O lásce a bolesti

Bolí to. Ale šíleným způsobem. Jako by se všechny buňky v těle chtěly dostat pryč, jako by se něco uvnitř mého těla snažilo vyškrábat ven. Před očima mám buď barevné kruhy, nebo vůbec nic. Doufám že je to noční můra a probudím se, ale ta bolest je tak skutečná.. Když se rozhédnu kolem sebe, všechno je tak důvěrně známé a přeci jiné. Na stěnách jsou fotky s mojí láskou, Markem. Když si na něj vzpomenu, i přes ten příšerný pocit na těle se lehce pousměji. On se přeci za chvíli vrátí, pomůže mi. I když se poslední měsíce chová jinak.. Ale až přijde tak si zase promluvíme a bude to jako dřív. Jsme spolu už tři roky a pořád nám to klape, nedokážu si život bez něj vůbec představit. Dokonce i s kamarády vychází, vzali ho mezi sebe skvěle. Dokud budu myslet na něj, svět bude o něco růžovější. Jen kdyby na mě nešla ta únava..
Probudil mě kopanec do hrudníku. „Vstávej mrcho líná, pořád bys jenom chrápala“. Nedokážu zaostřit, nevím kdo na mě mluví. „P-p-prosím?“ Vykoktám. „Tak snad si mě sakra slyšela, ne?“ Neznámý mě surově vytahuje na nohy. To je.. Ne.. Co?.. Marku? Dívá se na mě tak jako nikdy předtím.. S nenávistí. Mám pocit, že už se neudržím na nohou. Snažím se něčeho zachytit, instinktivně objímám Marka, ten mě ale surově hodí na zem. „Ty tvoje hnusný doteky sem musel snášet dost dlouho, nechmatej na mě!“ Pořád nechápu co se děje, je to zlý sen? Cítím na sobě jeho pohled. Když se na něj podívám, usmívá se. Ale tak, že mi běhá mráz o zádech. „Tak co, dala sis snídani? Trošku jsem ti ji ozvláštnil.. Sice to chvíli trvalo než jsem to sehnal, ale povedlo se. Jakpak ti je?“ Teď mi to dochází. Bolesti, špatné vidění, únava. To není možné, to by přeci neudělal! Miluje mě! Zřejmě jsem přemýšlela nahlas, Marek se směje. „Ty naivko blbá, vážně si myslíš, že k tobě cejtim něco jinýho než odpor? Proč sem s tebou skoro půl roku nespal, co? Skočilas mi na zdravotní problémy? Kecy. Lenka je mnohem lepší než ty!“ Proboha.. Lenka? Ne, to by neudělala, je to moje nejbližší kamarádka.. Ale.. dělá v lékárně a s Markem si rozumněla, někdy mi přišlo, že spolu i flirtují.. „No ano, jen přemejšlej! Byla to ona, kdo mi sehnal ten jed a celý to vymyslel. Budu s ní a ty nám nebudeš stát v cestě. Zkoušel sem to po dobrým, ale ty sis nedala říct, pořád si o tom chtěla mluvit a dávat to dohromady, ale s tim je konec!“
Poslední, co viděla, byla hlaveň pistole. Jedna rána, louže krve, jediný náboj. Marek s Lenkou odcestovali a nikdy je tu nikdo neviděl. Jediné, co po ní zbylo, byl krátký novinový článek o nevyřešené vraždě.

/až si to budeš číst tak si uvědom, co jsi mi udělal..!/