DO YOU...? YES, I DO
DO YOU...? YES, I DO
DO YOU...? YES I DO
Bylo 10.12.2013 a já seděla v malé hospůdce s názvem Miley's Place s mými kamarádkami, popíjela koktejl a rozebírala podrobnosti mojí romantické svatby, která se měla konat o dva dny později.
Jo, takhle nějak by to nejspíš popsala Julie Kapuletová, nebo někdo jí podobnej. Já seděla v mojí oblíbené hospodě U Ricka s Mary, Leanou, Lacey, Valary, MissHell, Jennifer, Kim, Stacy, Monou a pár kámoškama z Čech, pili jsme pivo, všechny jsme už byly celkem v náladě a právě teď má přijít striptér. Tohle je moje rozlučka se svobodou. Pozítří ze mě bude paní Veronika Haner, takže se musím se svojí volností rozloučit jak se sluší a patří.
„Tak a tohle je překvapení dnešní noci. Synysterovi o tom neříkej, zabil by mě kdyby zjistil koho jsem ukecala aby ti udělal striptýz.“ Křičí mi do ucha Leana, takže si dopředu zamknu pusu na dva západy a čekám kdo se zjeví. Říct, že jsem v šoku je slabé slovo, protože přijde zpěvák jedné mé oblíbené kapely a zároveň můj kamarád Ronnie Radke v policejní uniformě.
„Tak kdo to tady měl problémy se zákonem?“ Zeptá se a posune si sluneční brýle na nose níž. Holky sborem ukážou na mě a já se začnu smát. Ronnie přijde až ke mně, sehne se a opře si ruce o moje kolena.
„Aha, už chápu, tahle slečna je až nezákoně krásná. Tak to tě budu muset potrestat pusinko.“ Mrkne na mě Ronnie a poodejde. Někdo zapne magneťák a hospodou se rozlehne Ronnieho hlas „Situations...“ Před námi stojící Ronnie se začne vrtět do rytmu písničky zpívané jím samotným a rozepíná si košili. Chvílema si musím schovávat obličej abych udržela jakž takž smích na uzdě. Ronnie už je před náma do půl těla a právě si strhl kalhoty na suchej zip a tancuje před náma jen ve flitrových, černých, pánských tangách, černých ponožkách s policejní čepicí na hlavě a brejlema na očích. Postupně nás všechny obchází a my mu strkáme dolarové bankovky za tanga. Ronnie si sundá čepici a zakryje si svá intimní místa, zatímco si strhne i tanga a nakonec odhodí i čepici. Pohled na jeho mužství je vážně úchvatnej, výbavu má pořádnou, ale sakra, pozítří se vdávám. Mám smůlu. Všechny mu zatleskáme. Ronnie se ukloní a jde se oblíct. O nějakých patnáct minut pozdějc přijde zpátky k nám už v klasických černých džínech a tričku Misfits. Hned jak se objeví ho jdu obejmout.
„Díky ty střevo.“ Usměju se na něj a dám mu pusu na tvář.
„Nemáš za co. S nahotou nemám problémy a když mi Lea řekla pro koho to bude a z jakýho důvodu, tak jsem prostě nemohl nesouhlasit.“ Zasměje se Ronnie a táhne mě k baru. Objedná dvakrát absinth a pořád se zubí.
„Kdy ti to volala?“
„Tuším, že ještě ten den co jste to pustili do světa. Tudíž jsem to věděl ještě dřív, než jsi mi to zavolala ty.“ Kecáme s Ronniem u baru poměrně dlouho, než přijde Mary a oba nás odtáhne zpět k našemu stolu. Prej jednoho kluka přežijeme, i když to měla bejt původně dámská jízda. Ronnie se na ní usměje a gayským hlasem prohlásí, že ani nepoznáme, že je chlap.
Celá párty trvala až do ranních hodin. Domů jsem přišla v půl sedmé, co s náma pil i Ronnie tak alkohol tekl proudem, s každou z holek jsem si musela dát minimálně jednoho panáka, takže v těch šest, když jsem se zvedla, Ronnie mě chytil, abych neupadla a zavolal mi tágo. Jel se mnou až domů, kde mě u výtahu objal, dal mi pusu na dobrou noc a já vyjela nahoru do našeho patra. Trvalo mi hodnou chvíli se trefit klíčem do zámku, ještě vylezla na chodbu naše sousedka Abigail, což je zároveň tak nějak nejstarší kámoška co mám, jen se usmála a zase zalezla, ví, že jsme měli rozlučku se svobodou. Doma jsem asi hodinu seděla v chodbě a trošku vystřízlivěla, natolik abych se dopotácela do sprchy, poté si vyčistila zuby a slyšela jak rachotí další klíče v zámku. Radši jsem nezkoušla tam dojít, ale je mi jasný, že to je Syn, můj budoucí manžel.
„Lásko?“ Slyším ode dveří jeho spitej hlas.
„Ano broučku?“ Odpovídám skoro stejným hlasem, slyším kroky, ránu a další kroky, než se objeví mezi dveřma v koupelně a jen tak tak stojí na nohou. Oba se při pohledu na toho druhého začneme smát až skončíme na zemi v křečích. Doplazíme se k sobě a políbíme se.
„Hm...chutnáš jako další absinth tenhle večer.“ Zamumlá Syn a přitáhne si mě k sobě.
„A ty jak popelník.“ Opáčím ale políbím ho znovu, i kdyby chutnal jako dršťková polívka, kterou nenávidim, nikdy bych se ho nenasytila.
„Dík. Dám si sprchu, nechceš se přidat?“
„Já už si jí dala, ale počkám tu aby ses mi neutopil.“ Syn jen kývne, vleze do sprcháče a nechá na sebe padat horkou vodu, já se zatím odlíčím, vyfénuju si mokré vlasy a pak je vyfénuju Synovi, zatímco si čistí chrup a odmalovává obličej.
Odpotácíme se do ložnice, kde oba padneme na postel a během chvíle spíme.
Au, moje hlava. Těžká rána opilcova, ještě, že se vždycky donutím se vysprchovat a ke stejnému kroku donutím i svého partnera, jinak by mě čekalo ještě povlíkání postele. Nesnáším smrad cigaret, který táhne z oblečení a z vlasů.
„Ahoj lásko.“ Zazívám na Syna, když si všimnu, že už má taky otevřené oči.
„Ahoj zlato. Tak jaká byla rozlučka?“ Ptá se, zatímco se otáčí ke mně čelem a pokládá mi ruku na bok.
„Skvělá, co ty?“
„Bezvadná. Zacky objednal místo normální striptérky nějakou paní ve středních letech.“ Zasměje se Syn.
„Pane bože, díky bohu, že Lea má lepší vkus.“ Zasměju se taky a lituju svojí ségru Mary, že s takovýmhle úchylákem chodí, pardon, je zasnoubená, už měsíc.
„Jako bys neznala Zackyho. Koho ti objednala?“
„To je tajemství.“ Zazubím se. Stejně mu to řeknu, nechci Synovi nic tajit.
„Jo tajemství, takže to byl někdo slavnej co. To je její styl. Kvůli Lacey obvolala celý státy aby sehnala Marylina Mansona. A fakt přijel. Tak kdo to byl? Johnny Depp?“
„No, to zrovna ne.“ Zasměju se a prozradím mu Ronnieho jméno.
„Aha, no jo. To se dalo čekat. S jeho ségrou jsou jedna ruka.“ Usměje se, ale je vidět, že trochu smutně, asi ho mrzí, že jemu zatancovla pani ve věku jeho mámy a mě sexy kytarista.
„No jo, zlobíš se?“ Přitahuju se k němu a hladím ho po vlasech.
„Ale ne, proč bych měl.“
„No..že tobě zatancovala stará škatule a mě Ronnie.“
„Ale jdi prosimtě. To víš, že se nezlobim. Je to rozlučka se svobodou. Spíš mě trápí jestli...no...však víš, jestli Ronnie něco nezkoušel.“ Musím se fakt držet abych si uchovala vážnou tvář a nezačla se smát.
„Jak tě to napadlo proboha? Akorát mě dovezl taxíkem domů a pomohl mi do výtahu. Toť vše.“
„Takže žádný zhavý polibky jako rozlučka s tim, že se s nim nikdy nevyspíš.“ Evidentně se Synovi ulevilo.
„Ne, vůbec, navíc kdo říká, že ti budu věrná až budeme svoji.“ Zasměju se a moje ruka se vydá na pouť po Synově zádech až na zadek a zase zpátky.
„Ty mrško.“ Zasměje se Syn, převalí mě pod sebe a začne mě lechtat. Nakonec se lechtání přehoupne v líbačku a následně v nádherný sex.
„Měli bysme vstát. Jsou skoro tři odpoledne. Musím zajet vyzvednout šaty a večer musím k Val domů.“ Dnešní noc budu trávit u Sandersových. Zítra ráno mi Val pomůže s přípravou, v deset mě vyzvedne můj strejda mým autem, pojedeme do kostela, kde se vezmeme, následně do hospůdky BLACK COFFIN, kde jsme se Synem slavili první výročí našeho vztahu, kde si dáme oběd a pak pojedeme do tělocvičny (klasické místo pro pořádání jakékoliv akce) tam bude naše posvatební party a večer pojedeme na letiště a odletíme na svatební cestu do Itálie. Skvělej plán, že jo.
„Dobře, tak vstáváme. Máš hlad?“
„No, celkem jo.“
„Tak já zavolám do restaurace ať nám něco dovezou. Co si dáš?“
„Pořádnej kus smaženýho sejra s americkejma bramborama a tunou tatarky. Jako bys mě neznal broučku.“ Usměju se na něj. Tuhle kombinaci si totiž dávám téměř pokaždý. Syn se usměje, vyleze z postele a jde objednat jídlo. Já se mezitím taky vyhraboším z postele a jdu se oblíct. Za chvíli musím pro šaty a k Val.
Jídlo dojede během několika minut, takže se v rychlosti najíme. Já se se Synem rozloučím vášnivým polibkem a poznamenám „zítra u oltáře, budu ta v černobílých šatech“.
„Jo, budu ten v obleku Jacka Skellingtona.“ Odpoví mi s úsměvem, ještě jednou mě k sobě přitáhne a políbí a pak už mě nechá odejít. Já se stavím u švadleny pro moje svatební šaty a už se řítím směr vila Sandersových. Otevře mi Val s malou Joanne na ruce. No malou...tomu dítěti táhne už na tři a celkem obstojně mluví.
„Ahoj Vallie.“ Pozdravím svou kamarádku a líbnu jí na tvář.
„Ahoj Wix. Pojď dál. Malá se zrovna probudila, takže bude teď asi trochu nevrhlá.“ Upozorní mě.
„V pohodě. Ahoj Joey.“ Pozdravím i malou abych upotala její pozornost, upře na mě svoje hnědé oči a usměje se.
„Ahoj Wiky.“ Odpoví mi trochu šišlavě. Dojdeme s Val do obýváku, kde sedí Matt a hraje na klavír svatební pochod. Popadnu polštář z jejich gauče a mrštím jím přes celou místnost přímo po Mattově hlavě, bohužel se netrefím, ale povede se mi sejmout nějakou Mattovu cenu.
„Ooops, sorráč. Já chtěla sejmout Matta.“ Omlouvám se paní domu.
„V klidu, stejně je to jenom z MTV.“ Zasměje se Val, zatímco se Matt natahuje po ceně aby jí dal na svý místo.
„Tss, prej jenom z MTV. Tak počkej, ti taky rozsekám nějakou tvojí věc, třeba parfém a pronesu, že je to jen Dolce & Gabana.“ Zaksichtí se Matt, ale jde mě taky pozdravit.
„Tak co. Jak se těšíš do chomoutu?“ Utahuje si ze mě a točí si svým snubním prstenem na ruce.
„Ale docela jo, konečně budu mít americký příjmení.“ Zasměju se, ráda bych si s Mattem popovídala, ale Val mě chytna za ruku a táhne za sebou.
