Ležim a vzpomínám...

Ležim a vzpomínám na časy dávno minulé...
Vzpomínám na mládí, které nebylo veselé, myslím na roky strávené v pekle, smutku, nenávisti a beznaděje...
Vzpomínám na dětský smích linoucí se venkem v domácí samotě, myslím na nějakého tátu, kterého jsme neměli rádi, protože nám ubližoval, aby si ulevil...
Myslím na mámu, na její smích a jiskru v očích, vzpomínám na její ustaraný a vážný obličej plný vrásek, na její krásné modré oči, na její kárání, které mi teď tak chybí a je mi do pláče...
Vzpomínám na pejska, který byl plný optimizmu a radosti...
Vzpomínám na ségru, jak jsme si spolu hráli a smáli jsme se...
Ségra, řekni kam se naše radostné chvíle stratili a proč odešli všichni, co jsme měli rádi?
Ležim a vzpomínám na časy dávno minulé, které nám navždy uvíznou v srdci a tak to asi má být...