Tajemství

„Severusi?“ ozvala se tiše, opřená o jeho rameno. Pohladil ji po vlasech.
„Ano?“
„Kdy tohle skončí?“ Něžně se usmál a vtiskl jí polibek do vlasů, než jí odpověděl.
„Doufám, že nikdy,“ odpověděl popravdě a dál ji hladil po zádech.
„Ty víš, o čem mluvím,“ nedala se odbýt. Povzdechl si. Dobře věděl, o čem mluví.
„Brzy bude konec školního roku, pak to všechno skončí. Potom už se nebudeme muset schovávat, moje maličká.“ Trochu smutně si povzdechla, ale byla ráda, že jí odpověděl. Pohladila ho po krku, sjela mu rukou na hruď, kde cítila pravidelný a uklidňující tep jeho srdce. Prsty jí zvedl bradu, aby mu hleděla do obličeje. Byla krásná, oči jí zářily jako dva safíry a vlasy jí splývaly kolem obličeje jako zlatavý závoj. Políbil ji na rty. Nejdřív jen něžně, poté naléhavěji. Zachvěla se očekáváním. Najednou zazněl zvon ohlašující, že brzy bude večerka. Zklamaně si povzdechla a o to prudčeji a naléhavěji mu opětovala polibek. Odtáhl ji od sebe na délku paží, ale nepřestával na ni hledět.
„Luno, už budeš muset jít.“ Když se nadechovala k protestu, zamítavě zvedl ruku. Pochopila, že veškeré námitky by byly marné. Prostě bude muset jít, i přesto, že by tak ráda zůstala. Usmál se na ni hřejivým úsměvem.
„Dobrou noc, moje princezno.“ Poněkud nešťastně se usmála při představě, že další dlouhou noc bude v posteli v dívčí ložnici havraspárské koleje. Sama.
Naposledy na něj pohlédla a vyklouzla ven na chodbu, kde ji přivítal čilý ruch studentů spěchajících do svých kolejí. Co nejpomaleji bloumala chodbou, když uviděla Ginny. Rusovlasá přítelkyně k ní přiběhla a soucitně se na ni podívala.
„Doučování u Snapea?“ zeptala se účastně. Luna přikývla na souhlas. Proč jen vše musí být tak těžké? pomyslela si. Všechno to předstírání už ji velmi unavuje, ale bohužel to prostě nejde jinak. Zatím. Nezávazně spolu tlachaly, než došly do bodu schodiště, kde se musí rozdělit.
„Tak dobrou a drž se, holka!“ popřála jí s nepatrně soucitným úsměvem Ginny, než zabočila na svou stranu schodiště.
„Dobrou,“ opětovala pozdrav na rozloučenou a vydala se nahoru po schodišti.

Když v noci ležela v posteli, pronásledovaly ji Snapeovy oči. Tak tmavé, až se zdálo, že jsou černé. Zdály se jí plné záhad, hříchu a lásky. Ano, ona, studentka měla poměr se svým profesorem lektvarů. Ba co víc, ona ho milovala, což byl fakt, který si uvědomila teprve nedávno. Nakonec usnula neklidným spánkem.

Konečně skončila poslední hodina a Luna se mohla jít učit na závěrečné ročníkové zkoušky sedmého ročníku. Zamyšleně šla po chodbě, když do někoho vrazila. Už chtěla otevřít ústa a sprostě zaklít, když zjistila, kdo to je. Hleděla do tváře lemované dlouhými černými vlasy, jíž tak dobře znala.
„Promiňte,“ omluvila se upřímně.
„Nic se nestalo, slečno Lovegood,“ řekl a pomohl jí sesbírat rozházené věci, které jí při srážce vypadly z rukou. Usmála se na něj a natáhla se po učebnici Obrany proti černé magii, kterou Snape stále ještě držel v rukou. V okamžiku, když Luně podával učebnici, jí do ruky vtiskl nepatrný kousek pergamenu. Strčila ho do kapsy hábitu a odcházela svým směrem, zatímco Severu tím svým. Za ohybem chodby se rozhlédla, jestli tu nikdo není, poté rozložila pergamen.

Ve čtyři hodiny v komnatě nejvyšší potřeby. S.S.

Nepatrně se pousmála a spěchala si dát věci do havraspárské koleje.

