LITTLE SISTER

LITTLE SISTER

„Vyhrála jsem. Já jsem vyhrála. Kat, věříš tomu? Já vyhrála.“ Řve moje sestra od dveří. Já jen protočím oči vsloup a schovám si hlavu pod polštář. Za všech holek na světě, proč zrovna moje sestra musela vyhrát lístek na koncert kapely Cinema Bizzare, kterou já tolik nesnáším. Samozřejmě jí přeju aby viděla svou oblíbenou „kapelu“ já byla taky u vytržení na Oomph!, jenomže to, že moje sestra vyhrála dva lístky na jejich Pražský koncert znamená, že já budu muset s ní a žádné argumenty mou matku nepřesvědčí aby s Adélou pustili nějakou její starší kamarádku, nebo aby jela ona. Podle slov mojí matky tam se svou image „zapadnu“ a aspoň „malou“ ohlídám. Bože, ségra je jen o tři roky mladší než já. Mě je osmnáct, jí patnáct, když mě bylo patnáct už jsem lítala sama po Praze i po koncertech, jenomže podle mámy jsem z nás dvou byla vždycky ta průbojnější, nebojácná a samostatná.
„No tak Katko, posloucháš mě?“ Hučí mi do ucha ségra, trhnu sebou a dívám se do jejích černě podmalovaných očí.
„Ježiš jo, soráč, jsem se zamyslela. Co chceš?“
„No já vyhrála ty lístky. Není to úžasný? Před chvilkou mi volali z Bravíčka, že mě vylosovali. Už za měsíc pojedeme na Cinema Bizzare.“ Skáče po pokoji, div nevypustí duši.
„Hm, bezva. To abych si sehnala zásobu lisohlávek, tripů a dalších halucinogenů.“ Zamumlám spíš pro sebe. V životě bych se drog nedotkla, mám k nim odpor, ale přemýšlím, že v tomhle případě udělám vyjímku. Protože hodinu, nebo bůhví jak dlouho, poslouchat to jejich vytí bude na moje vytříbená ouška asi fakt nápor. Bohatě mi stačí, když si to ta malá emařka pustí večer dřív než ji z mého pokoje přeřvou Static-X, nebo nějaká podobná kapela.
„Love songs, they kill me.“ Začne zpívat ségra, já se zvednu z postele a třísknu dveřma od svého pokoje takovou silou, že se divím, že jsem je nevyrvala z pantů.
O několik hodin později se vrací máma z práce, jediný rodič, kterého s Adélou máme, táta umřel před šesti lety při autonehodě, takže nás vychovává jen máma.
„Katko, prosímtě, pojď sem.“ Volá na mě z kuchyně. Snažím se mámě pomáhat co to jde. Nejsem ta typická osmnáctiletá metalistická dcerunka, co chce po rodičích jen prachy a nic za to. Sama mám víkendovou brigádu a mámě pomáhám jak jen to jde. Sama si platím školu, venčím psa, doma uklízím. Mamka má náročnou práci a já se o domácnost jakž takž postarat dokážu, navíc jí ani moc neodmlouvám, jen v tom koncertě mě trošku dusí. Nechci jí odmlouvat, ale nechci tam jít.
„Jo?“ Odpovím, když si stoupnu mezi dveře do naší obýváko-kuchyně.
„Adéla mi volala, že vyhrála lístky na ten koncert.“ A je to tu.
„Jo, vim, ječela radostí div, že jsem jí neslyšela už z přízemí.“
„Víš co po tobě budu chtít viď.“ Koukne na mě máma, já si sednu ke stolu a položím si hlavu na desku.
„Nééééééé, mami prosím. Já tam jít nechci. Já na to prostě nemám nervy. Chceš mě zabít, že jo. Chceš aby mě to zabilo a ty shrábneš mojí pojistku.“ Kecám kraviny.
