Kam se vytrácíš?

Byla si všude…První ranní nádech patřil tobě, stejně jako výběr oblečení, byla si tichý doprovod při cestě do školy, krátila si mi chvíle při hodinách, chodila si se mnou po ulicích. Byla si tu, když jsem se smála, i když jsem plakala – pro tebe, byla jsi důvod proč nešlo usnout, ale i ta pro kterou stálo usínat, byla si součástí mých snů…každý den, každou minutu, každou vteřinu si byla tu, stačilo si jen vzpomenout
A najednou je cesta do školy nudná, vím, co jsme probírali ve škole, směji se a brečím , ale jinak a po ulicích chodím sama a jen co si lehnu, spím a ráno už nemám pocit, že sny se přece jen plní…
Čím to je?Co se tak najednou změnilo?Byla si všude a chvílemi si mě dováděla k šílenství.Byla si tu a já mohla plánovat, snít a snad si byla i důvod proč brzo ráno vstávám s úsměvem.Jak to, že když jsem o tebe bojovala, si jen tak odejdeš?Z ničeho nic, bez varování?
Kam se jen mohla schovat láska, která už nemá sílu žít a bojovat?