Chvilku před čtvrtou zašla do komnaty nejvyšší potřeby. Rozhlédla se, všude svítily svíce a jejich mihotavé světlo měkce ozařovalo velkou vyřezávanou postel z tmavého dřeva. Sedla si do měkkého křesla u krbu a čekala. Asi deset minut po ní vešel Severus.
Ucítila jeho ruce na ramenou a s úsměvem se na něj podívala. Hbitě se přesunul před ni a ukradl jí letmý polibek. Chytila ho kolem krku a přitáhla si ho k sobě. Jemně přejela svými rty přes jeho. Škádlila ho. Snažil se vynutit si hluboký polibek. Po několika málo okamžicích naléhání se mu podvolila. Pootevřela ústa a užívala si ten příjemně dráždivý pocit, když se jejich jazyky dotkly. Rukama jí sjel od krku nad ňadra, kde se na okamžik, jakoby nerozhodně zastavil. Přitiskla se k němu, co nejvíc to šlo, malými dlaněmi ho hladíc po zádech a bocích. Na chvíli se od sebe odtrhli a jeden druhému se zahleděli do očí. Luna v těch jeho spatřila temnou, spalující žádost promíchanou s chtíčem. Severu si v těch jejích přečetl touhu a nezkrotnou vášeň. Zachvěl se a za ruce ji vytáhl do stoje.
„Luno, jsi tak krásná, tak strašně krásná. Nemohu uvěřit tomu, že jsi moje, jenom moje,“ šeptal, jako by se bál, že je to nějaký sen, který by mu mohl zmizet. Zářivě se na něj usmála, sundávajíc si hábit i kravatu. Viděla, jak ztěžka polkl. I ona byla maličko nervózní, zatím se milovali jen jednou.
Lehce, jako kdyby nic nevážila, si ji vyhoupl do náruče. Třemi dlouhými kroky se dostal k posteli, kde ji s největší opatrností položil do peřin. Se smíchem si skopla boty z nohou a začala si sundávat podkolenky. Sundal si hábit a zalehl vedle ní. Poněkud roztřesenými prsty začal Luně rozepínat košili. Drobné knoflíčky mu prokluzovaly, ale nakonec vedle něj ležela jen v podprsence bílé barvy zdobené drobnými, vyšívanými kvítky. Ani nevěděl, jak se to stalo, ale krom trenýrek už byl nahý. Jakmile uviděla Severusův poněkud udivený výraz, zasmála se. Ona sama se dovysvlékla do spodního prádla.
Okouzleně si prohlížel její štíhlou postavu s úzkým pasem, kulatým zadečkem a plnými, ačkoli drobnějšími ňadry. Shrnul jí ramínka podprsenky a rozepnul přední zapínání. Nepotřebná součást oděvu skončila u postele, stejně jako zbytek jejich věcí.
Vášnivě ji políbil a rukama se mazlil s jejími prsy. Tichounce vzdychla, když ucítila jeho vzrušení. Rukama mu přejížděla po zádech i bocích. Opatrně mu stáhla trenýrky, přičemž si vychutnávala horký dotek Severusovy kůže. Až bolestně pomalu ji vysvlékl donaha. Vychutnával si její pružné a hebké tělo všemi smysly.
Začal ji líbat na krk. Jakmile se mu v náruči spokojeně zavrtěla, pokračoval svými rty níž přes klíční kost, kde vtiskl polibek do citlivého důlku. Zastavil se až u prsou, které posázel nesčetnými polibky, a dráždil jí jazykem bradavky tak dlouho, dokud neztvrdly a ona ho toužebně zatahala za vlasy. Přála si cítit ho v sobě, přála si, aby se stal její součástí, alespoň na okamžik. Dlaní jí jemně masíroval ploché bříško, pak opatrně sjel do klína, mezi její měkká stehna, kde ji začal dráždit na nejcitlivějším ženském místě. Toužebně se vyklenula jeho dotekům vstříc. Těsně pře vyvrcholením mu pak zarývala prsty do pevných zad, dusíc na jeho krku steny. Tvrdě Lunu políbil, aby tak zdusil její i svůj výkřik při orgasmu.
I po několika minutách leželi přituleni jeden ke druhému. Mazlivě se probírala černými chloupky v jeho slabinách. Něžně ji políbil na čelo a pevně ji k sobě přitiskl. Neprotestovala, v jeho objetí se cítila bezpečně. Slyšela, jak odbíjí pátá hodina a začala se pomalu oblékat, stejně tak i on. Když byli oblečeni, vykouzlil odněkud Severus kytici dvaceti bílých růží. Zajíkla se a hleděla na něj, jako kdyby ho viděla poprvé.
„Lásko, na tohle jsem čekal už dlouho, ale teprve teď jsem se odhodlal to říci,“ řekl tichým, avšak pevným hlasem. Nechápavě se zamračila, ale moudře byla zticha.
„Je po válce a za týden končíš sedmý ročník. Chtěl jsem se zeptat, zda si mě, Luno, vezmeš?“ zašeptal ta poslední slova tak tiše, že ho skoro neslyšela. Ohromeně na něj zírala.
„Co-Cože?“ podařilo se jí nakonec vykoktat.
„Ptal jsem se už Brumbála zda by mne oddal, kdybych se chtěl oženit a on řekl, že ano. Staneš se tedy mou ženou?“ Nebyla schopná slova, jen tiše přikývla. Severu ji prudce objal, až si myslela, že ji rozdrtí.
„Vezmeme se na plese, poslední den školního roku, pak si tě odvezu domů, kam patříme,“ šeptal jí do vlasů a vdechoval jasmínovou vůni jejích vlasů. Tiše přikývla, pak se mu vymanila z objetí a vyběhla na chodbu, směrem ke kolejní místnosti Havraspáru. Snape se šťastně usmíval, když procházel chodbami do své ložnice.

