Námořní odysea

„Vítejte na lodi Santa Monika a přeji vám příjemnou plavbu“ oznámil již po tisícáté Johny Smile, který se živil jako námořník u plavební společnosti U-SWIM.
Cestující mu přestali věnovat pozornost a začali se rozhlížet kolem na přírodu. John si sedl a zapálil si dýmku. Jako starobylý námořník. On tak i vypadal. Dlouhý, hustý a šedý plnovous si už pěstoval více než třicet let. Nyní mu bylo těsně po padesátce. Potáhl si. Chvilku v ústech poválel chutný kouř a vzápětí jej vyfoukl. Zadíval se na lidi. Na děti, muže i ženy. Pozoroval je, jak si vše fotí, prohlížejí a nadšeně diskutují mezi sebou. Bylo tu opravdu krásně, ale nikdy neměl tenhle projev radosti rád. Nikdy se s tou krásou neuměl tak pomazlit jako ostatní. Byl pořád svobodný. Starý mládenec. Pár nabídek ke sňatku sice už měl, ale vždy se jednalo o ženy, které tak asi projevovaly náklonnost každému. Nikdy v tom nebyly city. Nebo měl John aspoň ten pocit.

Zdejší řeky znal námořník perfektně, proto si mohl dovolit si číst knihu. Již dvacet pět let čte jednu a tutéž knížku. Z chudého chlapce slavným mořeplavcem od Čukovského. Miloval tuhle knížku. Miloval plachtění. Miloval tenhle život. Ani nepotřeboval vzhlédnout od čtiva a věděl kdy a kam zatočit s kormidlem. Ostatní ho za to obdivovali. Znovu si potáhl z dýmky. Prázdno. V dýmce nebyl už tabák. „To je jedno, stejně jsem už u cíle“ pomyslel si a pár šikovnýma pohyby zastavil loď již přesně u mola. Lidi vycházeli a děkovali mu za pěknou cestu.
„Za co děkujou? Mě to baví. To spíš bych já měl děkovat jim“ pobrukoval si pod vousy Johny.

„Vítejte. Jaká byla cesta? Jistě překrásná. Zdejší příroda je opravdu úžasná“ přivítala klienty mladá dívka. „A náš šikovný kapitán vám určitě odpověděl na vaše dotazy“ pokračovala průvodkyně a přitom se usmívala na Johnyho. „On je to takový náš anděl strážný“. Ten se jen otočil a začal vytahovat kotvu. Dívka si povzdechla. „Prosím, počkejte na mě nahoře. Mezitím si tam můžete koupit něco na zub a nebo kávu“ poprosila cestující. Počkala, až odejdou a vstoupila na Santa Moniku. „Tak jaká byla plavba?“
„Normál“ neotočil se kapitán lodi.
„To znamená?“
„Normál“.
Dívka zesmutnila. „Co jsme ti udělali?“.
„Kdo?“ nechápal Johny a podíval se na mladou průvodkyni.
„My ženy. Proč jsi k nám tak chladný?“
„Nic. Nic jste mi neudělaly. Jen máte silnější konkurentku“
„Koho?“ nechápala dívka.
„Řeku“.
Dívce ukápla slza. Otočila se a už byla na odchodu, když na ní Smile zavolal. Dívka se otočila. Johny k ní přistoupil a dlouze jí políbil.
„Proč?“ zeptala se jako v transu mladá dívka.
„Voda se špatně líbá“ usmál se Johny Smile a vydal se dál po své jediné lásce. Řece.