„Tak a teď jdeme nahoru. Musíme udělat nějaké předsvatební přípravy a chci vidět šaty. Lásko, hlídej Jo.“ Předá Val svou dceru jejímu otci a už spolu stoupáme vzhůru do poschodí a dál do pokoje pro hosty, kde sundám z šatů takový ten ochraný pytel a ukážu je Val v plné polní. Valary na chvíli zmlkne a zírá na ně.
„Proboha, ty jsou nádherný. Už chápu proč jsi mi návrh nechtěla ukázat.“ Usměje se Val. Mají bílý korzet s černou krajkou u prsou, černou stuhu vepředu, která je víceméně jen jako dekorace. Korzet se vzadu stahuje, spodní díl je sukně udělaná z různě dlouhých vrstev černé a bílé síťoviny a mám k nim ještě černé krajkové návleky na ruce. Závoj budu mít vzadu do pasu a černý, vepředu jen pod bradu a taky černý. K šatům budu mít kytici černých růží, v kterých bude sedm bílých růží, černobílé podvazky a černé lakované boty s kulatou špičkou a středně vysokým podpatkem. Nesmím být vyšší než Syn. Určitě to bude krásná svatba. Celá bude černobílá, včetně hostů. Podmínkou účasti je černobílé oblečení, všem jsme to ještě zavolali a všichni nám slíbili, že přijdou černobílý. Většině holek jsem vymyslela šaty aby byly originální. Mojí vedlejší prací vedle školy, je módní návrhářství. Pro svého zítra již manžela, vymýšlím oblečení do jeho módní sítě Syn Gates Clothes a sama sobě šiju, nebo navrhuju oblečení.
„Tak a teď předsvatební přípravy. Zapadni do koupelny, všude oholit, pak ti udělám pleťovou masku, vytrhám obočí, pořádně si umyj vlasy, a celý tělo si namaž mým mlíkem. Bude ti pak úžasně vonět pokožka a budeš se krásně třpytit.“ Zahltí mě informacema Val, takže se odeberu do jejich koupelny, kde si dám horkou koupel s pěnou a solí, oholím si všechna obvyklá místa, umyju si vlasy, použiju snad všechny sračky, který tam Val má, pak vylezu, natřu se podle jejích instrukcí jejím plěťovým mlíkem, hodím na sebe župan a zavolám jí, aby mi pořádně nanesla pleťovou masku. Počkám dvacet minut, během kterých mi moje kamarádka vytrhá obočí a upraví nehty na rukách i nohách, nalakuje je na černo a pak donese takovou malou dřevěnou krabičku.
„Něco ti nesu. Předpokládám, že tobě jsou nějaký tradice jedno, ale mě ne, takže tady si vyber, kterej starej, modrej podvazek chceš.“ Otevře krabici, ve který jsou tři modré podvazky, každej v jiném odstínu. Vyberu si středně modrej a usměju se na Val.
„Díky. Máš pravdu, že na to kašlu, ale děkuju, moc si toho vážím.“
„V pohodě. Tyhle podvazky se v naší rodině dědí svatbu po svatbě. Jako další je dostane nejspíš Michelle.“ Jen se zakřením při pomyšlení, že by měla mít na noze stejněj podvazek jako já, ale nijak to nekomentuju. Val ví, že se s jejím dvojčetem nemáme rády. Od té doby co políbila mého manžela na oslavě silvestra a o rok později ho oblízala na natáčení videoklipu...prostě ji nemůžu vystát a ona nemůže překousnout to, že jí Synyster už nechce.
„Tak a teď do postele. Je skoro devět, musíš zítra vstát brzo a nechceme abys měla kruhy pod očima.“ Zažene mě Val do postele.
„No jo.“ Zamručím, přikryju se a zavolám k sobě svého psa Hannibala, což je ve skutečnosti fenka, jen má pánský jméno. Je tu se mnou, protože nám jí Val s Mattem budou hlídat, zatímco budeme se Synem v Itálii.
„Tak dobrou paní...no vidíš. Jak to bude se jménem? Necháš si svoje, nebo se přejmenuješ?“ Ptá se Val mezi dveřma.
„Přejmenuju. Rozhodně, jen ještě nejsem rozhodnutá jestli jako občanské jméno přijmu Gates, nebo Haner. Syn používá Gates, ale formálně je Haner.“
„No, můžeš bejt Haner, ale při práci používat Gates. Já mám taky formálně Sanders, ale pracovně používám svoje rodný příjmení.“ Pokrčí Val rameny.
„Hm, možná to není špatnej nápad. Tak jo. Asi si vezmu Haner.“ Usměju se, ještě jednou Val popřeju dobrou noc. Pohladím svého milovaného samojeda po zádech a během chvíle spím.
Panebože. Dneska se vdávám. Uvědomím si jakmile otevřu oči.
To je nepředstavitelný. Já věčnej odpůrce svateb a podobnejch blbin...prostě...asi mi hrabe, ale vážně se už docela těším až se poprvé podepíšu Veronika Haner. Jinak co se týče mého občanství, se Synem jsme se domluvili, že si nechám svoje české občanství. Nechci být američanka a navíc mě tady drží a bude držet jenom Synyster a dokud jsme svoji, tak mě nemůžou deportovat. A kdybychom se náhodou rozvedli? Tak už bych neměla důvod tady být, takže nemá cenu abych si nechávala udělat americké občanství.
„Zlato, už jsi vzhůru?“ Klepe na moje dveře Val.
„Jo. Už lezu.“ Zahalasím. Val teda otevře dveře a nakoukne do mého pokoje. Okamžitě jde ke mně a nastaví mojí tvář proti slunci, které svítí oknem.
„No, kruhy pod očima nemáš ale tvář máš až moc tmavou na to v jakym duchu bude svatba. Tak vstáváme ať ti můžu udělat vlasy a make-up. Nehledě na to, že já taky potřebuju vypadat k světu.“ Usměje se, já teda odhrnu peřinu, málem při tom shodím Hannibala z postele, a jdu do koupelny splnit ranní hygienu.
Když mám vyčištěné zuby a rozčesané vlasy sednu si na židli a nechám Val aby mi udělala světlý podkladový make-up, poté nanesla bílý pudr, černé linky si udělám sama, stíny mi Val rozmaže do ztracena i nahoře, i dole, pomůže mi nalepit řasy nahoru i dolů a pak se vrhne na moje vlasy. Nebude to nic extrémně složitýho, prostě mi vlasy podlakuje a podtupíruje, z ofiny mi vyčeše takovou tu gotickou vlnu a zafixuje tunou laku. Říká se, že hlavou zeď neprorazíš, ale účesem od Valary rozhodně jo.
„Tak teď se jdu upravit já, ty se obleč.“ Přikáže mi moje maskérka, takže se zvednu a zatímco ona zavírá dveře, já přejdu ke svým šatům a ještě je dobrých pět minut obdivuju. Jsou fakt nádherný, nechápu jak jsem něco tak krásnýho mohla vůbec vymyslet. Nejdřív si natáhnu pruhované podvazky a modrý podvazek od Val, pak na sebe natáhnu sukni a boty a zavolám do domu aby mi někdo pomohl s korzetem. Přijde za mnou Matt v černých kalhotech a bílé košili, obdivně hvízdne a pomůže mi utáhnout korzet, až skoro nemůžu dýchat.
„Sekne ti to. Nebejt ženatej, tak tě asi unesu.“ Usměje se a já jsem polichocena, Matt mi snad nikdy neřekl nic ve smyslu, že mi něco sluší nebo tak.
V půl desáté se rozezní zvonek.
„Jdu tam.“ Zakřičí Matt a já slyším mezi dveřmi hlas mého strýce jak se lámanou angličtinou ptá jestli je tu správně. Matt ho ubezpečí, že jo, takže strejda šel nejspíš dovnitř. Ne, že by neuměl anglicky, ale odmaturoval za čtyři. Domluví se za pomoci pár frází a rukama, nohama. Sejdu dolů po schodech a zůstanu stát na posledním, dokud si mě strejda nevšimne.
„No ahoj neteřinko. Bože tobě to ale sluší.“ Usmívá se strejda jako blbec. Je divný slyšet po takový době rodnou řeč. Máma tu byla naposledy před rokem na Vánoce.
„Ahoj strejdo. Díky. Máme ještě půl hodiny. Dáš si kafe nebo tak?“ Ptám se ho a snažím se nevšímat si Matta, který se rozhlíží a dělá jakoby tam nebyl.
„Jo, když budeš tak hodná. Ale nějaký malinký, ať ho stihnu vypít.“ Dojdu do kuchyně a postavím vodu na kafe. Matt ke mně přiletí rychlostí blesku.
„Vole co děláš?“ Zvýší na mě hlas.
„Kafe.“ Odpovím mu ironicky.
„Táhni si sednout na gauč. Valary mě zabije jestli si ty šaty poleješ. Znáš se, kšá, kšá.“ Odhání mě jako slepici, takže si jdu sednout ke strejdovi, kterej je nervózní z toho jak mě Matt okřiknul. I když jsem mu vysvětlila o co šlo, tak je z něj stejně nervózní. No jo, holt Matt nesedne každému. Člověk si musí zvyknout na jeho humor a jeho vtípky, a Matt si zase musí zvyknout na toho člověka. My jsme spolu poprvý pořádně začli komunikovat tak po skoro roce vztahu se Synem.
„Nenapadlo by mě, že zrovna já tě povedu k oltáři. Vždycky jsi prohlašovala, že se vdávat nebudeš. Nevíc jsem myslel, že ti mamka sežene nějakýho tátu co by tě odvedl.“ Usmívá se strejda pyšně. Je asi rád, že to bude on, kdo mě odvede do dalšího stupně života.
„Nesehnala no...a i kdyby měla nějakýho přítele, tak bych se nechala odvést tebou, přecejenom jsi rodina a znáš ty její známosti.“ Usměju se smutně. Strejda ví, jak moc mě to štve, ale teď co jsem v Americe to nějak vypouštím.
„To jsem rád. Jé kdo to je?“ Ukáže na malou Joanne, která teď přišla s Val za ruku ze schodů.
„Jo promiň, já vás ani nepředstavila, jsem blbá. Tohle je Valary Sanders, Joanne Sanders a tohle je Matt Sanders.“ Ukážu na jednotlivé lidi a všichni přijdou až k nám. Strejda si stoupne a s každým si podá ruku.
„A tohle je můj strýc Milan Rada.“ Představím i strejdu, kterej se snaží bejt zdvořilej a dostane ze sebe aspoň „nice to meet you“. Vypijeme kafe, teda strejda, Matt a Val. Já to mám zakázaný, protože už mám na rtech nanesenou rudou rtěnku, a přesně v deset se zvedneme a jdeme k autům. Musím uznat, že Sandersovým to fakt moc sluší. Matt má klasický černý oblek, bílou košili a černobílou pruhovanou kravatu. Val má černé minišaty ke krku, černobílé pruhované leginy, černobíle pruhované triko s dlouhými rukávy, takže to vypadá jakoby měla proužkovaný overal a na tom šaty, a černé lakované boty s kulatou špičkou a silným čtvrcovým podpatkem. Malá Joanne, která mi jde za nejmenší družičku má na sobě krásné černé gotické šatičky a lakované botičky.
Ke kostelu dojedeme během pár minut. Všichni jdeme dozadu do takové té místnosti, kde se připravuje nevěsta s družičkama a tam najdu svoje přátele. Všichni mi jdou za družičky, teda kromě Mary, která je můj svědek, přirozeně a Zackyho, který je zase Synovým svědkem. Jinak holky mají stejné pruhované oblečení a černé šaty, a kluci mají všichni černá kvádra, bílé košile a černobílé proužkované kravaty.
Moje svědkyně má na sobě černé nabírané gotické šaty, kytici černých růží a v červených vlasech pár umělých černých pruhů.
„Sluší ti to ségra.“ Usměje se na mě, když se řadíme abychom mohli projít uličkou k oltáři.
„Tak jste připraveni?“ Ptá se takovej ten chlap co otvírá dveře. Oči všech se stočí ke mně. Sakra, potí se mi ruka.
„No...myslim, že jo. Utéct nemůžu, tak nač to protahovat.“ Pokrčím rameny a spustím si závoj přes obličej.