„Jasně, to je přesně můj plán. Káťo, víš, že se o ní bojim. Ona není jako ty, jste úplně jiné, nemůžu jí nechat jít samotnou, vždyť ona ani nedokáže přestoupit v metru. A s žádnou její kamarádkou jí nepustim. To je to samý co ona.“ Chvilku se ještě přeme, ale nakonec to vzdám...za úplatek, že nebudu muset dva týdny mýt nádobí. Moje původní dohoda měla být měsíc, mámina týden, Dva týdny-kompromis.
„Kdy to je?“ Štěnku po sestře jen co mě doobjímá radostí, že pojedu s ní. Ach jo...co by člověk neudělal pro dva týdny bez saponátu a pro klid v rodině...

A je tu velký den D. Teda pro Adélu. Pro mě je to den popravy. Stojím před zrcadlem a dívám se na svůj strápený výraz. Dneska jsem se oblíkla fakt extrémně goticky, víc než jindy. Černé dlouhé vlasy mám spletené do dvou copů po stranách obličeje, černé silné linky, červené stíny, všechny piercingy, kterých mám v obličeji pět (dva kroužky ve spodním rtu, dva kroužky v nose a činka v kořeni nosu) jsem vyměnila za černou ocel, rty jsem si prejela rudou rtěnkou a na sobě mám černé tílko pod prsa, přes něj černé síťované tričko s dlouhým rukávem, černočervenou minisukni, roztrhané silonky a moje vysoké gotické boty značky Demonia. Prostě je vidět, že na tento emo/rádoby rockový koncert fakt nepatřím. Moje sestra tam bude pro změnu naprosto perfektně zapadat. Má na sobě černé tričko Emily the Strange, černé upnuté kalhoty a na nohách Converse, ve vlasech růžovou čelenku s mašličkou a na rukách černé návleky. Prostě emařka jak vystřižená z netu. Pevně doufám, že jí to přejde.
„Tak jdem?“ Ptám se jí mezi dveřma když na sebe hážu černého koženého křiváka s červeným vnitřkem, na hlavu si nasazuju klobouk a kolem krku vážu černočervenou palestinu. Ségra si kolem krku omotá růžový šátek a černou džínovou bundu s nášivkama několika emo kapel.
„Jasný. Sluší ti to.“ Pochválí mě a zazubí se. I když mě štve, mám tuhle malou emařku ráda. Ať je jakákoli. Ale ten styl mi vadí, ale ona nemá kecy na moje oblíkání, tak taky mlčím.
„Dík, nápodobně.“ Vrátím jí úsměv, hodím si na rameno svojí tašku ve tvaru rakve a vyrážíme na tramvaj, která nás doveze přímo ke klubu XT3. Tenhle klub je hrozně maličký a celý koncert je soukromého rázu. Bylo jen asi sto lístků, něco jako Tokio Hotel před několika lety. Všechny výherkyně se samozřejmě setkají s kapelou, budou si moct udělat fotky, dostanou podpísky a podobně. Jen já se toho odmítám účastnit, jediné co nechci je být vyfocená v Bravíčku nebo v podobném časopise pro -náctileté děti jako je moje sestra. Dojedeme ke klubu a ségra mě div netáhne za sebou abychom tam už už byli.
„Lístky slečny.“ Koukne na nás u dveří dost sympatickej kluk s čírem, potetovanýma rukama a ocvokovanou vestou, kterou má na holém těle. Ségra mu podá lístky, on nám připne pásky na ruce, přitom si mě pobaveně změří a nechá nás jít.
„Nejsem tu dobrovolně.“ Zamračím se na něj, když jsme na odchodu, on se jen usměje, kývne a nechá nás jít. Sejdeme schody dolů a tam už stojí fotograf, kapela a několik reportérů.
„A tohle jsou poslední dvě. Jména?“ Vyhrkne na nás reportérka z bůhví jakého časpoisu.
„Adéla a to je moje sestra Katka.“ Představí i mě a tahá mě za rukáv abych šla blíž k fotografům. Všechny sjedu pohledem, na chvíli se zaseknu u jednoho z kapely. Kdyby nehrál s buznama, mohl by bejt moc přitažlivej, a chci si jít sednout k baru.
