Slib, že tvé srdce zůstane zlomené

Podívej! Co jsi způsobila. Srdce rozdrásané a poslední kapkou touhy, která zde zůstala, je touha po temně rudé husté krvi, jež pomalu, velice pomalu stéká po chladně ocelově šedé čepeli nože. Podívej! Tohle jsi vážně chtěla? Vždyť já jsem byla normální! Ta, která se smála, i když neměla proč, kvůli tomu, aby se přátelé cítili šťastni. Což i pak mě dělalo šťastnou, ale to štěstí, které přišlo s tebou, bylo jiné, neodolatelné, temné a vášnivé. Smích. To slovo, ten stav, přichází a vše kam se dostane, naplňuje. Ale tak, jak se objevil, se svítáním zmizel.

Natáhla jsem ruku, ale cítila pouze chlad povrchu postele. Ani známka po tom, že tady někdo byl, ležel celou noc. Sedla jsem si, zahalená jen tenkou vrstvou sněhově bílého prostěradla. Byla jsem tak šťastná, neskutečně šťastná. Ten pocit je jako droga, které byste se už do konce života nechtěli zbavit. Cítila jsem jak mi buší srdce. A přísahala bych, že volalo její jméno. - Sarah. Sarah. Dveře na terasu byli dokořán otevřené a od pláže vanul vítr, který byl cítit právě se probouzejícím srpnovým sluncem. Šum moře byl jako zpěv sirény, která láká námořníka ke svému útesu. A já tomu zpěvu neodolala. Stalá jsem na terase a cítila jsem ten vítr, sůl, slunce po celém svém těle. Ale loďka nebyla tak pevná, jak jsem myslela a narazila na útes schovaný za mlhou. Slza, která mi stekla po tváři až ke rtu, byla slaná, jako moře, které pomalu, ale jistě smývalo nápis v písku. Nápis, o kterém jsem si byla naprosto jistá, kdo jej vytvořil a že patří zrovna mně. Netušila jsem a ani jsem nechtěla přemýšlet o tom, že by mě mohlo potkat to samé co toliko lidí přede mnou. Byla jsem si na tolik jistá těmi krásnými slovy, které vycházeli z úst, co bloudili po mém nahém těle noc co noc. Ústa, která odhalovala nebeské výše, ano, ty rty, které ovšem vypadaly, jako by pily z fontány krve.

Just promise to keep your heart broken

Představení lásky skončilo a ty sis sundala masku a v tomhle okamžiku mé srdce puklo. Ptali se mě, jestli jsem netušila, že pod maskou se ukrývá lhář a zloděj. Osoby, které si přivlastní můj život, pomatou mou mysl a ukradnou srdce. A já to opravdu netušila.

Dny utíkaly jako hnané větrem, jen tebe mi znovu nikdy nepřivál. Každý den se procházím při západu slunce po pláži a nemohu, zapomenou na den, kdy byl měsíc v úplňku, den, kdy padl poslední anděl a obloha byla zbarvena jeho krví, ale tohle jsem před léty nevnímala. Jak bych také vůbec mohla, seděla jsem v kruhu svých přátel, omámená skleničkou vína a ty jsi vykročila ze stínu noci do záře ohně. Přísahám, že jsem se topila v tvých tmavých očích, i když mě tvůj pohled uvnitř spaloval. Mé srdce se zhroutilo do sebe jako hvězda a na jeho místě zůstala jen velká černá díra.

Slyším výstřel. Ozval se právě z toho pokoje, ve kterém jsi mě zanechala osudu. Moře utichlo a já stojím u něj a zírám na nekončící horizont. Mé ruce; jsou tak těžké. Krev. Vsáká se do písku, hlouběji a hlouběji. Jsem zmatená, ale vím, že musím jít do toho pokoje. Zjistit, co ten výstřel skrývá. Poslední sluneční paprsky toho dne zahalují tělo dívky ležící na sněhově bílých polštářích, zdobených ornamenty její mladé krve, mé tělo. Zvedla jsem ruku k zrcadlu zavěšenému nad postelí a sledovala, jak mé prsty za mnou zanechávají poslední slova; I'll keep