„Takže, Joanne s Carterem jdou první, po nich Valary a Matthew, Lacey a Johnatan, Leana a James. Následuje nevěsta a otec, pardon strýc a uzavírá to slečna Mary.“ Ujistí se ještě jednou chlápek. Všichni kývneme, že to chápeme a on otevře dveře. Nejdřív vyrazí Jo a Carter, což je Lacyin nejmladší bratr, je mu deset, takže to vypadá hrozně komicky, jak jdou uličkou a hážou na zem černé okvětní lístky růží.
„Tak, teď Val a Matt.“ Dotkne se Valina ramene a oba zavěšeni do sebe vyrazí uličkou, pak jde Lac a Johnny, ještě než vyrazí Lea s Revem se na mě oba otočí a usmějí se.
„Neboj, bude to v pohodě.“ Povzbudí mě Lea a vykročí k oltáři. Počítám v duchu do deseti, než i my vyrazíme uličkou, která je zdobená černými stuhami a černobílými kyticemi růží. V každé kytici je sedm bilých růží. Zaprvé je sedm mé šťatné číslo a navíc prostě A7x...musí to být všude. Pomalým krokem se sunu kostelem směrem dopředu a pouze očima se rozlížím po lidech, kteří teď stojí. Někdo vepředu hraje Pachebellův kánon na varhany a rozléhá se to celým kostelem. Všímám si, že tu jsou všichni kluci z Good Charlotte se svýma přitelkyněma nebo manželkama, kluci z Escape the Fate, celá moje rodina (no dobře, čítá dohromady jen sedm členů, ale je to moje rodina). Synovi příbuzní, všichni naši společní přátelé, pár vyloženě Synových přátel, několik mých spolužáků ze střední školy, pár přátel z Tábora a okolí a pozvala jsem i kamarádky, které mají rády Avenged Sevenfold a přímo u oltáře stojí několik fotografů a reportérů. Ach můj bože, ty krysy se naserou všude, pomyslím si, ale snažím se pořád se jen usmívat. Dojdeme až k oltáři, kde si mě přebere Syn, odhrne mi závoj z obličeje a políbí mě na tvář.
„Jsi nádherná.“ Pošeptá mi do ucha a pohladí mě po bledé tváři. Jen se usměju a přistoupíme k oltáři.
„Kdo přivádí tuto ženu k oltáři?“ Ptá se kněz a zrak mu padne na mého strýce, který nemá ani ponětí na co se ho ptá, ale řekla jsem mu, že se ho bude ptát, tak má odpovědět prostě „I do“. Strejda odpoví, takže kněz přistoupí k nám.
„Veroniko Vrzalová, táži se vás, berete si Briana Hanera za svého manžela a budete s ním v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, v dobrém i zlém, v životě i po smrti?“ Schválně jsme si nechali pronést i větu „po smrti“. Kněz se sice čertil, ale nakonec to za slušný dar kostelu udělal.
„Yes, I do.“ Odpovím a cítím, že mi stekla slza. Kněz zopakuje totéž směrem k mému vyvolenému a i on svým mužným hlasem odpoví: „Yes, I do.“
„Nyní prosím předneste své manželské sliby.“ Paráda, teď přichází moje chvíle, doufám, že to neposeru. Trénovala jsem to snad tisíckrát.
„Už jako malá holka jsem věděla, že je na světě někdo kdo je mi souzený. A když jsem tě poprvý uviděla na MTV, hned jsem si uvědomila, že ten pravej pro mě seš ty a pevně jsem věřila, že se můj sen splní a já se ti někdy postavím tváří v tvář. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se jednou vezmeme a stále mi připadá jako sen to, že se mnou vůbec mluvíš. Chci ti jen říct, že na světě neexistuje šťastnější žena, než jsem já. Miluju tě a věřím, že spolu zůstaneme do smrti a i po smrti.“ Nebreč debile, nebreč. Křičím na sebe v duchu, ale nedá se to ovládnout, aby mi nestekla po tváři další slza. Tentokrát se chopí slova Syn.
„Když jsem se po šesti letech rozešel s Michelle, myslel jsem si, že už nikoho nedokážu milovat. Procházel jsem krizí, nevěděl kudy kam a pak jsi mi cestu zkřížila ty a dala jsi mi důvod zase žít. V Praze na koncertě mi stačil jediný pohled do publika abych tě mezi těmi lidmi viděl. Zářila jsi jen pro mě, byla jsi a stále jsi světlo mého života a nevěřím, že by to někdy mohlo být jinak. Pořád si připadám jako na začátku. Říká se, že ta šílená zamilovanost přechází po půl roce, my jsme spolu o mnoho dýl a já tě pořád miluju stejně jako na začátku, možná i víc. Nikdy nezapomenu na to jak ses na mě podívala když jsem tě požádal o napití, nikdy nezapomenu na nás první polibek a nikdy nezapomenu na to jak roztomile ses tvářila, když sis na mě vzpomněla. Miluju tě víc než kohokoli jinýho na tomhle světě a bude to tak navždycky.“ Tohle mě rozbrečelo snad ještě víc.
„Z moci mi svěřené státem Kalifornie vás prohlažuji za muže a ženu. Můžeš políbit nevěstu.“ Promluví naposledy kněz. Syn se ke mně nakloní a políbí mě na ústa. Ozve se hromadný potlesk, pak se podepíšeme do matriky a přijdou gratulace. První se ke mně vrhne moje mamka, po ní babička, prababička, teta, strejda, bratranec, sestřenice, všichni Hanerovi, a dál už skoro nedokážu vnímat tváře. Když mi potřese rukou i naprosto neznámá pani, necháme se párkrát vyfotit od fotografů do časáků a jedeme na oběd. Číšníci všem donesou jejich jídla (dopředu jsme se dohodli co si kdo dá, jinak bychom tu seděli asi do zítra), já se Synem se nakrmíme kousky dortu, uklidíme střepy pro štěstí, které vzniknou z rozbitého talířku a všichni se pustíme do normálního jídla.
Po obědě se zvedne Zacky i se svou skleničkou, do které začne mlátit vidličkou, div nepraskne. Všichni se utiší a podívají se na muže oblečeného v černém obleku, pruhované košili a černé kravatě a poslouchají co má na srdci.
„Synyster mě požádal abych pronesl přípitek, takže tady to máte: Oba tyto lidi znám už nějaký ten pátek a neexistuje pár, který by se k sobě hodil víc.. Způsob jakým se tito lidé seznámili je bezevšeho zvláštní, ale vím, že si tohle Synyster přál od té doby co jsme založili kapelu, takže jsem moc rád, že se mu jeho sen splnil a stejně tak jsem rád, že se Wiky nevzdávala svojí naděje, protože nebýt jí, nejspíš bych teď napřipíjel na jejich zdraví a taky nejspíš neměl svojí lásku. Jste oba dva úžasní lidé, kteří se úžasně doplňují a celý váš život bude po boku toho druhého úžasný. Takže na vaše zdraví. Mám vás rád.“ Všichni zvedneme skleničky a připijeme si na nás. Po obědě ještě všichni chvíli konverzujeme, ve dvě se zavelí odjezd, všichni se přesuneme do tělocvičny, kde se rozjede pořádná párty. Jako kapelu jsme si najali nějakou začínající metalistickou grupu. No a co, že nehrajou žádnej valčík a podobně. My jsme netradiční pár. Musíme mít i netradiční svatbu. Nám na svatební tanec zahrajou nějakou pomalejší písničku, na kterou si můžeme zaploužit, ale pak se rozjede prostě normální koncert a kalba. Snažím se najít několik mých přátel, se kterými chci hodit řeč, ale skoro vždycky mě odchytí někdo jinej než ten, koho hledám, naštěstí mě nikdo moc nezdržuje, takže až na Anet, mojí spolužačku ze střední, najdu všechny a jí zavolám do hotelu aby mě prozvonila až tam bude, že jí zavolám zpátky. V půl dvanácté se se Synem odebereme domů, kde popadneme naše zavazadla, převlečeme se do normálního oblečení. Já si na sebe natáhnu černé džíny, černé triko Clockwork Orange, na nohy nazuju glády a můžeme razit. Před domem vlezeme zpátky do taxíků a jedeme směr letiště. Čeká nás několikahodinová cesta do Itálie, tak doufám, že se dostatečně vyspíme.
„Slečno, pane. Jsme v Londýně, tady přesedáme.“ Šťouchá do nás letuška. Trhnu sebou a zavřu pusu, kterou jsem měla dozajista otevřenou, jaký má Synyster štěstí, že když spí tak vypadá pořád stejně kouzelně. Letuška si nejspíš musí říkat něco ve smyslu „tak krásnej kluk a je tu s takovou tragédkou“.
„Jo, díky.“ Zamumlá Syn, protáhne se, oba se zvedneme, vezmeme si svoje věci z přihrádky nad sedadly a vycházíme z letadla. Dojdeme do haly a zjistíme naše další letadlo. Máme hodinu čas, takže se porozhlídneme po letišti, ale v prostoru našeho terminálu.
Po hodině konečně sedíme v letadle a vzlétáme. Tentokrát sedím u okýnka já, Syn má opřenou hlavu o moje rameno, jednou rukou mě objímá a druhou má položenou na mé noze a tak jako já a čučí na vzdalující se Londýn.
Po hodině a půl letu (jaká změna oproti předchozím patnácti hodinám) dosedneme a vylezeme z letadla přímo na slunce. Oba si narazíme sluneční brýle a jdeme si pro zavazadla. Schválně jsme si vybrali Itálii, protože nebude až takové vedro, ale přece bude teplo, prostě tak akorát na koupání v bazénu a v moři, ale abychom se neusmažili. Kalifornie mi dost nevyhovuje co se týče toho vedra. Teď už jsem si jakž takž zvykla, ale zezačátku to bylo úmorný. Snažila jsem se si na líbánky vyhádat skandinávii, ale, protože tam jsme byli vloni na dovolené, bylo mi to zakázáno.
„Tak, tady by nás měl vyzvednout někdo z hotelu.“ Rozhlíží se Syn po příletové hale, když už máme svoje kufry a všechny věci. Okamžitě si všimneme mužíčka v černé šoférské uniformě, s obrovskou cedulí MR. & MRS. HANER.
„Ahoj. My jsme Hanerovi.“ Usměje se Syn na šoféra a ten se pokloní.
„Vítejte v Itálii. Smím vás dovést do hotelu?“ Syn kývne a nechá ho aby nesl moje věci, takže si jdu po letišti jako madam. Dojdeme před letiště, kde stojí zaparkovaná krásná, černá, nablýskaná limuzína.
„Lásko, proboha, jakej hotel jsi objednal?“ Šeptám Synovi, zatím co šofér dává naše věci do kufru obrovské limuzíny. Jsem trochu nervózní z pohledů lidí okolo.
„Ten nejlepší co jsem našel. Hele jsou to naše líbánky, tak pro tebe chci jen to nejlepší a nejluxusnější.“
„Víš, že se obejdu bez all inclusive, bez hedvábnýho povlečení a podobnejch blbosti.“ Mračím se na Syna.
„Vím a právě proto tohle dělám, protože jsi tak skromná, že si vážně jednou za čas zasloužíš aby tě někdo hýčkal deset dní v kuse.“ Usměje se a pohladí mě po tváři. Dál už radši neprotestuju, stejně je to objednaný a zaplacený, tak s tim nic neudělám.
Do hotelu v Neapoli dojedeme za hodinku a kousek. Od Říma to není tak daleko. V hotelu na nás jako vždy koukají jako na exoty, protože opět nevypadáme jako obvyklí prachatí podnikatelé, ale spíš jako zombíci co zabloudili při cestě na hřbitov. Recepční nám předá klíč od pokoje s očima navrch hlavy a vykoktá ze sebe, že nám zavazadla vyvezou nahoru za pár minut. Syn se na ní zářivě usměje a odvětí jí svým klasickým „okey“. Vyjedeme výtahem, s chlápkem mačkajícím tlačítka, až do sedmého patra, najedeme pokoj 715, Syn strčí kartu do otvoru, dveře se otevřou a už se chystám vejít, když mi podtrhne nohy a zvedne mě do náruče.