„Luno, s kým jdeš na ples?“ ptala se zvědavě Ginny, když uviděla přítelkyni sedět samotnou u stolu.
„S nikým,“ pokrčila lhostejně rameny.
„Aha, já jenom, že přijel Sirius, tak jsem myslela…“ Schválně větu nedořekla, ale nechala vyznít do ztracena. Tiše přikývla a nervózně si urovnávala sukni bílých šatů, jež si na dnešek zvolila.

„Smím,“ zeptal se dvorně Severus, když ji přišel vyzvat k tanci. Jemně přikývla a zářivě se na něj usmívala. Když hudba dozněla, šel Severus vyzvat profesorku Prýtovou. Trochu záviděla.
Najednou jí někdo popadl za ramena a zvedl do stoje. Šokem nedokázala ani promluvit. Sírius ji vtáhl na parket do víru tance.
„Jseš si tím jistá, Luno?“ ptal se tak tiše, jak to jen za zvuků hudby šlo.
„Ano, Siriusi, myslím to vážně. Nikdy jsme nikoho takto nemilovala,“ přiznala se upřímně a hleděla do jeho vážných, unavených očí.
„Pak ti tedy přeji mnoho štěstí, zlatíčko.“ Vlepil jí pusu na tvář, přičemž dokázal zabránit kolizi s jedním párem, který si více všímal sebe, než-li okolí.
„Bude mi ctí, když tě budu moci doprovodit k oltáři místo tvého otce. Budiž čest jeho památce.“ Snažila se zahnat zrádnou vlhkost z očí.

Sálem zazněl Brumbálův hluboký sytý hlas: „Milý studenti, chtěl jsem Vám oznámit, že v dnešní den se náš profesor Lektvarů, Severus Snape, rozhodl oženit. Žena, s níž hodlá spojit svůj život je dnes přítomná mezi námi a tuším, že mnozí z Vás ji dobře znají.“ V ten okamžik zazněl svatební pochod a ona zavěšená do Siria, jenž zastupoval jejího otce, kráčela uličkou, jíž utvořili všichni šokovaní a udivení studenti.
Sirius předal Lunu Snapeovi. Ti, držíc se pevně za ruce, se otočili čelem k Brumbálovi, který začal odříkávat svatební formuli. Jejich ruce spojila stuha ve čtyřech kolejních barvách Bradavic.
„Slečno Luno Lovegood a Severusi Snapee, tímto Vás prohlašuji za muže a ženu, polibte prosím nevěstu,“ pověděl Brumbál s upřímným, přejícím úsměvem. Snape se zeširoka usmíval, když se skláněl, aby mohl Lunu políbit.
V tu chvíli začala Ginny tleskat. Ze začátku to bylo tiché, ale pak se k ní jeden po druhém přidávali ohromení studenti, provolávající gratulace k páru stojícímu na vyvýšeném pódiu. A Luna se Severusem se šťatsně usmívali.
„Konečně spolu,“ vydechla šťastně.
„Navždy,“ přisvědčil Snape.