SYNYSTER FUCKING GATES

SYNYSTER FUCKING GATES

„Tak co, povídej?“ slyším z telefonu Synův hlas, jen co mi to vezme.
„Mám to, udělala jsem to“ vřískám do telefonu radostí zatímco jdu chodbou u nás ve škole.
„Vidíš jak jsi šikovná lásko, já ti řikal, že to nic nebude.“ I po telefonu vidím jak se usmívá.
„No jo, ale stejně jsem se bála, teď už jen se aklimatizovat v Orange Country.“ Při té představě se mi ježí všechny chlupy na těle.Už za pár dní nechám za zády celou Českou republiku, svojí mámu, kamarády, rodinu, svůj domov a odstěhuju se do totálně neznámého prostředí v Kalifornii v Americe. Sama se tomu divím, protože jsem strašná antiameričanka a teď tam budu bydlet. Ale láska dokáže člověka změnit. Je tomu šest měsíců a kousek co jsem byla se svou nejlepší kamarádkou na koncertě Avenged Sevenfold, při koncertě si nás všimli oba kytaristi-Zack Baker, neboli Zacky Vengeance a Brian Haner jr. neboli Synyster Gates, dali jsme se do řeči, pozvali nás na pivo do hospody, my samozřejmě přijaly, no a slovo dalo slovo, padlo několik lichotek a světe div se, obě máme už půl roku známost. Obě jsme úspěšně složily maturitu. Mary včera, já až dneska a prvního června se stěhujeme do USA k našim miláčkům a od prvního října nastupujeme obě na univerzitu v Orange Country. Díky bohu tam maj snad miliardu oborů, takže jsme si obě vybraly co nám vyhovuje, udělaly příjmací test, no a s troškou pomoci od našich přítelů jsme se obě úspěšně dostaly na UOC. Já na obor oděvního návrhářství a Mary na psychologii. Jako střední mám grafické výtvarnictvý, ale stejně se tomu asi tolik věnovat nebudu. Ostatně jak počítačovou tak ruční grafiku můžu mít jako vedlejší obor. Času budu mít celkem dost. Mám sice už sehnanou brigádu poblíž koleje, abych mohla Synovi splácet svoje školný, i když on nic nechce, nechci mu bejt dlužná, takže souhlasil, že si něco málo vezme a taky na moje osobní výlohy, že jo. Ale času bude určitě mrtě. Na pokoji budu s Mary a jak jen to půjde budem jezdit za klukama. Bohužel přímo v Huntington Beach žádný univerzity nejsou, asi vědí, že by studenti v jednom kuse hákovali, oceán se tam totiž přímo nabízí k tomu do něj skočit a surfovat, takže jsme musely vybírat z okolních, naše kolej je sice jen padesát kilometrů od Synysterova bytu, ale opravdu se mi nechce denně jezdit ráno tam a odpoledne zpátky.
Mezitím dojdu k hlavnímu vchodu, kde sedí většina naší třídy a ne a ne se rozloučit. Jelikož jsem předposlední v abecedě tak po mně dojde akorát Míša. Už z dálky vidím, že na parkovišti o svoje černé BMW stojí opřený Syn (je to blázen, od konce března je u nás a musel si koupit auto, ne, že by si ho půjčil) a mává na mě, ale pořád se nějak nemůžu odpoutat od svých spolužáků, přecejenom jsou to čtyři společné roky, čtyři roky kdy už jsme nebyli dětmi. Všem nám pomalu táhne k dvacítce. Kromě Richarda, kterýmu už je ke třicítce.
„Tak kde to vázne zlato?“ ozve se mi za zády a když se otočím vidím tam Syna. Lidi si už na něj zvykli, vyzvedává mě každej den a vozíme i moje spolužačky co jsou taky z Tábora.
„Promiň, ale nějak se nám nechce se loučit,“ pokrčím rameny a sjedu pohledem celou třídu, všichni vypadají jakoby jim uletěly včely. Nakonec se jako první zberchá Terka.
„Tak já musim, jede mi bus, tak se všichni opatrujte, mám vás ráda, a musíme dát někdy sraz.“ Pak přistoupí ke mně.
„Wiky, hrozně ráda jsem tě poznala, přeju ti strašně štěstí do života tady s tvym chlápkem a až budeš někdy v Čechách tak se ozvi, dáme sraz speciálně kvůli tobě.“ Usměje se a obejme mě.
„Dík Terez, určitě se ozvu. Ahoj a hodně štěstí s Pájou.“ Se svým přítelem je už přes čtyři roky a plánujou svatbu.
Když odejde Tereza začnou se trousit i jiní, až se taky rozhodnu, že je na čase vypadnout.
„Tak jdem zlato. Chcete někdo vzít holky?“ ptám se spolužaček, všechny zakroutí hlavou, pro Míšu přijede její přítel na motorce, pro Anetku autem a Klára jezdí svým autem. Takže se rozloučíme, s blondýnkama (Klára, Anet, Míša) se mi loučí nejhůř, dojížděly jsme spolu od prváku a jsou to slečny se kterejma mám pramálo společnýho stylově, zato myšlenkově strašně moc. Nakonec mi i ony popřejou štěstí do novýho života a rozloučíme se, jen tak tak se držím, že nebrečím. Mávnu ještě třeťákům, nijak moc jsem se s nima nebavila, ale z pár akcí se trochu známe, u auta se opřu o kapotu a čekám až Syn vyndá klíče.
„Bude se ti stýskat viď,“ prohodí když je najde, odemkne a usadíme se uvnitř.
„Jo bude, ale Amerika na tom nic nemění. Tak jako tak bych odmaturovala, rozešli bysme se na vysoký, někdo do práce, možná bych chodila s jednim člověkem na stejný přednášky, ale stejně by to už nebylo jako teď.“ Dumám nad tím. Syn mezitím nastartuje, zařadí a pomalu vycouvá z místa.
„No jo, střední škola je střední škola, každej na ní jen vzpomíná, nemůžeš tu zůstat napořád.“ Pohladí mě po vlasech.
„Já vim, ale bude se mi stejskat, daleko víc než po lidech ze základky.“ Po cestě ještě chvíli řešíme střední, Syn mi vypráví jak se s Revem nablbli na střední, když vzali tekutý mejdlo a nastříkali ho mezi dveře do třídy a jejich profesor si tam zlomil nohu a dostali za to podmínečný vyloučení, nebo když se Revovi chtělo vypustit Jeffa (prostě a jednoduše se jít vykakynkat) a místo aby šel na záchod to vytlačil mezi hlavní dveře, za což ho teda vykopli a Syna o měsíc pozdějc, protože ho to bez Reva nebavilo, tak si zapálil cigáro ve třídě. No jo, on ví jak na mě, okamžitě zapomenu na spolužáky a málem brečím smíchy když mi do detailu popisuje Revův výraz když sral.
Když dojedeme do Tábora dojdeme si do číny na oběd a následně jedeme domů, kde si vezmem ručníky a plavky a jdeme na bazén. Je sice teprve květen, ale už jsou vedra jako prase, jelikož si tam chceme dát oba pivko, tak jedeme městskou hromadnou dopravou. Lidi v Táboře už si na Syna taky zvykly, ostatně tu není moc lidí co by ho znali z kapely, v Táboře jsou povětšinou hip hopeři, punkeři, se kterýma kámoším, ale oni moc Sevenfoldy nemusí, je to na ně prej moc měkký, dál jsou tu náckové, bárbínky, šamponi, pár metalistů a pár rockerů, kteří mají ponětí, že existujou Avenged Sevenfold, ty co je maj rádi už podpis mají a ty co je neposlouchají se o nás nestarají, maximálně po nás hodí párkrát očkem. Když dojedeme k bazénu tak vylezeme, zaplatíme vstup a jdeme do kabinky.
„Jdeš ke mně?“ ptám se Syna s úsměvem mezi dveřma mojí kabinky. Syn se jen usměje a vleze ke mně. Sundám si tričko a sukni, a sleduju jak si Syn stahuje triko. Nevydržím to a začnu ho hladit.
„Ty seš tak kurevsky sexy lásko,“ zašeptám mu do ucha a jemně ho do něj kousnu. Synovi ruce jsou vmžiku na mých zádech a přejíždí mi po páteři.
„Jo, tak tohle se mi líbí,“ zapředu a začnu mu rozepínat kalhoty... Sex ve stoje v kabinkách na bazénu je velice zajímavej, ale můžu ho jedině doporučit. Jelikož je dvanáct dopoledne tak tu je jen pár lidí, takže nehrozí, že by nás tu někdo nachytal, možná sice vidí, nohy, teda Synovi, moje ne, ale co je komu sakra do toho. Když dotvoříme převlíknem se do plavek a bez jakýhokoli osmělování skočíme oba šipku do vody. Sakra, sice už bývají tepla jak v červenci, ale voda prohřátá ještě není, takže okamžitě zase vylezeme a jdeme na deku. Sluníčko praží o sto šest a my se Synem se opalujeme, teda Syn, já jsem si sebou vzala knížku Na cestě od Jacka Kerouaca, čtu jí už počtvrtý. Asi tak kolem půl třetí se bazén začne plnit lidma a mezi přicházejícíma si všimnu i Míši, spolužačky, mávnu na ní, takže i s jejím klukem dojdou k nám a nakonec strávíme parádní odpoledne ve čtyřech. Voda už je teplejší, takže si jdeme zaplavat a v menší hloubce pořádáme kohoutí zápasy. Dvakrát prohraju, ale jednou se mi povede Míšu shodit, akorát, že to nečeká, takže se chudinka slušně naloká chlorovaný vody.
V půl sedmý si sbalíme saky paky a jdeme zase na bus, doma si zalezeme do postele, na notebooku si pustíme film Vrána a během něj i usneme.

„Tak máš všechno?“ Ptá se mě Syn, když připínám Hannibala (moje fenka samojeda, ano má chlapský jméno) na vodítko.
„No, vypadá to, že jo. Zvířata jsou v autě, všechny moje věci taky,“ pokrčím rameny.
„Tak fajn, takže můžem jet?“ ptá se.
„Jdi napřed, za minutku jsem tam a vezmi Hanni, ještě musím vzít batoh a notebook.“ Podám mu vodítko. Nechápu jakto, ale občas se mi zdá, že Hannibal má Syna radši než mě. Potvora jedna. Syn jen kývne a odejde. Musím se rozloučit se svým pokojem. Je to místnost tři krát tři metry, prostě taková vězeňská cela, ale milovala jsem to tu a navždycky to bude můj domov. Veškerej nábytek tu nechávám, přecejenom se sem budu vracet a zatímco tu nebudu tu bude spát máma. Se Synem jsme jí koupili novej počítač, protože svůj notebook si beru a jinak tu skoro všechno zůstává tak jako když jsem tu bydlela, což je doteď. Tmavě hnědý nábytek, černá kovová postel, leopardí koberec a výzdoba z obrazů Victorie Francés. Jediný rozdíl je, že už tu není klec s potkanama a taky Evrovo terárium. Evra je můj had. Dál tu chybí moje knihy, líčidla a obrovskej plyšovej medvěd pojmenovanej Tobey. Jinak nic. Hodim si na záda batoh, popadnu tašku s notebookem, kterou si hodím na rameno, zabouchnu dveře a jdu po schodech dolů, kde u stěhovacího auta stojí Syn s Hannibalem. Hodím dovnitř batoh, notebook si nechám u sebe a jdeme k máminýmu autu. Mamča už sedí na místě řidiče. Odveze nás na letiště. Já se Synem si sedneme dozadu a pustíme si film na noťasu.
V Praze vylezeme u letiště. Stěhováci pokračují až k runwayi, kde je naše soukromé letadlo. Sice jsme s Mary nechtěli letět soukromáčem, ale nakonec nám nic jiného nezbylo. Kdo by nám asi tak odstěhoval mojí motorku a Maryino auto. Nemluvě o mém zvěřinci, tunách oblečení a tunách knížek, které si vezeme obě.
„Nazdárek sestro,“ vítá mě Mary když se konečně najdem.
„Ahojda Dicku,“ odpovím jí a obejmeme se. Obejmu i Zackyho a Mary Syna. Chvíli řešíme, že musíme udělat nějakou megaparty a taky kluci řeší natáčení nový desky. Neviděli se skoro dva měsíce, vhledem k tomu, že jsou spolu skoro pořád tak to bylo pro ně asi hrozný. My s Mary jsme zvyklý, že se nevidíme, spíš nám přišlo divný vidět se tak často, ale nestěžujeme si. Hlavně jsme neměly ani jedna čas se vídat, protože jsme se připravovaly na maturitu, kterou máme obě úspěšně složenou.
Nakonec se obě rozloučíme s rodinou. Já jen s mámou a Mary jak se svojí mamkou tak s taťkou. Obě naše mámy brečí, ale nechápu proč, brzo se zase uvidíme.
„Tak ahoj mami, na Vánoce přiletím,“ usměju se na mamku povzbudivě a naposledy jí obejmu. Pak dojdeme k našemu soukromému teminálu, nalezeme do letadla a dvacet minut na to vzlétneme. Díkybohu kluky napadlo, že se během letu budeme kurevsky nudit, tak sem nechali dát plno věcí abychom se zabavili. Tudíž si dáme fotbálek ve čtyřech. Zacky s Mary nás porazí, ale jen o jeden jedinej gól, kterej jsem pustila proto, že jsem zrovna zírala z okýnka. Tak to víte, Mary se Synem bojovali u Vengeancovic branky o míč a mě nedošlo, že by ho Syn mohl pustit. Ale to je jedno.
Po první hře následují další čtyři. Já osobně fotbálek miluju, akorát moc nevyhrávám, ale baví mě jako nic jinýho. Po fotbálku si zahrajeme šipky a pak si pusítme DVD. Jelikož je tohle soukromé letadlo, tak se tu může Hannibal pohybovat jak chce, takže si vysokočí k nám, přitulí se k Synovi a spí. My zkoukenem čtyři filmy za sebou a nakonec taky usneme.
Když přistaneme v Kalifornii jsou dvě ráno. Vylezeme z letadla a já si připadám jako by mě někdo praštil přes tlamu mokrym hadrem. Syn si všimne, jak se tvářim.
„Klid lásko, na to si zaprvý zvykneš a zadruhý na tvoje astma to bude to nejlepší co může bejt. Navíc takhle vlhko tu bejvá jen v noci.“ Jen kývnu, ale stejně je to hnus. Jakto, že v prosinci jsem si toho nevšimla? No možná to bude tim, že byl prosinec a teď je červen. Už na letišti na nás čekají další stěhováci, kteří nám odvezou věci do našich obydlí. Jsem ráda, že Syn bydlí v paneláku. Nemám ráda velké domy a ještě k tomu někde na samotě, jako má Zacky. Nene, já jsem paneláková krysa, jsem zvyklá na sousedy. Stěhováci nanosí věci do aut a my se Synem si zavoláme taxíka. Mohli bysme sice jet na motorce, ale co chudák Hannibal. Vengeancovi udělají to samé, ti by mohli jet Maryiným autem, ale ani jednomu z nich se nechce řídit. Nehledě na to, že poslední hodinu a půl v letadle jsme pili absinth a Jacka Danielse.
„Tak se mějte děti. Zítra ve studiu,“ loučí se s nimi Syn.
„Ahoj sis, divný co, že se uvidíme i zítra“ smějem se s Mary. Ještě si naposledy zamáváme, nalezeme do taxíku a jedeme do města s názvem Huntington Beach, kde má Syn bydliště. Dojedeme do jeho bytu, vystoupíme a začneme nosit věci nahoru. U něj doma jsem ještě nebyla, jen u rodičů, takže vůbec nevím co čekat. Nakonec nejsem ani tak moc překvapená, najdu tu zarámovanou zlatou desku za album City of Evil, velikej plakát Guns 'N' Roses, několikero kytar na zdi. Včetně pruhovaných, na které Syn hraje nejčastěji a taky jedné rekvizitové od Zackyho kde je napsaný Synyster Fucking Gates is the fucking best guitarist in the fucking world, veliký kožený gauč, LCD televizi s úhlopříčkou nejmíň 107cm, luxusní počítač, boxovací pytel, posilovací stroj a kuchyňský kout, kde jsou barové židle, sporák, různé šuplíky a taky police, kde je vyskládaný alkohol. Toť k obýváku, kam nosíme všechny věci abychom nezdržovali stěhováky. Nakonec je to tu všechno a my začneme některé věci přenášet do ložnice, kde je obrovské letiště s čistě černým povlečením, noční stolky z černého dřeva a po celé délce jedné stěny jsou skříně se zrcadly, na další stěně je sušák na prádlo a dveře na balkón a na další stěně vedle dveří jsou jen zrcadla. Stějně jako na stropě a v čele postele.
Ani nestačím pokoj pochválit a Syn už mě drží v náručí a líbá.
„Lásko nevybalíme si aspoň?“ usmívám se a snažím se ho od sebe odtáhnout, ne, že bych se nechtěla milovat, ale baví mě ho provokovat a zároveň ho štvát tím, že ho odmítám.
„Ale no tak jo“ vzdá to, pustí mě a jde pro další krabici s věcma. Já se zatím přesunu do dalšího pokoje, což je pokoj pro hosty, kde je letiště, noční stolek a skříň. Syn přijde hned za mnou.
„Aha, tady seš. Tady dřív bydlel Zacky. Původně jsme měli tenhle byt spolu, ale vydrželi jsme spolu měsíc. Já mám toho kluka strašně moc rád, je jako můj brácha, ale bydlet spolu nám nešlo. Jsme v mnoha ohledech stejní, ale zároveň v mnoha odlišní. Oba milujeme tvrdou muziku a oba jí máme rádi nahlas. Tudíž já si pustil Guns 'N' Roses, Zacky si pustil Metallicu a hádali jsme se jak psi co bude puštěný. Nehledě na televizi, kdy se Zacky chtěl dívat na horor a já na triler nebo něco podobnýho. Po měsíci jsme se domluvili, že půjdeme od sebe. Oba jsme začali shánět byt s tím, že kdo si najde bydlení první tak půjde a tomu druhému byt zůstane. Zacky si našel bydlení asi deset minut pěšky odsud, takže se odstěhoval. Já mu doplatil půlku za tenhle byt, vidíme se denně a nehádáme se, navíc má Zacky teď to svoje sídlo a je spokojenej.“ Usměje se Syn když dovypráví příběh. Úplně ho chápu, taky jsem jednu dobu bydlela s kámošem, teda on bydlel u nás a nedělalo to dobrotu, po dvou měsících jsme ho s mámou vyhodily. Ale myslím si, že s Mary to bude v pohodě. V Orange Country máme na koleji sehnaný společný byt nebo jak to nazvat, se třema pokojema, můžu tam mít i svoje zvířata a jelikož jsme skoro stejné i co se muziky týče, tak věřim, že to bude OK.
Jako další mi Syn ukáže koupelnu, která je taky nádherná, je vykachlíkovaná jakoby černým mramorem. Je tu veliká vana taky z černýho mramoru a i sprchovej kout ve stejném stylu. Do poličky, kterou mi Syn přidělí si nandám svoje věci a hned před zrcadlo, vedle Synových líčidel si dám svoje. Musím říct, že jsme na tom skoro stejně. Černé tužky, stříbrné a černé stíny, akorát já mám tunu řasenek a Syn žádnou. Když si tam položím poslední věc Syn mě znova obejme.
„Jsem tak rád, že jsme spolu“ zamumlá mi do ramene, já jen zvednu ruku a pohladím ho po dorůstajících vlasech.
„Já taky andílku.“ Otočím se k němu čelem a políbím ho.
„Miluju tě, strašně moc“ pošeptá mi Syn a olízne mi ucho, přitisknu ho k sobě jak nejsilnějc to jde a levou nohou mu vyjedu až k pasu. Neomylně ji chytí a zvedne mě.
„Já tebe taky“ odpovím mu a nechám se odnést do ložnice, kde mě Syn položí na postel, začne mě líbat a hladit až skoro předu. Pomalu mi zajede rukou pod triko a otočí mě na břicho aby mi mohl hladit záda. Vzurušuje mě to tak moc až ho nakonec vyloženě prosím aby to už neprotahoval a vrazil ho do mě. Můžu vám říct, že sexovat a přitom se na sebe dívat do zrcadla je úplně jinej zážitek něž klasickej sex a můžu říct, že lepší. Když se domilujeme jen vedle sebe ležíme a koukáme do stropu na nás.
„Ale sluší nám to spolu“ poznamená Syn, usměje se na mě do zrcadla a pohladí Hannibala, která si vyskočila k nám, doma jsme si jí vycvičili, že jakmile se maminka s tatínkem svlíkají má vystřelit a vrátit se až po akci..
„To si kurva piš. Víš kolik času jsem strávila děláním fotomontáží tebe a mě? A slušelo nám to na každý fotce“ zazubím se a obejmu ho kolem pasu. Chvíli ještě jen tak žvaníme a nakonec usneme. Zítra musíme vstávat už v jednu odpoledne a je skoro šest ráno.

