Just because

Pořád má jakoby nepříjemnej, naštvanej pohled. Často působí zadumaně. Je vidět, že je to hodně silnej člověk, kterej ví co chce, ale přesto má v sobě nějaký něžný tajemství. Jeho překrásný oči se při úsměvu rozzáří a roztančí. Když na mě kouká, mám pocit, že se do mě vlívá, vpíjí, pohlcuje mě, vtahuje do sebe.. A pro ten jeho úsměv bych udělala cokoliv. Ten mě zašlapuje hluboko pod zem. Pořád na něj musím myslet. Jak mě něžně stiskne a už nepustí. Miluju jeho vůni. Jenže ve spoustě věcí je úplně jinej než já. Nerozumíme si, nemáme si o čem povídat. Má jiný myšlení. Není tak praštěnej a lehkomyslnej a línej jako já. Je to prostě obyčejnej hodnej kluk, kterej bude mít dokonalej život, dokonalou ženušku a barák a dvě talentovaný a krásný děti, ale je to taky kluk, kterej má v sobě něco, co mě hrozně vzrušuje.
Moje srdíčko řve…je jako reprák, kterej dokonale a neustále přehrává jeho písničky, zvuk jeho kytary… Toužím se dívat jak se směje, jak se mračí, jak přemýšlí..toužím se ho dotýkat, hladit ho, líbat…

- - - -

Je červená. Přemejšlim kam dál. Vpravo do supermarketu nebo vlevo do KFC? Debilní problém. Jedu vlevo.
Doma samozřejmě nic k jídlu není. Možná něco zdravýho, něco bio. Moje spolubydlící Rew měla totiž včera záchvat, že jí moc nezdravě a udělala obří nákup složenej hlavně z ovoce a zeleniny, která se jí stejně pak nechtěla krájet a loupat. Sračky.
„Dostala sem slevu do bot“, uvítá mě.
„Bezva a na kolik?“
„Na litr“, chlubí se Rew.
„Tyjo“
„Ale nevydržela sem to a už sem tam byla a koupila sem si tašku, protože červený lodičky k tý kabelce z Top shopu nemaj žádný. Nic červenýho. Zimě vládne zasraná černá.“
Blablabla, říkám si. Někdy sou její kecy o hadrech děsně zbytečný a dlouhý a nudný a serou mě. Je to rozmazlená prachatá holka. Ukazuje mi tu tašku a musim uznat, že je fakt hezká. Rew je taky moc hezká a hlavně je cílevědomá a co chce, to si dokáže vydobýt. Ale na kluky taky nemá štěstí. Ten poslední ji podvedl. Po dvou týdnech. Byl to krásnej a chytrej borec, originální..ale debil..a nejhorší bylo, když jí začal vykládat jak je mu strašně z toho, že ta holka, se kterou se vyspal, se kterou Rew podvedl, měla tříletej vztah a on jí ho zničil..fakt čurák..
Sednu si na náš chlupatej koberec a na stoleček vybalim žrádýlko. Rew chce samozřejmě taky. Voní to, říká mi.
„Hele zklamala tě někdy vůně? Vůně jídla?“ ptám se.
„Jak to myslíš?“
„No jestli ti třeba někdy něco vonělo ale pak ti to nechutnalo?.“
„To nejde, vždyť i v puse pořád cejtíš tu stejnou vůni.“ Mračí se.
„Nejde mít jinou chuť a jinou vůni?“
„Podle mě ne.“
„Ale kluk ti třeba může vonět a pak, když ho ochutnáš, smrdí mu z pusy“, směju se.
„Magore..Ale zas tady vidíš, že to nejde, protože kdyby mu vonělo z pusy bude ti chutnat a naopak.“
„Nojo, asi máš pravdu.“
Pak už si povídáme o tom, co sme dělaly celej den.
Je pozdě. Jsem unavená.
„Jdu se umejt“, říkám.
„Já spát“, zívá Rew. Usměje se a popřeje mi dobrou noc.
Napustim si vanu a hledám nějaký voňavý soli. Dostala jsem ke svátku sadu barevnejch solí do koupele. Nemůžu to najít. V tom všem bordelu si všimnu bílýho pytlíku. Je už otevřenej a zevnitř to voní. Nepřemejšlim co a čí to je a nasypu to do vany. Pak si vyhrnu rukávy a ponořím ruce do vody a míchám dokud se to nerozpustí. Zapálím svíčky a pustim si hudbu. Začnu se svlíkat. Nejsem na svý tělo nějak hrdá..jsem hubená a mám docela boky a malý kozy. Chvíli se pozoruju v zrcadle…umělý světlo ze mě dělá pěknou opálenou holku. Vážně!...mám pocit, že jsem krásná. Nohy mám hezky tvarovaný a větší zadečky se klukům přece líbí. Hladím se po svý jemný pokožce a když se mi vztyčí bradavky, jsem hrdá i na svý prsa. Jsou pěkně tvarovaný. Různě si upravuju vlasy a vrhám na sebe do zrcadla svůdný pohledy..
Směšný..
Pravou špičkou nohy zkusim teplotu vody. Dobrý. Teploučká. Vlezu do vany a sednu si. Nohy mám skoro celý ponořený a voda mi sahá pod prsa. Po chvíli si začnu hrát a pustim svou milovanou žlutou kačenku po vodě. Možná až moc prudce. Kačenka vrazí do okraje vany a já do ní taky možná kopnu, nevim. Každopádně se do vody převrátí svíčka kterou jsem si zapálila. Spadne přímo na kačenku. Hoří mi kachna. Bezmyšlenkovitě na to cáknu, ale v podstatě je mi osud kačenky u prdele. Přemejšlim spíš, jak moc byla ta svíčka špinavá a jak se mi ta špína vlívá do vaginy. Nakonec ale zůstanu sedět a všecko to svinstvo vylovim a vztekle s nim mrsknu na zem.
Posraná svíčka. Znčila mi kousek kačenky a její špína je teď v mý kačeně, v mý kundě, v tom ubohym kousku těla, kterej je pro všechny tak cennej a kam může jen ten, komu to dovolim. Chceš dovnitř? Musíš zaplatit vstupný. Ale můžeš mít i průvodkyni, která ti dá podrobnej výklad co a jak a kdy a kde přesně. Můžeš se ale dotýkat jen velmi něžně a opatrně. Musíš si vzít takový ty klouzavý návleky, aby se nic nezašpinilo, nepoškrábalo, nepoškodilo. Prostě aby se nestala nějaká nemilá nehoda.