„Počkat, počkat. Nikam, vy se musíte vyfotit s kapelou slečno. Když už jste tu a vaše sestra je evidentně nadšená, že tu je.“
„Hm, na rozdíl ode mě a jestli nechcete mít během dvou vteřin můj ukazováček v oku, tak vám radim abyste mě nechala být.“ Prsknu na redaktorku, nechám jí překvapeně stát a jdu k baru, kde stojí kluk, ne nepodobný tomu nahoře u vstupu.
„Velkej Absinth a pivo.“ Poručím mu, když vylezu na barovou židličku.
„Občanku máš?“ Jen protočím oči a vytáhnu svůj občanský průkaz. Chvíli na to zírá, než mi dojde trpělivost.
„Proboha, devadesát jedna, leden, teď je dva tisíce devět, červen, osmnáct mi je už pět měsíců.“ Vyřeším za něj tu obtížnou rovnici a zase si občanku vezmu. Barman jen pokrčí rameny a postaví přede mně mojí objednávku.
„Ehm, excuse me? Can I ask you for something?“ Otočím se po hlase a zírám do tváře tomu hezkýmu klukovi z party buzíků. Asi budu psát radši překlad, že jo.
„Normálně bych řekla, ne, ale mám nějak podivně nenormální náladu, tak klidně.“
„Normálně bych řekl, že už nic, ale jsi nádherná, takže budu pokračovat. Nedala by sis panáka?“
„Právě jsem jednoho dopila, ale jestli platíš.“ Pokrčím rameny a nechám si od něj zaplatit absinth, který objedná dvakrát i pro sebe.
„Já jsem Yu.“ Nabízí mi pravačku, podívám se mu do očí, na ruku, do očí a ruku mu stisknu.
„Katy.“ Odpovím a kopnu do sebe panáka.
„Takže tys vyhrála lístek?“
„Ne, moje sestra a moje máma se o ní bojí víc než je zdrávo, takže jsem sem musela s Adélou.“
„Nevypadáš zrovna nadšeně.“
„Taky, že nejsem. Ty bys byl kdybys poslouchal Craddle Of Filtr a dostal lístek na Metro Station?“ Vypálím první kapely co mě napadnou.
„No, asi moc ne, ale zkusil bych to přežít kvůli ségře. Vypadá docela nadšeně.“ Stočím pohled k ségře, která právě řeší něco s jedním z těch gay blonďáků a přitom pořád nervózně pokukuje po mně.
„Hm...ale já se neumím přetvařovat. Neber si to osobně, nebo klidně ber, mě to je jedno, ale vaše hudba je pro moje uši vážně hrozná.“
„Neberu, neboj. Vim, že je příšerná.“ Pokrčí rameny a usměje se.
„Tak proč jí děláš, když je tak hrozná?“
„Prachy, sláva a sex s kýmkoli chci.“
„Aha, máš rad třináctiletý lolitky?“ Zprůměruju si ty holky co tu jsou.
„No, to zrovna ne, spíš jsem měl na mysli, některý pěkný osmnáctky, kterejm se ta sračka co dělám líbí.“ Zazubí se a olízne si rty.
„Aha.“ Na víc se nezmůžu a ani zmáhat nemusím, protože ho zavolají aby šel hrát.
„Musím jít, až dohrajem, nikam nechoď a moc se neopij. Pokud budeš chtít, rád bych s tebou ještě někam zašel. Bez protivnejch čumilů.“ Vrhne pohled k reportérům, kteří natahují krky aby aspoň něco slyšeli.
„OK, pokusím se vydržet střízlivá.“ Slíbím a připojím úsměv. Vůbec první za rozhovor.
Celý koncert prosedím u baru, náctileté slečinky nechávám pařit na ten hudební odpad a sama popíjím pivo. Když ta hrůza konečně dohraje i tři přídavky, já dopiju třetí pivo, přijde ke mně ségra a usmívá se jak měsíček na hnoji.