„Lásko, vstávej“ slyším vedle svýho ucha Synův hlas. Když otevřu oči vidím ty jeho už nalíčený.
„Dobrý ráno, to už je jedna?“ Ptám se a protahuju se.
„No, je už půl druhý, nevzbudila ses když pípal budík, tak jsem se zatím připravil a nechal tě spinkat. Ale ve dvě máme bejt ve studiu, tak už polez.“ Jen se usměju a vstanu. Nevim jak to dělám, ale během deseti minut se stihnu oblíct, namalovat i učesat. Ještě si do pusy strčím koblihu, vyexuju kafe, připnu psa a můžeme jít. Na chodbě potkáme postarší paní, která je evidentně Synova sousedka.
„Dobrý den paní Conersová“ pozdraví Syn když zamyká.
„A zdravím Briane, tak už jste zpátky?“ usměje se na nás oba.
„Jo, jo, turné už skončilo, tohle je moje přítelkyně Wiky“ představí nás „a tohle je moje sousedka paní Conersová.“ Podáme si ruce a paní si mě prohlídne.
„No, konečně holka jak má bejt. Ta Michelle byla jak kostřička, tuhle aspoň nezlomíš.“ Nevim jestli to brát jako pochvalu, ale dejme tomu, že jo. Syn se rychle omluví, že musíme do studia, rozloučí se a slíbí paní Conersové, že jí večer pozve na kafe. V autě mi vysvětlí, že takhle paní se mu stará o byt když je pryč. Větrá, zalejvá tu jednu kytku co má Syn v obejváku a když jí dá vědět, že za pár dní přiletí, tak mu dojde nakoupit pár věcí. Takže taková druhá máma.
Synovým autem dojedeme ke studiu, kde už stojí Matt a čeká na ostatní. Pozdraví se se Synem, pochválí mi pejska a nadává, že dal klíče od studia Johnnymu, když ví, že chodí vždycky a všude pozdě. Chvíli rozebíráme co kdo dělal od tý doby co skončilo turné. Já mu oznámím, že jsem udělala maturitu, Syn se mu pochlubí, že se začal učit česky a už se vyzná v Táboře. A Matt nám s úsměvem oznámí, že má velkou novinu, ale chce jí oznámit až tu budou všichni.
Čekáme před studiem ještě dalších deset minut mezi nimiž dorazí Mary se Zackym a The Rev s Leanou, po těch deseti minutách konečně dorazí i Johnny na kole. Všichni jdou do kolen smíchy a The Rev smíchy musí klečet na zemi, protože nemůže popadnout dech. Johnny u nás zabrzdí a sleze.
„Má drahá choť odjela na týden ke svojí matce a vzala si moje auto, až ráno mi došlo, že se sem jinak nedotanu, víte, že nesnášim taxíky“ vysvětlí nám, Jimmy se mezitím uklidní a za pomoci svojí přítelkyně se zvedne. Johnny odemkne dveře do studia a vpustí nás dovnitř. Při vstupu do studia se divím, že je tu uklizeno a je tu jen pár plakátů a deska City of Evil. Kluci mi vysvětlí, že tohle studio je sice jejich, ale používá ho víc kapel a ty uklízejí po sobě i po nich.
„Hele posedejte si prosim. Chci vám něco říct“ usměje se Matt, takže si posedáme do křesel a gaučů, kterých je tu fakt požehnaně.
„Takže, chtěl bych vám oznámit, že co jsme ukončili turné tak se s Val pokoušíme o dítě a předevčírem mi oznámila, že je ve třetím týdnu.“ Všichni okamžitě vyskočíme a jdeme Mattovi gratulovat. Vypadá, že je fakt strašně šťastnej a všichni mu to přejeme. Ale je dost zajímavá představa Matta jak tlačí kočárek. Taky mu to řeknu a odpoví mi, že z toho má taky bobky, ale na druhou stranu už se na potomka hrozně těší.
Když se všichni uklidníme a zase si posedáme Matt zavelí "do práce, chátro líná", takže se kluci zvednou a jdou se probírat haldou papírů s textama a akordama, já, Mary a Leana si sedneme na gauč a probíráme se časopisama o muzice.
„Musim říct, že ze začátku natáčení tu bývá nuda, ale když se kluci dostanou do ráže a maj už hotovou aspoň jednu písničku, rozjedou se tu parádní kalby a je tu sranda, chce to jen přetrpět ten první tejden, nebo můžem někam klidně vyrazit.“ Zazubí se Leana a my se nenecháme dlouho pobízet, kluci opravdu vypadají, že se o nás nebudou moc starat, takže jim oznámíme, že se jdeme projít. Syn mi podá svojí kreditku a papírek s pinem, že kdyby se mi něco líbilo tak si to mám klidně koupit. Poděkuju mu a vyrážíme do města. Už jsem si tak nějak zvykla, že Syn všechno platí a ve městě stačí říct jen "jé, to je hezký" a už to mám. Sice mě to štve, protože mi Syn nakoupil tunu oblečení co ani nenosím, ale má to svoje výhody, třeba v restauraci se nemusím koukat na ceny a dám si to na co mám chuť a taky mám plno věcí, který bych si sama nekoupila, třeba latexovej korzet, minisukni, každou chvíli nový vlasy, teď zrovna černo zelený pseudo dready, můžu chodit na gelový nehty a další věci, prostě zvykla jsem si na luxus. Ale zase když mi dá Syn kartu tak si nic nekoupim. Líbí se mi plno věcí, ale nechce se mi rozhazovat jeho peníze bez něj, když jsme spolu, to je něco jinýho.
S holkama se městem procházíme skoro dvě hodiny, když narazíme na tetovací salón. Kouknu na Leanu, která má sama několik kérek.
„Hele, jakej je tenhle salón? Neznáš ho?“ Ptám se jí. U nás doma mám svýho tatéra a nikomu jinýmu nevěřím, ale letět až do Čech kvůli maličkýmu tetováníčku, který mě teď napadne nemá cenu. Až budu chtít zas něco většího tak si doletím do Čech.
„Jo znám, chodím k němu já, Jimmy, Syn, Zacky i Matt. Johnny má tatéra v LA. Je dost dobrej a tetuje jedině originály.“ Jen se zazubím a stisknu zvonek.
„Co máš v plánu?“ koukne na mě zkoumavě Mary.
„Uvidíš prde.“ Během chvíle se otevřou dveře ve kterých stojí dlouhovlasý kluk s piercingem ve rtu a tetováním na krku.
„Ahoj holky. Máte přání?“ ptá se a strká si vlasy za ucho.
„Ahoj. Jo chtěla bych se domluvit jestli bys měl někdy čas. Tady Leana řikala, že k tobě chodí jak ona tak ostatní kamarádi, tak bych se chtěla domluvit na nějakej datum, taky bych zašla. I s přítelem.“ Syn mi totiž říkal, že by si chtěl udělat něco novýho, tak bysme mohli jít spolu. Každej si necháme něco jinýho, ale ve stejnej den.
„Jo, tak pojďte dál, kouknu se do kalendáře.“ Vejdeme teda do studia, kde na lehátku leží holka tak v našem věku a má roztetovaný břicho. Keith, jak se mi tatér představí koukne do kalendáře a otočí pár stránek.
„Dneska je úterý, že jo, tak co v pátek?“
„Jo, to by šlo. V kolik tu máme být?“
„Ve tři odpoledne. V pohodě?“
„Jo, to bude OK, díky moc,“ usměju se a zase se rozloučíme. S holkama dál couráme po městě, když dojdeme ke svatebnímu salónu. Všechny se rozplýváme nad černočervenejma svatebníma šatama, nakonec nám to nedá abysme nevlezli dovnitř a pár šatů si nevyzkoušeli. A to bysme nebyly my abysme si kromě černočervenejch, zelenejch, modrejch a fialovejch nevyzkoušely i zářivě růžový, světle modrý a bílý. Musím říct, že Mary nejvíc sluší ty černočervený, Leaně ty růžový. Je to dobrej kontrast s jejíma černejma vlasama a mě sedí zelený, taky k vlasům.
Chvíli se ještě procházíme po městě a nakonec se v půl sedmý odebereme zpátky do studia. Kluky najdeme totálně spitý jak se láfaj při Mattově zpěvu. Jen se na sebe usmějeme a jdeme každá ke svému princi.
„Ahoj lásko, tak co? Půjdem nebo budete ještě točit?“
„Pojďte s náma chlastat holky. Zacky přitáhl Jacka Danielse.“ Ukáže na dvě prázdný láhve na stolku. V jedný je ještě podně.
„Jo, a vy jste ho vypili.“ Poznamená Mary zatímco se jí Zacky snaží rozepnout její triko na zip.
„Zachary Jamesi Bakere, dej mi sakra pokoj. Až doma.“ Okřikne ho a dá mu ránu přes ruce, připomíná mi to výchovu psa. Zacky jí dá teda pokoj a dopije láhev.
„A není alkohol. Chlapci, máme dvě možnosti, buď se rozejdeme v klidu a míru, nebo dojdem ještě pro něco“ rozjímá The Rev a Leana se nabídne, že klidně pro něco skočí. Zvednu se a jdu taky. Skočíme do obchůdku co je půl bloku od studia a koupíme si láhev Jelzinu. Kluci už kalit nemusí, dost silně pochybuju, že by se jim chtělo přesedlat z hořké whisky na sladký Jelzin.
Když se vrátíme, vidíme, že všichni jsou u svých nástrojů, kromě Syna, jehož místo přebrala Mary a hraje se Bat Country.
„Jde jí to dobře co.“ Pochválím práci svojí sestřičky a sednu si vedle Syna, a Leana z druhé strany.
„Jo, je šikovná“ náhle zacpe Synovi uši „a taky má toho nejlepšího učitele.“ Mrkne na mě a šibalsky se usměje.
„Cos řekla?“ Otočí se ní Syn se psím pohledem, kterýmu já nemůžu odolat. Leana je ale evidentně vycvičená.
„Ale nic. Že Jimmymu to nejde.“ Syn se opilecky usměje a tváří se spokojeně.
Ze studia nakonec odcházíme v jedenáct večer. Teda odcházíme...decentně se potácíme. Všichni si zavoláme tágo, Johnnyho do něj musíme nacpat násilím a oznámit řidičovi jeho adresu, protože pořád chce jet domů na kole, ale nejsme blázni abychom ho v takovymhle stavu nechali jet na kole.
Doma si se Synem jen dáme rychlou sprchu a jdeme spát. Přitulíme se k sobě a ještě než zavřu oči tak mu oznámim, že v pátek jdeme na tetování.

A je tu pátek. Půl třetí odpoledne a já se Synem právě odcházíme ze studia. Kluci nám to dovolili, prej to bez nás pár hodin vydržej, takže se Synem jdeme ruku v ruce směr tattoo studio Black Monster. Chudinku Hanni jsme museli nechat na pospas těm zvířatům, protože do tetovacího studia zvířata samozřejmě nesmí.
„Nazdárek, už vás čekám“ přivítá nás Keith hned ve dveřích. Vejdeme do studia a posadíme se na gauč.
„Tak, máte něco vybranýho, nebo to necháte na mě?“ ptá se, já vytasím svůj blok ve kterém je hrozně moc mých kresbiček a návrhů na kérky. Ukážu mu několik obrázků, které jsem nakreslila a které by se mi líbili jako tetování. Nakonec vybereme dva do sebe zamotané jazyky propíchlé společnou jehlou a umístíme ho pod levé prso. Sice se nebudu moc hýbat, ale bude to vypadat hodně zajímavě. Barevně si poručím jedovatě zelenou s černým stínováním. Lehnu si na lehátko, sundám si triko a Keith se pustí do malování. Sice je to dost velký obrázek, který jsem si původně chtěla nechat udělat od Vikiho, ale když už jsme tu...navíc s tímhle tatérem mají přátelé zkušenosti, tak proč ne. Pokud mi to zkazí, Viki je pár tisíc kilometrů daleko a nic mi nebrání v tom si za ním zaletět.
Když do mě poprvý píchne cítím chvíli bolest ale po pár vteřinách už cítím endorfiny které zaplavují celé mé tělo. Kouknu se na Syna, který na mě kouká se soucitem v očích.
„Lásko nekoukej tak. Já si to užívám. Víš, že jsem zvrácená.“ Odpovědi se ale dočkám z jiné strany, totiž od mého poprsí, tedy od Keitha.
„Jo, evidentně seš, protože tohle je jedno z kurva bolestivejch míst a ty seš totálně klidná.“ Směje se a dál se soustředí na kérování.
Skoro hodinu mu trvá obrys, ale nakonec je hotovej a další hodinu a půl stínuje. Když konečně po téměř třech hodinách slezu z lehátka bolí mě celá levá půlka těla, ale zároveň jsem strašně šťastná, protože mám prostě bolest ráda. Po mě přijde na řadu Syn.
„A co ty chlapče?“ Syn se usměje a ukáže taky na můj obrázek.
„Chci to samý co ona, ale na krk.“ Vykulím oči a zírám na Syna, nečekala bych, že si vybere to samý co já.
„Dobře a seš si jistej? Nebude to originál.“
„Já vím, ale chci mít na ní památku. Nebo ať to je originál, tak tu jehlu natoč na druhou stranu.“ Zaubí se Syn a prstem sjede po papíře aby ukázal jak to myslí. Keith kývne a začne si připravovat náčiní. Syn si lehne a nechá si vytetovat to samé co mám já, jen s jehlou natočenou napravo a taky na pravou stranu krku. Keith mu to tetuje skoro stejně dlouho jako mně, takže od Keitha odcházíme skoro v půl desátý. Zaplatíme mu v přepočtu na český peníze dohromady dvanáct tisíc (sakra Viki by byl aspoň o půlku levnější) ale jsme totálně spokojení. Po cestě se ještě stavíme ve studiu, kde naštěstí všichni ještě jsou a pochlubíme se jim novými tetováními. Všichni ho obdivujou a chválej moje kreslící umění. Nakonec jsme ve studiu ještě dvě hodiny, kluci ukážou Synovi jak předělali písničku s názvem Krakatius' Wife. Syn si vyzkouší několik kytarových rifů a střelí si sólo a hned potom jdeme domů. Doma mě Syn okamžitě začne líbat a svlíkat a já jeho, ale oba během chvíle zaskučíme bolestí. Syn, když ho pohladím po krku a on mě sjede po prsu směrem k pupíku.
„Lásko, dneska na to kašlem.“ Zasměju se a odstrčím jeho ruku.
„Souhlasim, bolí to“ přikývne Syn a radši se natáhneme v obýváku k televizi a koukneme se na Pach krve. Syn mě přitom objímá a já dělám jak se hrozně bojim, ale je to vícemnéně pohádka. Horory moc nemusim, ale tenhle jsem viděla už tolikrát, že se vůbec nebojim.

„Beruško, mám pro tebe úkol“ otočí se na mně Syn na začátku července.
„Ano lásko“ odpovím mu a přitom ho obejmu kolem krku.
„Rozhodl jsem se, že ti udělám radost a zároveň sobě, odhodlal jsem se, že si nechám udělat novej piercing a rozhodl jsem se, že to bude do jazyku. Chci najít slušný piercingový studio a člověka, kterej to fakt umí. To je tvůj úkol a taky jít tam se mnou, protože se už teď hrozně bojim.“ Ten jeho štěněčí pohled je fakt sladkej a nejde ho odmítnout. Odsouhlasím mu to, Syn mě ještě políbí a vypadne do studia. Teď tam chodíme s holkama pravidelně, akorát já mám teď tejden nahrávací pauzu, protože jsem se dozvěděla, že musím mít pár prací do školy kvůli prvnímu posudku a zařazení do skupiny. Nevim k čemu jim to bude, ale rozhodla jsem se, že jim seberu všechny předsudky, že bych snad mohla bejt v hloubi duše rozumná a dospělá holka, tudíž maluju to co mám vytetovaného, ale v jiných barvách. Udělám jim pět různých prací a šlus. Mimo jiné mám v plánu jim nafotit nějaký svoje oblečení.
Místo malování si ale dneska sednu k počítači a na netu se vydám po stopách piercingových studií. Najdu dvě, která mají celkem dobré recenze a v knize hostů je samá chvála. Nakonec napíšu SMSku Leaně jestli ty studia nezná plus k tomu dodám, že se za chvíli stavím. Nebyla jsem ve studiu už čtyři dny a kluci už mi celkem chybí. Lea mi odepíše, že studio Slaughter zná z doslechu a prej je dobrý a už se těší až dorazim, takže jí jen prozvoním, jakože rozumím a jdu se oblíct.
Natáhnu na sebe síťovaný podvazky, přes to džínový minikraťásky, takže je setsakra dobře vidět, že mám podvazky, latexovej korzet a na nohy si obuju svoje milovaný Demonie, boty na deseticentimetrové platformě s přezkama, které jsem dostala od Syna. Co jsem v Americe oblíkám se ještě extravagantnějc než v Čechách, tady jsou na to prostředky a hlavně na mě lidi nečumí tolik jako v Táboře. No dobře, každej se za mnou otáčí, ale mě to nijak neva. Co se týče mé úchylky na bolest tak piercing zatím žádný nepřibyl. Pořád mám snake bity (kroužky na obou stranách spodního rtu), bridge (kořen nosu), jazyk a mikrodermály mezi prsama. Tetování přibylo jen to nové, které už mám skoro zahojené a jediná změna co se týče zevnějšku mimo oblíkání jsou vlasy. Sundala jsem pseudodredy a teď mám zářivě modré vlasy s černou šikmou ofinou.
„Á dobrý den paní Conersová.“ Pozdravím Synovu sousedku jen co zavřu dveře. Abigail, jak se mi představila už si na moje výstřelky zvykla. Sice když mě poprvé viděla s modrými vlasy tak se div nezačla křižovat, ale nakonec mi řekla, že je to lepší než ty „provazy cos měla místo vlasů“, takže vše v pohodě.
„Ahoj Wiky. Nebude ti venku vedro v těch botech?“ Kouká na moje obutí, jen zavrtím hlavou a omluvím se jí, že musím pádit. Nejradši bych si vzala svojí motorku abych jí zase protáhla šroubky, ale vím, že jakmile přijdu tak už bude přede mnou stát láhev čehosi, takže nebudu riskovat, že bych jí tam musela zase nechat. Stačilo mi to jednou, strachy jsem skoro nespala. Proto si radši mávnu na taxíka a už jedu do studia. Jakmile vstoupím mezi dveře jen tak, tak se uhnu kytarovému popruhu, který letí přímo na mě.
„Co bláznite?“ vyděšeně koukám na Syna a Zackyho, který každý drží dva popruhy v rukou a máchají s nima jako s takovejma těma řetězama, v kung-fu nebo kde.
„Ále, kluci se nudili, tak do sebe začli mlátit.“ Vysvětlí mi znuděně Mary a dál si čte časopis. Sednu se vedle ní a koukám na kluky. Je to docela vtipný, když to oznámím Mary, s úsměvem na rtech mi vysvětlí, že tohle tu nacvičujou už aspoň dvacet minut a už jí to vtipný nepřijde. A fakt po pěti minutách soudím, že zábavnější by bylo kdyby hráli. Nakonec to rozsoudí Jimmy, kterej mezi ně vběhne s paličkama od bicích a každýho z nich praští po hlavě s výkřikem „The Rev rox, you sux.“ Kluci teda uznaj, že je na čase něco dělat, takže si popruhy zase připevní na kytary a jdou hrát. Dneska je ve studiu i Val, takže probereme její těhotenství, ukáže mi fotky nového domu rodiny Sandersových (Mattovo pravé příjmení) a popíše mi křtiny, které plánuje. Samozřejmě jsme zvaní a já jí slíbim, že si to ještě rozmyslím. Samozřejmě tam bude celá její rodina, včetně jejího dvojčete a zároveň bývalé přítelkyně mého současného přítele, Michelle, která ho políbila na Silvestra a kvůli tomuhle „menšímu“ prohřešku, že Syn její polibek opětoval, jsme se málem rozešli. Na druhou stranu Syn tam určitě bude chtít jít a nechat ho samotnýho s Michelle? Ani nápad, takže se stejně nakonec budu muset překonat a jít tam. Val mi slíbí, že zařídí abychom se Michelle potkali co nejmíňkrát, ale že si moc přeje abychom přišli se Synem oba. Až mě to dojímá, zrovna od ní jsem se přijetí mezi přítelkyně Sevenfolďáků bála nejvíc. Však víte, je to Michellina sestra, taková trošku bárbínka, já cosi mezi punkerkou, metalistkou a gothičkou...prostě bála jsem se, ale Val je úplně jiná. Je hrozně fajn, v pohodě a se svojí sestrou až tolik nedrží. Samozřejmě jí má ráda, ale když mi vypráví o jejím vztahu se Synem nemluví moc hezky. Ostatně o tom, jak na něm Michelle visela se asi ani moc hezky mluvit nedá.
Já pro změnu Val popíšu svojí novou školu a Val mi mezi řečí navrhne, že až se budu nudit tak bych mohla zajít k nim a pomoct jí udělat koupelnu, protože nemá vůbec nápady. Odsouhlasím jí to a taky se s ní dohodnu, že jí zkusím navrhnout nějaký šaty na křtiny jejího miminka.
Nakonec se zvednu už v půl osmé, protože dostanu šílenou chuť na surfování. Řeknu Synovi, že už jdu domů, kde vezmu psa a surf a jdeme k moři. Psa většinou tahám sebou do studia, ale dneska jsem si ho nebrala, radši s Hanni dojdu ven abychom si obě pořádně zařádily.
Mám štěstí, že mám psa, kterej mě fakt miluje, protože jinak by mi asi utekla, ale takhle zatímco surfuju, tak běhá po břehu a snaží se chytat vlny. Vždycky když vlna dopluje na břeh a smočí Hann packy tak odběhne o kus dál, protože jí to asi studí. Musím uznat, že oceán je dost studenej, ale ne tolik abych v něm nevydržela.
Po dobrých třech hodinách surfování vylezu, vezmu si Hanni, která se mezitím uvelebila na jedné duně a odpočívala a jdeme domů, kde už je Syn a mučí se na posilovacím stroji.
„Ahoj krásko.“ Zavolá na mě jen co vlezu domů.
„Ahoj zlato.“ Odpovím mu, ale na jeho výslovné přání abych šla k němu odmítnu s tím, že jsem celá od slané vody a musím se napřed vyspchovat a vykoupat psa, který nakonec vletěl do moře a plaval za mnou, ať se ještě chvilku mučí.
Zrovna když si myju vlasy slyším otevření a zase zavření dveří, následně na to se otevřou dveře u sprchového koutu a dovnitř mi vleze upocenej Syn.
„Smím si dát sprchu s vámi slečno? Pokud tu již nemáte obsazeno.“ Usmívá se od ucha k uchu a zase zavírá dveře.
„No, původně sem měl přijít jeden gigolo, kterýho jsem si objednala, ale jste tak vlezlej, že nemůžu jinak, než vás tu nechat a brutálně vás znásilnit.“
„A bude to bolet? Jsem ještě panic.“
„Jo, bude to hodně bolet.“ Hned na to ho chytnu za ruce, které mu opřu o zeď sprcháče a začnu ho líbat, Syn chce posunout svoje ruce na mě, ale držím ho pevně, jasně, kdyby chtěl tak mě přepere levou zadní, ale evidentně nechce, nechá se dál líbat a nechá si líbit všechno co mu dělám, až na to, že soulož sama nezvládnu, tehdy teprve sundá ruce a pomůže mi abych se vyhoupla nohama k jeho pasu a mohli jsme si to rozdat.
„Dobrou noc ty moje šukadelická princezno.“ Zašeptá mi už v posteli, kdy ležíme vedle sebe, objímáme se a jsme na sobě tělo na tělo.
„Dobrou noc můj šukací princi.“ Pohladím ho po ruce, kterou mě objímá kolem pasu a oba usneme.