„Co to děláš?“ Zaječím, protože se bojím, že slítnu, byla to taková rychlost jakoby mi někdo podrazil nohy.
„No musím tě přece přenést přes práh, když jsme novomanželé.“ Zazubí se Syn a odnese mě do pokoje, kde mě opatrně položí na krásnou dřevěnou postel s černými nebesy. Když se rozhlídnu po pokoji oněmním, protože je celý zařízen v černobílé. Na černém mramorovém stole kytice bílých růží, černé potahy na křesla, černá plazmová televize, minibar, lednička, o posteli ani nemluvím. Černá síťovaná nebesa, černé saténové potahy, všude na zemi černé okvětní lístky. Koupelnu jsem ještě neviděla.
„Vítej v novomanželském apartmá manželů Gatesových.“ Usměje se Syn, když si všimne mého výrazu.
„To...já..ty...to je...prostě nádhera. To ty?“ Vykoktám ze sebe nakonec.
„No...ptali se mě jestli mám nějaké zvláštní přání, tak jsem jim poslal návrh pokoje. Pomohl mi s tím Zacky. Spokojená?“
„Naprosto. Je to nádherný lásko. Jdu se kouknout do koupelny.“ Snažím se zvednou, ale Syn mě svým tělem přišpendlí na postel.
„Ne, ne, napřed musíš splnit svoje manželské povinnosti, když už jsme svoji. Vždyť jsme se nemilovali aspoň dva dny.“ Zaskučí a už se mi dobývá pod tričko, když někdo zaklepe na dveře.
„Nech si to ještě v kalhotách Casanovo, přišli nám kufry.“ Usměju se na něj a jdu otevřít. Poslíček nám do pokoje dotáhne naše dva obrovské těžké kufry a příruční zavazadla, plus můj notebook a očekává dýško. Dám mu deset euro a poslíčkovi se rozšíří panenky.
„Děkuju madam. Kdybyste cokoliv potřebovala zavolejte, jsem k vašim službám, jmenuji se Mario.“ Jen kývnu a usměju se na něj. Mario odpochoduje a ještě, než se mě zmocní Syn otevřu dveře do koupelny, která je vykachlíkovaná bíle, akorát závěsy na sprchovém koutě jsou černé a dekorace kolem velké rohové vany.
„No, vidělas koupelnu, spokojená? Už jdem na to?“ Zaskučí Syn, takže se mi ho zželí a jdeme si užít první novomanželský sex.
„Tak a já jdu do sprchy.“ Oznámím Synovi po několika hodinách mazlení, líbání a trojnásobného milování.
„Jo, já se jdu kouknout co tu budeme moct páchat celejch deset dní.“ Jen kývnu, vezmu si svojí příruční tašku a jdu se vyspršit. Umyju si vlasy rybízovým šamponem s krásnou vůní, namydlím se, pořádně se opláchnu a jdu se odlíčit. Je pomalu jedenáct večer a časový posun mě dost vyčerpal. Odlíčim si oči a zbytek make-upu, pořád ještě od svatby a hledám antikoncepci. Měla jsem si jí vzít už nejmíň před dvěma hodinama. Ale ať se v mojí kosmetické taštičce přehrabuju jak chci, nemůžu platíčko najít. Nakonec vyndám jednu věc po druhý, ale bezvýsledně. Po prášcích není ani vidu ani slechu. Celá nervózní dojdu do pokoje, rozepnu kufr a začnu z něj vyndávat věci.
„Co je zlato?“ Kouká na mě Syn z postele.
„Ále, jen něco hledám.“ Zamručím a přemýšlím kam jsem ty zázračný pilulky dala.
„Co? Vždyť jsi všechno kontrolovala dvakrát.“
„Antikoncepci. Brala jsem si prášek než jsem odjela k Valary a nechala jsem si je doma v koupelně, že si vezmu pilulku než pojedeme na letiště a...nevzala jsem si jí. Do prdele, ty zasraný prášky zůstali v koupelně a vim naprosto přesně kde.“ Zakleju, sednu si na postel a složim hlavu do dlaní.
„Což znamená?“
„Což znamená, že buď spolu nebudem spát, nebo si budeš dávat bacha, nebo se můžem pomalu připravovat na sviště. A vzhledem k tomu, že jsem nechráněná už od předvčerejška, a už jsme to dělali třikrát, tak je to nejspíš už jedno.“ Zavrtím hlavou a přemýšlím o svých možnostech.
„Aha, no...a pro co hlasuješ ty?“
„No...já nevím. Nechci bejt na líbánkách bez sexu, ale zároveň si nejsem jistá, jestli už chci dítě.“ Pokrčím rameny a lehnu si na záda k Synovi. Položí mi ruku kolem pasu a políbí mě na krk.
„Taky nechci bejt na líbánkách bez sexu, na dítě asi už připravenej jsem, ale jak už jsem ti řekl několikrát, počkám na tebe. Ale taky už mi tikaj biologický hodiny.“ Pokrčí rameny a nechá všechno na mě.
„Hm...no...tak víš co. Nechme tomu volnej průběh, nebudem si kazit líbánky kvůli debilním práškům, buď do toho vlítnu nebo ne. Je to na osudu, osud chtěl abych je nechala doma a osud nám řekne jestli máme mít dítě nebo ne. I když nevim jak bych dodělala školu s miminem.“ Zapřemýšlím na chvíli.
„No, tak bude hlídat máma, je doma, když bys porodila na začátku září, tak bys byla chvíli doma, pak bys prostě chodila do školy jen na některý dny, neboj, to bysme nějak zvládli. Máma by mohla bejt u tebe na koleji a hlídat zatímco bys byla ve škole.“ Usmívá se Syn, je sladký jak už plánuje. I já se musím usmát.
„Dobře, tak a teď jdem spát ty moje zvíře.“ Syn si teda skočí do sprchy, pak se navrátí ke mně, vleze si ke mně pod peřinu a přitiskne svojí horkou pokožku ke mně. Bože, to ani není možný, že mám tak neuvěřitelný štěstí.
„Dobrou noc pane Hanere.“ Zašeptám mu do ucha a políbím ho.
„Dobrou noc paní Haner.“ Odpoví mi stejně hlasitě, políbí mě na ucho, dál na krk, no a neskončí to jinak, než totálně prosouloženou nocí.
Páni...deset dní uteklo jako voda a já se Synem se už pakujeme abychom stihli letadlo. Bylo to tu krásné, zajeli jsme se i podívat do Benátek, sice byli dva dny v háji, museli jsme tam přespat, ale jinak to tam bylo nádherný, romantický. Domů si vezeme hrozně moc upomínkových předmětů i pro přátele a rodinu. Oba jsme krásné opálení, teda spíš Syn, já na slunce moc nevylézám, a spokojeni se vším.
Až na mě, jsem dost znepokojená tou blbou antikoncepcí. Hned jak přijedeme domů si musím skočit k doktorovi a zjistit co a jak. Počítám už s nejhorším, nebo nejlepším? Těžko říct... Syn už přemýšlí o tom kam se přestěhujeme s miminkem, sice by náš byt asi stačil, ale prý naše dítě nechce vychovávat uprostřed města, mě to je upřímně nějak jedno, já jsem taky vyrůstala uprostřed města, na sídlišti v paneláku a myslím si, že to na mě nějaký negativní vliv nemělo, takže jestli luxusní vila s bazénem na okraji Beverly Hills nebo panelák v Orange Country...Neřešila bych to.
„Tak jo, vypadá to, že máme všechno.“ Přelítnu ještě očima pokoj a ujistím se, že tu vážně nic nezůstává, kromě padesátieurové bankovky na stolku, jako dýško za všechno co pro nás tenhle hotel dělal. Třeba pizzu v půl druhé ráno a podobně. Prostě jsme si užívali luxusu hotelu, ale taky za to náležitě platíme.
„Fajn, tak jdeme zlato.“ Chytí mě Syn za ruku a jdeme z pokoje k výtahu, dole odevzdáme kartu k pokoji a jdeme před hotel, kde nás nabere limuzína a odveze nás do Říma na letiště.
Na letišti v Long Beach dosedneme přesně ve tři odpoledne, okamžitě zavolám Mary aby zajela k nám, že něco potřebuju. Doma si dám akorát sprchu a už se rozezní zvonek.
„Lásko, skočíš tam prosím? To bude Mary. Volala jsem jí aby přijela.“ Zakřičím na Synystera, který si v kuchyni dělá něco k snědku.
„Jasně.“ Zamumlá s plnou pusou a jde do chodby otevřít.
„Zdarec, švagřice.“ Pozdraví jí a obejme jí. Sice to nevidím, ale vím to, vždycky se takhle vítají, tak jako já se Zackym a kýmkoli jiným z kapely i z holek. Trvá mi jen dalších deset minut, než si jakž tak vysuším vlasy, nalíčím se a oblíknu si čisté oblečení.
„Tak, jdem? Povím ti v autě o co jde.“ Řeknu Mary a jdu se rozloučit se svým manželem.
„Jdu k doktorovi. Nechci čekat jak to dopadne, zatím. Miluju tě.“ Políbím Syna a jdu k Mary, ve výtahu jí vysvětlím co se stalo když jsme přiletěli do Itálie a čeho se bojím a taky jí osvětlím to, že nechci jít k doktorovi sama, prostě a jednoduše jsem posraná až za ušima. Ségra mě sice utěšuje, že to bude v pohodě, ale já nevím co je vlastně v pohodě. Negativní, nebo pozitivní?
U doktora je jako obvykle fronta, zakleju, ale sednu si a čekám tak jako ostatní. Řada na mě dojde o hodinu a půl později. Mezitím jsme s Mary stihly probrat svatební cestu i Zackyho novou úchylku – pásky. Prý se shlídl v Howardovi z Big Bang Theory, koupil si jeden s Nintendem místo spony, se znakem Batmana atd, atd. Prej jich má už aspoň dvacet. Pak konečně přijdu na řadu já. Svou sestru si beru i do ordinace, nesvlíkám se, předpokládám, že mi udělá jen ultrazvuk.
„Dobrý den pane doktore. Já mám takovej menší problém. Byla jsem teď několik dní mimo státy a zapomněla jsem si doma antikoncepci. S manželem jsme měli pohlvní styk několikrát a řekli jsme si, že to necháme osudu, tak bych chtěla vědět co a jak. Nechci čekat celej měsíc.“ Usměju se na muže ve středních letech-mého gynekologa.
„Jistě, manžela? Už jste se vdala? To je skvělé, blahopřeji, takže těhotenství...kdy jste měla naposledy menses?“
„Týden před líbánkami.“
„Dobře a poslední pohlavní styk jste měli kdy?“ Musím chvíli přemýšlet...vim kde, na záchodě v letadle, bylo to vzrůšo, ale nevím to určitě.
„Ehm...asi tak kolem páté ráno našeho času.“ No jo, nevím v jakém časovém pásmu jsme se nacházeli. Doktor se vševědoucně usměje a vede mě k lehátku, na které se položím, vytáhnu si triko, kalhoty si stáhnu trochu níž a on mi kydne na břicho nějakej odpornej gel. Přiloží mi na břicho ultrazvuk a jezdí s ním. Chvíli zírá na obrazovku, Mary taky, ale ona v tom asi vidí míň než on. Nakonec se doktor usměje, dovolí mi se otřít a já si následně sednu.
„No nevím jestli vás potěším, nebo ne, ale něco tam je, nejsem si stoprocentně jistý jestli je to miminko, podle vašich slov byste musela být v prvním týdnu a tehdy se to ještě hodně špatně pozná, takže přijďte za dva týdny abychom se ujistili, ale myslím, že můžete začít nakupovat výbavičku. Gratuluji.“ Potřese mi doktor rukou a já málem omdlím. No jo...holt se s tím dalo počítat, když jsem se tak dlouho nechránila a k tomu provozovala nonstop sex...
„No, tak já budu teta. Skvělí, ale nevim jak chceš dodělat školu.“ Loučí se se mnou Mary před barákem.
„Ani já ne...ale nějak to půjde. Tak ahoj teto.“ Usměju se na ní, dám jí pusu a jdu do baráku. Teď to jen oznámit Synysterovi, i když ten bude mít nejspíš takovou radost, že snad vyskočí z okna...
