Prokletý sen

Kolem mne denně procházejí desítky šťastných párů, které si svou lásku vyznávají kdykoliv je napadne. Při pohledu na štěstím oplývající milence mě naplňuje půstá prázdnota hledající uspokojení. V tom okamžiku si vzpomenu na TEBE! Tělem mi projede ostrá čepel prahnoucí po chtíči a signalizující nenadálé rozrušení mysli. Zaplaví mne pocit nastupující euforie. Mé myšlenky si začnou pohrávat s růžovými odstíny fantazie. Z nitra se pomalu derou nejprve pouhé záblesky, které se postupně slévají v obrazy, jenž vytvářejí souvislý pás. Několik minut dýchám povrchně. Srdce buší. Snaží se vytvořit si cestu skrze mou hruď. Chce utéci ... za TEBOU! Po chvíli pocit působící vzrušení zmizí stejnou rychlostí, jako se objevil. Hlavou se mi rozezní zvony. Vše kolem se začne točit a točit. Zrak se rozostřuje. Krajina kolem mizí někde v dáli. Až mne nakonec zcela pohltí tma. Vše naráz utichne. Ticho! Tak ostré a ničivé TICHO! Co to? Svírá mne! Nasazuje mi nemilosrdné okovy a vláčí pustinou bolesti, jenž na mém těle zanechává rány. Rány tak krvavé jako srdce samo. Necítím ty šrámy, které mi cesta působí, už necítím vůbec nic...
Když tu se náhle probudím. Čelo orosené potem, oči zaplavené slzami a vytřeštěné do bílého stropu.
,,Byl to jen sen..." odmlčím se ,, Byl to jen sen!" a opět usnu. Nyní už jistá si bezpečím situace.
Té noci se ke mne stejný sen vrací několikrát. Pokaždé se probudím se strnulým výrazem ve tváři.
Vím, proč se mi tento sen zdá. Zbývá už jen několik málo dní, než tě poprvé spatřím a upřímně se toho bojím.