„Tak je to tady.“ Zahalasím o týden později ráno a vyskočím z postele. Dneska jde Syn na piercing jazyka. Sice se nebudeme moct chvíli líbat, ale když si představím co mě čeká po zahojení. Hmmm...už se nemůžu dočkat. Synovi se ale moc z postele nechce.
„Já chci ještě spát, pojď ke mně, nepůjdeme nikam. Já se bojim, že to bude bolet.“
„Synystere, když jsem to vydržela já a milion dalších lidí, tak proč bys ty neměl? Není to horší než tetování a budu tě držet za ruku.“ Slibuju mu, nakonec po dalších deseti minutách přemlouvání konečně vyleze, namaluje se, obleče, stejně jako já a každej na svojí motorce vyrážíme směr piercing & tattoo studio Slaughter. Je to i tetovák, ale na ten jsem moc chválu neslyšela, zato piercingy prej dělaj prvotřídní. Zazvoníme u dveří, rozezní se bzučák a my jdeme do suterénu, kde jsou obrovské železné dveře které jsou obalené umělými vnitřnostmi. Slaughter jsou totiž v češtině jatka. Trošku se mi zvedne žaludek, jsem totiž zastánkyní zvířat a maso téměř nejím. A hlavně bych nikdy v životě nedokázala ublížit žádnému zvířeti. Jasně Hannibal dostane přes prdel, když něco vyvede, ale nikdy bych jí nepraštila nějak moc nebo jen pro zábavu.
„Á zdravím. Vy musíte být Synyster a Wiky, že jo.“ Vítá nás mezi dveřma mladá holčina propíchana snad všude, kde to jde, s dlouhejma černejma dreadama.
„Jo, jo, to jsme my.“ Usměju se na ní a podám si s ní ruku. Představí se mi jako Nelly. Sedneme si na chvíli do studia a ona začne připravovat věci. Mezitím si povídáme, teda jen já a ona, Syn sedí a prohlíží si veškeré vybavení studia. Pochlubím se jí, že taky propichuju a ona se diví proč teda jazyk nepropíchnu svýmu příteli sama.
„Já jsem ještě jazyk nepíchala, nechci mu nic narušit a navíc by se asi ani nenechal.“ Mrknu na Syna, kterej zbystřil.
„Nechal, tisickrát radši než od někoho, koho neznám. Nic proti Nelly.“ Omluvně se usměje.
„V klidu, chápu to, no a tak nechtěla bys při tom aspoň podržet kleště, nebo to propíchnout? Já to vyměřim a ty jen píchneš, ať to zkusíš a klidně můžeš zkusit i vyměřování. Už jsi viděla jak se píchá jazyk ne?“
„Jo, párkrát jo, asi bych ten správnej bod našla, ale stejně bych se bála sama, ale jestli mě budeš kontrolovat a nebude to vadit tady poserovi tak klidně.“ Řečený posera se na mě zakaboní a upozorní mě, že se už nebojí a sedne si do křesla. Já si stoupnu proti Synovi a říkám mu co dělat s jazykem abych našla ten správný bod. Nelly stojí hned za mnou a jen se usmívá.
„Správně, možná bych to posunula kousek dozadějc ať mu spodní kulička nedrhne o zuby, ale jinak máš výbornou. Takhle talentovaný lidi bysme tu potřebovali.“ Jen se usměju s tím, že si o tom můžem promluvit. Následně teda Synovi jazyk secvaknu kleštěma, což mi Nelly upraví, protože to fakt neumim, já vezmu jehlu a udělám vpich. Vidím, že když jehla proniká svalstvem tak Syn zavře oči, ale sama vím, že to moc nebolí, jen prostě cítíte, že je v jazyku něco co by tam být asi nemělo. Pak vytáhnu jehlu, v jazyku zbyde trubička, do ní nasadím naušnici a zašroubuju jí.
„No paráda. Vídíš to ani nemůžu chtít deset dolarů za práci, kdyžs jí udělala za mě. Tak to bude za dvacku.“ Mrkne na Syna, kterej jen kývne a je trošku zelenej.
„Ale no tak ty hrdino, tak hrozný to nebylo, nebo jo?“
„To propichování bylo v pohodě, mě víc vystrašil ten tvůj totálně zažranej pohled. Jako by ti dělalo potěšení, že můžeš někomu ubližovat.“ Stěžuje si Syn. Nakonec si ještě vypláchne pusu desinfekcí, zaplatí Nelly dvacet dolarů, deset dolarů chce strčit mě, ale pošlu ho s nima do háje s tim, že mi stejně teď zaplatí oběd a chystáme se odejít, když mě ještě Nelly zastaví s tím, že když budu shánět práci jako piercerka, tak se jí mám určitě ozvat, že to chce samozřejmě cvik, ale ten prej během chvíle chytím. Vděčně jí poděkuju, protože propichovat je můj sen už od nějakých čtrnácti, kdy jsem si sama udělala piercing. Předtím už jsem měla propíchlou chrupavku, druhou a třetí dírku v levém uchu a nos, ale ret byla moje premiéra co se týče vlastnoručního píchání.
„Tak a co teď? Na oběd?“ Ptám se Syna, kterej kývne zatímco si nasazuje helmu na hlavu. Dojedeme teda do města, zaparkujeme před naší oblíbenou čínskou restaurací, ale vyjímečně nezamíříme do ní, ale do vedlejší italské. Synovi vysvětlím, že by teď měl spíš jen pít studený neochucený nápoje a na jídlo by si neměl dávat momentálně nic, a taky, že je dost dobrá zmrzlina, takže zatímco já si dám pizzu se čtyřmi druhy sýrů, tak Syn si objedná pět kopečků zmrzliny s různými příchutěmi a sodu. To, že je nejlepší dezinfikovat alkoholem mu říkat nebudu, protože je rozdíl mezi dezinfekcí a spitím se do mdlob. No jo, to přeháním, to nikdy neudělal, ale stejně.
Po obědě jedeme domů, kluci dneska nenatáčí, mají po téměř měsíci volný den.
Doma popadneme Hanni a jdeme se s ní projít po pláži, pak si zalezeme domů, nalijeme si whisky, kterou Syn dostal k svátku od Zackyho, a pustíme si živák Guns 'n' Roses, které Syn miluje a mě nevadí. Dostává mě ten Slashův sexy klóbrc.
Po zbraních a růžích si pustíme ještě AC/DC a pak si pouštíme jednu komedii za druhou, prostě máme hezkej den v posteli s filmama a chipsama, teda já, Syn má smůlu, zkusil si vzít jednu, ale jazyk už mu natekl a bolí ho, takže to radši vzdal. Nakonec se po Deníku Princezny 2 rozhodneme, že je čas jít spát, sbalíme si saky paky a odstěhujeme se do ložnice, Hannibal samozřejmě s náma. Na sex nemáme ani pomyšlení, protože mě bolí břicho z chipsů a Syna jazyk, takže by z toho stejně nic nebylo. Dáme si teda aspoň pořádnou nejazykovou pusu, přitulíme se k sobě a v tu ránu spíme.

„Wiky. Můžu tě o něco poprosit?“ otočí se na mě Matt ve studiu.
„No? Povídej,“ povzbudím ho a věnuju se jemu namísto Mary se kterou jsme právě rozebírali její plánovanou party k oslavě dvacátých narozenin.Bude to tak nějak zároveň i Synova oslava. Měl totiž před týdnem devětadvacátiny. Říkal, že kolem toho nechce moc dělat, takže jsme mu prostě popřáli v soukromí, předali dary a opili jsme se ve studiu. Tohle bude jen Maryina oslava s tím, že pár lidí popřeje i Synovi.
„Hele, v jedný písničce bych potřeboval ještě jeden ženskej hlas. Val tu není a jinou holku už tu nemáme. Mary už tam je.“
„Ale já neumim zpívat.“ Bráním se. Jo, byla by to pocta moct říct na CD Avenged Sevenfold aspoň půl slova, ale bojím se toho a to, že neumím zpívat taky není docela pravda. Na slavíka to není, ale do hvězdný pěchoty by mě snad taky nešoupli.
„Drž hubu a krok. Bez odmlouvání naklusej.“ Chytí mě Zacky pod krkem a tlačí mě k mikrofonu.
„Sakra ségra sklidni si toho svýho chlapa.“ Když jsem psala, že mě drží pod krkem, nemyslela jsem tím nějaké násilnosti, jen mě prostě dotlačí k mikrofonu.
„Já za to nemůžu. Buď ráda, že s nim nechodíš.“ Odpoví mi z gauče a já jen protočím oči vsloup.
„Fajn, tak co po mně chceš?“ Otočím se s co nejmilejším úsměvem na Matta. Podá mi papír na kterém je napsaný text.
„Abys mi zazpívala tuhle část. Kluci ti zahrajou melodii.“ Jimmy, Zacky, Syn a Johnny spustí chorál. Tohle bude zas nějaká srdcovka, která bejvá na každý desce, takže Syn není u kytary, ale sedí za klavírem. Zkusím si v duchu přezpívat text i s melodií a pustím se do zpívání.
„Just say goodbye for this time.
Sorry but I have to go....“ Bla, bla, bla. Zpívám to asi dvacetkrát než se Matt šťastně usměje, obejme mě a oznámí mi, že jsem jim právě zařídila platinovou desku. Samozřejmě přehání, ale i tak mě to potěší.
„Tak už můžu jít?“ Zeptám se takovým tím tónem protivný malý holky a Matt mě propustí. Sednu zpátky k Mary a probíráme dál seznam lidí, které pozveme. Jelikož máme takhle slavné a bohaté přítele, tak není problém zaplatit letenky lidem z Čech. Tudíž Mary poslala pozvánky pár lidem z její základní školy. Samozřejmě, ne proto aby se chlubila, že chodí se Zackym V, ale čistě proto, že je chce vidět, ač je mohla vidět celou dobu co byla na škole, dál nějakým lidem z gymplu, samozřejmě naší společné kamarádce Báře, pár holkám z netu co jsme si nima psávaly ale už to není co to bývalo. Jsou asi jen dvě, samozřejmě rodičům a to je asi všechno. Máme pronajatou menší halu, kde bude moct hrát živá muzika, je to ta samá kde bývá Silvestr, dozvěděly jsme se, že jí kluci vlastní a občas jí půjčují na zápasy a podobně. Na Maryiných narozkách bude hrát kapela našeho kamaráda Andrease, se kterým jsme se seznámily na zájezdu v Anglii, když nám bylo nějak kolem patnácti. Za těch pět let se dost vypracovali a válej.
Po seznamu hostů probereme seznam skladeb, které budou hrát po kapele a nákupní seznam, protože co by to bylo za oslavu bez Jacka Danielse a Absinthu, že jo.
Ještě než skončí nahrávání sjedeme taxíkem k Zackymu pro Maryino auto a uděláme velký nákup. Oslava je už pozítří, takže se to neztratí.
V obchodě hodně dlouho rozjímáme u alkoholu a přemýšlíme co vzít. Co jsme v Americe tak se Mary dost rozchlastala a stala se milovnicí Jacka Danielse (po kom to asi má, že Zacky). Takže naložíme několik láhví Jacka Danielse, pár Absinthů, nějakou další whisky, rum, bílej rum na mojito, vodky, prostě hromadu alkoholu i nealka a vracíme se. Všechno dovezeme přímo do haly, vyložíme a jedeme do studia spolu s jedním Jackem Danielsem. Trochu si zpříjemníme odpoledne. Auto necháme u Zackyho bytu a taxíkem se necháme hodit přímo ke studiu. Vejdeme dovnitř, kluci pilně hrají a nahrávají, takže si s Mary sedneme na sedačku, dneska jsme tu sami, holky nemaj čas, otevřeme si flašku a popíjíme a probíráme nesmrtelnost brouka.
Co se týče dárku, dost mi dal zabrat. Chtěla jsem pro Mary vymyslet něco originálního, co jí nedá jen tak někdo, protože dvacet let to už je věk. Nakonec jsem vymyslela, že jí nechám udělat kytaru s našima fotkama. Prostě na tělo kytary natisknout naše společný fotky z různejch našich setkání. Od prvního až po naše photoshootingy když se nudíme. Fotky jsem smontovala ve photoshopu do koláže, Syn mi poradil kam to donést (k chlápkovi co dělá kytary jemu). Na krk mezi pražce jsem jí nechala nalepit písmenka MBD a dozadu jsem napsala napřed refrén písničky When Your Heart Stops Beating od +44 a pod to WE WANNA FUCK DO(U)G IN THE ASS. I will love you forever and ever my sweetheart. Your silly sister Wiky. K tomu popruh, kterej jsem jí vlastnoručně nabarvila a voilá dárek je hotovej. Díky bohu, že jsem si sebou vzala prachy co jsem si šetřila na motorku, se Synem jsme se dohodli, že mi k mejm narozkám, co mám v září, koupí novou on. Nebo respektive moje stará se prodá a koupím si silnější a ten rozdíl mi Syn doplatí. Nebude to tak propastnej rozdíl. Chci jen o jednu třídu vejš. Můj sen je mít pětistovku, ale na tu si musím ještě rok počkat, takže zatím si koupím dvoukilo.
„Tak lásko, pro dnešek padla.“ Oznámí mi Syn, svalí se vedle mě na pohovku a napije se z mojí skleničky s whiskou.
„Paráda. Tak co budem dělat? Je teprv sedm.“
„A co zajít do kina?“ Navrhuje Zacky a kouká jak bude jeho návrh přijat. Shodneme se, že můžem, takže pobereme svoje saky paky a vyrážíme do víru velkoměsta. U kina zkoukneme program, naštěstí dávají i nějaké starší filmy, takže Zacky s Mary vyberou podle nich osvědčenou klasiku Třináct duchů. Je to celkem strašidelný, takže se držím Syna za ruku a při pár scénách musím dokonce zavřít oči. Mary se Zackym u toho potichu debatujou o nedokonalosti jednotlivých scén. Johnny sedí v sedačce jak zařezanej a všimnu si, že se s Mattem drží za ruce. To jsem tu jediná komu je divný, že se moje sestra nebojí?
„Ty vole já se bál tak, že jsem myslel, že se poseru.“ Nadává po filmu Matt a rozhlíží se jestli někde není nějakej duch co by ho chtěl zabít.
„A to si řikáš chlap? Tobě by měli odříznout koule.“ Tlemí se Zacky zatímco si zapaluje cigáro. Matt mu odpoví zdvyženým prostředníčkem a volá Val na mobil.
„Zlato? Můžeš pro mě přijet? Jsem u kina...ne, já nechci jet taxíkem...to je jedno...lásko prosim...já ti to nechci vysvětlovat...no dobře Zacky mě vzal na horor a já se tak trošku bojím o holej život... počkej to je vážný...Val? Val? Ona mi to položila.“ Matt vypadá fakt vystrašeně, zrovna od něj bych to nečekala. Zacky se nad ním nakonec slituje a spolu s Mary s ním jedou taxíkem domů. My se Synem si taky vezmeme tágo, a jedeme domů. Jasně, dělám hrdinku, ale jen proto, že doufám, že kdyby nás někdo chtěl zabít tak killne radši Syna než mě, přecejenom je významnější osobnost než já. Doma si dáme rychlou sexsprchu a jdeme spát. Teda spát...každou chvíli se budím jestli tam nejsou nějaký duchové a mrtvoly. Sakra, s Mary už do kina ani nevkročím.

„Už jdeš?“ volá na mě Syn už asi počtvrté z chodby.
„No jo, ještě minutku“ odpovídám mu a nanáším si pátou vrstvu řasenky.
„Proboha lásko, ani to není tvoje oslava, středem pozornosti tam bude Mary, nemusíš vypadat jako filmová hvězda. Mě se líbíš i tak.“ Syn je ze mě asi už na větvi. No jo, před pěti minutama jsme tam už měli být, já vím, ale když já chci vypadat dobře a slušně. Maryina mamka mě pořád nemá moc v lásce, ale když jsem jí viděla na jejím maturáku, tak se tvářila, že si začíná zvykat, tak si to nesmím pokazit. Oblečená jsem decentně. No dobře, modrý podvazky, černá minisukně, černý triko přes který mám modrý rozškubaný tílko není zrovna nejdecentnější oblečení, ale mohla bych vypadat i hůř. V chodbě si nazuju boty a ještě se zkontroluju v zrcadle.
„Vypadáš šukézně lásko.“ Pochválí mě Syn a obejme mě kolem pasu, pohled upřený na můj odraz.
„Nespěchals ani ne před minutou?“ Opáčím a pohladím ho po tváři.
„No jo, ale když ty vypadáš tak neodolatelně...to se prostě nedá.“ Zazubí se a kousne mě do krku.
„Ale no tak, budu tam mít otisk a Maryina mamka si bude myslet, že chodím s upírem, nebo sadomasochistou.“
„A není to snad pravda?“ Blýskne zuby, no dobře, neblýská zubama, ale kdybychom byli ve filmu určitě by se při jeho úsměvu ozval takový ten nechutný zvuk co bývá v reklamě na zubní pasty.
„Rozhodně mě koušeš častějc než by zdravej upír měl.“ Vzpomenu si na otisk jeho rovných zubů, který až do předvčerejška „zdobil“ mou paži.
„Omlouvám se, že mě neprobodneš stříbrným kůlem.“ Děsí se Syn.
„Ne, jistě, že ne, ty moje krvežíznivá obludo. Ale fakt už bysme měli jít.“ Usoudím při pohledu na hodinky na jeho ruce. Syn mě odevzdaně pustí, natáhneme si oba mikiny a vyrážíme do noci. Před barákem už stojí taxík, do kterého nasedneme a jedeme směrem k hale, kde se oslava koná. Když vejdeme dovnitř už k nám míří Zacky.
„No konečně, čekáme už jenom na vás.“ Chytne Syna za rameno a vede nás ke stolu, kde stojí vyrovnaní Maryiny známí, rodiče a zbytek kapely s partnerkama.
„Tak už dorazili Gatesovi, můžem se pustit do slavení.“
„Omlouváme se, ve městě byla nějaká nehoda.“ Syn bleskurychle vymyslí výmluvu. Přeložím to českému osazenstvu a omluvně se usměju. Mary stojí u svého dortu, což je jednoduchý obdélník, s fotkou jí se Zackym na jejím maturitním plesu natisknuté potravinovým barvivem na jedlém papíru. Okolo „fotky“ je čokoládou udělaný takový rádoby hrůzostrašný rámeček a gotickým písmem je na dortu napsáno HAPPY 20TH BIRTHDAY DEAR MARY. Do dortu je po obvodu zapícháno dvacet černých svíček, které Zacky bleskurychle zapálí a čeká až je Mary sfoukne. Během jejího foukání jí všichni zazpíváme Happy birthday a pak se jde na dárky. Páni...neuvěřitelné, že už je nám dvacet. Mě teda až za dva měsíce, ale to se dá skoro přehlédnout. Když si vezmu, že moje máma v tomhle věku porodila...já jsem sotva dospělá natolik abych nezahubila psa a krysy, ale dítě. Nějak rychle stárneme, ale co, důležité je nakolik se cítíme a právě v téhle chvíli se cítím na pět. Nedočkavá jestli se ségře bude líbit můj dárek a taky šťastná, protože můžu její narozeniny slavit s ní.
„Páni, lásko děkuju.“ Vytrhne mě z přemýšlení Maryin radostný hlas, když vybalí od Zackyho nějaké lístky, kouknu jí přes rameno a vidím, že je tam napsáno Warped Tour 2010 a k nim jsou přiložený dva Backstage pasy.
„Zlato, asi jsem sto let za opicema, ale co to je?“ Potichu se ptám Syna, který stojí vedle mě a drží mě kolem ramen.
„To je každoroční fesťák v San Diegu. Bývaj tam skvělí kapely, nejednou jsme tam hráli i my a stejně tak to bude letos.“
„Aha a můžu jet taky? Mohlo by to bejt fajn.“
„A pro koho si myslíš, že je ten druhej lístek? My tam hrajem zlato, my je nepotřebujeme.“ Usměju se a mlčím, protože právě přišla řada na můj dárek. Mary sundává stříbrný balící papír s černou stuhou, kterým je zabalená velká kartonová krabice. Nenávidím balení dárku, které mají jiný tvar než krychlový, kvádrový nebo kulatý. Případně ještě válcový jde, ale kytary? Ne, ani za nic.
„Panebože Wiky.“ Vydechne Mary nad mým darem a vrhne se mi do náruče.
„Hrozně moc děkuju, to je nádhernej dárek ségruš, budu se na ní bát hrát.“ Usměje se na mě.
„Taky není na hraní, ale na výstavku.“ Zasměju se a jsem potěšena, že se jí dárek líbí. Mary se dál věnuje darům od rodičů a kamarádů a my se Synem se jen koukáme a připitoměle se usmíváme. Když je poslední dar rozbalenej, poslední stužka vyhozena do koše a přípitky vypity tak se rozjede oslava. DJ pustí napřed nějaké pomalé písničky, kvůli Maryiným rodičům, ale pak tam strčí normální hudbu. Teda normální pro nás...Po AFI se spustí The Birthday Massacre a tehdy si všimnu, že Maryini rodiče odchází. Když ségra prochází kolem mě tak se jen usměje s tím, že tohle pro ně moc není a jeli do hotelu, kde jsou ubytovaní. Já se jen usměju a vyčerpaná si jdu se Synem sednout k provizorně udělanému baru, kde si poručíme dvakrát velkýho absintha.
„Tak a teď o tom fesťáku zlato.“ Pobídnu ho, zatímco se natáčím k němu a dávám si nohu přes nohu.
„No není moc co vykládat. Asi šest pódií, jedno je hlavní, tam hrajou většinou skutečný hvězdy jako Guns 'n' Roses, Misfits a podobný, pak jsou menší, kde hrajou kapely co nejhrajou moc dlouho, třeba Boys Like Girls a takový. No a letos má bejt docela slušný zastoupení. Co by tě mohlo zajímat jsou Misfits, Exploited, The Birthday Massacre, Emilie Autumn, Good Charlotte, Simple Plan, Green Day, All Time Low, Casualties, Escape the Fate a další kapely. Každopádně řekl bych, že to stojí za to. Ani nevim, že máš ráda festivaly.“ Pokrčí rameny.
„Blázníš? Víš jak moc mě štve, že letos nebudu na Mighty? Nedokážu si představit, že přijdu o fronty na zvětralý pivo, o to jak večer nemůžu najít stan, o kamarády s kterejma se vidím jen na tomhle fesťáku. Několika denní nemytí se a chlastání mě baví, ale jen párkrát do roka, nemohla bych to praktikovat furt.“
„Tak to jsem rád, bál jsem se, že ti to bude vadit.“ Usměje se vděčně. Když se jakž takž zotavíme z tance tak se zvedneme a jdeme dál pařit. Zábava nakonec skončí až někdy nad ránem, kdy už někteří z nás (Matt) ani neví čí narozky to vlastně jsou. Pomůžeme Val dostat ho do auta, jelikož je Val v tom, tak nesmí pít, takže přijeli jejich autem. Rozloučíme se s nima a já se Synem zůstaneme nakonec jako jediný ještě s Mary a Zackym, kteří v obejtí krouží po „parketu“ na Not Alone od McFly.
„Půjdem?“ Zeptám se Syna a zívnu mu do obličeje.
„Jo, mohli bysme.“ Zvedneme se tedy z barových stoliček, kam jsme se před půl hodinou odebrali a povídali jsme si o mém dětství. Dojdeme se rozloučit s oslavenkyní a jejím druhem a jedeme domů, kde se jen oba odlíčíme a jdeme do hajan.
„Ještě jednou všechno nej lásko. I když to tvoje oslava byla jen z jedný desetiny.“ Zamumlám těsně před usnutím, ještě cítím dotyk rtů ve vlasech a už spím.