THE END
Bylo 10.12.2013 a já seděla v malé hospůdce s názvem Miley's Place s mými kamarádkami, popíjela koktejl a rozebírala podrobnosti mojí romantické svatby, která se měla konat o dva dny později.
Jo, takhle nějak by to nejspíš popsala Julie Kapuletová, nebo někdo jí podobnej. Já seděla v mojí oblíbené hospodě U Ricka s Mary, Leanou, Lacey, Valary, MissHell, Jennifer, Kim, Stacy, Monou a pár kámoškama z Čech, pili jsme pivo, všechny jsme už byly celkem v náladě a právě teď má přijít striptér. Tohle je moje rozlučka se svobodou. Pozítří ze mě bude paní Veronika Haner, takže se musím se svojí volností rozloučit jak se sluší a patří.
„Tak a tohle je překvapení dnešní noci. Synysterovi o tom neříkej, zabil by mě kdyby zjistil koho jsem ukecala aby ti udělal striptýz.“ Křičí mi do ucha Leana, takže si dopředu zamknu pusu na dva západy a čekám kdo se zjeví. Říct, že jsem v šoku je slabé slovo, protože přijde zpěvák jedné mé oblíbené kapely a zároveň můj kamarád Ronnie Radke v policejní uniformě.
„Tak kdo to tady měl problémy se zákonem?“ Zeptá se a posune si sluneční brýle na nose níž. Holky sborem ukážou na mě a já se začnu smát. Ronnie přijde až ke mně, sehne se a opře si ruce o moje kolena.
„Aha, už chápu, tahle slečna je až nezákoně krásná. Tak to tě budu muset potrestat pusinko.“ Mrkne na mě Ronnie a poodejde. Někdo zapne magneťák a hospodou se rozlehne Ronnieho hlas „Situations...“ Před námi stojící Ronnie se začne vrtět do rytmu písničky zpívané jím samotným a rozepíná si košili. Chvílema si musím schovávat obličej abych udržela jakž takž smích na uzdě. Ronnie už je před náma do půl těla a právě si strhl kalhoty na suchej zip a tancuje před náma jen ve flitrových, černých, pánských tangách, černých ponožkách s policejní čepicí na hlavě a brejlema na očích. Postupně nás všechny obchází a my mu strkáme dolarové bankovky za tanga. Ronnie si sundá čepici a zakryje si svá intimní místa, zatímco si strhne i tanga a nakonec odhodí i čepici. Pohled na jeho mužství je vážně úchvatnej, výbavu má pořádnou, ale sakra, pozítří se vdávám. Mám smůlu. Všechny mu zatleskáme. Ronnie se ukloní a jde se oblíct. O nějakých patnáct minut pozdějc přijde zpátky k nám už v klasických černých džínech a tričku Misfits. Hned jak se objeví ho jdu obejmout.
„Díky ty střevo.“ Usměju se na něj a dám mu pusu na tvář.
„Nemáš za co. S nahotou nemám problémy a když mi Lea řekla pro koho to bude a z jakýho důvodu, tak jsem prostě nemohl nesouhlasit.“ Zasměje se Ronnie a táhne mě k baru. Objedná dvakrát absinth a pořád se zubí.
„Kdy ti to volala?“
„Tuším, že ještě ten den co jste to pustili do světa. Tudíž jsem to věděl ještě dřív, než jsi mi to zavolala ty.“ Kecáme s Ronniem u baru poměrně dlouho, než přijde Mary a oba nás odtáhne zpět k našemu stolu. Prej jednoho kluka přežijeme, i když to měla bejt původně dámská jízda. Ronnie se na ní usměje a gayským hlasem prohlásí, že ani nepoznáme, že je chlap.
Celá párty trvala až do ranních hodin. Domů jsem přišla v půl sedmé, co s náma pil i Ronnie tak alkohol tekl proudem, s každou z holek jsem si musela dát minimálně jednoho panáka, takže v těch šest, když jsem se zvedla, Ronnie mě chytil, abych neupadla a zavolal mi tágo. Jel se mnou až domů, kde mě u výtahu objal, dal mi pusu na dobrou noc a já vyjela nahoru do našeho patra. Trvalo mi hodnou chvíli se trefit klíčem do zámku, ještě vylezla na chodbu naše sousedka Abigail, což je zároveň tak nějak nejstarší kámoška co mám, jen se usmála a zase zalezla, ví, že jsme měli rozlučku se svobodou. Doma jsem asi hodinu seděla v chodbě a trošku vystřízlivěla, natolik abych se dopotácela do sprchy, poté si vyčistila zuby a slyšela jak rachotí další klíče v zámku. Radši jsem nezkoušla tam dojít, ale je mi jasný, že to je Syn, můj budoucí manžel.
„Lásko?“ Slyším ode dveří jeho spitej hlas.
„Ano broučku?“ Odpovídám skoro stejným hlasem, slyším kroky, ránu a další kroky, než se objeví mezi dveřma v koupelně a jen tak tak stojí na nohou. Oba se při pohledu na toho druhého začneme smát až skončíme na zemi v křečích. Doplazíme se k sobě a políbíme se.
„Hm...chutnáš jako další absinth tenhle večer.“ Zamumlá Syn a přitáhne si mě k sobě.
„A ty jak popelník.“ Opáčím ale políbím ho znovu, i kdyby chutnal jako dršťková polívka, kterou nenávidim, nikdy bych se ho nenasytila.
„Dík. Dám si sprchu, nechceš se přidat?“
„Já už si jí dala, ale počkám tu aby ses mi neutopil.“ Syn jen kývne, vleze do sprcháče a nechá na sebe padat horkou vodu, já se zatím odlíčím, vyfénuju si mokré vlasy a pak je vyfénuju Synovi, zatímco si čistí chrup a odmalovává obličej.
Odpotácíme se do ložnice, kde oba padneme na postel a během chvíle spíme.
Au, moje hlava. Těžká rána opilcova, ještě, že se vždycky donutím se vysprchovat a ke stejnému kroku donutím i svého partnera, jinak by mě čekalo ještě povlíkání postele. Nesnáším smrad cigaret, který táhne z oblečení a z vlasů.
„Ahoj lásko.“ Zazívám na Syna, když si všimnu, že už má taky otevřené oči.
„Ahoj zlato. Tak jaká byla rozlučka?“ Ptá se, zatímco se otáčí ke mně čelem a pokládá mi ruku na bok.
„Skvělá, co ty?“
„Bezvadná. Zacky objednal místo normální striptérky nějakou paní ve středních letech.“ Zasměje se Syn.
„Pane bože, díky bohu, že Lea má lepší vkus.“ Zasměju se taky a lituju svojí ségru Mary, že s takovýmhle úchylákem chodí, pardon, je zasnoubená, už měsíc.
„Jako bys neznala Zackyho. Koho ti objednala?“
„To je tajemství.“ Zazubím se. Stejně mu to řeknu, nechci Synovi nic tajit.
„Jo tajemství, takže to byl někdo slavnej co. To je její styl. Kvůli Lacey obvolala celý státy aby sehnala Marylina Mansona. A fakt přijel. Tak kdo to byl? Johnny Depp?“
„No, to zrovna ne.“ Zasměju se a prozradím mu Ronnieho jméno.
„Aha, no jo. To se dalo čekat. S jeho ségrou jsou jedna ruka.“ Usměje se, ale je vidět, že trochu smutně, asi ho mrzí, že jemu zatancovla pani ve věku jeho mámy a mě sexy kytarista.
„No jo, zlobíš se?“ Přitahuju se k němu a hladím ho po vlasech.
„Ale ne, proč bych měl.“
„No..že tobě zatancovala stará škatule a mě Ronnie.“
„Ale jdi prosimtě. To víš, že se nezlobim. Je to rozlučka se svobodou. Spíš mě trápí jestli...no...však víš, jestli Ronnie něco nezkoušel.“ Musím se fakt držet abych si uchovala vážnou tvář a nezačla se smát.
„Jak tě to napadlo proboha? Akorát mě dovezl taxíkem domů a pomohl mi do výtahu. Toť vše.“
„Takže žádný zhavý polibky jako rozlučka s tim, že se s nim nikdy nevyspíš.“ Evidentně se Synovi ulevilo.
„Ne, vůbec, navíc kdo říká, že ti budu věrná až budeme svoji.“ Zasměju se a moje ruka se vydá na pouť po Synově zádech až na zadek a zase zpátky.
„Ty mrško.“ Zasměje se Syn, převalí mě pod sebe a začne mě lechtat. Nakonec se lechtání přehoupne v líbačku a následně v nádherný sex.
„Měli bysme vstát. Jsou skoro tři odpoledne. Musím zajet vyzvednout šaty a večer musím k Val domů.“ Dnešní noc budu trávit u Sandersových. Zítra ráno mi Val pomůže s přípravou, v deset mě vyzvedne můj strejda mým autem, pojedeme do kostela, kde se vezmeme, následně do hospůdky BLACK COFFIN, kde jsme se Synem slavili první výročí našeho vztahu, kde si dáme oběd a pak pojedeme do tělocvičny (klasické místo pro pořádání jakékoliv akce) tam bude naše posvatební party a večer pojedeme na letiště a odletíme na svatební cestu do Itálie. Skvělej plán, že jo.
„Dobře, tak vstáváme. Máš hlad?“
„No, celkem jo.“
„Tak já zavolám do restaurace ať nám něco dovezou. Co si dáš?“
„Pořádnej kus smaženýho sejra s americkejma bramborama a tunou tatarky. Jako bys mě neznal broučku.“ Usměju se na něj. Tuhle kombinaci si totiž dávám téměř pokaždý. Syn se usměje, vyleze z postele a jde objednat jídlo. Já se mezitím taky vyhraboším z postele a jdu se oblíct. Za chvíli musím pro šaty a k Val.
Jídlo dojede během několika minut, takže se v rychlosti najíme. Já se se Synem rozloučím vášnivým polibkem a poznamenám „zítra u oltáře, budu ta v černobílých šatech“.
„Jo, budu ten v obleku Jacka Skellingtona.“ Odpoví mi s úsměvem, ještě jednou mě k sobě přitáhne a políbí a pak už mě nechá odejít. Já se stavím u švadleny pro moje svatební šaty a už se řítím směr vila Sandersových. Otevře mi Val s malou Joanne na ruce. No malou...tomu dítěti táhne už na tři a celkem obstojně mluví.
„Ahoj Vallie.“ Pozdravím svou kamarádku a líbnu jí na tvář.
„Ahoj Wix. Pojď dál. Malá se zrovna probudila, takže bude teď asi trochu nevrhlá.“ Upozorní mě.
„V pohodě. Ahoj Joey.“ Pozdravím i malou abych upotala její pozornost, upře na mě svoje hnědé oči a usměje se.
„Ahoj Wiky.“ Odpoví mi trochu šišlavě. Dojdeme s Val do obýváku, kde sedí Matt a hraje na klavír svatební pochod. Popadnu polštář z jejich gauče a mrštím jím přes celou místnost přímo po Mattově hlavě, bohužel se netrefím, ale povede se mi sejmout nějakou Mattovu cenu.
„Ooops, sorráč. Já chtěla sejmout Matta.“ Omlouvám se paní domu.
„V klidu, stejně je to jenom z MTV.“ Zasměje se Val, zatímco se Matt natahuje po ceně aby jí dal na svý místo.
„Tss, prej jenom z MTV. Tak počkej, ti taky rozsekám nějakou tvojí věc, třeba parfém a pronesu, že je to jen Dolce & Gabana.“ Zaksichtí se Matt, ale jde mě taky pozdravit.
„Tak co. Jak se těšíš do chomoutu?“ Utahuje si ze mě a točí si svým snubním prstenem na ruce.
„Ale docela jo, konečně budu mít americký příjmení.“ Zasměju se, ráda bych si s Mattem popovídala, ale Val mě chytna za ruku a táhne za sebou.
„Tak a teď jdeme nahoru. Musíme udělat nějaké předsvatební přípravy a chci vidět šaty. Lásko, hlídej Jo.“ Předá Val svou dceru jejímu otci a už spolu stoupáme vzhůru do poschodí a dál do pokoje pro hosty, kde sundám z šatů takový ten ochraný pytel a ukážu je Val v plné polní. Valary na chvíli zmlkne a zírá na ně.