„To bylo úžasný.“ Zubí se, div jí nepopraskají mimický svaly.
„Jo, paráda.“
„Tak jdeme domů?“ Ptá se a já zavrtím hlavou.
„Proč ne?“
„No, mám ještě schůzku, ale dovedu tě domů, neboj.“ Zrovna v tu chvíli přijde Yu svlečený do půl těla a usmívá se na mě.
„Tak jsem tu, když dovolíš, tak bych si rád dal sprchu a převlíkl se.“
„Jo, jasně, já stejně musím ségru dovést domů. Nechci jí sebou.“
„Ani já ne.“ Zasměje se Yu a podívá se na mou sestru.
„Fajn, tak dejme tomu...za hodinu před tímhle klubem?“ Navrhnu mu, on kývne, otočí se a odchází. Páni, má krásnej zadek.
„Co to bylo?“ Zírá ségra.
„No, rozhovor.“ Odpovím jí.
„Počkej. Já viděla, že s tebou mluvil, ale tys mluvila s nim? A mile? Katko, to se mi zdá.“
„Nezdá, pojď, jdem domů ať to stihnu.“
„Ať stihneš co?“ Vypálí na mě.
„No, dovést tě domů a vrátit se sem.“ Pokrčím rameny.
„Co? Ty s ním máš rande? A mě chceš nechat doma?“
„Jo, rande je od toho aby tam byli dva lidi. Ne dva lidi a vtěrka.“
„No moment, kdo prohlašoval, že jsou to všechno buzny co neumí hrát?“ Jen protočím oči, zatímco zkoumám v kolik nám jede tramvaj domů.
„Fajn, tak jeden z nich není buzna. Spokojená?“
„Ne, protože tak jako tak, je to moje oblíbená kapela. Taky by se ti nelíbilo kdybych měla něco se Synysterem z tý tvojí šílenosti.“ Synyster Gates je můj vysněný přítel. Je to kytarista mé oblíbené kapely a je naprosto k sežrání.
„No, jenže rozdíl je v tom, že Syn je člověk kterýho platonicky miluju několik let. Tobě se vždycky líbil ten druhej ne? Tak v čem je problém? Kdybys měla něco se Synem, to by se mi nelíbilo, ale kdybys měla něco třeba s Mattem tak by mi to bylo jedno. Samozřejmě čistě hypoteticky.“ Pokrčím rameny a čekám co z mého sourozence zase vyleze.
„No, ale...dobře, ale ty bys taky měla něco s Mattem kdybys měla příležitost.“
„Jo, to jo. Jenomže ty tu příležitost mít něco s Yuem nemáš víš.“
„Ale mohla bych mít kdybych šla s váma.“
„Hele, nevim kam až sahají tvoje vědomosti anglického jazyka, ale řekl, že nechce abys šla s náma. Doslova.“ Ségra vypadá, že se rozbrečí.
„Adélo, bože, neřvi. Je to jenom chlap, je mu dvacet, tobě patnáct. Vždyť by ho ve finále ještě obvinili ze sexuálního obtěžování nezletilejch.“ Snažím se jí nějak povzbudit.
„No, jo ale ty s ním jdeš na rande.“
„Jo, jdu s ním na rande, pokecáme si, popijeme, možná že spolu ulítnem, ale nebude z toho žádnej vztah. Vždyť bydlí bůhví jak daleko. Jestli ti jde o to, že bych s nim chodila, tak to ne, to se fakt neboj.“ Usměju se na ní povzbudivě.
„Dobře, dík. Toho jsem se bála.“ Zazubí se ségra a vyleze pár posledních schodů v našem domě. Odemknu dveře, ségru vpustím dovnitř a sama jdu potichu do obýváku, kde spí máma. Zítrá vstává nějak ve dvě do práce, takže teď už určitě spí.
„Mami. Adéla je doma, já jdu ještě ven jo.“ Pošeptám mamce do ucha, při tom sebou trhne a probudí se.