„Máme všechno?“ Ptá se mě Syn mezi dveřma, třetího srpna, když se chystáme na Warped Tour.
„Jo, vypadá to, že jo.“ Potvrdím mu a nadhodím si těžkou tašku na rameni. Sjedem výtahem dolů a jdeme k Synovu autu. Naskládáme tam věci a Hannibala, kterou ještě hodíme k Sandersovým, Val tam nejede, protože má nízkej tlak a bejt tři dny v jinym stavu na slunci by pro ní i pro dítě nebylo dobrý, ale aspoň mi pohlídá pejska.
„Nazdárek děti.“ Pozdraví nás Zacky s úsměvem když se sejdeme se zbytkem kapely plus Mary u jejich tourbusu, kterým jedeme do San Diega.
„Ahoj velký dítě.“ Opáčím jeho směrem a jdu se pozdravit se ségrou.
„Tak jak se těšíš? Tři dny, jen ty, já, Zacky, Syn, žádný sprchy, suchý záchody a asi padesát tisíc lidí.“
„Když zapomenu na nesprchy a nezáchody tak docela jo.“ Zazubí se a háže svoje věci do zavazadlového prostoru v busu. Mohli bysme sice spát v noci tady, ale zakázala jsem jí to, protože ségra ještě nebyla na festu a pod stanem, takže žádný spaní v busu, jen ať si užije stan.
Cesta uběhne poměrně rychle, na to, že jedeme skoro tři hodiny to je OK, Syn se Zackym si ladí kytary a pak hrajou jen tak nějaký melodie, The Rev jim do toho mlátí paličkama o stůl, Matt se rozezpívává a Johnny debatuje s náma o nesmrtelnosti brouka. Spolu s náma jedou ještě Leana s Lacey, bedňáci Danny, Jason s přítelkyní MissHell, ano jinak je to Michelle, ale MissHell vypadá prostě líp. A samozřejmě manažer Larry.
Když dojedeme na místo vyložíme věci a jdeme si najít nějaké místo pro stan.
„Tady je to hezký.“ Usoudím když obejdu místečko kousek od plotu. Když ke mně dojde zbytek usoudí, že je tu fakt pěkně, takže rozbijeme tábor, a postavíme si stany okolo batohů, které jsme naházeli na jednu hromadu. Následně si bagáže rozebereme, hodíme je do stanů a jdeme do areálu. První kapela, což budou Mad Sin, nebo aspoň pro mě je to první kapela, kterou chci slyšet, hraje už za dvacet minut.
„Wow, to bylo parádní.“ Poskakuje Mary po koncertě kolem nás. Nejefektivnější na koncertě Mad Sinů je to jak jejich basákovi na konci show srší z basy jiskry. Nehraje na baskytaru, ale na normální obyčejnou basu stojící na zemi, takže je to fakt něco. Po Mad Sinech si dojdeme pro další pivo a procházíme areál, kterej je fakt obrovskej. Co jsem zvyklá z českých festivalů, tak tohle je fakt bombózní. Samozřejmě stanové městečko, které je tak deset metrů od vedlejší brány, šest stagí, na každé hraje něco jiného a každá je jinak řešená, nespočet stanů s chlastem, dalších asi třicet stánků po celém areálu s jídlem, další dva tucty stánků s hadrama a dalšíma věcma a mimo jiné ještě Backstage, kam my naštěstí můžeme. Dneska jsou na programu ještě Good Charlotte, Escape the Fate, Sonic Syndicate, Simple Plan, Within Tempatiton, Evanescence a Nightwish, i když bez Taarji to není ono. Takže na zbytek dne máme opravdu co dělat. Naštěstí mám zjištěné, že se mi žádné koncerty nekryjí, takže jsem maximálně spokojená. Akorát Mary nadává, protože na velké stagi bude nějaká kapela co chtějí se Zackym vidět zároveň s Evanescence, takže bude muset kus obětovat, z Evanescence stihne bohužel jen dvacet minut.
Po koncertě Good Charlotte mě Syn táhne do backstage, prej musí klukům poblahopřát k excelentnímu výkonu. Po cestě nás zastaví několik fanynek, co chtějí Synův a Zackyho autogram a vyfotit se s nima, takže se ochotně podepíšou a vyfotí a pak nás nechají jít. Je fakt, že na neustálý zájem jsem si jakž takž zvykla, ale pořád mi to drásá nervy. Copak ho nemůžou nechat bejt?
„Nazdárek kluci. Byli jste parádní.“ Plácá Syn Joela po rameni. Sakra, proč mi nepřijde divný, že se právě dívám do očí klukům, kteří zdobili můj pokoj v letech 2004-2007?
„Díky, jsem zvědavej zejtra na vás. Na který stagi hrajete?“
„Na velký, letos prvně. Máme všichni radost. Jo mimochodem, tohle je Wiky, moje přitelkyně, lásko, tohle jsou no nemusim vyjmenovávat, prostě kluci z Good Charlotte.“ Gestem přejede všechny kluky. Jako první ke mně natáhne ruku Joel.
„Těší mě, že tě poznávám.“ Usměje se a potřese mi rukou, to samé udělá Benji, jeho dvojče, po něm Billy a nakonec Paul. Bubeník se jim asi někam ztratil. Kecáme s Charlottama snad patnáct minut, než si uvědomím, že na druhé stagi už asi pět minut hrajou Sonic Syndicate.
„Hele lásko, už hrajou Sonic Syndicate, tak buď tu ještě kecej s klukama a já si tě pak vyzvednu, nebo pojď se mnou.“ Řeknu Synovi a v rychlosti se loučím s Charlottama, stejně jako Mary, která byla se Zackym s náma.
„Hele tak jděte, my vás pak najdem. Jestli vám to neva, nebo se pak stavte tady jo.“ Usměje se omluvně Syn.
„Dobře, tak mi pak kdyžtak napiš kdybyste šli pryč.“ Naposledy mávneme Charlotťákům a odcházíme s Mary k menší stagi. Koncert už je v plném proudu, takže si sedneme na trávu, posloucháme a kocháme se pohledem na krasavce svlečené do půl těla. Po Sonic Syndicate máme volno, protože hrajou nějaké méně známé kapely, nezní špatně, ale spíš si povídáme.
Do konce večera stihneme všechno naplánované včetně toho, že se stihneme decentně opít. Na sklonku noci, asi ve dvě se se Synem rozhodneme, že je ten pravý čas na spánek, Mary se Zackym nám to potvrdí, takže se odebereme z areálu zpátky do stanového městečka. Díky bohu za baterku na mobilu, protože jinak bysme naše stany asi nikdy nenašli.
„Tak dobrou noc.“ Dám ségře pusu a lezu do svého příbytku. Ve stanu ze sebe sundám boty, propocené triko a šortky, stejně jako Syn. Díky bohu, že jsem si sem nebrala Demonie. Mám na nohách Conversky, tak jako Syn a prakticky celá naše parta, kromě Zackyho, který má nějaký skejtový botky a Mary, která má kostkované Vansky. Jinak jsem si sebou nebrala moc extravagantních věcí, stačí moje modrá hlava, vlastnoručně vyrobený tílka a moje minikraťásky, ze kterejch mi leze zadek. Syn z toho sice není nadšenej, protože se za mnou otáčí dost kluků, ale co, za nim se taky otáčej holky a já to jen tiše snáším.
„Tak dobrou noc lásko.“ Popřeju Synovi, zachumlám se do svého spacáku a lehnu si.
„No to nemyslíš vážně.“ Opáčí Syn a sedne si ve svém spacáku.
„Problém lásko?“ Zeptám se se smíchem.
„No jako ani pusa, ani sex, ani nic?“ Kouká zděšeně, teda já nevím jak kouká, je tma, ale určitě zděšeně.
„Chtěl bys?“ Usměju se, i když Syn to taky nemůže vidět.
„No ještě aby ne.“ A v mžiku mám na sobě Synovi ruce, které mi stahují kalhotky i podprdu a jeho rty, které hladově líbají ty moje. Bohužel se musím krotit ve svých hlasových projevech, nebudu přece pohoršovat okolní stanovníky. I když po chvíli slyšíme několik stenů z vedlejšího stanu. Co asi ti Vengeancovi vyvádí.