„Proboha, ty jsou nádherný. Už chápu proč jsi mi návrh nechtěla ukázat.“ Usměje se Val. Mají bílý korzet s černou krajkou u prsou, černou stuhu vepředu, která je víceméně jen jako dekorace. Korzet se vzadu stahuje, spodní díl je sukně udělaná z různě dlouhých vrstev černé a bílé síťoviny a mám k nim ještě černé krajkové návleky na ruce. Závoj budu mít vzadu do pasu a černý, vepředu jen pod bradu a taky černý. K šatům budu mít kytici černých růží, v kterých bude sedm bílých růží, černobílé podvazky a černé lakované boty s kulatou špičkou a středně vysokým podpatkem. Nesmím být vyšší než Syn. Určitě to bude krásná svatba. Celá bude černobílá, včetně hostů. Podmínkou účasti je černobílé oblečení, všem jsme to ještě zavolali a všichni nám slíbili, že přijdou černobílý. Většině holek jsem vymyslela šaty aby byly originální. Mojí vedlejší prací vedle školy, je módní návrhářství. Pro svého zítra již manžela, vymýšlím oblečení do jeho módní sítě Syn Gates Clothes a sama sobě šiju, nebo navrhuju oblečení.
„Tak a teď předsvatební přípravy. Zapadni do koupelny, všude oholit, pak ti udělám pleťovou masku, vytrhám obočí, pořádně si umyj vlasy, a celý tělo si namaž mým mlíkem. Bude ti pak úžasně vonět pokožka a budeš se krásně třpytit.“ Zahltí mě informacema Val, takže se odeberu do jejich koupelny, kde si dám horkou koupel s pěnou a solí, oholím si všechna obvyklá místa, umyju si vlasy, použiju snad všechny sračky, který tam Val má, pak vylezu, natřu se podle jejích instrukcí jejím plěťovým mlíkem, hodím na sebe župan a zavolám jí, aby mi pořádně nanesla pleťovou masku. Počkám dvacet minut, během kterých mi moje kamarádka vytrhá obočí a upraví nehty na rukách i nohách, nalakuje je na černo a pak donese takovou malou dřevěnou krabičku.
„Něco ti nesu. Předpokládám, že tobě jsou nějaký tradice jedno, ale mě ne, takže tady si vyber, kterej starej, modrej podvazek chceš.“ Otevře krabici, ve který jsou tři modré podvazky, každej v jiném odstínu. Vyberu si středně modrej a usměju se na Val.
„Díky. Máš pravdu, že na to kašlu, ale děkuju, moc si toho vážím.“
„V pohodě. Tyhle podvazky se v naší rodině dědí svatbu po svatbě. Jako další je dostane nejspíš Michelle.“ Jen se zakřením při pomyšlení, že by měla mít na noze stejněj podvazek jako já, ale nijak to nekomentuju. Val ví, že se s jejím dvojčetem nemáme rády. Od té doby co políbila mého manžela na oslavě silvestra a o rok později ho oblízala na natáčení videoklipu...prostě ji nemůžu vystát a ona nemůže překousnout to, že jí Synyster už nechce.
„Tak a teď do postele. Je skoro devět, musíš zítra vstát brzo a nechceme abys měla kruhy pod očima.“ Zažene mě Val do postele.
„No jo.“ Zamručím, přikryju se a zavolám k sobě svého psa Hannibala, což je ve skutečnosti fenka, jen má pánský jméno. Je tu se mnou, protože nám jí Val s Mattem budou hlídat, zatímco budeme se Synem v Itálii.
„Tak dobrou paní...no vidíš. Jak to bude se jménem? Necháš si svoje, nebo se přejmenuješ?“ Ptá se Val mezi dveřma.
„Přejmenuju. Rozhodně, jen ještě nejsem rozhodnutá jestli jako občanské jméno přijmu Gates, nebo Haner. Syn používá Gates, ale formálně je Haner.“
„No, můžeš bejt Haner, ale při práci používat Gates. Já mám taky formálně Sanders, ale pracovně používám svoje rodný příjmení.“ Pokrčí Val rameny.
„Hm, možná to není špatnej nápad. Tak jo. Asi si vezmu Haner.“ Usměju se, ještě jednou Val popřeju dobrou noc. Pohladím svého milovaného samojeda po zádech a během chvíle spím.
Panebože. Dneska se vdávám. Uvědomím si jakmile otevřu oči.
To je nepředstavitelný. Já věčnej odpůrce svateb a podobnejch blbin...prostě...asi mi hrabe, ale vážně se už docela těším až se poprvé podepíšu Veronika Haner. Jinak co se týče mého občanství, se Synem jsme se domluvili, že si nechám svoje české občanství. Nechci být američanka a navíc mě tady drží a bude držet jenom Synyster a dokud jsme svoji, tak mě nemůžou deportovat. A kdybychom se náhodou rozvedli? Tak už bych neměla důvod tady být, takže nemá cenu abych si nechávala udělat americké občanství.
„Zlato, už jsi vzhůru?“ Klepe na moje dveře Val.
„Jo. Už lezu.“ Zahalasím. Val teda otevře dveře a nakoukne do mého pokoje. Okamžitě jde ke mně a nastaví mojí tvář proti slunci, které svítí oknem.
„No, kruhy pod očima nemáš ale tvář máš až moc tmavou na to v jakym duchu bude svatba. Tak vstáváme ať ti můžu udělat vlasy a make-up. Nehledě na to, že já taky potřebuju vypadat k světu.“ Usměje se, já teda odhrnu peřinu, málem při tom shodím Hannibala z postele, a jdu do koupelny splnit ranní hygienu.
Když mám vyčištěné zuby a rozčesané vlasy sednu si na židli a nechám Val aby mi udělala světlý podkladový make-up, poté nanesla bílý pudr, černé linky si udělám sama, stíny mi Val rozmaže do ztracena i nahoře, i dole, pomůže mi nalepit řasy nahoru i dolů a pak se vrhne na moje vlasy. Nebude to nic extrémně složitýho, prostě mi vlasy podlakuje a podtupíruje, z ofiny mi vyčeše takovou tu gotickou vlnu a zafixuje tunou laku. Říká se, že hlavou zeď neprorazíš, ale účesem od Valary rozhodně jo.
„Tak teď se jdu upravit já, ty se obleč.“ Přikáže mi moje maskérka, takže se zvednu a zatímco ona zavírá dveře, já přejdu ke svým šatům a ještě je dobrých pět minut obdivuju. Jsou fakt nádherný, nechápu jak jsem něco tak krásnýho mohla vůbec vymyslet. Nejdřív si natáhnu pruhované podvazky a modrý podvazek od Val, pak na sebe natáhnu sukni a boty a zavolám do domu aby mi někdo pomohl s korzetem. Přijde za mnou Matt v černých kalhotech a bílé košili, obdivně hvízdne a pomůže mi utáhnout korzet, až skoro nemůžu dýchat.
„Sekne ti to. Nebejt ženatej, tak tě asi unesu.“ Usměje se a já jsem polichocena, Matt mi snad nikdy neřekl nic ve smyslu, že mi něco sluší nebo tak.
V půl desáté se rozezní zvonek.
„Jdu tam.“ Zakřičí Matt a já slyším mezi dveřmi hlas mého strýce jak se lámanou angličtinou ptá jestli je tu správně. Matt ho ubezpečí, že jo, takže strejda šel nejspíš dovnitř. Ne, že by neuměl anglicky, ale odmaturoval za čtyři. Domluví se za pomoci pár frází a rukama, nohama. Sejdu dolů po schodech a zůstanu stát na posledním, dokud si mě strejda nevšimne.
„No ahoj neteřinko. Bože tobě to ale sluší.“ Usmívá se strejda jako blbec. Je divný slyšet po takový době rodnou řeč. Máma tu byla naposledy před rokem na Vánoce.
„Ahoj strejdo. Díky. Máme ještě půl hodiny. Dáš si kafe nebo tak?“ Ptám se ho a snažím se nevšímat si Matta, který se rozhlíží a dělá jakoby tam nebyl.
„Jo, když budeš tak hodná. Ale nějaký malinký, ať ho stihnu vypít.“ Dojdu do kuchyně a postavím vodu na kafe. Matt ke mně přiletí rychlostí blesku.
„Vole co děláš?“ Zvýší na mě hlas.
„Kafe.“ Odpovím mu ironicky.
„Táhni si sednout na gauč. Valary mě zabije jestli si ty šaty poleješ. Znáš se, kšá, kšá.“ Odhání mě jako slepici, takže si jdu sednout ke strejdovi, kterej je nervózní z toho jak mě Matt okřiknul. I když jsem mu vysvětlila o co šlo, tak je z něj stejně nervózní. No jo, holt Matt nesedne každému. Člověk si musí zvyknout na jeho humor a jeho vtípky, a Matt si zase musí zvyknout na toho člověka. My jsme spolu poprvý pořádně začli komunikovat tak po skoro roce vztahu se Synem.
„Nenapadlo by mě, že zrovna já tě povedu k oltáři. Vždycky jsi prohlašovala, že se vdávat nebudeš. Nevíc jsem myslel, že ti mamka sežene nějakýho tátu co by tě odvedl.“ Usmívá se strejda pyšně. Je asi rád, že to bude on, kdo mě odvede do dalšího stupně života.
„Nesehnala no...a i kdyby měla nějakýho přítele, tak bych se nechala odvést tebou, přecejenom jsi rodina a znáš ty její známosti.“ Usměju se smutně. Strejda ví, jak moc mě to štve, ale teď co jsem v Americe to nějak vypouštím.
„To jsem rád. Jé kdo to je?“ Ukáže na malou Joanne, která teď přišla s Val za ruku ze schodů.
„Jo promiň, já vás ani nepředstavila, jsem blbá. Tohle je Valary Sanders, Joanne Sanders a tohle je Matt Sanders.“ Ukážu na jednotlivé lidi a všichni přijdou až k nám. Strejda si stoupne a s každým si podá ruku.
„A tohle je můj strýc Milan Rada.“ Představím i strejdu, kterej se snaží bejt zdvořilej a dostane ze sebe aspoň „nice to meet you“. Vypijeme kafe, teda strejda, Matt a Val. Já to mám zakázaný, protože už mám na rtech nanesenou rudou rtěnku, a přesně v deset se zvedneme a jdeme k autům. Musím uznat, že Sandersovým to fakt moc sluší. Matt má klasický černý oblek, bílou košili a černobílou pruhovanou kravatu. Val má černé minišaty ke krku, černobílé pruhované leginy, černobíle pruhované triko s dlouhými rukávy, takže to vypadá jakoby měla proužkovaný overal a na tom šaty, a černé lakované boty s kulatou špičkou a silným čtvrcovým podpatkem. Malá Joanne, která mi jde za nejmenší družičku má na sobě krásné černé gotické šatičky a lakované botičky.
Ke kostelu dojedeme během pár minut. Všichni jdeme dozadu do takové té místnosti, kde se připravuje nevěsta s družičkama a tam najdu svoje přátele. Všichni mi jdou za družičky, teda kromě Mary, která je můj svědek, přirozeně a Zackyho, který je zase Synovým svědkem. Jinak holky mají stejné pruhované oblečení a černé šaty, a kluci mají všichni černá kvádra, bílé košile a černobílé proužkované kravaty.
Moje svědkyně má na sobě černé nabírané gotické šaty, kytici černých růží a v červených vlasech pár umělých černých pruhů.
„Sluší ti to ségra.“ Usměje se na mě, když se řadíme abychom mohli projít uličkou k oltáři.
„Tak jste připraveni?“ Ptá se takovej ten chlap co otvírá dveře. Oči všech se stočí ke mně. Sakra, potí se mi ruka.
„No...myslim, že jo. Utéct nemůžu, tak nač to protahovat.“ Pokrčím rameny a spustím si závoj přes obličej.