- - - -

Když se další den večer vrátim, Rew spí. Taky se mi chce, ale udělám jídlo a nachystám na stůl. Pak se Rew probudí a vykládá mi, že se jí zdálo, jak někoho zabila a měla z toho úplně krásnej pocit. Neví koho zabila, ale byl to kluk a měl na sobě šedou mikinu a rifle. Rew vždycky ví, co má kdo na sobě, ale zbytek si nepamatuje. Pobavila mě.
Najíme se k prasknutí a začnem si prohlížet novou Elle. Zkritizujeme snad každou modelku a některý hnusný a zbytečně drahý věci. Dojdeme k horoskopům. V tom mym stojí, že se konečně stane nějaká nečekaná událost, která mě upozorní, co bych měla změnit.
„Ježiši, jaká událost?“, přemejšlim.
„To nezjistíš, protože je nečekaná“, ušklíbne se Rew.
„A co když nepoznám, že je to ona? Pro mě bude nečekaná událost i ucpanej záchod. Jak mě ucpanej záchod upozorní co mám změnit?“
„Tak ucpanej záchod ti řekne, že by ses neměla tak cpát.“ Řehtáme se.
„A ucpaný umyvadlo mi řekne co?“
„To stejný.“
„To je hodně pitomý teda.“
„To jo..Hlavně mi dej vědět až se to stane, strašně se na to těšim.“
Ze srandy ji praštim jakože je tak zlomyslná. Horoskopy jsou děsná kravina. Berani si mají dávat pozor na to, co jí. Ryba zas potká osudovou lásku. Kozoroh by zase neměl vidět všecko tak černě, prej to bude dobrý. Fakt nás to pobaví a řešíme, že kdybych se měla řídit podle všech horoskopů a kdyby měly všechny pravdu a kdyby měli všichni Střelci stejný problémy bylo by to hodně v prdeli.
Začínám mít křeče a bolí mě břicho. Snědla sem toho vážně moc. Jdu se jen rychle osprchovat a pak to snad nějak zaspím.
Vlezu do vany a pustim sprchu. Je to příjemný. Najednou si všimnu, že mi po noze teče krev. Hrozně mě to znechutí a udělá se mi úplně špatně. Možná za to může ta krev i tolik toho jídla i ta horká voda. Mám pocit, že omdlím. Navalí se mi a snažím se trefit do umyvadla. Bezmyšlenkovitě trhnu hlavou a zvratky přistanou nejen v umyvadle ale rozletí se i na zrcadlo. V tom všem šoku pustím sprchu, která se začne zuřivě točit na dně vany a stříkat horkou vodu na strop a stěny. Najednou mám strašnej strach. Strach že umřu, že zůstanu sama, že mě nikdo nikdy neměl a nebude mít rád, že všecko, co dělám je na nic. Je mi úzko, svírá se mi žaludek. Vypnu vodu a zírám na tu spoušť stočená do klubíčka s krvavým klínem a zbytkama blitek u pusy.
Pak to uklidím.
Vždycky, když dostaneš krámy jsi přecitlivělá, řekla by mi Rew.