„Ahoj beruško, jak ses vyspala?“ Usmívá se na mě Syn následujícího rána.
„Jak jinak než krásně, kdyžs byl se mnou“ usměju se na něj, „ale dala bych si sprchu.“ Udělám žalostný obličej a přemýtám jak to celý den vydržím zpocená ještě z té horké noci. Není nad to, když na fesťáku sprchne, ale tady ve slunném San Diegu, se to těžko stane.
„Tak co kdybychom trošku porušili dohodu a skákli si do tour busu?“ Navrhne Syn a zazubí se nevinně. Domluvili jsme se totiž s Mary, že žádná z nás nevyužije luxus tour busu a vydržíme tři dny bez jakéhokoli takovéhoto luxusu. V areálu samozřejmě sprchy jsou, ale voda z nich teče jen asi dvě minuty za strašný prachy. Dohodly jsme se, že použijeme maximálně je, ale když to Syn teď nadhodí, nedá se tomu odolávat moc dlouho.
„Dobře, ale měli bysme jim to říct.“ Navrhnu, obleču si džínové kraťasy a tílko ze Zackyho kolekce, na nohy nazuju boty a vylézám ze stanu.
„Dobrý ráno.“ Zdraví mě Leana, která taky právě vylézá a nědělá si starosti s tím, že má jen kalhotky a podprsenku.
„Zdravíčko. Jaká byla noc?“ Optám se jí a zívnu si.
„Jo v klidu. Akorát mě pekelně bolí záda. Jo postel je postel.“ Pokrčí rameny a leze zpátky do stanu aby se oblíkla. Já zatím kouknu k Vengeancovým a zjistím, že jsou fuč. Na Maryině spacáku akorát leží vzkaz PROMIŇ SÉGRA, ALE JÁ MUSELA. OMLOUVÁM SE. MARY. Chvilku mi trvá než mi docvakne co tím myslí. Vezmu vzkaz a ukážu ho Synovi.
„Nedodržela to, takže se bez výčitek jde do tour busu.“ Usměju se, ráda, že jsem nebyla první kdo neodolal luxusu, který má na dosah ruky.
„Jdete do busu?“ Ptá se Leana a přetahuje si přes hlavu zelené batikované tílko na špagetová ramínka.
„Jo, jo. Potřebujem si dát sprchu a vyčistit zuby.“ Odpoví jí Syn a podá mi můj kartáček a pastu.
„Tak já jdu s váma. Počkejte vteřinku.“ Vleze zpátky do stanu, řekne Jimmymu kam jde a během půl minutky zase vyleze i s kartáčkem a pastou. Po cestě nás stopne asi deset lidí co touží po Synově podpisu a fotce s nim i když dneska ráno vypadá fakt šíleně. Syn se s odevzdanym úsměvem zazubí do foťáku a potichu nadává. Fanoušky sice miluje, ale v osm ráno by mu mohli dát pokoj. Dojdeme k busu. Kde jsou otevřené dveře a Jake, jejich řidič, právě vylézá z postele.
„Zdravíčko. Koukám, že nejen Zacky s Mary využívají mých služeb. Co byste si beze mě počali kluci, nebo spíš holky.“ Zavrtí hlavou a pustí nás dál. Dojdu až dozadu, kde je „koupelna“ a zabuším na dveře.
„Policie, otevřete.“ Zařvu a snažím se znít jako chlap.
„Až řekneš heslo.“ Ozve se Maryin hlas se smíchem.
„Vengeance, sweeeeeeeeet, Vengeance.“ Použiju tři slova, která jí dohání k šílenství. Protože nikdy neví jak to myslím. Jestli vengeance jako pomsta, nebo Vengeance jako Zacky. Zarachotí zámek a otevřou se dveře, ve kterých stojí Mary s mokrými vlasy, oblečená do černého tílka Glamour Kills a černých látkových šortek.
„Taky podvádíte?“ Ptá se s úsklebkem na rtech.
„Jo, vy taky. To je fér ne.“ Odpovím jí a hrnu se do koupelny. Kde si zrovna Zacky čistí zuby.
„Aloha Vagina.“ Pozdravím ho, jen mi mávne a dál se věnuje péči o svůj chrup. Stoupnu si vedle Zackyho a vytasím svůj kartáček. V okamžiku jsou u mě i Syn a Leana a dělají to samé co já. Když si dočistíme zuby vypochodujeme zase ven abychom si střihli kdo půjde jako první do sprchy. Synátor vyhraje, takže se zavře dovnitř, Zacky mezitím vyšel (neblázněte, že bysme ty naše buzny nechali spolu ve sprše?) a rozloučili se s náma s Mary, že jdou prozkoumat program na dnešek a já s Leou si sedneme na gauč a pustíme si bednu. Nedávaj nic zajímavýho, ale jako kulisa to stačí. Probíráme včerejší koncerty, které jsme viděli, i ty na kterých jsem byla jen já, nebo jen Lea. Domluvíme se, že až budou dneska hrát naši chalani tak se musíme narvat dopředu stůj co stůj a musíme jim nejvíc fandit. Po Synovi jde do sprchy Lea, takže s ním strávím pár hezkých chvil diskuzí o tom, jak on krásně voninká a já jak smrďánkuju, protože on už se stihl vyspršit, kdežto já ne a brání se jakémukoli kontaktu kůže na kůži. Nakonec ho pošlu do patřičných mezí slovy „Fuck you, you fucking Zacky's fucker“ otočím se k němu zády a dělám naštvanou. Nakonec mi i Lea uvolní místo. Mezitím se přicourá Jason s MissHell a hodlají mě předběhnout, ale dobře mířený kopanec do zadku Jasona sklidní, takže si vlezu do sprchy. Sundám si oblečení, přichystám si čisté prádlo a pustím na sebe teplou vodu. Umyju si i vlasy, během chvíle je budu mít suchý, pak se osuším a obleču. Díky bohu, že chodím s kytaristou, co jezdí na festy tour busem. Vylezu ze sprchy a kromě našich bláznivých hrdliček tu už stojí i The Rev, Johnny a Lacey. Jediný ještě chybí Matt a Danny. Když to řeknu Johnny se usměje s tím, že když tu není Val, tak nemá důvod se sprchovat a Danny taky ne. Rozloučíme se se zbytkem a jdeme se Synem zpátky ke stanům, kde schováme kartáčky, popadneme svoje věci, což znamená krabičku cigaret, mobil a peníze a jdeme do areálu. Dneska je toho na pořadu hrozně moc. Kluci hrajou až ve tři odpoledne, takže času máme habaděj. Zrovna teď hrajou nějaké méně známé kapely, takže si stoupneme k jedné stagi a posloucháme. No nejsou špatní, zvuk dobrej, i zpěvačka je dobrá. Budu si muset najít nějaký info a písničky. Po neznámé kapele hrají Paramore, které propaříme se ségrou, pak je Emilie Autumn, jejíž show mě přivádí k hudebnímu a duševnímu orgasmu, po ní jsou úžasní The Birthday Massacre, Chibi je zase tak roztomilá, následují Exploited, pauza, Green Day a pak už jsou naše lásky.
„A tuhle písničku věnujeme našim rodinám a přítelkyním. Holky, bez vás by to nebylo ono.“ Usměje se Matt do mikrofonu, i když Val tu nemůže být. Zahrajou Warmness on the Soul, takže jen vytočím Valino číslo a oznámím jí, co právě její mužíček řekl. A pak se mikrofonu chopí Zacky.
„Vím, že tohle asi všechny překvapí a možná i naštve, ale hrozně rád bych vám všem představil svojí lásku Mary. Zlato, můžeš sem nahoru? A vem i Wiky.“ Usměje se Zacky a my s Mary na sebe zděšeně koukneme, ale jdeme k zátarasám, kde stojí tuny a tuny holek, které tvrdí, že zrovna ony jsou my, ale Jason s Dannym neomylně sáhnou po nás dvou, pomůžou nám přelést zátarasy a vysadí nás na pódium. Mary dojde k Zackymu a já k Synovi.
„Tak tohle jsou naše slečny. Mary a Wiky.“ Usměje se Syn a dá mi pusu na tvář.
„Pevně doufáme, že k nim nebudete nepřátelské holky. Jsme taky jenom lidi a pro vás bohužel jsme si vybrali zrovna tyhle holky. Takže přejte nám to.“ Usměje se omluvně Zacky a ke mně dojde Matt aby mi něco řekl.
„Hele, teď bude A Little Piece of Heaven, myslíš, že by sis to se Synem zazpívala? Mary dostane kytaru, ty máš v zákulisí housle, pokud si troufáš.“
„Beru oboje, dones mi housle, kus odehraju a zbytek odzpívám.“ Usměju se omluvně, Matt mi podá druhý mikrofon, Danny přiběhne s mýma černýma houslema. Matt si zatím jde stoupnout k repráku, kde na sebe leje vodu a Syn se i se svojí kytarou přesune dopředu. Když si i já nastavím mikrofon na správnou výšku, všimnu si, že Mary už kolem krku visí kytara ode mě (nechápu jak jí Zacky propašoval do auta a sem) a je bělejší než upír.
„A teď přichází romantický příběh jedné nenaplněné lásky. “ Zařve Syn a kluci spolu s Mary a mými houslemi začnou hrát melodii
„Before the story bigins, is it such a sin, for me to take what's mine, until the end of time.“ Zpívá Synyster a pokyne mi abych pokračovala.
„We were more than friends, before the story end. And I will take what's mine, create what God would never disign.“ Zpívám já, teda snažím se zpívat. Jasně Matt je lepší, ale vzhledem k tomu, že stojím na pódiu poprvý to nebylo nejhorší. Řekla bych. Když dozpíváme poslední „But baby don't cry.“ Kdy mě Syn pohladí po tváři sklidíme potlesk. Ne nijak velký, ale obstojný, na to, že mám nervy v kýblu a Mary evidentně taky. A navíc třeba za to nemůžeme my, ale to, že Syn není tak dobrý zpěvák. Kluci tímto oficiálně končí svůj koncert, ale fanoušci si vydupou ještě přídavek, takže se s Mary odebereme do zákulisí s tím, že na ně někde počkáme. Prý můžeme jít klidně někam poslouchat, protože budou potřebovat aspoň hodinku na to aby si odpočali, dali si sprchu a převlíkli se do normálního oblečení. Hráli v normálním koncertním oblečení-dlouhý kalhoty, normální boty, takže si musí dojít znovu natáhnout kraťasy a volný boty.
„Kriste pane, já asi budu zvracet.“ Říká Mary, když slízáme po schodech.
„Ale to snad ne. Hrálas dobře.“ Slyšíme přímo před námi a když se podíváme na člověka který to řekl cítím jak vedle mě Mary ztuhla. Díváme se totiž do tváře Alexi Gaskarthovi z All Time Low, kteří mají hrát asi za tři hodiny.
„Eh...no...já...oni...díky.“ Vykoktá Mary konečně a bězděčně mě chytí za ruku.
„A ani tys nezpívala špatně.“ Otočí se na mě.
„No dík, ale na profi kariéru to nevidim.“ Usměju se. Cítím, že i Mary se už uklidnila, ale mojí ruku nepouští.
„Mimochodem Alex, Alex Gaskarth.“ Napřáhne k nám ruku. Napřed teda k Mary, která mu jí stále ještě třesoucí se rukou stiskne.
„Mary Wild, těší mě.“ Usměje se.
„Wiky Creaked.“ Ozřejmím mu i své jméno. Jsme vynalézavé co, jsme tu v Americe chvíli, ale už máme vlastní pseudonymi, no dobře, tyhle jména máme obě už asi od třinácti let.
„Wow, zajímavý. Takže nejste sestry?“ Těká z jedné na druhou.
„No jak se to vezme. Psychicky jo, ale fyzicky prej ne. V rodným listu máme rozdílný rodiče.“ Odpoví mu Mary s úsměvem.
„No a co máte teď na práci? Kluci nejspíš potřebujou trochu ožít, takže pokud netoužíte po tom poslechnout si...hm ani nevim kdo teď má hrát.“ Zamyslí se a já vytáhnu program z kapsy.
„Hm, nějakej DJ Power, Avril, nějaký I Told You That's Not True, MeVerseYou, FuDogs a AM Taxi,“ oznámím „takže myslim, že nechceme.“ Odpovím za nás za obě.
„Nechcete co.“ Alexovi vyjede obočí aspoň o deset cenťáků výš.
„No jít poslouchat tyhle interprety.“ Odpoví Mary.
„Bezva, takže vás dámy zvu k nám do zákulisí na panáka.“ Zazubí se Alex a nabídne nám oboum rámě. Zavěsíme se do něj a jdeme s ním až ke stolu v backstagi, kde sedí ostatní členové kapely. Kromě Riana, který se ovšem během půl minuty dostaví.
„Tak chlapci, tohle jsou Wiky a Mary, holky tohle jsou Jack, Rian a Zack. Představí kluky jednoho po druhém. S každým si potřeseme rukou a sedneme si. Mary s Alexem na jednu stranu, která je prázdná, protože Zack se zrovna zvedá, že dojde pro panáky na přivítanou a pivka a ptá se co si kdo dáme.
„Absinth.“ Zazubím se na něj zatímco si sedám mezi Jacka a Riana. Jack si poručí malibu, Rian vodku, Mary Jacka Danielse (jak jinak) a Alex s očima upřenýma na mojí sestru si objedná metaxu. Sakra...tohle se mi nelíbí, to se mi vůbec nelíbí jak na sebe zírají. Zack nám panáky donese během chvíle a rovnou dvakrát, takže se přikolíbá s obrovským tácem na kterém je vyskládáno dvanáct panáků a šest piv. Rozestaví to před nás. Prej se mu nechce tam chodit dvakrát až budem chtít další, tak vzal všechno rovnou dvakrát. Takže si ťukneme a rozběhne se tak nějak nezávazná konverzace. Já si zapálím cigáro a nenuceně se bavím s Jackem, Rianem i Zackem, zatímco Mary má oči jen pro Alexe a on pro ní.
Během hodinky mám dopité pivo a Rian se ochotně nabídne, že mi skočí pro další, protože svoje už taky dopil.
„Kroť se, za pár hodin musíme na pódium.“ Mírní ho Jack s úsměvem. Je s ním sranda, vypráví mi co zažili při turné a místama je to až neuvěřitelné. Já mu zase vyprávím jaký je rozdíl mezi Českou Republikou a OC, o tom jak jsme se dali dohromady se Synem a jak mě naštval na Silvestra.
„Je dobře, žes mu to jen tak neodpustila. Aspoň ví, že tě nemá jistou jen proto, že je slavnej. A mimochodem...není tvoje ségra zadaná?“ Kouká nesouhlasně před sebe, kouknu stejným směrem jako on a vidím, že Mary s Alexem se líbají.
„No do prdele.“ Zakleju a otočím hlavu zpátky k Jackovi a všimnu si, že za námi stojí Zacky jako opařený a zírá na tu dvojici.
„A kurva.“ Zakleju znovu a upozorním Jacka na Zackyho. Pod stolem surově kopnu ségru do lýtka až nadskočí.
„Jau, co děláš pitomče?“ Vyjede na mě, ale okamžitě ztichne, protože si všimne Zackyho.
„Máš průser, velkej průser.“ Řeknu jí a ona se smutně dívá jak Zacky odchází. Já do sebe kopnu panáka, rychle se rozloučím s Jackem s tím, že se ještě stavím a běžím za Zackym. Periferním viděním ještě zahlédnu, že se Mary zvedá.
„Zacky. Zacky počkej.“ Zakřičím na Zackyho, který ale dál pokračuje rychlou chůzí pryč. Musím nasadit opravdu běh abych ho dostihla a chytla ho za ruku, kterou mi ale okamžitě vytrhne.
„Nech mě.“ Křikne na mě, ale já se tak lehko nedám odbít. Chytím ho oběma rukama za vlasy a donutím ho aspoň se zastavit.
„Ne, zastav se sakra.“ Ač nerad tak se zastaví a otočí se na mě. Z očí mu srší blesky ale taky v nich vidím strašnou bolest.
„Co chceš?“ Vypálí otázku takovým stylem, že se ho začínám bát, ale nenechám ho samotnýho. Vím jak bylo mně a taky vím, že to vyřeší tak, že se půjde totálně ožrat.
„Nechci abys byl sám. A hlavně nechoď chlastat.“
„To je moje věc, ne tvoje. Jsi stejná jako ona, vidělas to a nic jsi neřekla.“ Tohle bolelo.
„Tohle si myslíš? Ne, není to takhle. Viděla jsem to možná ještě dýl než ty. Upozornil mě na to Jack. A abych pravdu řekla když nic jinýho, tak ode mě bude mít aspoň pořádnou modřinu na holeni.“ Zacky najednou úplně změní chování, místo naštvání vidím v jeho očích už jenom bolest, zradu a smutek, padne mi do náruče, a brečí mi na rameno.
„Sakra proč? Proč to udělala? Copak jí nejsem dost dobrej? Vždyť já jí tak miluju a dokazuju jí to den co den. Nebo snad ne? Já nevim co mám dělat. Pomoz mi Wiky.“ Zacky zvedne hlavu aby si otřel slzy a zase si jí položí mě na rameno. Ani jeden si nevšímáme toho, že si nás právě někdo vyfotil. No jé, zítra budem asi v novinách s tím, že spolu chodíme.
„Zacky já vím, že tě to mrzí. Já nevím jak ti pomoct. Jediná omluva, že Mary nebyla tak docela střízlivá.“ Radši křížím prsty. Jo je to lež, byly jsme obě dostatečně střízliví na to abychom věděly co děláme.
„Nevypadala opile. Rozhodně ne tak jako Syn, když to udělal tobě.“ Další otření očí a znovu cítím vlhkost jeho tváří na svém nahém rameni. Opatrně ho hladím po vlasech a druhou rukou držím za široká ramena. Musí to vypadat fakt vtipně, když takovej pinďa jako já objímá takovýhohle chlapa a utěšuje ho.
„Já vim, ale tohle je asi trošku jiná situace. Zacky jediný, co teď uděláš nejchytřejšího je, že najdeš Mary a promluvíte si. Klidně půjdu s tebou.“ Nabídnu se mu ochotně. Mimoto, že chci pomoct kamarádovi mám taky strach o ségru, bůhví kde teď je a co dělá.
„Hm...ale já nevím co jí mám říct.“ Pokrčí smutně rameny. Už aspoň nebrečí.
„Nech napřed mluvit jí. Určitě ti má co říct. Tak pojď, najdeme jí a promluvíte si.“ Zacky jen kývne, já ho chytnu za ruku a jdeme společně zpátky. Když dojdeme zpět tak vidím Alexe, jak sedí nad pivem jako malej kluk a Jacka, kterej mu něco hustí do hlavy.
„Počkej minutku zlato. Hned se vrátím.“ Poručím Zackymu, skočím k Jackovi optat se kde je Mary, bradou mi ukáže směr rovně, takže chvilku pohledem propátrávám okolí, načež si všimnu lavičky, na které sedí Syn a s ním Mary opřená o Synovo rameno, tak jako byl před chvílí opřený Zacky o moje. Ach ty děti...
„Tak pojď.“ Ponoukám Zackyho, který se najednou nechce hnout z místa.
„Já nevím co jí řeknu. Nechci se na ní ani dívat.“ Fakt jak malej kluk.
„Dělej, hni se, nebo ti tu přede všema nasekám na prdel.“ Snažím se to otočit v žert. Zackymu přes tvář proběhne rychlý úsměv, ale odhodlá se a klade jednu nohu před druhou. Dojdeme až k lavičce, kde Syn zvedne hlavu. Napřed se zarazí u našich rukou. Zacky tu mojí pořád ještě svírá a já mám pocit, že už nikdy nebudu moct hejbat prstama, jak mi je drtí. Zacky si to taky uvědomí a pustí mě. Pak Syn přejede k Zackyho ubečenému a ztrápenému obličeji a nakonec ke mně. Snažím se tvářit tak nějak neutrálně, ale musím se usmívat. Je to sice hnusný, ale myslím teď na to, že si připadám jak matka, která se snaží svého syna oženit s holkou, kterou nezná a Syn je otec s dcerou.
„Mary, Zacky by s tebou chtěl mluvit.“ Sáhnu ségře na rameno, které se ještě pořád otřásá jejími vzlyky. Celá se třese. Nakonec přece jen zvedne obličej a koukne se na Zackyho. V očích úplně zoufalství.
„Zacky, mě to tak strašně mrzí.“ Vztáhne k němu ruku, ale Zacky jí nechytí.
„Gatesi, zvedni zadek. Padáme.“ Poručím Synovi, který ještě přejede Mary po vlasech a povzbudivě se na ní usměje a jde ke mně.
„Tak zatím. Až nás budete chtít najít, tak nám cinkněte, nebo napište zprávu kde se sejdem.“ Řeknu Zackymu a Mary a vydáváme se se Synem do areálu. Kouknu na program a zaraduju se. Právě totiž hrajou Metro Station. Skoro běžím, aspoň nějaká vzpruha. Syn mi skoro nestačí jak chvátám.
„Ježiš oni neutečou.“ Nadává po cestě. Dojdeme právě včas když končí Seventeen Forever, sakra tu písničku mám tak ráda, ale hned po ní začíná hrát Shake It.
„Lásko já tě nechápu. Oni se možná rozejdou a ty si tu paříš.“ Kroutí Syn hlavou když se svíjím v rytmu indie.
„Hele nech mě. Já se snažim na to chvíli nemyslet. Tuhle písničku miluju.“ Opáčím, chytím ho za ruku a vytáhnu aby pařil se mnou. Nakonec si celej koncert užijeme. Po Metro Station zahrajou Casualties na velké stagi a po nich All Time Low. Na které se k nám vrátí Mary se Zackym. Jdou sice vedle sebe, vypadá to líp, ale za ruku se nedrží.
„Tímhle bych se chtěl omluvit jedné mojí kamarádce, která je snad tady v publiku. Moc mě mrzí co jsem udělal a co jsem ti tím způsobil. Bohužel to nejde vzít zpět, jediné co můžu udělat se omluvit. Tobě i Zackovi.“ Říká smutně Alex a poté začne hrát písničku Jasey Rae.
Po téhle písničce radši chytím ségru za ruku a táhnu jí dopředu abychom si zatancovali. Fakt mě nebaví koukat na ně jak se oba tváří.
„Chceš to vědět?“ Zeptá se mě při pauze mezi písničkama.
„Nejsem si jistá.“ Opáčím. Vážně mě tím naštvala.
„Ať chceš nebo ne, tak ti to řeknu, ale teď ne.“ Zavrtí hlavou a i přes smutek v očích se usměje, je ráda, že je na koncertě All Time Low, takže obě paříme celou dobu až do konce. Po All Time Low je chvíli pauza než začou hrát Oomph! Na kterých rozhodně nesmím chybět. Dost se divím, že tu taky jsou, když jsem pátrala na netu po tomhle festu tak jsem nikdy neobjevila kapelu co by nebyla z USA, případě z Anglie. A letos tu hrajou hned dvě německé kapely. Jednou z nich jsou Oomph! a druhou Rammstein, kteří mají hrát zítra odpoledne.
„Hele napíšu Synovi, že se sejdeme těsně před Oomphama u levýho repráku u velký stage. Zatím si promluvíme.“ Řeknu Mary a už datluju SMSku. Lasko, sejdeme se před Oomph levýho repráku u velký stage. Musim si pokecat se segrou. zackymu to radsi nerikej, rekni, ze jsme si sly pro jidlo. Zmáčknu odeslat a táhnu ségru ke stánku s jídlem. Nehledě na to mám i hlad a nerada bych klukům lhala.
„Tak povídej.“ Pobídnu Mary, která na mě začne chrlit, že si s Alexem napřed jen povídali, pak s ní flirtoval a nakonec jí políbil a jí bohužel nedošlo, že dělá špatně. Pak mi řekne, že si se Zackym promluvili si, Zacky je sice pořád naštvanej, ale tak nějak to prej asi překousl. Byla to jen blbá pusa, nic víc. Ale prej to asi bude pár dní trvat, než se všechno vrátí do normálu. Zatímco stojíme ve frontě na langoše jenom kroutím hlavou a pořád dokola opakuju, že je ségra blbá, blbá, blbá.
„Já vím, já vím, já vím.“ Odpoví mi neklidně, když jí to řeknu asi už po sedmý. Nakonec si vystojíme frontu. Objednáme si papů a jdeme zpátky. Oomphíci už se připravujou na hraní.
„Hergot. Jejich trsátko ještě nemám.“ Stěžuju si když najdeme Syna a Zackyho. Syn mě obejme kolem pasu, strčí mi ruku do zadní kapsy mých kraťasů a kouše mi do langoše z druhé strany.
„Tak si pro něj zajdeme.“ Říká mi s plnou pusou. O tom, že jsem obrala jak Good Charlotte, tak All Time Low se radši ani nebudu zmiňovat. Jsem hrozná socka já vím, ale když mám přístup do zákulisí a slavného přítele k tomu...to by byl hřích si nevysomrovat trsátka. Nehledě na to, že všechny ty hvězdy vidí na vlastní oči, že je fakt nosim na krku. Po tomhle festu se moje sbírka dost rozšíří. Mám informace, že většina kapel tu zůstává až do zítra. Protože chtějí vidět tu nebo tu kapelu, takže zítra asi vyrazíme s Mary na lov.
„Ok.“ Zazubím se na Syna a taky si ukousnu langoše. Rychle to sníme než začnou hrát abychom mohli aspoň trošku pařit. Mary se Zackym si to taky užívají, ale evidentně každej po svým. Ani se na sebe nepodívají. Po Oomph! je zase pauza, takže se se Synem protáhneme do zákulisí a jdeme po stopách Dera a spol.
Najdeme je u stánku s pivem, kde si objednávají asi na schlazení. Hned po nich totiž mají hrát NOFX a následně Misfits, takže asi nemaj čas se jít sprchovat a podobně. Navíc už není takový vedro jako odpoledne. Stoupneme si se Synem vedle nich a taky si objednáme pivka.
„Hej nejsi ty Synyster z Avenged Sevenfold?“ Otočí se na Syna Dero poměrně dobrou angličtinou. Oba zůstaneme v němém úžasu stát. Tohle jsem fakt nečekala a Syn evidentně taky ne.
„No, jo jsem.“ Odpoví Syn nejistě.
„Dero Goi.“ Napřáhne k Synovi ruku, který mu ji nejistě stiskne.
„Synyster Gates.“ Pak Dero napřáhne ruku ke mně.
„Wiky Creaked.“ Usměju se nejistě. Nikdy by mě nenapadlo, že Dero osloví nás. Nebo spíš mně, protože v mých představách, kterak se seznámím s Derem Syn nějak chyběl.
„Těší mně.“ Usměje se Dero a chvíli po nás nenápadně pokukuje. Nakonec se odhodlám k promluvení.
„Eh, je mi to trapný, ale určitě bych na to zapomněla. Strašně miluju vaší muziku a jak si můžete všimnout, sbírám trsátka. Mohli byste mi prosím jedno věnovat?“ Usměju se na kytaristy Fluxe a Crapa. Oba zaloví v kapsách a podají mi je.
„Děkuju moc.“
„Nemáš za co.“ Odpoví najednou a usmějou se. Tak to bysme měli. Asi si udělám na krku nějakou dělící čáru na českou elitu (Punk Floid, Totální Nasazení, The Fialky...) a cizineckou elitu (Good Charlotte a další získaná tady). Na trsátka si přilepím papírky s tím od koho jsou (musím je pak poznat ne) a zastrčím je do peněženky. Syn se mezitím zabral do rozhovoru s Derem. Napiju se teda piva a kouknu na čas. Za čtvrt hodinky mají začít hrát I Am Ghost, takže času je dost. Zahlídnu jak k nám míří Trace z Metro Station. Asi ho taky okradu. Objedná si pivo a opře se o pult zatímco na něj čeká.
„A ty seš odkud?“ Zeptá se mě.
„Z Čech.“ Zazubím se.
„Tak tuhle kapelu neznám.“ Zamyslí se.
„Neni to kapela, to je stát.“ Usměju se.
„Aha, já myslel kapelu.“
„Odnikud. Já jsem jenom doprovod.“ Ukážu za sebe na Syna.
„Gatesův? Ajo, už tě poznávám. Viděl jsem nějaký fotky v časáku a na netu. Ale měla jsi jiný vlasy.“ Vezme mezi dva prsty jeden můj modrý pramen.
„Jo, pořád to měnim.“ Chvíli si povídáme, než se otočí zpátky Syn, protože Oomph! už musí jít. Oni tu bohužel zůstávají jen do večera, takže je dobře, že jsem je okradla takhle zčertva.
„Á, nazdárek Tracy.“ Pozdraví ho Syn a chytí mě kolem pasu.
„Čau Synystere.“ Odpoví mu Trace chladně.
„Vy se znáte?“ Zeptám se podezíravě. Na Tracově hlase se mi něco nelíbí.
„Jo známe. Dlouhá a únavná historie.“ Zazívá Syn a šel by nejradši pryč.
„Tak mi ji povíš někdy jindy.“ Opáčím a usměju se. Trace se na Syna dívá zlostnym pohledem.
„Jdem? Za chvíli začnou hrát I Am Ghost.“ Připomene mi Syn.
„Jo hned. Hele vim, že to je trapný, ale sbírám trsátka. Myslíš, že bys mi mohl jedno věnovat? Prosim.“ Zeptám se Trace, který zaloví v kapse a s úsměvem mi podá zářivě růžové trsátko s nápisem METRO STATION. Je fajn, že většina kapel má svoje vlastní trsátka. Nemusím si to tam psát. Jen ti němci jsou nějací divní, Oomphíci mi dali Jima Dunlopa.
Poděkuju, Trace mi odpoví, že není zač a rozloučíme se. Se Synem se vydáme zpátky do publika. Mary se Zackym najdeme pár minut před začátkem koncertu, oba sedí na zemi, zády k tomu druhému. Teda spíš Zacky. Mary sedí normálně.
„Asi mi neřeknš, proč se na tebe Trace tak díval co.“ Nadhodím Synovi.
„Proč bych ti to neřekl? Na jednom večírku, kde jsme vyhráli cenu, nabaloval Michelle, dala mu košem a já se s ním málem popral. Proto mě nemá rád. A ty ses mu nejspíš líbila a naštvalo ho, že chodíš právě se mnou.“ Pokrčí rameny Syn.
„Aha, zase je v tom ženská.“ Zasměju se.
„Jak jinak a když už jsme u toho. V září bude předávání MTV Awards. Půjdeš se mnou, že jo?“
„Jasně.“ Kývnu a už přemýšlím co si vezmu na sebe. Spíš co si nechám ušít.
„Tak fajn. Budě to bezva a ulovíš určitě spoustu trsátek.“ Zazubí se andělsky.
„Nech si to.“ Plácnu ho přes rameno, ale to už začnou I Am Ghost hrát, takže i Mary se Zackym se zvednou a užíváme si koncert.
Po Misfits, které jsem viděla už podruhý, poprvý před dvěma rokama na Subculture festu a tam to teda nebylo moc dobrý, a kteří mě přesvědčili, že si svou popularitu opravdu zaslouží, zahráli ještě AFI, The Used, Bullet For My Valentine, Boy Like Girls, 30 Seconds To Mars a Meg a Dia. Bohužel jsem kvůli Bulletům nestihla From First To Last, ale určitě nebyla poslední možnost je slyšet. Po Meg a Die ještě hrála nějaká neznámá kapela, ale byla jsem moc unavená na to abych si je poslechla. My jsme je teda slyšeli i ze stanu, ale nebyli jsme přímo tam.
„Co myslíš. Jak to bude se Zackym a Mary?“ Promluvím do ticha, které panuje ve stanu. Jakmile jsem lehla do spacáku přestalo se mi chtít spát.
„Nevim. Doufám, že budou v pohodě. Mary to hrozně mrzelo. Pořád se obviňovala, ale začal si prej on. Co Zacky nevim. Ptal jsem se ho a řikal, že to má pořád před očima jak jí objímal. Ale má jí moc rád na to aby se s ní kvůli tomu rozešel. Gena ho dvakrát podvedla a taky s ní zůstal. Až do listopadu.“ Usměje se Syn.
„No jo, já si taky myslim, že jí to odpustí. Byl zoufalej. Nikdy bych tomu nevěřila, ale vypadal tak zranitelnej jak mi brečel na rameni.“ Vzpomenu si a obejmu Syna kolem pasu.
„Jo Zacky je hroznej cíťa co se týče vztahů.“ Usměje se Syn, i když ho nevidím, vím, že se usmívá.
„Neřekla bych to do něj. Zrovna do něj ne.“
„To asi nikdo. Stejně jako do mě bys neřekla, že si na uklidnění pouštim Bacha a hraju na klavír.“ Usměje se Syn.
„Řekla, protože to vim. Ale jinak asi taky ne.“ Na klavír hrajeme každý večer než jdeme spát, Syn mě začal učit nedávno, takže to z mojí strany není nic světoborného, jen tak brnkám do jeho krásných melodií.
„Tak vidíš. Tak jako by lidi do tebe neřekli jak moc seš citlivá, empatická a skvělá holka.“ Musím se usmát, to, že jsem fajn mi řeklo už hodně lidí, ale, že jsem empatická ještě nikdo. Ještě asi deset minut řešíme Vengeancovi, než oba usneme v půli slova.