„Takže, Joanne s Carterem jdou první, po nich Valary a Matthew, Lacey a Johnatan, Leana a James. Následuje nevěsta a otec, pardon strýc a uzavírá to slečna Mary.“ Ujistí se ještě jednou chlápek. Všichni kývneme, že to chápeme a on otevře dveře. Nejdřív vyrazí Jo a Carter, což je Lacyin nejmladší bratr, je mu deset, takže to vypadá hrozně komicky, jak jdou uličkou a hážou na zem černé okvětní lístky růží.
„Tak, teď Val a Matt.“ Dotkne se Valina ramene a oba zavěšeni do sebe vyrazí uličkou, pak jde Lac a Johnny, ještě než vyrazí Lea s Revem se na mě oba otočí a usmějí se.
„Neboj, bude to v pohodě.“ Povzbudí mě Lea a vykročí k oltáři. Počítám v duchu do deseti, než i my vyrazíme uličkou, která je zdobená černými stuhami a černobílými kyticemi růží. V každé kytici je sedm bilých růží. Zaprvé je sedm mé šťatné číslo a navíc prostě A7x...musí to být všude. Pomalým krokem se sunu kostelem směrem dopředu a pouze očima se rozlížím po lidech, kteří teď stojí. Někdo vepředu hraje Pachebellův kánon na varhany a rozléhá se to celým kostelem. Všímám si, že tu jsou všichni kluci z Good Charlotte se svýma přitelkyněma nebo manželkama, kluci z Escape the Fate, celá moje rodina (no dobře, čítá dohromady jen sedm členů, ale je to moje rodina). Synovi příbuzní, všichni naši společní přátelé, pár vyloženě Synových přátel, několik mých spolužáků ze střední školy, pár přátel z Tábora a okolí a pozvala jsem i kamarádky, které mají rády Avenged Sevenfold a přímo u oltáře stojí několik fotografů a reportérů. Ach můj bože, ty krysy se naserou všude, pomyslím si, ale snažím se pořád se jen usmívat. Dojdeme až k oltáři, kde si mě přebere Syn, odhrne mi závoj z obličeje a políbí mě na tvář.
„Jsi nádherná.“ Pošeptá mi do ucha a pohladí mě po bledé tváři. Jen se usměju a přistoupíme k oltáři.
„Kdo přivádí tuto ženu k oltáři?“ Ptá se kněz a zrak mu padne na mého strýce, který nemá ani ponětí na co se ho ptá, ale řekla jsem mu, že se ho bude ptát, tak má odpovědět prostě „I do“. Strejda odpoví, takže kněz přistoupí k nám.
„Veroniko Vrzalová, táži se vás, berete si Briana Hanera za svého manžela a budete s ním v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, v dobrém i zlém, v životě i po smrti?“ Schválně jsme si nechali pronést i větu „po smrti“. Kněz se sice čertil, ale nakonec to za slušný dar kostelu udělal.
„Yes, I do.“ Odpovím a cítím, že mi stekla slza. Kněz zopakuje totéž směrem k mému vyvolenému a i on svým mužným hlasem odpoví: „Yes, I do.“
„Nyní prosím předneste své manželské sliby.“ Paráda, teď přichází moje chvíle, doufám, že to neposeru. Trénovala jsem to snad tisíckrát.
„Už jako malá holka jsem věděla, že je na světě někdo kdo je mi souzený. A když jsem tě poprvý uviděla na MTV, hned jsem si uvědomila, že ten pravej pro mě seš ty a pevně jsem věřila, že se můj sen splní a já se ti někdy postavím tváří v tvář. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se jednou vezmeme a stále mi připadá jako sen to, že se mnou vůbec mluvíš. Chci ti jen říct, že na světě neexistuje šťastnější žena, než jsem já. Miluju tě a věřím, že spolu zůstaneme do smrti a i po smrti.“ Nebreč debile, nebreč. Křičím na sebe v duchu, ale nedá se to ovládnout, aby mi nestekla po tváři další slza. Tentokrát se chopí slova Syn.
„Když jsem se po šesti letech rozešel s Michelle, myslel jsem si, že už nikoho nedokážu milovat. Procházel jsem krizí, nevěděl kudy kam a pak jsi mi cestu zkřížila ty a dala jsi mi důvod zase žít. V Praze na koncertě mi stačil jediný pohled do publika abych tě mezi těmi lidmi viděl. Zářila jsi jen pro mě, byla jsi a stále jsi světlo mého života a nevěřím, že by to někdy mohlo být jinak. Pořád si připadám jako na začátku. Říká se, že ta šílená zamilovanost přechází po půl roce, my jsme spolu o mnoho dýl a já tě pořád miluju stejně jako na začátku, možná i víc. Nikdy nezapomenu na to jak ses na mě podívala když jsem tě požádal o napití, nikdy nezapomenu na nás první polibek a nikdy nezapomenu na to jak roztomile ses tvářila, když sis na mě vzpomněla. Miluju tě víc než kohokoli jinýho na tomhle světě a bude to tak navždycky.“ Tohle mě rozbrečelo snad ještě víc.
„Z moci mi svěřené státem Kalifornie vás prohlažuji za muže a ženu. Můžeš políbit nevěstu.“ Promluví naposledy kněz. Syn se ke mně nakloní a políbí mě na ústa. Ozve se hromadný potlesk, pak se podepíšeme do matriky a přijdou gratulace. První se ke mně vrhne moje mamka, po ní babička, prababička, teta, strejda, bratranec, sestřenice, všichni Hanerovi, a dál už skoro nedokážu vnímat tváře. Když mi potřese rukou i naprosto neznámá pani, necháme se párkrát vyfotit od fotografů do časáků a jedeme na oběd. Číšníci všem donesou jejich jídla (dopředu jsme se dohodli co si kdo dá, jinak bychom tu seděli asi do zítra), já se Synem se nakrmíme kousky dortu, uklidíme střepy pro štěstí, které vzniknou z rozbitého talířku a všichni se pustíme do normálního jídla.
Po obědě se zvedne Zacky i se svou skleničkou, do které začne mlátit vidličkou, div nepraskne. Všichni se utiší a podívají se na muže oblečeného v černém obleku, pruhované košili a černé kravatě a poslouchají co má na srdci.
„Synyster mě požádal abych pronesl přípitek, takže tady to máte: Oba tyto lidi znám už nějaký ten pátek a neexistuje pár, který by se k sobě hodil víc.. Způsob jakým se tito lidé seznámili je bezevšeho zvláštní, ale vím, že si tohle Synyster přál od té doby co jsme založili kapelu, takže jsem moc rád, že se mu jeho sen splnil a stejně tak jsem rád, že se Wiky nevzdávala svojí naděje, protože nebýt jí, nejspíš bych teď napřipíjel na jejich zdraví a taky nejspíš neměl svojí lásku. Jste oba dva úžasní lidé, kteří se úžasně doplňují a celý váš život bude po boku toho druhého úžasný. Takže na vaše zdraví. Mám vás rád.“ Všichni zvedneme skleničky a připijeme si na nás. Po obědě ještě všichni chvíli konverzujeme, ve dvě se zavelí odjezd, všichni se přesuneme do tělocvičny, kde se rozjede pořádná párty. Jako kapelu jsme si najali nějakou začínající metalistickou grupu. No a co, že nehrajou žádnej valčík a podobně. My jsme netradiční pár. Musíme mít i netradiční svatbu. Nám na svatební tanec zahrajou nějakou pomalejší písničku, na kterou si můžeme zaploužit, ale pak se rozjede prostě normální koncert a kalba. Snažím se najít několik mých přátel, se kterými chci hodit řeč, ale skoro vždycky mě odchytí někdo jinej než ten, koho hledám, naštěstí mě nikdo moc nezdržuje, takže až na Anet, mojí spolužačku ze střední, najdu všechny a jí zavolám do hotelu aby mě prozvonila až tam bude, že jí zavolám zpátky. V půl dvanácté se se Synem odebereme domů, kde popadneme naše zavazadla, převlečeme se do normálního oblečení. Já si na sebe natáhnu černé džíny, černé triko Clockwork Orange, na nohy nazuju glády a můžeme razit. Před domem vlezeme zpátky do taxíků a jedeme směr letiště. Čeká nás několikahodinová cesta do Itálie, tak doufám, že se dostatečně vyspíme.
„Slečno, pane. Jsme v Londýně, tady přesedáme.“ Šťouchá do nás letuška. Trhnu sebou a zavřu pusu, kterou jsem měla dozajista otevřenou, jaký má Synyster štěstí, že když spí tak vypadá pořád stejně kouzelně. Letuška si nejspíš musí říkat něco ve smyslu „tak krásnej kluk a je tu s takovou tragédkou“.
„Jo, díky.“ Zamumlá Syn, protáhne se, oba se zvedneme, vezmeme si svoje věci z přihrádky nad sedadly a vycházíme z letadla. Dojdeme do haly a zjistíme naše další letadlo. Máme hodinu čas, takže se porozhlídneme po letišti, ale v prostoru našeho terminálu.
Po hodině konečně sedíme v letadle a vzlétáme. Tentokrát sedím u okýnka já, Syn má opřenou hlavu o moje rameno, jednou rukou mě objímá a druhou má položenou na mé noze a tak jako já a čučí na vzdalující se Londýn.
Po hodině a půl letu (jaká změna oproti předchozím patnácti hodinám) dosedneme a vylezeme z letadla přímo na slunce. Oba si narazíme sluneční brýle a jdeme si pro zavazadla. Schválně jsme si vybrali Itálii, protože nebude až takové vedro, ale přece bude teplo, prostě tak akorát na koupání v bazénu a v moři, ale abychom se neusmažili. Kalifornie mi dost nevyhovuje co se týče toho vedra. Teď už jsem si jakž takž zvykla, ale zezačátku to bylo úmorný. Snažila jsem se si na líbánky vyhádat skandinávii, ale, protože tam jsme byli vloni na dovolené, bylo mi to zakázáno.
„Tak, tady by nás měl vyzvednout někdo z hotelu.“ Rozhlíží se Syn po příletové hale, když už máme svoje kufry a všechny věci. Okamžitě si všimneme mužíčka v černé šoférské uniformě, s obrovskou cedulí MR. & MRS. HANER.
„Ahoj. My jsme Hanerovi.“ Usměje se Syn na šoféra a ten se pokloní.
„Vítejte v Itálii. Smím vás dovést do hotelu?“ Syn kývne a nechá ho aby nesl moje věci, takže si jdu po letišti jako madam. Dojdeme před letiště, kde stojí zaparkovaná krásná, černá, nablýskaná limuzína.
„Lásko, proboha, jakej hotel jsi objednal?“ Šeptám Synovi, zatím co šofér dává naše věci do kufru obrovské limuzíny. Jsem trochu nervózní z pohledů lidí okolo.
„Ten nejlepší co jsem našel. Hele jsou to naše líbánky, tak pro tebe chci jen to nejlepší a nejluxusnější.“
„Víš, že se obejdu bez all inclusive, bez hedvábnýho povlečení a podobnejch blbosti.“ Mračím se na Syna.
„Vím a právě proto tohle dělám, protože jsi tak skromná, že si vážně jednou za čas zasloužíš aby tě někdo hýčkal deset dní v kuse.“ Usměje se a pohladí mě po tváři. Dál už radši neprotestuju, stejně je to objednaný a zaplacený, tak s tim nic neudělám.
Do hotelu v Neapoli dojedeme za hodinku a kousek. Od Říma to není tak daleko. V hotelu na nás jako vždy koukají jako na exoty, protože opět nevypadáme jako obvyklí prachatí podnikatelé, ale spíš jako zombíci co zabloudili při cestě na hřbitov. Recepční nám předá klíč od pokoje s očima navrch hlavy a vykoktá ze sebe, že nám zavazadla vyvezou nahoru za pár minut. Syn se na ní zářivě usměje a odvětí jí svým klasickým „okey“. Vyjedeme výtahem, s chlápkem mačkajícím tlačítka, až do sedmého patra, najedeme pokoj 715, Syn strčí kartu do otvoru, dveře se otevřou a už se chystám vejít, když mi podtrhne nohy a zvedne mě do náruče.
„Co to děláš?“ Zaječím, protože se bojím, že slítnu, byla to taková rychlost jakoby mi někdo podrazil nohy.