„Jo a v kolik přijdeš?“
„No je deset, tak no já vlastně nevim. Jdu s jedním klukem z tý kapely, napíšu ti SMSku, ale myslím, že ne dřív než půjdeš do práce.“ Pokrčím rameny a dám jí pusu na tvář.
„No dobře, ale dávej na sebe pozor jo zlato a zítra musíš udělat oběd a uklidit.“
„Já vim, jako bych to nedělala poslední tři roky každej víkendu“ usměju se a dám mamce ještě jednou pusu na tvář, přikryju jí dekou a nechám jí spát. V chodbě akorát zhasnu světlo, ještě do pokoje popřeju ségra dobrou noc a jdu zase ven. Po cestě tramvají přemýšlím co udělám zítra k obědu a nad tím o čem si budu s Yuem povídat. Když dorazím k XT3 už tam Yu stojí a okolo něj pár fanynek.
„Ahoj.“ Pozdravím hlasitě aby si mě všiml. Když se konečně naše oči setkají usměje se zářivým úsměvem, omluví se fanynkám a jde přímo ke mně.
„Tak kam půjdem?“ Ptám se a rozhlížím se.
„No, kam chceš ty, určitě to tu znáš líp.“
„No, zrovna tady ne, ale můžeme si zajet kousek autobusem do jedný hospůdky.“ Yu není proti, takže si mobilem objedná lístek a jedeme do hospody U DRACULY, která je deset minut busem od XT3. Po cestě busem rozebíráme jaké jsou možnosti dopravy u nás a v Německu, odkud Yu pochází.
„Tak jsme tu.“ Oznámím a vejdeme do spoře osvětlené hospůdky s černě polstrovanými křesly u černých kulatých stolečků. Sedneme si k jednomu stolku a zapadneme do křesel. Přikvačí k nám číšník, oba si objednáme pivo a usmějeme se na sebe.
„No, takže, jako první mi prosimtě vysvětli jak ses vůbec dostal k tomu, že hraješ v takový šílený skvadře napodobenin lidí, to mě fakt zajímá. Vypadáš poměrně inteligentně a ne zrovna diskofilně.“ Sjedu ho od vršku černých vlasů až k botám.
„No, byl jsem bez práce, vím, že umím celkem zpívat a byl vypsanej konkurz na novou klučičí kapelu, tak jsem si řekl proč by ne. Když jsem tam přišel vysvětlili mi, že chtěj něco ve stylu US 5 akorát s nástrojema a vybíraj si hezký tvářičky. A já jsem se jim líbil, protože jsem nezapadal mezi ty zženštilý kluky se kterejma hraju, tak jsem to vzal. Řekl jsem si, že se podívám po světě, trochu se zdokonalym ve hře na kytaru, poznám nový země, nový lidi, navíc je to práce, která celkem slušně vynáší, na ulici mě poznávaj lidi a mám nespočet možností k sexu.“ Zazubí se a podívá se na mě svůdným pohledem.
„Jestli se spolu dneska vyspíme tak ne proto, že bys byl tak neodolatelnej, ale proto, že to sama budu chtít.“ Usměju se pro změnu já na něj a podívám se svým natrénovaným sexy pohledem.
„Dost dobře to ovládáš.“ Kývne uznale a já se jen usměju, jakože o tom vím. Jo, i když jsem s nikým nespala dobrého půl roku, pořád ještě vím jak se to dělá a jak toho dosáhnout. Poměrně dlouho debatujeme o umění svést toho druhýho, nakonec uznáme, že jsme oba přeborníci a dál mluvíme o mojí sestře. V půl dvanácté se oba zvedneme, protože já musím napsat mámě co a jak a tady není signál, takže zaplatíme a vyjdeme ven.
„Tak co teď? Buď můžeme zajít ještě někam jinam, nebo můžeme ke mně na hotel a tam to dělat celou noc.“ Usměje se na mě, když vytasím mobil.
„No, jindy bych byla pro hospodu, ale neměla jsem sex už půl roku a věřim tomu, že budeš vážně dobrej, takže jsem pro hotel.“ Zazubím se a napíšu máme textovku BUDU SPÁT U YUA V HOTELU.