- - - -

V pátek u nás uděláme menší kalbu. Jídlo, pití, chlast a cigarety a taky doutníky a vodnice. Schováme koberec a vytvoříme parket, zapnem hudbu a už choděj první lidi. Celkem nás je sedum. Rew mi představí svůj novej objev. Noah. Moc milej.
Sedíme kolem už dokouřené vodnice a hrajeme macháčka. Pak se trsá. A pak zase dokola. Všichni jsou už trochu opilí a při ploužácích vládne úchylná nálada a při drsnějších melodiích zase opilecký extra rychlý disko tance. A pak zase stupidní hry.
Padne to na mě.
„Kdo se ti tu,tak jak tu sedíme nejvíc líbí?“, ptá se Sabi.
Přemejšlim, i přesto, že to vim naprosto jistě. Ale nevim, jestli to mám říkat.
„Noah..“
„Teeda, tak to si na tebe musim dát pozor“, pohladí Rew nohu svýmu miláčkovi. Ten jen sedí a je vidět, že je dost mimo.
„Proč zrovna já?“, zeptá se mě a upřeně mě pozoruje.
„Prostě mi v týhle místnosti přijdeš nejvíc hezkej,no.“
„A takže mimo tuhle místnost bych se ti nelíbil?“
„Jo, asi jo.“ Nechápu proč nehrajeme dál, proč nás všichni mlčky poslouchaj a blbě čumí.
„Proč?“
„To je hloupá otázka, prostě se mi líbíš..takhle..na první pohled..“ Červenám se.
„Ale už mě znáš pár hodin. Pořád se ti líbím?“
Směju se a pořádně se napiju vodky.
„Jak moc se ti líbím?“
Vodka mě nejspíš nakopla. Nevím, co to do mě vjelo. Nevím, proč to říkám. Nasadim ironickej tón a začnu plácat, co mě napadne.
„ Líbíš se mi tak jako zapadající slunce, tak jako se Adamovi líbila Eva, tak jako když mi na bříško sedne krásnej motýl, tak jako když běžím ve sněhu. Prostě tak, že skoro nemůžu dýchat.“
Všichni se řehtají, ale myslim, že Noah ví, že to říkám tak jak to,opilá,opravdu cejtim.
„ A co přesně se ti na mě líbí?“
Tak touhle otázkou mě už vážně vytočí. Myslela sem, že výslech skončil.
„Krásně se směješ a máš v očích nějaký kouzlo a já jdu na záchod..“ Vstávám a odcházím. Je toho na mě moc.
Když se vrátim je všecko zase při starym, akorát někteří už se chystaj domů. Trvá to asi tak do tří do rána než všichni vypadnou. Noah a Rew jdou spát a já taky. Uklidim pár prázdných lahví do kouta ke koši a napiju se čistý vody. Jdu do pokoje kolem pokoje Rew. Nezavřeli dveře, takže vidím, že nic nedělají. Asi hned usnuli. V objetí.
Ráno totálně rozcuchaná se šminkami po celym obličeji a totálně mimo se vyškrabu z postýlky a jdu se umejt a uvést do původního stavu. V koupelně se začnu svlíkat a v tom se otevřou dveře. Nevím proč, ale nezaječím obsazeno, neběžím přibouchnout dveře, neschovám se za sprchovej závěs, neudělám nic. Dívám se a čekám. Noah. Vejde a zamkne. Políbí mě. Když se mě dotkne projede mnou elektrická vlna. Vezme mě do náručí a posadí na pračku. Jeho horký polibky a jemný ruce mě hladí po celým těle. Hrozně ho chci. Strhám z něj oblečení a během chvilky už je ve mně..
- - - -

Sedíme v kuchyni na zemi a povídáme si.
„Víš jak si říkala, že něco vidíš v mejch očích?“
„Jo, nějaký kouzlo..“
„Tak to bylo okouzlení… Z tebe.“ Je milej, je úžasnej.
Políbím ho, ale uvidí to Rew. Najednou stojí nad náma. Noah se lekne, něco zakoktá a zmizí. Sráč.
Rew se na mě škaredě podívá a začne mě mlátit.
„Ty děvko, ty špíno, zrádkyně, to seš kámoška? Ty odporná krávo, nenávidím tě, jaks to mohla udělat?“ Nebráním se jejím ranám, který do mě buší ze všech stran. Pak začne hystericky brečet a při jedné ráně vrazí do lampy. Ta zhasne. Je brzo ráno a v pokoji se udělá tma. Rew se hroutí na zem. Slyším ji,ale nevidím a tak běžím pro žárovku. Potřebuju světlo. Nemůžu se trefit a vrtám a otáčim žárovkou úplně mimo. Nakonec se mi to ale podaří. Jsem zpocená. Konečně uvidím Rew klepající se strachem a zimou.
„Podívej se na sebe“, křičím na ni, „jak si ubohá!“
Pak mi to dojde.
Mluvím sama se sebou, sama na sebe.
Abych se uklidnila a stala se zase tou bezproblémovou, hodnou holkou, která všechno zvládne, vezmu si další prášek. Musím.. Nikdo neví, jak moc mě to trápí…Milovala jsem ho, ale nebyla jsem pro něj dost dobrá…