skutečný život. Život Duše...




2. část-odchod




Rozloučil jsem se se svým chrámem a přeťal lanko, které nás poutalo k sobě. Přede mnou už byla jen cesta po stříbrném laně a čas vyhrazený jen duším když zrovna nejsou někde v těle. Nelíbilo se mi být v tomto prostředí bez hmotného těla. Na cestě jsem pozoroval vše co jsem během tohoto života zažil. jsem zase zkušenější a vím co to je strach. už jsem byl skoro u světla a sledoval svojí smrt. Zmocni se mne zvláštní pocit, ale to už jsem vstupoval do světla. Je to ten nejnádhernější pocit jaký si dovedete oředstavit. Stát uprostřed Lásky. Tet jsem se musel očistit od všech starostí co sužují lidský život. Takovou lásku člověk ani zvíře behem života pocítit nemůže. Bylo by to na něj moc silné. Sledoval jsem jeden příběh. Příběh příběhů na čem stojí a leží lidské štěstí.
Podělíme se společně o krásný sen-sen, který si zamilujeme tak, že jej budeme chtít mít navždy. V tomto snu jsme uprostřed krásného, teplého a slunečného dne. Slyšíme ptáky, vítr a žíčku. Jdeme k říčce. Na břehu sedí v meditaci starý muž a my vydíme, že z jeho hlavy vyzařuje krásné pestrobarevné světlo. Snažíme se ho nerušit, ale on vytuší naži přítomnost a otevře oči. Jsou plné lásky a má široký úsměv. Zeptáme se ho, jak je možné, že je schopen vyzařovat takové krásné světlo. Požádáme ho, zda by nás to nenazčil. Odpoví nám, že před mnoha a mnoha lety položil stejnou otázku svému učiteli.
Starý muž začne vyprávět svůj příběh: "Můj učitel si otevřel hruď, vyňal srdce a z něho vycházel krásný plamen....




3.část-Ráj


Když jsem prošel očistou, cítil jsem, jak ze mě všechno zbytečné, nepotřebné opadává. Ocitl jsem se na místě, kterému se říká vrchol světů, nebe, nebo taky ráj. I když jse más tu hodně neznáme se navzájem. Je zajímavé že duše mezi sebou navazují vztahy poze na zemi. Po očistném plameni následuje prostor Fraktal. Je to vlastně tak jako byste byly atom a protírali se hmotou. Nejde říct jestli je Fraktal živoucí věc nebo látka, rostlina nebo světlo. Fraktal je život. Ztělesnění života. Můžete jím prostrčit ruku, projít jím, vzít ho do ruky. Co vlastně můžete dělat s životem?Fraktal má zlatou barvu a funguje jako vesmír. Fraktal existuje v prostoru, který není omezen žádnými hranicemi, ale stále se rozrůstá.Teď se vpíjím do života a objevuji se ve světě lidí ,ale v jiné dimenzi. Jako když se díváte na televizi. Jste doma a sledujete co se kde děje. Je tu to nejkrásnější míst se vším na co si vzpomenete, abyste se tam cítili dobře. tady je plno stromů, ale ne takových co jenom stojí a bez větru se ani nepohnou. Stromy nádherné jako sama příroda.stékají po nich potůčky vody života asmrti, které očišťují tento svět od lidských záležitostí(hádání se, zlost....). Je tu jen a pouze láska. A ta je všude. Ve vzduchu, ve věcech, v myšlenkách...to je základ přírody...láska.





4.část-Konec


Lidský svět je pro nás něco jako škola.Ale v obou světech to funguje stejně. Jenom my žijeme ne stromech. Je v nich obrovská síla a my jim zpíváme písně,ve kterých je obrovská síla. Žijeme a splýváme se stromy. Kouzla. Když se řekne kouzlo, představíte si kouzelníka ,který tahá králíky z klobouku. Magie to je něco co vás naplňuje zároveň strachem a zároveň zvláštní energií.Naučte se žít v tomto světě je to mnohen těžší než snít...