Další ráno kdy se vykodrcám ze stanu. Syn ještě spí, takže se vydám vysprchovat se sama. Když dojdu k tour busu zjistím, že už je otevřený. Uvnitř najdu Leanu, kterak sedí na gauči, čte si nějakej časák a dělá, že hádku probíhající za dveřmi neslyší.
„Mary a Zacky?“ Zeptám se všvědoucně. Ostatně kdo jinej.
„Jo. Vrátili se k včerejšku. Vypadalo to, že je v pohodě, když jsem přišla tak se spolu bavili, ale najednou Zacky prohodil něco v tom smyslu, že nemá Alexovu postavu, Mary to naštvalo a odpověděla, že to teda fakt nemá a on na ní začal řvát.“ Protočí Lea oči vsloup. Skrz dveře slyším jak na Zackyho ječí obvinění, že si začal a on na ní, že je neuvěřitelný, že je schopná tohle říct po tom všem. Fakt už mě docela štvou a zabíraj sprchu, takže na ně nekompromisně zabušim.
„Hele Roseovy, jděte si to vyřikat ven. Lidi se chtěj sprchovat.“ Zařvu na ně přes dveře. Najednou hlasy utichnout. Slyším jen Zackyho brumlání načeš se otevřou dveře a vypochoduje naštvaná Mary.
„Zdar holky.“ Pozdraví nás unaveně.
„Ahoj zlato.“ Odpovím jí.
„Bacha, nemám vyčištěný zuby.“ Upozorním jí, když mi dává pusu.
„To máš fuk. Zato já mám totálně vyčištěnej mozek. Asi zabiju Zackyho.“ Usměje se smutně.
„Jo slyšela jsem.“ Mary jen kývne a rozloučí se s tím, že na mě počká u stanu. Minutu po ní vyleze ze sprchy Zacky v ruce holicí strojek.
„Zdar. Slyšely jste to?“ Podívá se na nás. Lea kývne, já taky.
„Věřily byste tomu?“ Zakroutí nevěřícně hlavou.
„Zacky je mi líto, ale ty sis začal. Hele jestli to chceš urovnat, tak se jí leť omluvit. Protože jinak se naštve ještě víc a už s tebou nepromluví.“ Poradím mu. Svoje dvojče znám dost dobře.
„No jo, asi jsem to přehnal.“ Kývne Zacky neochotně. Já mu to jen potvrdím a Lea si zaleze do sprchy. Čekám dvacet minut než zase vyleze s mokrými vlasy, mezitím přijde MissHell, se kterou řešíme jejich program, bydlí samozřejmě na našem plácku, ale s Jasonem mají trošku jiný vkus než my, takže se na koncertech moc nepotkáváme, ale jinak je to člověk, se kterým je neuvěřitelná sranda a hrozně dobře se s ní kalí. Ještě, než vyleze Lea, přicourá se Syn.
„Ahoj zlato.“ Zazívá mi do obličeje.
„Fuj, nemluv na mě. Táhne ti z tlamy.“ Otočím se k němu zády.
„Ty na tom nejsi o moc líp zlato. Dobře, žádný líbání dokud nebudeme mít vyčištěný zuby.“ Souhlasí nakonec. Vyčistíme si zuby a vlezeme si spolu do sprchy po Leaně a jelikož MissHell, to určitě vadit nebude, dáme si rychlovku ve sprše. Je to vzrůšo. Oblečeme se do čistého a jdeme zpátky odnést si věci do stanu. Mary najdeme zamyšlenou s cigaretou v ruce.
„No to se mi snad zdá.“ Podívám se na ní zděšeně, cigáro jí vezmu a zadupnu.
„Co?“ Podívá se na mě.
„No na to zapomeň. Stačí, že kouří zbytek. Umřeš kvůli nám dřív, nemusíš se zabíjet sama.“ Mary se na nás zdrceně podívá a lehne si na trávu.
„No jo, ale když já nevim co dělat. Mě Zacky ráno tak vytočil když to řekl. Mělas ho slyšet. Takovej hnusnej tón na mě ještě nepoužil. Vytočil mě, tak jsem řekla co jsem řekla a dopadlo to hádkou. Sice před chvílí přišel a omluvil se, ale já nevim co si myslet. Ráno už to vypadalo, že to bude v pohodě.“ Kouká do sluníčka a okusuje si nehet na malíčku. Posadíme se s Synem k ní a snažíme se odvést její myšlenky jinam.
„Hele kašli na to. Nech tomu volnej průběh. Nějak to dopadne. Užijem si dneska poslední den festu, večer odjedem a až budem zpátky na Huntington Beach tak můžeš chvíli bejt u nás. Uvidíš jestli to Zackyho pustí nebo ne a když ne, tak my tě adoptujem.“ Usměje se na ní Syn. Musím se usmát když říká „u nás“.
Mary se nakonec jakž takž sebere a rozhodne se, že je čas jít pařit. Právě totiž začali hrát The Veronicas, takžde dojdeme do areálu. Dáme si místo pořádné snídaně hranolky a jdeme na koncert. Holky jsou parádní. Sice už to není co to bývalo, ale pořád se dají poslouchat a zahrajou dokonce i starou věc 4ever. Naší oblíbenou, kterou celou protancujem a prozpíváme.
Po The Veronicas hraje kapela Kittie, což jsou čtyři holky hrající dost tvrdou muziku, mám je ráda. Jednou mi kamarád řekl, že když je slyší, tak si na mně vzpomene. Nechápu proč, ale dejme tomu. Po Kittie hrajou Bowling For Soup, Megan McCauley, Jeffree Star, Fall Out Boy a pak máme volno, takže se jdeme projít po zákulisí. Každýmu s kým se Syn zná mě představí a já si nenápadně vysomruju trsátka. Nakonec mám skoro od všech kapel, které jsem doteď vyjmenovala, i těch, které teprve budou hrát. Jako třeba Funeral For a Friend.
„Hele, támhle je Ronnie.“ Ukáže na zpěváka Escape the Fate, který se baví s jejich kytaristou kousek od nás.
„Lásko, jestli na mě nechceš bejt naštvanej jako Zacky na Mary, tak mě s ním nenechávej samotnou.“ Pošeptám Synniemu zatímco se blížíme.
„To si děláš srandu ne?“ Koukne na mě Syn naoko naštvaně.
„Ne, to myslim vážně, prostě mě s nim nenechávej.“ Poručím mu a chytnu se ho pevnějc. Ronnie je jedinej z přítomných celebrit, které bych se fakt neubránila. Je tak sexy, že jen to slovo je proti němu outsider.
„Čau kluci. Jak to jde?“ Ptá se Synnie když před ně předstoupí.
„Jé ahoj Syne. Jsem rád, že tě vidim.“ Usměje se na něj Ronnie a americky ho obejme jako chlap chlapa.
„Nápodobně, je dobře, že ses vrátil.“ Usměje se na něj povzbudivě.
„Jo, Craigovi to nešlo tak dobře.“ Zašklebím se abych mu zvedla sebevědomí, i když to nejspíš nepotřebuje.
„Souhlasim. My se ještě neznáme co. Ronnie Radke.“ Napřáhne ke mně ruku.
„Já vim, Wiky Creaked.“ Stisknu mu jí a připojím úsměv.
„Mary Wild.“ Představí se Mary a zase kouká nepřítomně jako po celou dobu co hrály Kittie a Jeffree. Tváří se jako boží mučedník a vůbec jí teď nezajímá, že stojí tváří v tvář Maxi Greenovi, klukovi, kterej byl v jejích snech...no až do té doby než začla chodit se Zackym. Nedivila bych se, kdyby i potom.
„Aha, Syn má přítelkyni z okruhu fanynek? Slyšel jsem. Docela se divim, vždycky si stál za tim, že jestli se rozejde s Michelle tak si s fanynkama nebude nic začínat.“ Vloží se do rozhovoru Max.
„Ona si začla se mnou.“ Směje se Syn a já musím vše uvést na pravou míru tím, že jsem ho jen okouzlila svojí krásou, ale, že proti vůbec nebyl.
„A co, nekecá ti do práce?“ Ptá se se smíchem Ronnie.
„Ne, jen do hadrů.“ Usměje se Syn, ale drží mě přitom kolem pasu aby bylo vidět, že si dělá srandu.
„No jo, koukám, že si zas necháváš delší vlasy. Je to tak lepší. Tvoje přítelkyně má vkus.“ Mrkne na mě Ronnie a nebejt tu Syn tak už ho asi brutálně znásilňuju přímo tady.
„Má a nejen na oblíkání.“ Odpoví za mně Syn.
„No na kluky má přímo strašnej.“ Zasměje se Ronnie a kouká při tom na mě.
„To on ukecal mě.“ Zašklebím se, ale obejmu při tom Syna kolem pasu.
„Můžu tě ukecat po něm?“ Ptá se Ronnie, je jasný, že flirtuje.
„No, to nevim. Pokud mě odkopne v dohledné době, proč ne.“ Odpovídám stejnou zbraní.
„Hele klídek. Já jsem tu taky.“ Rozhodí Syn rukama, ale ví, že o nic nejde.
„Hele ty mlč. Nechtěj abych ti připomínala Silvestra.“ Zacpu mu pusu rukou.
„Něco nepříjemného?“ Ptá se Ronnie a zkoumá nás oba pohledem.
„Radši nerozebírat. Absinth, Michelle. Věřim, že na to přijdeš.“ Mrknu na Ronnieho a vidím, že přemýšlí.
„Neřikej, žes tuhle nádhernou holku dokázal podvést.“
„Michelle políbila mně, a já byl moc namol abych si uvědomil co dělám.“ Kouká smutně Syn.
„Debile.Tahle holka stojí daleko víc za všechny věci na světě než Michelle. Hele kdyby jste se nedej bože rozešli, tak mi brnkni. Syn ti dá číslo. Nebo Zacky.“ Zazubí se Ronnie.
„Budu si to pamatovat.“ Usměju se a poprosím ho o trsátko. Odpoví mi, že s tím počítal jen co se mi podíval na krk. No jo, sbírka cca stovky trsátek houpajícíc se mi na krku asi nebude neviditelná. Max mi podá svoje, já jim vřele poděkuju, rozloučíme se a jdeme se Synem dál, protože potřebuju ještě najít svojí modlu, kterou najdu během chvilky. A sice Emilii Autumn, sedí v krásném bílém křesle, které si nejspíš přitáhla a spolu se svými tanečnicemi, Bloody Crumpets, pije čaj a povídá si. Vypadá jako víla a jen co k ní přijdu vzhlédne a usměje se.
„Eh, ahoj, já jsem Wiky, mohla bych te poprosit o podepsání houslí?“ Ptám se rezervovaně a vytahuju svoje housle z pouzdra, nechala jsem si je v backstagi v úschovně a než jsem šla najít Em, tak jsem si je vyzvedla.
„Jasně, Wiky? Neviděly jsme se na nějakém koncertě?“ Kouká mi do tváře zkoumavě a mě v očích tlačí slzy dojetí.
„Ty si to pamatuješ? Jo, v Čechách, před pár lety, diktovala jsem ti svoje jméno a ty jsi se smála a říkala Maggot, že jí tak budeš říkat.“
„To jsi ty? To je skvělé, dáš si čaj?“ Em mi aniž by čekala na mou odpověď nalije šálek čaje a čeká až se posadím k ní, Syna jsem nechala někde za sebou a je mi to úplně jedno, já jsem totiž v nebi s andělem a naprosto si to užívám, povídám si s Emilií o houslích a o její knize, která nedávno vyšla s názvem Asylum For Wayward Victorian Girls (Blázinec pro umíněné viktoriánské dívky). Nakonec s Emilií strávím neuvěřitelné dvě hodiny, během kterých si připadám jako na drogách a když se nakonec zvedne, protože od ní někdo něco potřebuje uvědomím si realitu a proberu se z transu. Chvíli stojím ještě nerozhodně uprostřed lidí, kteří kolem mě procházejí, až ke mně přijde Syn a zkoumavě se na mě dívá.
„Jsi v pohodě? Vypadáš jak na dojezdu.“
„Jo...snad jo, jsem na dojezdu, Emilie je nejsilnější droga, kterou dokážu pozřít jen jednou za čas a tohle byla extrémní dávka, kterou asi nerozchodim.“ Zírám dál před sebe a za pomoci Syna se dostanu z backstage zpátky před pódium, kde právě hrajou Caliban, během kterých se trochu proberu.
Po Calibanech hrají Blink 182, kteří se dali znovu dohromady, obě se držíme zuby nehty abychom nebrečeli, po nich hrají Panic! At the Disco, Billy Talent, Deadline, Sum 41, My Chemical Romance, z kterých ale stihneme jenom půlku, protože se kříží s Offspringama. A Chemikové nejsou zas tak dobří a já je stejně viděla. Ségra je už tolik nemusí, takže jde s náma. Zackyho jsme celý den neviděli. Máme půl hoďky čas než začnou hrát Sick Of It All a po nich Rammstein, takže se rozhodneme Zackyho najít. No...není to nijak těžké, jen se rozdělíme do pátracích týmů, pomáhá nám i zbytek naší party. Vzhledem k jeho povaze bude u jednoho ze stánků s pivem, takže se rozdělíme, každej si vezme jeden a sraz si dáme u toho posledního. U posledního stánku stojím dobrých pět minut, než se objeví Mary, ale sama. O dalších deset minut později vidíme už zdálky Syna, jak napůl táhne a napůl nese Zackyho. Okamžitě k nim s Mary vyrazíme. Já Synovi pomůžu, podpírat Zackyho z druhé strany. Sice na mě křičí, ať toho nechám, že nechce abych si zlomila záda, ale nezájem. Mary naproti tomu napřed Zackymu vrazí facku a pak na něj začne křičet, proč je takhle namol. Dostaneme Zackyho na lavičku. Taky nechápu proč mi Syn prostě nenapsal, že je u jednoho ze stanů, ale táhl Zackyho až sem. Na lavičce ho musíme skoro držet aby nespadl. Je fakt totálně na šrot.
„Hele z toho se musí vyspat.“ Kouknu na něj okem znalce.
„Souhlasim, ale jak ho chceš dostat až do stanu?“ Ptá se Syn jak hlasem tak očima.
„No, tak to vážně netušim. Ale nějak to zvládnem. Budem se střídat.“ Navrhnu a už jenom představa, že Zackyho nesu byť jen půlku té cesty, ve mně vyvolává bolesti zad.
„Mám lepší nápad.“ Usměje se smutně Syn a tahá mobil. Najde v seznamu požadované číslo a volá.
„Ahoj Matte, našli jsme ho, jsme na lavičce naprosti main stage, tak počkej u posledního stánku na zbytek a musíme nějak Zackyho dostat do stanu...no samozřejmě, že je na šrot, cos čekal.“ zaklapne telefon „tak Matt tu za chvilku bude. I se zbytkem.“
„Fajn, takže nebudu mít zlomenej pátej obratel.“ Usměju se potěšeně.
„Ne, nebudeš. To bych nedovolil.“ Pohladí mě Syn po tváři. Během pár minut dorazí posila, takže Matt s Johnnym vezmou Zackyho mezi sebou a Syn se snaží jim pomáhat co to jde. My jen jdeme mlčky za nima. Samozřejmě ani teď nám fanynky nemůžou dát pokoj a přijdou za klukama dvě možná tak čtrnáctiletý holky pro podpis a fotku.
„Hele sorry holky, ale nevidíte, že odnášíme mrtvýho Zackyho?“ Řeknu jim znechuceně. Holky chvíli zírají nevěřícně a pak začnou skoro brečet.
„Ježiš ne, on není mrtvej. Sorráč, nechtěla jsem vás vyděsit. Jenom se děsně vožral, ale počkejte tu a kluci se vám pak podepíšou.“ Snažím se je rychle uklidnit. Jen kývnou a čekají, aby měli aspoň klid na duši, tak se jim podepíše aspoň Jimmy, kterej sám sotva jde.
Kluci dotáhnou Zackyho do stanu. Kde ho Mary vzkřísí, po cestě nám nějak usnul, a aspoň ho trochu přikryje.
„Ach jo, proč dělá takovýhle kraviny.“ Povzdychne si a pohladí ho po hlavě. Evidentně to bude zase v pohodě.
„Nevim, je to Zacky.“ Pokrčí rameny Syn.
„Hele pojď s náma. Stejně mu teď nepomůžeš. Musí se z toho vyspat a budou už jen poslední tři kapely. Pak budeš s nim.“ Chytám Mary za ruku.
„Hm...nechce se mi od něj, ale asi máš pravdu. Tolik jsem se těšila a teď je to všechno v háji kvůli blbý puse.“
„Já vim, tak pojď. On to přežije, vždyť má tak prochlastaný játra, že to s nim nic neudělá.“ Usměju se na ní povzbudivě, Mary mi úsměv oplatí, teda spíš jeho náznak, ale zvedne se a jde s náma zpátky do areálu, kde už začali hrát Sickovky. Syn zaskočí pro panáky a rozhodneme se Mary zbavit pocitu viny tím, že jí opijeme, takže do ní nalejváme absinth dokud je střízlivá. Na Rammsteiny má už docela slušnou náladu, což vidím jako pozitivum. Baví se a paří se mnou, o Zackym ani slovo. No a když dohrajou Dead Kennedys, což je poslední kapela dneška a i poslední kapela celého festivalu, musím jí pomoct aby se vůbec dostala do stanu k Zackymu. Zběžnou kontrolou jejich příbytku zjistím, že se Zacky ani nepoblil, ani nic jinýho, takže Mary s klidným svědomím uložím do hajan.
„Tak dobrou ségruš. Zejtra to snad bude OK.“ Usměju se a dám jí pusu na čelo, akorát, že už dávno spí jak mimino.
Dojdu do našeho stanu, a lehnu si vedle Syna. Rozepne svůj spacák a uděláme si manželské lože. Jeho spacák dáme dolů a můj na sebe. Že jsme na to nepřišli dřív. Přitulím se k němu a obejmu ho kolem pasu.
„Co myslíš, že bude zítra ráno?“ Ptám se Syna.
„Řekl bych, že čtvrtek, ale nevím to jistě.“ Odpoví Syn.
„Ale prd, myslím s Mary a Zackym.“
„Rád bych řekl, že to bude v pohodě, ale netuším. Zacky je tvrdá palice a Mary zrovna tak. Neodvažuju si tipovat. Ale jestli se chceš sázet.“
„Nechci. Myslim si to samý co ty. No nic uvidíme ráno. Jdem spát. Jsem utahaná.“ Zazívám, stulím se Synovi do náruče a v mžiku spím.

Ráno mě probudí zvuk dávení se. Stačí mi jen vystrčit hlavu ze stanu abych viděla Zackyho jak je předkloněný nad keříkem, který je asi dva metry od našich stanů a bleje jak alík. Zalezu zpátky, ale už neusnu, takže se dívám na Syna jak spí. Vypadá jak miminko. Bezbranej, malinkej. Koukám na něj nejmíň čtvrt hodiny, než se vzbudí.
„Co děláš?“ Kouká na mně zvláštním pohledem.
„Koukám jak spíš.“
„To musí bejt zábavný.“ Protočí oči vsloup.
„Je, ani netušíš jak. Vypadáš jak malý dítě, taky tak sladkej a bezbranej.“ Usměju se a přitulím se k němu.
„Jo tak sladkej až se z toho kazí zuby.“ Poznamená, ale dál se se mnou nepře.
„Co to je?“ Podiví se když zaslechne zvracícího Zackyho.
„Zacky se snaží dostat svoje vnitřnosti ven.“
„Aha, a víš co? Já mu to přeju. Jen ať mu je blbě, blbcovi jednomu.“ Po chvíli konverzace seznáme, že Zacky už nejspíš vyhodil všechno co šlo a je tedy bezpečné opustit azyl stanu.
Když vylezeme už jsou venku i ostatní a pomalu začínají balit.
„Na kdy je naplánovaný odjezd?“ Optám se.
„Kdy chcem, ale nehodlám čekat. Byl jsem tři dny bez sexu, takže koukejte makat ať na to můžem s Valary vlátnout co nejdřív.“ Říká Matt zatímco cpe svoje kalhoty do tašky.
„No myslim, že jestli před ní předstoupíš takhle smradlavej tak tě pošle k šípku.“ Odpoví mu Johnny zatímco vyndavá tyče ze stanu. My se Synem se taky pustíme do balení. Není to nic moc složitého. Jelikož jsem zvyklá z jiných fesťáků, a navíc jsme sebou tentokrát neměli jídlo (fakt je výhoda chodit s pracháčem), tak nám balení netvralo dlouho. Jen nahážeme věci do báglů, sbalíme stan a můžeme razit. Když vytahujeme tyče z tunýlků pro ně určené tak vystrčí hlavu ze stanu Mary.
„No dobré ráno Šípková růženko.“ Usměju se na ní a pomáhám jí vstát.
„Sakra, mě tak kurevsky bolí hlava. A je mi blbě, jak můžete pít absinth?“ Kouká na nás jak na vrahy.
„Normálně. Chce to cvik aby ti nebylo blbě a hlavně to nemíchat.“Směje se Syn. Nakonec se nad ségrou slituju a sbalim jí věci. Zacky ve stanu není a Mary mi aniž bych se zeptala, řekne, že se šel projít a dát si vyprošťováka. Ona na to prý žaludek nemá, takže bude radši tiše trpět. Se Synem jim sbalíme i stan, Mary zatím dřepí na trávě a snaží se nezvracet. Na naše návrhy ať si radši vrazí prsty do krku, než takhle trpět nám dá najevo co si myslí jednoprstovým gestem. Po chvíli přijde Zacky a vypadá evidentně líp.
„Nazdárek, tak co jak ti je?“ Ptám se ho jen co jim dobalíme.
„Ani mi nemluv. Žaludek už je jakž takž v pohodě, ale palice se mi asi rozskočí.“
„Nemáš chlastat, když to neumíš.“ Vysměje se mu Syn a hodí po něm jeho batoh, který mu sbalil.
„Doufám, že si to ponesete sami. Není to tak daleko.“ Zacky i Mary kývnou, popadnou svoje zavazadla a celá naše parta se odporoučí k tourbusu. Jako první se vystřídáme postupně v koupelně abychom si vyčistili zuby, se sprchováním počkáme všichni až domů. Kromě Matta, který se těší na Val a její...no....takže se osprchuje rovnou. Když konečně vyleze v trenkách zařadí Jake jedničku a vyjíždí z parkoviště. Ten se měl nejlíp. Vstup zadáčo, a ještě spal v busu. Akorát nemohl pít. Mary tráví skoro celou cestu na záchodě, protože jakmile se začne autobus houpat tak se chytne za pusu a zaletí do koupelny co jí nohy stačí. Chudák...vim jaký to je. Vyleze až po nějakých dvou hodinách. Kdy nám hrdě oznámí, že je to konečně všechno venku.
Po další hodině cesty jsme konečně v Huntington Beach. Přesedneme do Synova auta a jedeme napřed k Val pro zvířata a pak domů. Sice z nás alkohol ještě nevyprchal, ale opilý už nejsme, tudíž Syn může řídit. Doma si vlezeme každej do sprchy. Teda Syn do sprchy, já do vany, kde se rochním půl hodiny, než mi jí Syn vypustí, napustí novou vodu a vleze si ke mně. Jak jsme pochopili po cestě, tak mezi Mary a Zackym je to zas v pohodě, takže jsme všichni šťastní a spokojení.
Po sprše se se Synem přesuneme do obýváku. On si poslechne vzkazy na záznamníku, a já se pustím do propalování trsátek. Mám na to bezva grif. Velká jehla, kterou se šijou matrace, svíčka, nažhavým jehlu a udělám díru, nažhavím jehlu a udělám díru. Nakonec je všechny kolem děr vezmu smirgl papírem a dám na krk. Když dokončím práci je už skoro šest večer. No to víte nějakých čtyřicet trsátek, to není sranda. Ale když jsem hotová mám dobrý pocit a pohled na můj krk, teď totálně obsypaný trsátky mi dělá radost. Do večera si pak pustíme všechny tři díly Austina Powerse a nakonec jdeme spát, ale ještě předtím....:)

Jo sluší mi to a moc. Usoudím, když se naposledy podívám do zrcadla v chodbě. Černý džíny, které mi obepínají celou spodní část těla zvýrazňují správná místa a na správných místech zase skrývají nedostatky. Dole mi obepínají kotníky, sama se divím, že jsem se do nich nacpala. Na nohách mám obuté červené lakované lodičky s kulatou špičkou, silnějším podpatkem a mašlí na špičce, horní polovinu těla jsem navlíkla do červené košile co nejmenší velikosti, nahoře mám rozeplé dva knoflíky, takže jsou vidět i mé mikrodermály mezi prsama, přes košili mám nataženou černou semišovou vestu zapnutou do jedné třetiny na zip, na krku černé korálky. Vlasy jsem si nechala obarvit zase na černo s červenou ofinou a nemám je nijak zvlášť upravené, pouze umyté, učesané a vyžehlené. Od přírody mám rovné vlasy, ale když je přejedu žehličkou, tak to ještě podrtrhnu. Co bych dala za vlnky jako má Lea...no ale dál. Nehty mám nalakované na černo, a oči nalíčené stejnou barvou. Černá linka, černé stíny, a rudou rtěnkou obtažené rty. Prostě vypadám jako bych vystoupila z filmového plátna. Když jsem takhle předstoupila před Syna, tak jenom zíral a nebyl schopen slov. Pevně doufám, že si taky myslí, že mi to sluší. On má na sobě černé kožené kalhoty, černou košili, taktéž rozepnuté dva knoflíčky. Na nohách se mu blýskají lakýrky a kolem krku má pověšený mohutný stříbrný řetízek, na kterém se mu houpe stříbrný přívěsek s Rakem, což je zaprvé Synovo znamení a zadruhé dárek ode mě k jeho devětadvacátým narozeninám. Stěžoval si, že nemá nic se znamením, tak jsem mu ho koupila. Vlasy má umyté a učesané, po stranách jsem mu je vyžehlila, je čerstvě oholený, jen bradku si pořád nechává, ale tu svojí kraťoulinkou, nechci chlapa s plnovousem. Oči má orámované černou tužkou a uhlazené obočí, víc si s obličejem nedělal a myslím, že kdyby na sebe naplácal ještě stíny tak by to pokazilo efekt. Takhle vypadá jako dokonalý gentleman z jednadvacátého století.
„Tak jdem.“ Usměju se na něj a nechám se líbnout na tvář. Nechci si zrušit rtěnku líbáním dřív, než si nás nafotí fotografové.
„Jo, jo. Limoška tu bude za chvilku.“ Usměje se a stiskne mi ruku. Jsem nervózní a Syn to ví. Jsme spolu už skoro rok, jsem zvyklá, že si nás lidi fotí, ale většinou prostě když někde jsme. V restauraci, na ulici. Ještě jsme spolu nebyli takhle oficiálně na předávání cen, kde vylezete z auta a musíte se zubit do foťáků. Nehledě na to, že jak se znám, tak z toho auta vypadnu nebo nevím. Určitě to bude trapas.
Sjedeme se Synem výtahem do přízemí a jdeme před barák, kde nás má vyzvednout limuzína. Přehnanej luxus řikám já a nezbytné pro tuhle příležitost míní Syn.
Limuzína už přijíždí, počkáme až zastaví, vystoupí řidič, otevře nám zadní dveře a čeká až nastoupíme. Jdu jako první, protože Syn bude vystupovat přede mnou. Uvnitř je to celý ve světlé kůži. Ne bílé, ale takové krémové. Je tu televize, minibar a obrovská sedačka. Jak v hotelu. Jo málem jsem se zapomněla zmínit, že jsme teď v L.A. a ne na Huntington Beach. Bydlíme v pětihvězdičkovém hotelu La Plazza, ale jen na tři dny. Včera jsme přijeli, dneska je předávání cen a zítra večer zase odjíždíme. Huntington Beach je sice od L.A. jen hoďku a půl autem, ale ne, prostě jsme nemohli jet z domova. Limuzinou jedeme další hodinu, protože jedeme přes město, které je teď ucpané dalšími limuzínami s hvězdama, které jedou tak jako my na předávání cen a taky fotografama a televizema. Prostě jeden velkej blázinec. Po cestě se schoulím Synovi do náruče, tím stylem, že si nohy hodím přes jeho nohy, obejmu ho kolem krku a schovám hlavu pod svoje paže. Syn mě obejme kolem ramen a hladí mě po zádech. Když konečně dorazíme na místo a vyčkáme tu předlouhatánskou frontu ke vchodu do sálu, otevřou se dveře, Syn vystoupí jako první a natáhne ke mně ruku abych taky mohla vylést. Okamžitě začnou blejskat foťáky, takže se oba usmíváme zatímco jdeme k jednomu velkému plakátu, kde se všichni fotí a nakrucují. Zrovna teď tam stojí Rihana. Se Synem si tam vlezeme po ní a chvíli se necháme oplejskávat, než přijdou další „hvězdy“ což jsou Tokio Hotel. S těma si teda fakt povídat nemusím. Dojdeme se Synem do sálu a Syn podle své pozvánky hledá místa. Naštěstí řada I a sedadla 25 a 26 nejsou tak ukrytá abychom je nenašli. Když tam dojdeme vidíme, že tam už sedí Matt s Val, které se už začíná trošku zakulacovat bříško, ale ne moc. Kdybyste nevěděli, že je v tom, tak si jen řeknete, že měla dobrou večeři.
„Ahoj.“ Pozdravím je oba objetím a polibkem na tvář. Optám se jestli tu jsou sami a oni mi oznámí, že Johnny s Lacey už tu taky jsou, ale šli si pro něco k pití. Ani ne deset minut po nás dorazí Zacky s Mary a já nestačím zírat jak jsou úžasně sladění. Mary má černé upnuté džíny jako já, bílou halenku s límečkem a dlouhými rukávy, černý svetr bez rukávů. Takovou spíš vestu, ale není na rozepínání a je pletená, k tomu má úzkou bílou kravatu, ledabyle zavázanou, bílé kotníčkové boty na úzkém podpatku (upřímně se divím, že se nezabila, já jsem ráda za ty kůly co mám já) a v čevených vlasech se jí bliští černá čelenka na které je přilepená malá plastová mašlička. Zacky má taktéž černé džíny, jen ne tak upnutý, ale, že by to byly skejťácký se taky říct nedá, prostě normální černý kalhoty, na pár místech s trhlinama, dál má černou košili, k ní bílou kravatu a bílé rukavice, ne takový ty gentlmanský z minulýho století, ale bílý kožený rukavice bez prstů a bez zbytečného lemu až nahoru, prostě jen přes dlaně. Na hlavě má posazenou černou čapku s bílým proužkem nad krátkým kšiltem. Když před nás předstoupí Syn uznale hvízdne a já jim ukážu zdvižený palec, to už ale dojdou až k nám.
„Nazdárek bratře.“ Pozdraví mě Mary a dává mi pusu na tvář.
„Čest soudruhu. Sluší vám to.“ Odpovím jí a oplácím jí polibek, akorát jí hned musím setřít rtěnku, která jí utkvěla na tváři.
„Díky, vám taky, akorát Syn by mohl mít něco červenýho.“ Zapřemýšlí při pohledu na mého vyvoleného.
„Syn má krámy, má červenej tampon.“ Dodá Zacky a všichni se začneme smát.
„Ha, ha, vtipnej jako vždycky.“ Řekne sarkasticky Synyster. Nás zamilovaný páreček Vengeancových usoudí, že by si mohli skočit pro něco k pití a já se zvednu, že půjdu s nima. Od Syna dostanu objednávku na limču, takže spolu s Mary a Zackym dojdu k rautovýmu stolu, kde vezmu pro sebe malou decovou lahvičku s vodou a Synovi to samé množství se Spritem. To víte, nemůžem rovnou chlastat. Čekají nás aspoň dvě hodiny sezení a poslouchání různých keců moderátorů. Ještě sbalím dva chlebíčky a šinu si to zpátky k Synovi, když mi zastoupí cestu Ronnie Radke z Escape the Fate.
„Ahoj Wiky.“ Usměje se na mě a já se div neskácím. Pořád si nemůžu zvyknout, že se s ním znám. Od Warped jsme se viděli ještě jednou na oslavě Mattových devětadvacátých narozenin. Měl je sice prvního srpna, ale nechtělo se mu dělat oslavu před Warped Tour, takže byla až 10.8. na rozdíl od Syna je Matt tak trošku egoista, takže svoje narozeniny samozřejmě musel oslavit. Kupodivu mě ani nelákalo Ronnieho znásilnit, když jsme spolu seděli sami na baru. Teda sami, kolem byli lidi, ale nebyl tam s náma Syn.
„No nazdár. Tebe jsem neviděla už nejmíň sto let.“ Usměju se a nechám si dát pusu na tvář. Už jsem si na tenhle americkej styl zdravení zvykla.
„Kam pádíš?“ Ptá se a kouká na můj náklad.
„Donést Synovi pití a něco na zub. Nechtělo se mu zvedat zadek. Jdeš se mnou?“ Ronnie přikývne, takže spolu dojdeme k našim místům. Dám Synovi náklad a zaujmu místo vedle něj. Ronnie si sedne po mé levici a chvilku žvaníme, než přijdou The Rev s Leanou, mají totiž místo vedle mě, takže se Ronnie musí zvednou a odpochodovat ke své kapele. Sotva se s Lee a Jimmym stačím přivítat, zhasnou světla a rozsvítí se jen dva velké světlomety namířené na pódium, na které zrovna vchází Kristen Stewart a naproti ní Robert Pattinson, herci z filmu Stmívání. Ani jsem nevěděla, že to mají letos uvádět. Dojdou k pultíku s dvouma mikrofonama a začnu číst text. Samozřejmě nás všechny přivítají, pak přečtou v jakých kategoriích se mohlo hlasovat a pak přistoupí rovnou k vyhlašování. Jako první je vyhlášený nejlepší ženský videoklip. Nominovány jsou Katy Perry, P!nk, Rihanna, Britney Spears, Christina Aquilera a Lady GaGa. Postupně jsou pouštěny jejich klipy a vítězku vyhlašuje Shania Twain, někdejší výherkyně. Cenu vyhrej Lady Gaga a jde si pro ni. Nebudu to moc protahovat. Kluci jsou nominování ve třech kategoriích-video roku, nejlepší rockové video a nejlepší režie. Postupně si tam přejdou ceny přebrat Chris Brown za nejlepší mužské video, Pussycat Dolls tak jako vloni za nejlepší taneční video a pak následuje nejlepší rockové video. Vedle Avenged Sevenfold byli nominováni taky Paramore, Linkin Park, Escape the Fate, Simple Plan, AFI a The Used. Vyhlašování se ujmou Green Day, kteří letos bohužel nominováni nejsou, ale vloni vyhráli.
„A ohodnocení nejlepší rockové video vyhrává kapela Avenged Sevenfold s klipem Nightmare.“ Usměje se Billie do mikrofonu a sálem se rozléhá mohutný potlesk. Nás pět (tím myslim sebe, Mary, Leu, Lac a Val) dělá samozřejmě největší bordel. Tleskáme, dupeme a Lacey píská na prsty. Kluci se zvednou a jdou si převzít cenu. Mikrofonu se jako obvykle chopí Matt.
„Díky moc vám všem. Páni, je to bezva pocit držet tuhle věcičku v ruce. Zaprvé bych chtěl poděkovat našim fanouškům, že pro nás hlasovali a dovolili nám tuhle cenu převzít a mít z ní radost, zadruhé děkujeme našim rodinám, přítelkyním, rodičům, sourozencům, za jejich neustálou podporu a fandění v tom co děláme a zatřetí, ale určitě ne za poslední strašně moc děkujeme celému našemu týmu. Našim bedňákům, manažerovi, řidičovi tour busu...prostě všem lidem co se motají okolo nás. To vy jste tady hvězdy. Díky moc“ skončí Matt děkovnou řeč, kluci ještě každej sólo řekne „Díky“ a vrací se k nám. Dál už to jde celkem rychle, máme všichni radost s klukama, takže se ani nenaděju a je tu video roku, kde jsou kluci taky nominování, ale bohužel jim tuhle cenu vyfoukne Lady GaGa, pak je nejlepší umělecká režie, tu vyhraje Avril, respektive ten režisér, ale cenu si nejspíš nechává ona, těžko říct. Následuje nejlepší choreografie, kterou dostane nějaká začínající hvězdička jméno-už-si-nepamatuju, nejlepší děj dostane Christina Aquilera, celkově nejlepší režii, kde jsou kluci též nominováni, ale též nevyhrají dostane Justin Timberlake, jen tak, tak se držím abych něco nezakřičela když děkuje obecenstvu, fanouškům, rodině a bla, bla, bla. Nejlepší editaci si ani neuvědomím, protože ještě pořád zuřím a nejlepší speciální efekty má Britney Spears. Poté se zvedneme a můžeme jít slavit. Sice mi je líto, že kluci maj jen jednu cenu, ale když se s tím u baru svěřím Ronniemu, který si mě odvleče zatímco jde Syn pro pití, vysměje se mi s tím, že to klukům ani nemám říkat, protože jsou šťastní, že mají aspoň tu jednu.
„Koukni na nás. My nedostali nic, ale taky jsme v pohodě.“ Usmívá se Ronnie aby mě uchlácholil. Nakonec usoudím, že má asi pravdu a kecáme o nesmrtelnosti brouka, než Syn donese panáky a pivka. Spolu s Ronniem si připijeme a on se vzdálí s tím, že si všiml nějaký kočky, co šla s Rihannou, prej nejspíš nějaká známá. Se Synem se na sebe usmějeme a jdeme si sednout do jednoho odlehlejšího boxu. Sice nás lidi fotěj, ale to nám neva. Chvilku si povídáme o dnešním večeru, zhodnotíme ostatní hvězdy a chvilku po půlnoci se odebereme do hotelu. Ani jednomu z nás se moc nechce pít a mě popravdě už bolej nohy z těch podpatků. Když přijdeme na hotel Syn zmizí v koupelně a po chvíli slyším téct vodu. Konečně si zuju ty škrpály a jdu si sednout na postel abych si trochu promasírovala chodidla. Když uznám, že vydržím stát, sundám si vestu, košili i zbytek věcí a uložím je zpátky do mojí malinké cestovní tašky. Prakticky nic jsem si sebou nebrala, tak na co si brát kufr nebo něco podobnýho. Oblíknu si Synovo tričko (mám fakt úchylku na to nosit doma jeho trička, všechny totiž voní jeho kolínskou, takže když se natáhnu na gauč, nebo něco dělám a rukáv se mi otře o nos pořád ho cítím jako by byl přímo u mě, což stejne většinou je) a zavolám na recepci ať nám donesou láhev šampaňského a jahody. Sice jsem to takhle ještě nepila, ale prej je to výborný. Mimo to objednám ještě čínu pro dva a seznam filmů co mají v hotelové půjčovně. Během pár minut je tady vozík s občerstvením i seznam dývek. Pozvu poslíčka dovnitř, v rychlosti prolétnu filmy, které mají a vyberu dva přijatelné pro tuhle chvíli a z nich ten starší Queen Of Damned, prostě taková upíří romantika. Poslíček mi oznámí, že film mi donese do pěti minut a odkráčí s dvacetidolarovkou v kapse za to, že film donese hned. Naučila jsem se dávat tuzéry, v hotelích je to fakt potřeba a nemám ani výčitky, že beru Synovi jeho peníze, protože to je i kvůli němu:).
Film skutečně dorazí během pěti minut a já dám poslíčkovi ještě pět dolarů za to, že to fakt dodržel. Spokojeně odejde a já zatím připravím film do DVD, naliju šampus do dvou skleniček a dám do každé jahodu.
„Lásko, můžeš na chviličku?“ Volá na mě Syn z koupelny, přestala téct voda. Domyslím si, že bude chtít abych se k němu přidala, takže vezmu šampus i misku s jahodama a jdu do koupelny. Když otevřu dveře tak mi ovšem všechno málem vypadne z ruky. Nevypadá to tu jako včera. Všude na vaně jsou rozestavěný svíčky a stejně tak po umyvadle a na takovým odkládacím pultu, prostě celá koupelna je osvětlená svíčkama, ve vaně je kromě vody hromada pěny a na vaně stojí připravena ještě i sůl do koupele s vůní jasmínu.
„Páni lásko...to je nádhera.“ Vydechnu když konečně najdu svůj hlas a kouknu se na Syna, který stojí vedle vany do půl těla svlečenej a usmívá se jak měsíček na hnoji.
„Jsem rád, že se ti to líbí. I kvůli tomu jsem chtěl z tý party odejít dřív, mnohem radši oslavím tu cenu sám s tebou. Ve vaně s hromadou pěny a soli.“
„A šampusu.“ Odpovím mu s úsměvem a ukážu mu dvě skleničky, láhev a misku s jahodami.
„To mě nenapadlo, ty seš úžasná princezno.“ Syn dojde až ke mně a skleničky i zbytek věcí postaví na vanu. No však víte, když má takováhle velká vana širokej okraj, tak tam. Potom ke mně Syn přistoupí, ukazováčkem mi zvedne bradu a políbí mě, napřed jen něžně přitiskne rty na mé, pak trochu víc přitlačí a vynutí si tím moji aktivitu. Takovéhle polibky ve mně vždycky vyburcují všechnu touhu. Obejmu ho kolem krku a stoupnu si na špičky abych byla stejně vysoká jako on. Syn mě naproti tomu chytne kolem pasu a přitiskne mě k sobě takovou naléhavostí až skoro zapomínám dýchat. Objímá mě a naklání mě dozadu, stejně jako se on naklání dopředu, až málem neudržím rovnováhu. Tehdy mě Syn pustí a vydechne mi do ucha. Slyším, že dýchá nerovnoměrně, tak jako já, jemně mi sjede zuby po ušním lalůčku (divím se, že se mu to povede vzhledem k tomu kolik naušnic tam mám) a pak na krk. Vsune mi ruce pod jeho tričko a jediným pohybem ho ze mě sundá. Pak mě otočí k sobě zády, odhrne mi vlasy na stranu a začne mě líbat zezadu na krku a pomalu sjíždí po páteři dolů. Zubama si poradí s podprsenkou (kde se to naučil?) a rukama mi jí sundá. Nakonec u mě klečí, líbá mě na kříži a rukama mi sjíždí po nohách nahoru a dolů. Říct, že se mi to líbí je slabý slovo, málem vzrušením šílím a opravdu se nestydím za svoje hlasové projevy. Nakonec to nevydžím, otočím se k Synovi čelem, kleknu si k němu a začnu ho líbat, hladit na hrudníku a rozepínat kalhoty. Blbý knoflíky, proč nemůže mít zip jako normální lidi. Nakonec se mi je přece jen podaří rozepnout i sundat a já už zřetelně vidím, že někdo tady chce potěšit. Netrvá nám to ani dvě vteřiny, než poslední část našeho oblečení dopadne na zem, my hupneme do vany a už se vášnivě milujeme. Když jsme oba hotoví sednu si a opřu se zády o stěnu vany, Syn se opře mezi moje nohy a podá mi šampus s jahodou. Chvíli jen nehnutě sedíme a mlčíme, já ho hladím po krku, ramenou a hrudníku a on mě po levé noze.
„Děkuju“ zašeptá do ticha Syn.
„Za co?“ podivím se.
„Za to, že existuješ. Za to, že jsi tu teď se mnou a za to, že jsi taková jaká jsi. Nedovedu si představit, že bych byl s někým šťastnější.“ Slyším v jeho hlase úsměv, i když ho nevidím. Trochu mě to zaskočí. Spíš já bych mu měla děkovat. Díky němu jsem nejšťastnější člověk pod sluncem. Ani ve snu by mě nenapadlo, že s ním jednou skutečně budu. Jasně v patnácti jsem si vysnívala jak se jednou potkáme a on se do mě zamiluje. Od té doby jsem tvrdila, že je to můj budoucí manžel až do devatenácti, no vlastně i potom a najednou...potkali jsme se, zamilovali se a už to bude rok co jsme spolu. Divný...
„Blázínku. To já děkuju tobě. Nebejt tebe, tak nejsem nic. Teď bych nejspíš byla zalezlá doma, buď bych sháněla práci, nebo někde už makala, při troše štěstí se chystala na nějakou nástavbu nebo na vysokou, nikdy bych nevěřila, že se moje sny můžou splnit. To já děkuju tobě, že sis mě všiml.“ Usměju se a dám mu pusu do vlasů.
„Nešlo si tě nevšimnout. Jakmile jsem přišel na podium tak jsem viděl jen tebe. Nemohl jsem od tebe odtrhnout oči, jen to, že jsem se nemohl soustředit na hraní způsobilo to, že jsem na tebe nezíral celou dobu. Strašně ses mi líbila a celou dobu jsem si v duchu říkal jak to udělat abych ti naznačil, že o tebe mám zájem. Pak jsem si všiml, že máš před sebou pivo a napadlo mě, že se tě zeptám jestli se můžu napít. Pak jsem si řekl, že ti věnuju písničku, no a vymodlil jsem si abys přišla pro podpis. Byl jsem tak neskutečně šťastnej když jsem tě viděl mezi posledníma. Bál jsem se, že přijdeš jako první a buď hned vypadneš, nebo nebude vůbec čas tě někam pozvat, nebo mě odmítneš a nebo se ti nebude chtít čekat. Díky bohu mi to vyšlo podle plánu a já jsem teď nejspíš jednim s nejšťastnějších lidí v tomhle vesmíru. Možná je nějakej ufoun o trošku šťastnější než já, ale určitě ne o moc.“ Další pohlazení po noze a polibek na lýtko. Sedíme takhle ve vaně snad hodinu, dopijeme šampus a sníme jahody, celou dobu si povídáme o našem seznámení i naší první společné noci, načež se shodneme, že voda je už dost studená a vylezeme. V pokoji sníme už vychladlou čínu. Ne úplně ledovou, byla pod takovejma těma stříbrnejma poklopama, ale teplá taky není, ale co, nám to neva. A po večeři se natáhneme do postele a pustíme si film. Když se díváme jak se Jessi a Lestat líbají nedá mi to abych zase nezačla Syna hladit a zbytek filmu zanikne ve změti našich těl a slastných orgasmech. Díky bohu, že chodím s takovým nenasytou:).

