Trošku jiný život: Den, kdy svět spatřil dvě slunce

* * *

Alex trpělivě vyčkal, než skončí hrátky jeho přátel, kteří den předtím opěvovali slávu italského vína, a když se Franco s Arielem uklidnili, zahájil trénink. Ti, kteří měli zvířecí podporu, se učili nejprve komunikaci a porozumění odlišného chování. Kdo s sebou zvíře neměl a odmítal, aby mu andělé chytali divoké kachny, dále trénoval vlastní obranu před nelidmi.
Zvířata měla vskutku podivné zvyky. Když se Adam pokoušel komunikovat s Kamilkou, had se jen stočil a usnul. Magda s Vojtou sice navázali s Brutíčkem kontakt, ovšem ten se i přes nenávist ke svým nelidským druhům, jež mu zkazili život, nehodlal nikomu podřizovat, a tak zkoušel na oba dva všelijaké kung-fu. Lucka si ze všech vedla ve spolupráci nejlépe. S malou chundelatou fenkou si rozuměla velice dobře a dokázala vyčíst mnoho jejích záměrů či pocitů. Možná proto byla Viki také první, kdo byl připravený trénovat stopování a vyciťování nelidské energie.
„Výborně!“ jásal Alex. „Teď se... ach jo...“
Anděl se ohlédl po ostatních. Adam spal v trávě i s hadem, zatímco Brutoslav visel za zuby a drápy na Magdině rukavici k chování orlů a neustále se ji snažil prokousat. Uši měl sklopené tak, že na pohled téměř žádné neměl.
„Ehm, dobrá práce. Zavolám ale raději Legolase, já bych se měl tady o ty zbývající postarat...“
„Chápu. Zavolám ho sama.“
Lucka vyzvala Vikinku k chůzi a vydaly se k řece, kde už světlovlasý elf stál.
„Moc rád tě opět vidím.“ usmál se. „Jak ses rozhodla?“
„...?“

* * *

„Brutoslav je dacan.“ hučel Vojta. „S ním se těžko bude pracovat.“
Alex se zadíval na strop obývacího pokoje, kam se později vrátili, a snažil se najít řešení, které by mohlo práci s nelidským kocourem usnadnit.
„On je hodný...“ bránila ho Magda. „Ale jenom když spí.“
„Dobrá, poslouchejte. Vezmu si ho na starosti. V podstatě by mohlo stačit dát mu podmínku, že se od prokletí neosvobodí, dokud bude vzdorovat. Ale ještě to musím prověřit. Do té doby můžete trénovat bez něj. Vzhledem k tomu, kým ve skutečnosti je, by se skutečně mohly objevit problémy.“
„Stejně nechápu, jak mohli nelidé zkazit výtvor svého druha do podoby kočky. Vypadá úplně normálně. A nevrhá kouř po lidech.“
Alex se zarazil.
„Ale možná k tomu má základy...“
„Jak to myslíš?“
„Řekněme, že měl mít původně všechno, co takový nečlověk potřebuje, aby způsobil chaos. Třeba i určitý způsob útoku. Co když to má Brutík v sobě a neví o tom?“
„No...“ zamyslel se Vojta. „A jak to zjistit?“
„Jistý nápad bych měl. Ale bude to chtít zatraceně silné sluneční brýle a spoooustu solárních panelů...“

* * *

Samson seděl na schodech od sklepa a jeho smích se rozléhal všemi chodbami. Ariel si udělal místečko v koši s prádlem, které těsně vyfoukl Brutíčkovi. Ten měl ovšem jiné místo, jež mu Alex přesně určil, a na něž měl Radek nasměrovat kvantum světla.
„Vyžaduje to přesnou regulaci energie.“ vysvětloval mu Alex. „Ani o trochu víc ani míň. Potřebujeme, aby se v něm probudil zdroj jeho nelidské obrany, pokud v něm nějaká zůstala.“
„A co když nezůstala?“
„No...“
Vtom se od vchodu ozval další výbuch Samsonova smíchu.
„On mi nevěří.“ zabručel Radek. „Pořád si ze mě dělá srandu.“
„To my všichni!“ ozvala se Magda. „No tak, buď v pohodě, Brutoslav přežije všechno!“
„Abych to ale přežil já, jestli se nějak bude bránit...“
„Neboj se, kdyby něco chystal, zasáhneme.“
Alex kocoura a Radka zaskládal posledními solárními panely, načež vyzval Samsonova studenta k akci.
„Tak do toho!“
Sklepem projelo několik ostrých světelných paprsků. Vtom se solární panely jeden po druhém roztříštily, až se všichni přítomní vrhali tvářemi ke stěnám.
„Radku, přestaň s tím!“ ječela Magda.
„Ale já už nic nedělám!“
„Zůstaňte u stěn!“ zavelel Alex a zapojil svou jasnozřivost do svého zraku.
Radek již skutečně žádnou energii nevytvářel... Brutoslav ovšem nyní zářil víc, než deset Radkových světel. Po chvíli k němu přiběhl Ariel.
„Co to má být?!“
„Já nevím!“
„Same! Pojď se na to podívat! A vem si brýle!“
Samson přistoupil blíž ke kocourovi a andělé ho následovali.
„Jeho kožich absorboval Radkovo světlo! Navíc ho ještě znásobil...“
„To znamená, že...“
„Zdrhejte!!!“
Radek, Vojta a Magda běželi se zakrytýma očima ven ze sklepa. Po cestě hodili masku o vozík nebo jiné věci, ale sotva vyběhli poslední schod, byly dveře i zdi protkány prudkým bílým světlem, jež chvílemi tvořilo sítě jako pavučiny. Světlo stále nezhasínalo.
„Co se tam k čertu děje?“ vypískla Magda, jež vydýchávala vyběhnuté schody.
„To by mě taky zajímalo.“ přidal se Vojta. „Co to ten Brutoslav zas udělal...“
Radek, který zakopl o poslední schod, se zvedl.
„No, řeknu vám... máte pěkně otrkanýho kocourka...“