Stihneme akorát noční tramvaj, která nás odveze k hotelu Royal, kde jsou kluci ubytovaný. Yu si na recepci vezme klíč od pokoje a vyjedeme výtahem až nahoru, kde sídlí celý tým Cinema Bizzare. Ve dveřích potkáme jednoho z těch přiteplených blonďáků a rychle začne s Yuem něco německy řešit. Já si mezitím prohlížím interiér apartmá. Když dořeší a nechá nás jít, jen se ušklíbnu.
„Chápu tě, taky jsem si zezačátku říkal, že s nima nevydržím. Jsou to hrozní šamponi, já ostatně taky, ale nakonec se ukázalo, že kluci nemaj v hlavě jen tužidlo a hadry. Když si na ně zvykneš, tak jsou docela v pohodě.“ Usměje se a otočí se za blonďákem.
„No, nevim, dá se tomu těžko věřit, že je to kluk.“
„No jo, jsou trošku zženštilý, ale jen Kiro je gay.“
„A nebojíš se o prdel?“ Vylítne mi to z pusy aniž bych o tom přemýšlela, Yu se začne nehorázně smát až skoro nemůže popadnout dech.
„Ne, to fakt nebojím. Zaprvé má přítele a zadruhé je pasivní a já svýho kámoše do jeho zadku strkat nehodlám.“ Ujistí mě a pohladí mě po tváří. Konečně se doplazíme na konec chodby, kde Yu odemkne dveře a nechá mě vejít jako první do svého pokoje, vejde za mnou a zamkne.
„Fajn, takže, pro začátek navrhuju koupel a pak nějakej film.“ Usměje se a já souhlasím. Oba se teda přesuneme do koupelny a až tady z nás spadnou jakékoli zábrany, bez jakéhokoli signálu se postavím na špičky a přitáhnu se k němu, on mi zároveň omotá ruce kolem pasu a jako první mě políbí. Naše piercingy o sebe cinkají a to jak ty ve rtech, tak ty v jazycích. Líbá naprosto úžasně, postupně se navzájem svlíkneme a vlezeme si do prázdné vany, která se po několika minutách naplní vodou. Yu nenechá svoje ruce ani na chvilku v klidu, rejdí po mém těle, přejíždí mi po stranách prsou, mne moje bradavky, dlaněmi přejíždí po mém břiše, hladí mě na vnitřní straně stehen a mnohokrát se schválně dostane do těsné blízkosti mojí roztoužené dírečky. Ani moje ruce nezůstávají v klidu, hladím ho po zádech, po krku, po jeho krásném oblém zadku a zarývám mu nehty do zad. Když už voda přetéká Yu se ode mě oddělí, vypne vodu a navzájem se omyjeme houbou. Musím říct, že se má vážně čím chlubit, jeho nástroj má přesné rozměry, které nejsou ani moc ani málo. Prostě dokonalé. Když doobdivuju jeho chloubu, oba vylezeme, osušíme se navzájem jak ručníkem, tak polibky a jdeme do pokoje, kde do DVD přehrávače strčíme první dývko, které najdeme a zrovna je to nějakej erotickej film. Paráda, aspoň budem mít inspiraci.
„Víš, že máš naprosto úžasný tělo.“ Usměje se Yu, když dolaská mou levou bradavku s peircingem.
„Nápodobně.“ Zasténám a přitáhnu ho k sobě abych ho mohla políbit a pak ho nechám aby se zase věnoval mému tělu.
Když mnou projede už čtvrtá vlna orgasmu převrátím ho pod sebe a začnu zase pracovat já na tom aby mu bylo dobře. Zapojuju všechno co můžu, ruce, jazyk, rty...prostě všechno co jde. Jazykem s piercingem a rty se postarám o to aby jeho kámoš nabyl správné tvrdosti a v sedě ho nechám aby do mě konečně pronikl. Trvá to sotva pár minut a já se opět zmítám v orgasmu a Yu taky těžce oddechuje. Zhroutím se vedle něj a obejmu ho.