„No musím tě přece přenést přes práh, když jsme novomanželé.“ Zazubí se Syn a odnese mě do pokoje, kde mě opatrně položí na krásnou dřevěnou postel s černými nebesy. Když se rozhlídnu po pokoji oněmním, protože je celý zařízen v černobílé. Na černém mramorovém stole kytice bílých růží, černé potahy na křesla, černá plazmová televize, minibar, lednička, o posteli ani nemluvím. Černá síťovaná nebesa, černé saténové potahy, všude na zemi černé okvětní lístky. Koupelnu jsem ještě neviděla.
„Vítej v novomanželském apartmá manželů Gatesových.“ Usměje se Syn, když si všimne mého výrazu.
„To...já..ty...to je...prostě nádhera. To ty?“ Vykoktám ze sebe nakonec.
„No...ptali se mě jestli mám nějaké zvláštní přání, tak jsem jim poslal návrh pokoje. Pomohl mi s tím Zacky. Spokojená?“
„Naprosto. Je to nádherný lásko. Jdu se kouknout do koupelny.“ Snažím se zvednou, ale Syn mě svým tělem přišpendlí na postel.
„Ne, ne, napřed musíš splnit svoje manželské povinnosti, když už jsme svoji. Vždyť jsme se nemilovali aspoň dva dny.“ Zaskučí a už se mi dobývá pod tričko, když někdo zaklepe na dveře.
„Nech si to ještě v kalhotách Casanovo, přišli nám kufry.“ Usměju se na něj a jdu otevřít. Poslíček nám do pokoje dotáhne naše dva obrovské těžké kufry a příruční zavazadla, plus můj notebook a očekává dýško. Dám mu deset euro a poslíčkovi se rozšíří panenky.
„Děkuju madam. Kdybyste cokoliv potřebovala zavolejte, jsem k vašim službám, jmenuji se Mario.“ Jen kývnu a usměju se na něj. Mario odpochoduje a ještě, než se mě zmocní Syn otevřu dveře do koupelny, která je vykachlíkovaná bíle, akorát závěsy na sprchovém koutě jsou černé a dekorace kolem velké rohové vany.
„No, vidělas koupelnu, spokojená? Už jdem na to?“ Zaskučí Syn, takže se mi ho zželí a jdeme si užít první novomanželský sex.
„Tak a já jdu do sprchy.“ Oznámím Synovi po několika hodinách mazlení, líbání a trojnásobného milování.
„Jo, já se jdu kouknout co tu budeme moct páchat celejch deset dní.“ Jen kývnu, vezmu si svojí příruční tašku a jdu se vyspršit. Umyju si vlasy rybízovým šamponem s krásnou vůní, namydlím se, pořádně se opláchnu a jdu se odlíčit. Je pomalu jedenáct večer a časový posun mě dost vyčerpal. Odlíčim si oči a zbytek make-upu, pořád ještě od svatby a hledám antikoncepci. Měla jsem si jí vzít už nejmíň před dvěma hodinama. Ale ať se v mojí kosmetické taštičce přehrabuju jak chci, nemůžu platíčko najít. Nakonec vyndám jednu věc po druhý, ale bezvýsledně. Po prášcích není ani vidu ani slechu. Celá nervózní dojdu do pokoje, rozepnu kufr a začnu z něj vyndávat věci.
„Co je zlato?“ Kouká na mě Syn z postele.
„Ále, jen něco hledám.“ Zamručím a přemýšlím kam jsem ty zázračný pilulky dala.
„Co? Vždyť jsi všechno kontrolovala dvakrát.“
„Antikoncepci. Brala jsem si prášek než jsem odjela k Valary a nechala jsem si je doma v koupelně, že si vezmu pilulku než pojedeme na letiště a...nevzala jsem si jí. Do prdele, ty zasraný prášky zůstali v koupelně a vim naprosto přesně kde.“ Zakleju, sednu si na postel a složim hlavu do dlaní.
„Což znamená?“
„Což znamená, že buď spolu nebudem spát, nebo si budeš dávat bacha, nebo se můžem pomalu připravovat na sviště. A vzhledem k tomu, že jsem nechráněná už od předvčerejška, a už jsme to dělali třikrát, tak je to nejspíš už jedno.“ Zavrtím hlavou a přemýšlím o svých možnostech.
„Aha, no...a pro co hlasuješ ty?“
„No...já nevím. Nechci bejt na líbánkách bez sexu, ale zároveň si nejsem jistá, jestli už chci dítě.“ Pokrčím rameny a lehnu si na záda k Synovi. Položí mi ruku kolem pasu a políbí mě na krk.
„Taky nechci bejt na líbánkách bez sexu, na dítě asi už připravenej jsem, ale jak už jsem ti řekl několikrát, počkám na tebe. Ale taky už mi tikaj biologický hodiny.“ Pokrčí rameny a nechá všechno na mě.
„Hm...no...tak víš co. Nechme tomu volnej průběh, nebudem si kazit líbánky kvůli debilním práškům, buď do toho vlítnu nebo ne. Je to na osudu, osud chtěl abych je nechala doma a osud nám řekne jestli máme mít dítě nebo ne. I když nevim jak bych dodělala školu s miminem.“ Zapřemýšlím na chvíli.
„No, tak bude hlídat máma, je doma, když bys porodila na začátku září, tak bys byla chvíli doma, pak bys prostě chodila do školy jen na některý dny, neboj, to bysme nějak zvládli. Máma by mohla bejt u tebe na koleji a hlídat zatímco bys byla ve škole.“ Usmívá se Syn, je sladký jak už plánuje. I já se musím usmát.
„Dobře, tak a teď jdem spát ty moje zvíře.“ Syn si teda skočí do sprchy, pak se navrátí ke mně, vleze si ke mně pod peřinu a přitiskne svojí horkou pokožku ke mně. Bože, to ani není možný, že mám tak neuvěřitelný štěstí.
„Dobrou noc pane Hanere.“ Zašeptám mu do ucha a políbím ho.
„Dobrou noc paní Haner.“ Odpoví mi stejně hlasitě, políbí mě na ucho, dál na krk, no a neskončí to jinak, než totálně prosouloženou nocí.
Páni...deset dní uteklo jako voda a já se Synem se už pakujeme abychom stihli letadlo. Bylo to tu krásné, zajeli jsme se i podívat do Benátek, sice byli dva dny v háji, museli jsme tam přespat, ale jinak to tam bylo nádherný, romantický. Domů si vezeme hrozně moc upomínkových předmětů i pro přátele a rodinu. Oba jsme krásné opálení, teda spíš Syn, já na slunce moc nevylézám, a spokojeni se vším.
Až na mě, jsem dost znepokojená tou blbou antikoncepcí. Hned jak přijedeme domů si musím skočit k doktorovi a zjistit co a jak. Počítám už s nejhorším, nebo nejlepším? Těžko říct... Syn už přemýšlí o tom kam se přestěhujeme s miminkem, sice by náš byt asi stačil, ale prý naše dítě nechce vychovávat uprostřed města, mě to je upřímně nějak jedno, já jsem taky vyrůstala uprostřed města, na sídlišti v paneláku a myslím si, že to na mě nějaký negativní vliv nemělo, takže jestli luxusní vila s bazénem na okraji Beverly Hills nebo panelák v Orange Country...Neřešila bych to.
„Tak jo, vypadá to, že máme všechno.“ Přelítnu ještě očima pokoj a ujistím se, že tu vážně nic nezůstává, kromě padesátieurové bankovky na stolku, jako dýško za všechno co pro nás tenhle hotel dělal. Třeba pizzu v půl druhé ráno a podobně. Prostě jsme si užívali luxusu hotelu, ale taky za to náležitě platíme.
„Fajn, tak jdeme zlato.“ Chytí mě Syn za ruku a jdeme z pokoje k výtahu, dole odevzdáme kartu k pokoji a jdeme před hotel, kde nás nabere limuzína a odveze nás do Říma na letiště.
Na letišti v Long Beach dosedneme přesně ve tři odpoledne, okamžitě zavolám Mary aby zajela k nám, že něco potřebuju. Doma si dám akorát sprchu a už se rozezní zvonek.
„Lásko, skočíš tam prosím? To bude Mary. Volala jsem jí aby přijela.“ Zakřičím na Synystera, který si v kuchyni dělá něco k snědku.
„Jasně.“ Zamumlá s plnou pusou a jde do chodby otevřít.
„Zdarec, švagřice.“ Pozdraví jí a obejme jí. Sice to nevidím, ale vím to, vždycky se takhle vítají, tak jako já se Zackym a kýmkoli jiným z kapely i z holek. Trvá mi jen dalších deset minut, než si jakž tak vysuším vlasy, nalíčím se a oblíknu si čisté oblečení.
„Tak, jdem? Povím ti v autě o co jde.“ Řeknu Mary a jdu se rozloučit se svým manželem.
„Jdu k doktorovi. Nechci čekat jak to dopadne, zatím. Miluju tě.“ Políbím Syna a jdu k Mary, ve výtahu jí vysvětlím co se stalo když jsme přiletěli do Itálie a čeho se bojím a taky jí osvětlím to, že nechci jít k doktorovi sama, prostě a jednoduše jsem posraná až za ušima. Ségra mě sice utěšuje, že to bude v pohodě, ale já nevím co je vlastně v pohodě. Negativní, nebo pozitivní?
U doktora je jako obvykle fronta, zakleju, ale sednu si a čekám tak jako ostatní. Řada na mě dojde o hodinu a půl později. Mezitím jsme s Mary stihly probrat svatební cestu i Zackyho novou úchylku – pásky. Prý se shlídl v Howardovi z Big Bang Theory, koupil si jeden s Nintendem místo spony, se znakem Batmana atd, atd. Prej jich má už aspoň dvacet. Pak konečně přijdu na řadu já. Svou sestru si beru i do ordinace, nesvlíkám se, předpokládám, že mi udělá jen ultrazvuk.
„Dobrý den pane doktore. Já mám takovej menší problém. Byla jsem teď několik dní mimo státy a zapomněla jsem si doma antikoncepci. S manželem jsme měli pohlvní styk několikrát a řekli jsme si, že to necháme osudu, tak bych chtěla vědět co a jak. Nechci čekat celej měsíc.“ Usměju se na muže ve středních letech-mého gynekologa.
„Jistě, manžela? Už jste se vdala? To je skvělé, blahopřeji, takže těhotenství...kdy jste měla naposledy menses?“
„Týden před líbánkami.“
„Dobře a poslední pohlavní styk jste měli kdy?“ Musím chvíli přemýšlet...vim kde, na záchodě v letadle, bylo to vzrůšo, ale nevím to určitě.
„Ehm...asi tak kolem páté ráno našeho času.“ No jo, nevím v jakém časovém pásmu jsme se nacházeli. Doktor se vševědoucně usměje a vede mě k lehátku, na které se položím, vytáhnu si triko, kalhoty si stáhnu trochu níž a on mi kydne na břicho nějakej odpornej gel. Přiloží mi na břicho ultrazvuk a jezdí s ním. Chvíli zírá na obrazovku, Mary taky, ale ona v tom asi vidí míň než on. Nakonec se doktor usměje, dovolí mi se otřít a já si následně sednu.
„No nevím jestli vás potěším, nebo ne, ale něco tam je, nejsem si stoprocentně jistý jestli je to miminko, podle vašich slov byste musela být v prvním týdnu a tehdy se to ještě hodně špatně pozná, takže přijďte za dva týdny abychom se ujistili, ale myslím, že můžete začít nakupovat výbavičku. Gratuluji.“ Potřese mi doktor rukou a já málem omdlím. No jo...holt se s tím dalo počítat, když jsem se tak dlouho nechránila a k tomu provozovala nonstop sex...
„No, tak já budu teta. Skvělí, ale nevim jak chceš dodělat školu.“ Loučí se se mnou Mary před barákem.
„Ani já ne...ale nějak to půjde. Tak ahoj teto.“ Usměju se na ní, dám jí pusu a jdu do baráku. Teď to jen oznámit Synysterovi, i když ten bude mít nejspíš takovou radost, že snad vyskočí z okna...
THE END
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk