Ticho, tma a ona

Všude bylo ticho, tma...Stála sama uprostřed poloprázdného pokoje. Najednou ji přepadl stesk. Co s ní bude dál? Stojí, neví, nedoufá. Stěhuje se pryč. Ztrácí domov, ztrácí život, ztrácí sebe. Nevidí se ani v dálce. Vše se sype jako domeček z karet. A jak velký byl. Tak těžce ho stavěla. Měla vše, co chtěla, co potřebovala k životu. A teď je to pryč. Ona odjíždí, vše ostatní zůstává. Sebere poslední sílu a jde si lehnout. Usíná sama s lahví vodky na stole. Upadá do jiného světa, který už není tolik cizí...Necítí tělo, hledá svoji hvězdu, v tomto světě nepřestává věřit. Sní si svůj sen. Jakoby nikdy nic nezkazila.Jakoby bylo všechno krásné. Vrací se zpět. Všichni ji chápou. Jak ráda by to opět prožila. Leží s Pavlem v její posteli. Silně ji objímá, nebojí se, on jí dává pocit bezpečí, pocit jistoty, kterou tolik potřebuje. Šťastně hledí do stropu. Miluji tě, ne já tebe víc. Věří mu. Jak by taky nemohla. Vždyť on je její princ z pohádky. On je přesně ten, koho tak dlouho hledala. Před týdnem slavili své roční výročí. Vzal ji do kina, na večeři, šeptal jí do ucha své plány. Chtěli spolu odjet někam daleko na prázdniny...Probudí se, venku silně prší, její tělo odletělo pryč, někam daleko. Vypotácela se k oknu. Kouká ven. Už ví, že to byl jen sen. Přemýšlí a slzy se jí derou do očí. Klesá k zemi. Byl pro ni jediný. Jen kdyby ona byla jedinou pro něj...Probrečená noc, další temné dny před ní. Nemůže přece takhle žít dál. Narůstají jí křídla. Najednou jako by všechno mohla, na vše měla sílu. On ji zranil. Ona mu věřila. Ztratila i tu poslední naději. Nemá cenu hledat ji, když se tak těžce hledá. Vzpomíná na jeho poslední miluju tě. Co na ni teď čeká? Má karty ve svých rukou. On měl taky. Rozhodil, jak rozhodil. On přestal milovat, ona ztratila lásku. Nikdo nevyhrál. Prohráli oba. A teď? Klečí v rohu. On si někde užívá s jinou. Jak rychle zapomenul...Chce taky zapomenout. Proto bere flašku a pije a pije. Nechce se víc vidět. Nechce víc cítit. Nechce víc žít. Otevírá okno. Naklání se ven. Kapky vody jí tečou po tváři a spojují se se slzami. Kouká dolů. Venku svítá. Zbyl jí jen ten pláč. Stoupá si do okna. Opět nic neví a v nic nedoufá. Čeká. Už je pozdě. Nikdo jí nepomůže...