Panebože...dneska je mi dvacet let. To je strašný. Vůbec se na ten věk necítím a nechci slavit. Bohužel jsem pozvala tunu lidí, kteří včera přiletěli, takže by bylo neslušné nepřijít. Pomalu se vyhrabu z postele a jdu do koupelny, kde se zděsím nad tím jak vypadám. Temně fialové kruhy pod očima a vlasy rozcuchané jako kdybych se týden nečesala. No jo, včera byla taková před oslava ve studiu a taky oslava toho, že kluci slavnostně dotočili poslední písničku a můžou cédo odevzdat k vydání. Matt z toho měl takovou radost, že normálně skočil salto. Nevim kde se to naučil, ale fakt se mu to povedlo. Blázen jeden.
V koupelně stojím aspoň deset minut a pozoruju svůj odraz. Nevypadám na dvacet. Lidi mi vždycky hádali víc a já byla ráda. Už od patnácti mě tipovali starší a mě to lichotilo. Teď bych byla radši kdyby mi tipovali sedmnáct a ne dvaadvacet, což většina tipuje. Ach jo...stárnu, to je děs.
„Copak děláš?“ Slyším za sebou Syna a vidím ho v odrazu. Přijde ke mně, dá mi pusu na krk a obejme mě kolem břicha.
„Jsem stará.“ Povzdechnu si a opřu si tvář o jeho, protože on se opírá bradou o moje rameno.
„Ale co to povídáš. Nejsi stará.Já jsem starej. Vždyť mi je skoro třicet.“ Usměje se.
„Hm, ale u chlapa je to jedno. Já chci bejt navždycky mladá. Teď je to dvacet, za rok dvacet jedna a najednou mi bude třicet, pak čtyřicet a v padesáti se už můžu jít klouzat. Protože ty si najdeš nějakou dvacítku a budeš šťastnej starej dědek s mladicí jako Goethe.“ Zašklebím se.
„Ale jdi. Až tobě bude padesát tak já už budu mrtvej.“ Snaží se mě Syn „uklidnit“.
„Ještě lepší.“ Zamračím se, odmontuju jeho ruce ze svého břicha, vyčistím si zuby a chystám se začít líčit. Syn se radši vyklidí z koupelny a jde dělat...nevím co. Když jsem nalíčená a kruhy pod očima jsou úspěšně zamaskovány citím vůni slaniny a vajíček. Slaninu sice nejim, ale ty smažený vajíčka co jsou na stole si s chutí dám.
„Odkdy vařiš?“ Kouknu na Syna pobaveně, smaží si topinky. U sporáku a jen v trenkách mu to neuvěřitelně sluší.
„No...popravdě asi od narození. Hrozně mě to baví.“ Usměje se na mě a já mám co dělat abych udržela pusu zavřenou.
„Počkej, jakto, že ses nikdy nezmínil? A proč teda chodíme do restaurací?“ Divím se a jdu k němu abych ho objala kuchaříčka mého milovaného.
Pokrčí rameny: „Já nevim. Je to rychlejší. I když mě vařit baví, bohužel na to nemám čas. Kdo si myslíš, že ti dělal večeře když jsme byli ještě v Čechách? Domluvil jsem se s tvojí mamkou, že budu vařit já a ty ses nikdy nezeptala kdo to dělal. Tak nač se chlubit.“ Pousměje se a vlepí mi pusu na čelo.
„Páni, já zírám. Fajn, tak ode dneška chci na víkendy mít navařeno. Vždycky když přijedu ze školy tak tu chci mít jídlo na celej víkend.“ Usměju se a něj a snažím se ho vzrušit polibky na krk a ramena.
„Jistě madam. Vaše přání je mi rozkazem.“ Zasalutuje a obejme mě, já mezitím posunu svojí ruku na jeho zadek a začnu ho hladit.
„Neblázni, nebo to spálim. Nejvdřív snídaně, potom postel.“ Zasměje se a nandá si na talíř svoje jídlo. No snídaně...je půl dvanáctý dopoledne. To je spíš polooběd.
Po „snídani“, kterou do sebe Syn naházel v rekordním čase jsme se odebrali do ložnice splnit si své „partnerské“ povinnosti a pak jsme se vydali na chvíli k moři. Jenom tak se psem. Ani jeden jsme neměli náladu na surfování, takže jsme radši házeli Hannibalovi klacek a ona nám ho ochotně nosila.
Asi kolem půl čtvrtý jsme se vrátili zase domů a já jsem se začla připravovat na večírek.
Smyla jsem si make-up udělaný ráno, protože na oslavu jsem měla vypadat trošku jinak. Znovu jsem naplácala vrstvu krycího make-upu na moje temně fialové kruhy a kolem očí si nakreslila tlustou linku. Pak jsem vytáhla stříbrné stíny, které jsem si nanesla na vrchní víčka a na spodní víčko jsem pod černou linku udělala slabou čáru stříbrnou tužkou. Rty jsem přejela leskem s jemnými flitry a víc jsem se svým obličejem nedělala. Ani ten lesk neměl cenu, protože se mi stejně během deseti vteřin smyje. S vlasama jsem taky nic moc extra nedělala. Momentálně měli zrzavou barvu a já si to užívala. Přes tři roky jsem experimentovala se svými vlasy. Začalo to zářivě oranžovou hlavou s černou ofinou, následně fialová, bílá, zelená, růžová, červená, pak bylo období pseudodredů, začla jsem s čistě černými, pak do nich přidala zelené, růžové, které nahradily zelenou, po nich fialové, pak jsem pseuda sundala a dala si modrou, pak černou s červenou ofinou a nakonec se rozhodla se omladit díky světlé barvě, kterou je momentální zrzavá s rovnou ofinou.
Jediné co jsem se svými krásnými novými vlasy udělala bylo sčesání ofiny do očí, zlakování ji a vyžehlit pár pramenů a pár jich jemně zvlnit. Když jsem se na sebe usmála vypadala jsem jak princezna. Nebýt těch tlustých černých linek a oblečení, které jsem se právě chystala vzít si na sebe. V ložnici už na mě všechno čekalo. Černý podvazkový pás s dlouhými podvazky, černé síťované punčocháče a černé kraťasy se značným množstvím řetězů a kovu, k tomu vlastnoručně dělané tílko, které má místo ramínek dva silnější řetězy a na sobě napsáno Dead Is The New Alive. Všechno to na sebe natáhnu, na ruce si nasoukám síťované návleky a na nohy obuju svoje milované Demonie. Můžeme vyrazit:). Když sjedeme výtahem a vyjdeme před dům, Syn se culí jako sluníčko, ač netuším co ho k tomu vede taky se usmívám a jdu k cestě abychom mohli jít počkat na tágo. Když mě upoutá nádherná věc – nádherný stříbrný Chevrolett Camaro 1968. Přesně takový po jakém toužím.
„Na.“ Zazubí se Syn a podává mi klíčky. Chvíli mi trvá, než mi to docvakne. Střídavě zírám na něj, na klíčky a na auto. Náhle jakoby z nebe sestoupil nějakej anděl a dal mi pěstí, pochopím co tím Syn chce říct.
„To...je...moje?“ Vydechnu s úžasem. Syn se jen znovu zaculí a kývne. Počkám, než si to uvědomím a radostně mu škočím kolem krku.
„Páni lásko. Děkuju mockrát, to je lepší než motorka.“ I když mám z auta ohromnou radost, navíc je to přesně takové po jakém toužím od svých deseti let, trošku je mi líto, že nedostanu tu motorku. Ale co se dá dělat, stejně si na ní ušetřím. Budu teď mít práci, tak v pohodě.
„No s tím nesouhlasim, ale když myslíš. Pro tu jdem zítra, tak na to nezapomeň.“ Znova mě chytí za ruku a jdeme k taxíku, který už zastavil u krajnice.
„Počkej, to chceš říct, že dostanu auto a ještě motorku? Briane Elwine Hanere juniore, nepřeháníte to trošku?“ Ptám se zatímco si sedám dozadu.
„Jo dostaneš a ne nepřehánim. Hele motorku si z velký části platíš sama, já ti jen přidávám zbytek.“
„Ale vždyť...sakra Synystere, víš jak je pro mě těžký žít s někym kdo má tak milionkrát víc prachů, než já? A ještě, když mi ten dotyčnej pořád kupuje tak drahý věci? Co ti mám dát na oplátku já?“ Mračím se na něj.
„Nic, mě stačíš ty. Jsem tak šťastnej, že tě mám, že klidně bydlet pod mostem tak bych nebyl šťastnější.“ Zazubí se a já se jen oklepu při té představě, že bysme bydleli jinde než ve zděném obydlí. Kdepak není nad to mít kolem sebe čtyři stěny a strop. No a nějaký to okýnečko.
„Tak jdeme moje želená lady.“ Usměje se na mě Syn a nabídne mi rámě, když auto zaparkuje u haly kde se moje oslava koná. Bude to asi zajímavý, uvidím spoustu lidí co jsem dlouho neviděla, mojí matku a další příbuzné...no uvidíme jak to budu zvládat. Navíc je pozvaná nějaká kapela, ale Syn mi odmítl říct jaká. Prý nějaká neamerická co ví, že mám ráda a co se líbí i jemu. Problém je, že mám ráda hodně neamerických kapel a hodně se mu jich líbí.
Když dojedeme na místo Syn mi otevře dveře a já ladně vklouznu dovnitř. Okamžitě se na mě sesypou takový ty odporný papírový kolečka a taky máma, Mary, Zacky a Val s Leanou, MissHell, Jason, Jimmy, Lacey...aby mi co nejdřív popřáli. Se všema si potřesu rukou, nechám si dát pusu a jdu dál abych se přivítala s lidma, co skoro nevidím. Největší radost mám, že přijela skoro celá moje třída ze střední a pár lidí ze základky, fakt mám radost. Asi šest táborských metaláků a bratranec se sestřenkou a spolu s nima další kvanta mých kamarádů, včetně dost fanoušků A7X, se kterýma se znám z fóra a z koncertů jiných kapel. Na A7X samozřejmě taky byli, ale moc jsem si tam s nima nestihla popovídat. Se všema jsem se pozdravila, mezitím co hrál DJ set nějakých písniček, které jsem ani nevnímala. Všichni mi popřáli a pak přišel dort, který jsem až doteď nesměla vidět. Vymýšlel a platil ho Zacky, tak jako s tou kapelou, ale tu mu poradil Syn. Když přede mně Zacky dort postaví tak málem omdlím. Má čtyři patra, celý je černo-šedo-červený, spodní a střední patro má proužky, na druhém středním a vrchním je krev a úplně nahoře trůní marcipánový Sweeney Todd a Mrs.Lovett, pod nimiž je gotickým písmem Happy 20th Birthday dear Wiky. Zacky zapálí dvacet svíček a pobídne mě abych je zfoukla a něco si přála. Udělám co po mně chtějí, ale nic si nepřeju... mám totiž všechno co jsem si kdy přála. Pak se vrhnu na dárky, dostanu různé věci jako láhve absinthu, různé plyšové blbinky, ozdůbky do vlasů, od Mary dostanu přesnou kopii houslí Emilie Autumn, černobíle pruhované s jakoby krví, z kterých mám fakt radost a okamžitě na ně zkusím zahrát intro k Liar.
Zazubím se a skočím jí kolem krku. Tohle jsem fakt nečekala.
„Tak a teď je čas na můj dárek.“ Usměje se Zacky, když obejme Mary kolem pasu a dá jí pusu na krk, předá mi tajemný balíček s tím, že si to mám rozbalit až pak, že to nic není, jen nová kolekce Vengeance University a, že teď přijde moje kapela. Mobilem zavolá kamsi a řekne, že „už můžete přijít“. Otočím se ke dveřím a z nich si to na pódium napochoduje pět postav. Napadne mě hned několik kapel, které mají takhle početné obsazení. Ale když se rozsvítí světla málem omdlím, protože to jsou němečtí Oomph! a začnou rovnou s peckou Labyrinth. První písničku zírám vyloženě s otevřenou pusou a všichni se lámou v pase jak se mi smějou, nejvíc samozřejmě Zacky, než si sama vrazím facku a skočím Zackymu kolem krku.
„Zackouši drahej, to je krásnej dárek, já tě zbožňuju.“ Vřískám a jdu pařit přímo před pódium, kluci se smějou a když dohrajou, jdu si s každým dát panáka na mě, díky bohu všichni umí obstojně anglicky, a povídá se s nima fajnově, pochválí mi dort, i oblečení a já jim pochválím styl a hudbu. Nakonec se s nima jde bavit máma, která jakž takž umí německy a věkově k sobě mají přecejenom blíž. Já se jdu věnovat spolužákům a povinně musím s každým na panáka. Když je oblítám všechny, můžu jít ke svému muži, sednout si mu na klín a na chvilku se schovat. Se Synem si dáme panáka na mě a upozorní mě, ať moc nepiju, že mě čeká ještě dlouhej večer, buď se prej nemám vožrat, nebo se mám pak propít do střízlivosi. Zvolím první možnost, takže pak začnu pít spíš sodovku, předpokládám totiž, že mě čeká ještě narozeninovej sex. O půlnoci se začnou zvedat první lidi, což jsou Val s Mattem. Val se mi hrozně omlouvá, že jdou tak brzo, ale není jí dobře a vidět to na ní bylo už od začátku. Ujistím jí, že na ně opravdu nejsem naštvaná a, že si cením toho, že vůbec přišli. Omluvně se usmějou a odejdou. Další odchází pár kamarádek ze střední, co nejsou zvyklé takhle pařit a pak se to postupně nějak rozpouští. Jediný kdo je nezdolný je moje matka. Paří na parketu už skoro sama na různý písničky co pouští DJ. Je to fakt děs, mám svojí mámu ráda... docela, ale chová se občas tak trapně, že se k ní radši nehlásim. Nakonec je nás v hale tak dvacet, včetně mé drahé sestry, švagra a Oomph!, mojí matku radši ani nezmiňuju.
„Jdem lásko?“ Ptám se Syna když dopíjim asi dvacátou skleničku minerálky, je skoro pět ráno. Syn se statečně drží se mnou nealka, takže jsme oba střízlivý, sem tam to proložíme panákem, ale pořád se udržujeme. Mary se Zackym si z nás utahujou, že už asi stráneme, když nechceme kalit, což o to, kalili bysme oba, ale narozeninovej sex, nebo se vožrat jako včera? Volím první možnost.
„Tak jo. Taky už mě to moc nebaví.“ Poznamená a já si oddechnu, že už tu taky nechce být. Zatancovali jsme si parádně, no myslím, že to byla dobrá oslava. Rozloučím se s každým zbylím člověkem, co tu ještě je a jdeme si zavolat tágo a počkat na něj s cigárem v puse venku. Dárky si odvezu až zítra, protože nevím jak bych měla stěhovat plyšové obří prase od Matta do taxíku (ne nechtěl tím nic říct, jen mám prasata hrozně ráda jako zvířátka). Lepší to bude zítra autama.
Dojedeme domů a oba si dáme sprchu, začínám se po Synovi sápat jen co vyleze ze sprchy, ale jemně mě odstrčí s tím, že ještě nenastal správný čas. Jen se usměju a Syn mi řekne ať jdu do pokoje pro hosty, že potřebuje všechno připravit. Otráveně se teda přesunu do Zackyho bývalého pokoje s mobilem a napíšu mé adoptivní rodině poděkování. Zackymu napíšu SMS jen se stále se opakujícím THANK YOU. Přijde mi jen smajlík a k tomu NP my dearest sister-in-law. Sedím ještě asi deset minut na posteli a projíždím si SMSky a některé mažu. Takové ty klasické „vše nej k narozkám“ atd, ale originální, kterou mi poslal třeba Johnny (What a beautiful day, now you're on your way. Twenty years you lived in Czech, now America will broke your leg...) atd. Prostě taková směšná básnička co vůbec nedává smysl, ale hrozně mě potěšila.
„Můžeš lásko.“ Ozve se z obýváku, takže se zvednu z postele a jdu do obýváku, kde stojí Syn v převleku, no to mě poser na unhollý záda, Jacka Sparrowa, akorát nemá ty dready a bradku. Jinak věrná kopie.
„What the fuck?“ Zakroutím hlavou ale usmívám se.
„To je tvůj další dárek. Sedni si lásko. Vsadím se, že s pirátem jsi to ještě nedělala.“ Zasměje se Syn a dálkovým ovladačem pustí soundrtack k Pirátům z Karibiku. Začne se do rytmu vlnit a předvede mi naprosto ozbrojující striptýz. Lituju, že u sebe nemám dolarovky, strkala bych mu je za trenky, které jsou momentálně jedinou částí jeho ošacení. Dýl už to nevydržím. Zvednu se z gauče a jediným pohybem mu trenky sundám. No a potom následuje...však vy víte:).

No a je to tady. Den mého stěhování se na kolej. Právě se Synem dáváme do mého camara poslední tašky. Nevim proč, ale cítím se jako kdybych opouštěla domov. Tak jako před pár měsící jsem odjížděla z Tábora, tak podobně odjíždím teď. Vezu si sebou většinu svého oblečení. Budeme mít na koleji i pračku. Prostě řekla bych, že takovej panelák, akorát, že za to platíme daleko míň, než za pronájem bytu. Vlastně se docela těším na bydlení s Mary. Nikdy jsme spolu nebyly víc než pár dní v kuse plus teď co jsme v Americe, takže uvidíme jak to půjde.
Cesta ubýhá rychle. Ostatně jedeme jen pár mil. Jsme se Synem napojeni na handsfree a momentálně probíráme moji budoucnost.
„Tak mi pověz čím chceš bejt až doděláš školu“ neléhá na mě můj miláček.
„Vždyť ty víš. Nejradši bych měla piercingové studio, ale nevim jestli se mi to povede. Když ne, tak chci být módní návrhářkou, spisovatelkou...nevim no. Možností je hodně, ale ještě pořád si nejsem jistá. Přemýšlela jsem i o dráze choreografky, grafičky, redaktorky v časopise. Vážně mě napadá hodně věcí.“ Pokrčím rameny i když mě nevidí.
„Ale když tě tak poslouchám tak chceš kariéru, kde můžeš postupovat nahoru a být lepší a lepší a chceš jet sama na sebe. Je to tak?“
„Jo, je. Nechci patřit pod někoho. Já jsem osobnost, která nesnese aby s ní někdo manipuloval. Mám vlastní hlavu, vlastní nápady a chci je realizovat jak budu chtít, ne se někoho dovolovat.“ Řešíme moji kariéru i po zbytek cesty, než zaparkujeme před obrovskou kolejí, která je přes ulici od university. Podle Maryina minicoopera a Zackyho černého plechového mazlíčka usoudím, že už tu jsou, takže se nijak nezdržujeme, jdu se okamžitě zapsat, že už jsem přijela a pak jdeme pro první náklad. Syn vyndá moje dva velké kufry a já ze zadního sedadla svého auta vytáhnu prase. Stěhuju si ho sebou, protože je fakt moc velký a u Syna není kam ho dát. Leda do pokoje pro hosty, ale tam nechodíme a bylo by mi ho líto, takže si ho beru na kolej a strčím ho do rohu v mém prázdném pokoji (no moc dlouho prázdný nebude) aby mě hlídalo. Když odemknu dveře do našeho dvoupokojáku slyším smích z jedné z místností. Donesu tedy Maváčka (Matt, Vall, chápete?) do vedlejší místnosti, která je o něco větší než můj bývalý pokoj u mámy v bytě. Syn je hned za mnou a skládá věci na postel. Dojdeme ještě pro další tři náklady tašek, než je tu všechno a pak teprve zaklepeme na dveře ve vedlejším pokoji a vlezeme dovnitř. Mary leží na zádech, Zacky sedí na ní a lechtá jí. Chudák ségra se svíjí v křečích smíchu a toho jak moc jí to musí šimrat. Vzájemně se pozdravíme a chvíli kecáme o tom kdy budou mít kluci čas. Od zítřka zase začínají koncertovat. Ne turné, ale koncerty po Státech. Většinu víkendů by měli mít volno, ale pár jich určitě budou mít pracovnich. Tehdy zůstanu na koleji a budu pracovat. Nechci pořád Syna obírat o prachy. Práci mám taky domluvenou na tři dny v týdnu abych stíhala i školu i práci. Docela se i těším. Chtěla jsem se co nejvíc zaměstnat abych se tu nenudila. Popravdě myslím, že mi to nehrozí.
„Díky ti ó mocný Draku, žes mě zachránil od hrozné smrti ulechtáním. Jdu si vybalit.“ Poděkuje mi Mary a jde vybalovat. Ostatně budem tu spolu po další čtyři roky, takže bláznění z toho, že se nám splnily sny si můžeme nechat na večer. Jen kývnu a se Synem se přesuneme ke mně do pokoje. Zapnu si notebook, položím ho na stůl a nahážu si do playlistu výběr písní. Pak se vrhnu na vybalování a mezitím se každou chvíli líbám se Synem. Když mám oblečení naskládané a navěšené ve skříni, vrhnu se na výzdobu. Jako první vytáhnu velikou vlajku Avenged Sevenfold, která dlouhé měsíce ležela v mé cestovní tašce. U Syna jsem si nemohla rozvěsit plakáty jak jsem chtěla, ale naštěstí to můžu udělat taky. Vlajku za Synovi pomoci, kdy mu sedím na ramenou, pověsím na strop, nad postel na zeď si nalepím plakát A7x, který je fotka kluků s nápisem a podpisama (rekvizita z koncertu:)), dál si navěsím plakáty Emilie Autumn, Marilyna Mansona, Jeffree Stara a pár dalších lidí co obdivuju. Do rohu proti posteli postavím Mavala a na dveře do pokoje přilípnu kopii obrazu Victorie Frances, což je má oblíbená malířka. Nakonec si ještě v jednom rohu vytvořím obrovskou pavučinu a na pracovní stůl dám klec s mýma krysíma miláčkama. Samozřejmě jsem si je vzala sebou. S vybalováním a poklízením skončím až pozdě večer. Syn celou dobu leží na posteli, pozoruje mě a nic neříká. Až když kritickým okem sjedu svůj nový pokoj.
„No, dobrý ne?“ Kouknu na něj a očekávám aspoň mírné ocenění.
„Jistě a teď pojď ke mně. Musíme pokřtít tvou novou postel.“ Zazubí se Syn a já si k němu mileráda skočím. Ještě, že s penězma jde zařídit všechno, tudíž máme obě v pokojích manželskou postel. Nevím jak bych si zvykla na malou postel. Od patnácti spím na jedno a půl lůžku.
„Tak já jedu lásko. Opatruj se a volej a piš jo.“ Loučí se se mnou Syn o pár hodin později. Zacky jel asi před půl hodinou a Mary se až teď pustila do vybalování.
„Jasně, a ty mě. Co nejvíc. Chci vědět všechno, doufám, že mi budeš posílat e-maily s fotkama a budu si připadat jako bych s tebou byla každý okamžik.“ Usmívám se zasněně, ale to po něm chci asi moc. Syn počítačům zrovna neholduje.
„Kvůli tobě cokoli.“ Zašeptá a naše rty se dnes už po milionté spojí v polibku.
„Tak ahoj. Miluju tě.“ Usměje se můj princ, odpovím mu stejnou větou, poté Syn nasedne do svého černého Mercedesu a jede pryč. Dívám se za jeho autem dokud mi nezmizí za rohem. No...tak to bysme měli. Zase začínám novej život. Zítra jdu poprvý do školy, tak uvidíme jací budou spolužáci. Takový jako moji středoškolští určitě ne...
„Ségra? Na jakou muziku máš chuť?“ Nadhodím, když se zastavím v chodbě u naší obrovské hi-fi věže (dárek od kluků k nastěhování, máme každá svůj notebook na muziku plus hifinu pro hromadné pouštění).
„Hm...třeba Avenged Sevenfold? Ty jsme neslyšely dlouho, strč tam City of Evil.“ Zazubí se na mě mezi dveřma a má pravdu, protože kluci nám zakázali si pouštět jejich hudbu v jejich přítomnosti. Jen se usměju, strčím do věže CD a pustím play.
„Jo, myslim, že to byla dobrá volba.“ Usměju se když se rozeznívají první tóny skladby Beast and the Harlot a myslím tím víc věcí, než jen muziku.

THE END