* * *
Sklepem se rozléhal děsivý hukot. Kocourovi svítily oči, jak se v nich odráželo zesílené světlo, které nyní nevyzařoval jeho kožich... ale Arielovy vlasy.
„Áááá!!! Co to jééé?!!“
Ariel sebou zmítal a prohraboval si svou hřívu ve snaze z ní světlo vytřást. Každý pokus byl však marný.
Samson se v křečích válel po zemi, div pláštěm nezadusil vyšokovaného Brutíčka.
Alex se snažil skrýt nenápadné záškuby v tváři, které silně překonával, když se na Ariela díval, jak jeho vlasy konečně získaly nebeskou zář, po níž blonďatý anděl odjakživa toužil.
„Co se ti na tom nelíbí?“ vyprskl a svalil se na Samsona.
„Já nic nevidím!!“
„Tak si... hééhehéé... tak si odhrň ty vlasy z obličeje :D!“
„Co s tím mám dělat?! Takhle všechny oslepím!!“
„Tak se zeptáme Brutíčka...“
Kocour seděl s démonickým výrazem v koši s prádlem, který mu Ariel uvolnil, když zběsile vystřelil pod sílou světla. Aniž by mu někdo cokoli řekl, vstal, posadil se před Alexe a Samsona a svýma očima začal světlo Arielových vlasů odrážet.
„Hele, mu svítí uši! :D“ řechtal se Samson.
„To jo, vidíš ty žilky?“
Ariel zíral do žlutých kočičích očí, jež ho naplňovaly nefalšovaným děsem, načež se zář kolem jeho hlavy lehce zeslabila. Kocour mňoukl, protáhl se, a utekl.

* * *

„Ty vole!“ řvali jeden přes druhého, když Ariel vyšel ze sklepa. „Co to je?!“
„Víte... já byl osvícen.“
„Brutíkem? Co, byl jsi povýšen na nejvyššího Brutoslavoslava?“ křenil se Vojta.
„Ehm, tak nějak. Jen si teď nejsem jistý, jak to zapůsobí na...“
„Myslím, že Adam ti rád s úžasem zatleská.“ zamrkala na něj Magda.
„Jo, ale Kamilka asi nebude tleskat...“
Alex se Samsonem ještě rudí smíchy vyšli ven, přičemž stejně jako většina návštěvníků, kteří zde předtím nebyli, zakopli o poslední schod.
„Kam zmizela ta bílá čtyřnohá světlice?“
„Těžko říct... Myslím, že běžel do kuchyně.“ konstatovala Magda.
Vojta strnul.
„Nééé, moje šunka!!!“
Zatímco se Vojta pral v kuchyni s kocourem a Magda třídila oslintanou šunku od té neposkvrněné, vstoupili ostatní dovnitř a sledovali je.
Co způsobí jeden naoko obyčejný kocourek.
„Arieli, prosím tě, mohl by sis stoupnout dál od zrcadla? To světlo je teďka všude...“
Anděl se posadil ke stolu a zničeně okusil kousek šunky.
„To byla ta oslintaná!“ vyjekla Magda.
Vojta kocourovi obrátil obě uši naruby a zavřel ho do koupelny.
„Alexi, pověz, co jsi tím vražedným pokusem vlastně zjistil?“
„No, že...“
Magda přikládala oslintanou šunku na Arielovy vlasy, aby světlo aspoň trošku zastínila, a pak se na Alexe líbezně usmála.
„Brutíček je chyba v matrixu.“

* * *