„Hm, tohle nebylo špatný.“ Usměju se, on mě obejme kolem ramen a políbí mě do vlasů.
„Taky si myslim. Bylas celkem dobrá.“ Zazubí se a přitáhne si mě blíž.
„Já ti dám asi do čumáku, prej celkem. Sex se mnou je nezapomenutelnej zážitek, aspoň to řikali všichni před tebou.“
„A já souhlasim. Takovouhle ďáblici jsem ještě neměl.“ Chvíli se soustředíme na film, ale když je tam scéna, kde se hlavní hrdinové milujou, zase začně někdo tam dole tvrdnout, takže si to rozdáme podruhý a je to lepší než předtím.

Ráno, jakmile se vzbudím. No dobře, je půl jedný odpoledne, souložili jsme snad až do půl třetí do rána, celkově jsme si to rozdali čtyřikrát a já radši ani nepočítala kolikrát jsem se udělala, nejspíš jsem trhla světovej rekord. Nicméně, jakmile se probudím, dojdu si dát sprchu, obleču se a chci vypadnout, ale Yu stojí mezi dveřma, totálně nahej a nechce mě nikam pustit.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ Ptá se s rukama vbok.
„Domů. Musim se postarat o ségru a ty dneska stejně jedeš pryč ne?“
„To jo, ale nemám na tebe žádnej kontakt. Ani číslo, ani mail. Prostě nic.“
„A tak to taky zůstane.“ Zazubím se na něj a on spustí ruku.
„Co? Proč? Ne, totiž, já na tebe chci mít nějakej kontakt. Chci s tebou mít nějakej vztah.“ Jen se usměju a zavrtím hlavou.
„Hele, byla to úžasná noc a nikdy na to nezapomenu, ale máme každej svůj život. Ty seš slavná osobnost, ještě dneska večer budeš někde bůhví kde a nemá cenu abychom spojovali naše životy. Stejně by ses mi neozval, tak nač bych si měla dávat falešný naděje.“ Pokrčím rameny a připojím smířenej úsměv. Šla jsem do toho s tím, že bude jen tahle noc. Nic víc.
„Já ale nechci aby to byla jen tahle noc. Tak mi dej aspoň mail, nebo MSN, nebo cokoliv, až zase přijedu, tak se ti ozvu a můžem si to zopakovat.“
„Ne, jestli zase přijedete, tak ségra lístek na kocnert stejně znova nevyhraje a já se tam jinak nedostanu, odmítám platit za takovouhle hudební sračku. Ale děkuju za tuhle noc. Měj se krásně Yu, a nezapomeň na tuhle noc. Lepší holku v posteli mít nebudeš.“ Zazubím se a snažím se kolem něj protáhnout.
„Tim jsem si téměř jistej, že lepší už nepotkám, proto se o tebe nechci nechat připravit a nechci aby tě měl jinej, kterej to nedocení.“ Yu mě chytí za ramena, zvedne mě do náruče, donese mě k posteli a ještě jednou si to rozdáme.
„Tak, už mě necháš jít?“ Ptám se, když vedle sebe ležíme v posteli. Nechci abych se do něj zamilovala nebo něco podobného.
„Nechce se mi, ale nic jiného mi nezbyde, za dvacet minut máme odjíždet do Rakouska, ale na tom číslu pořád trvám.“ Jen protočím oči a uložím se mu do telefonu. Chvíli jsem byla v pokušení mu napsat špatné číslo, ale nakonec jsem uznala, že to nemá cenu.
„Ty moje číslo nechceš?“ Ptá se Yu překvapeně, když se začnu oblíkat.
„Ne, proč by? Stejně bych ti sama nenapsala a pokud se mi neozveš ty tak nebudu mít důvod ti psát. Takže počkám, jestli se mi vůbec ozveš.“Zazubím se, obuju si boty, ještě ho naposledy políbím a vyjdu ze dveří.

THE END