WARMNESS ON THE SOUL

WARMNESS ON THE SOUL

Česká republika...Kde to vlastně je? Vzpomínám si, že jsme tam už byli, spolu s Guns 'n' Roses, ale už si vůbec nepamatuju kde přesně to leží. No uvidíme, právě přistáváme na letišti, kde nás má vyzvednout auto a dovést do hotelu. Máme tu čtyři dnyvolna, takže se aspoň porozhlídneme po Praze. Třeba to tu bude fajn.
„Ježiš pojď Synystere, nebudu ti ty tašky nosit.“ Mudruje můj nejlepší kamarád Zacky když tahá z prostoru nad sedačkami jak svou tašku s laptopem tak mou příruční, ve které je jen kniha a lak na vlasy. Ne, nejsem žádný šampon, jen je při mojí, vlastně naší, práci dost důležité o sebe alespoň trochu pečovat, už to není jako na střední škole kdy jsme s Jimmym mohli nosit rozervané oblečení, čtyři dny si nečistit zuby a dva týdny si nemýt vlasy. Jako kytarista celkem známé kapely, dobře, hodně známé kapely, si nemůžu dovolit vypadat jako šmudla a kluci koneckonců taky ne.
Před letištěm na nás čeká dodávka (kvůli Jimmyho bicím a našim ostatním nástrojům) a taky dva moc pěkné mercedesy, který nás doveze do hotelu.
„Tak nasedejte kluci.“ Pobízí nás náš manažer Larry. Po většinu tour o něm ani nevíme, po deseti letech spolupráce už víte co a jak a on ví, že děláme přesně to co po nás chce. Rozskupinkujeme se tedy po čtyřech, já, Zacky, Johnny a jeden z bedňáků Danny nasedneme do prvního a Matt, Jimmy, Larry a Jason do druhého auta. Řidiči na nás jen kývnou a už projíždíme Prahou směr...vlastně ani nevím kde jsme ubytovaní. Musím uznat, že to město dýchá historií. Kolik památek tu musí být, pevně doufám, že po zítřejším koncertu budeme mít čas si alespoň část města prohlédnout, nejsem nějaký fanatik do historie, ale přecejen když už někde jsem proč se nekouknout.
„Vystupovat panstvo.“ Zavelí Johnny, který sedí vepředu, já i Zack se tedy vysoukáme ze zadních sedadel a jdeme do hotelu Hilton. Po pravdě nemám vůbec chuť teď něco dělat. Letěli jsme čtyři hodiny ze Švédska a časový posun mi taky moc nepomohl, takže když se doplazím na pokoj jen hodím věci do kouta, dojdu si odlíčit oči (no jo, používám černou tužku) a jdu hned spát. Zítra nás čeká koncert. Sice se těším, hrát pro lidi je něco co mě vždycky bavilo, baví a bavit bude, ale je to fakt náročná práce.

Ráno se vzbudím už v 10 dopoledne, což je pro mě víceméně nekřesťanská hodina, ale poslední dobou vstávám hodně brzo, špatně se mi spí, před dvěma měsícema jsem se po šesti letech rozešel s Michelle, šest let... dával jsem jí všechno co chtěla a ona mě nakonec podvede, s kamarádem, já mu věřil, a on tohle dokázal udělat a co teprve ona. Ale kdyby to bylo jednou. Nakonec jsem zjistil, že to spolu už nějaký ten pátek táhli. Ale ne, opravdu se tím nechci zabývat, není to nic co bych chtěl nějak moc řešit. Teď si jdu dát sprchu a pak jedeme na zvukouvou zkoušku do klubu.
„Syne zesil si to trochu?“ Slyším ve sluchátku Larryho, takže si u komba zvýším hlasitost a znovu zkusíme souhru.
„Matte ty si trošku uber.“ No blá, blá, blá, klasika nuda před koncertem. Když konečně Larry vyladí všechny nedostatky tak zahrajeme pět písniček, Jimmy si připraví k židli kýbl plnej paliček (rád je při koncertě háže do publika) a my kytaristi si k mikrofonům dáme trsátka. Tu a tam se stane, že vám upadne. Tak to bychom měli, tři hodiny do začátku, tak jdeme do šatny, dát si pár piv, převlíct se a upravit se. O mě všichni říkají, že o sebe nejvíc pečuju, ale přitom kdybyste viděli Zackyho jakou dobu vydrží stát před skříní a vybírat si jakej pásek se nejlíp hodí k tričku, boty slazuje s čepicí atd., bydlet s nim v jednom bytě asi byste se zbláznili, já to vydržel měsíc, sice hlavním důvodem nebyla jeho nerozhodnost v oblíkání, ale i tak. Jako první si zaberu koupelnu, která tu je, dám si osvěžující vlažnou sprchu, pak si jako obvykle natupíruju, nageluju a zlakuju vlasy, oči si obtáhnu černou tužkou a jdu zpátky do místnosti vybrat si co na sebe. Nakonec zvolím osvědčenou klasiku, černý džíny s dírou na koleni, černý triko s nápisem HOUSE OF SYN z mojí kolekce a černé boty nike. S doplňky to nijak nepřeháním. Jako obvykle si nandám na pravou ruku hodinky, na levou silný stříbrný náramek a na krk si připnu černou kůži s křížkem, dárek od mamky k dvacátinám. Zbytek času se Zackym odepisujeme fanynkám na myspace. Oběví se i pár vzkazů, že se fanoušci těší na naše dnešní vystoupení, museli to psát před chvílí, většinou vyřizujeme ty nejnovější, není v našich silách odepsat na minimálně 500 příspěvků denně.
„Tak pojďte na to. Začínáte Beast And The Harlot jo. Nezapomeňte na to.“ Říká nám Dave mezi dveřma když se zvedneme a jdeme ke vchodu na pódium. Všude je tma, všichni pomalu vlezeme na pódium ke svým nástrojům a Matt se chopí mikrofonu, já první hrábnu do strun a směju se tomu jak lidi vepředu zírají, většina zírá, dvě slečny v první řadě už paří. A opravdu stylově. Je fakt, že z pódia nic moc do publika nevidíte, ale první dvě řady jo. Obzvlášť když jsou lidi hned pod pódiem. Když dohrajeme dvě slečny se zastaví a začnou se rozlížet, asi až teď zkoumají kde kdo je. Když se oči holky s černofialovými pseudo dready zastaví na mě zůstane v úžasu zírat. Usměju se na ní a ona zírá ještě nevěřícněji. Zato ta druhá kouká na Zackyho stojícího vedle mě. Během Mattova zpívání songu Warmness on the Soul z prvního alba, kde my ostatní vůbec nezpíváme dojdu k Zackymu a upozorním ho na dvě krásky stojící pod pódiem, ubezpečí mě, že si jich všiml a řekne mi ať vymyslím způsob jak se k nim dostat. Horečně přemýšlím celou dobu co hrajeme jak navázat kontakt. Nakonec si při Seize the Day všimnu, že má před sebou dvě piva, moje jediná šance, teď nebudu chvíli potřeba, takže dojdu ke slečně, která právě něco říká svojí sestře, teda asi sestře, a skloním se k ní. Když se ke mně otočí zírá na mě jako na ufouna.
„Můžu se od tebe napít, prosím?“ No jo, originalita žádná, ale snaha byla. Holčina na mě chvíli zírá, pak mi podá svoje pivo, takže si pořádně loknu, poděkuju jí a jdu zpátky. Sakra, trapas, já nikdy na balení holek moc nebyl, hlavně jsem to posledních pár let neměl zapotřebí.
„Tak to byl ten mega úspěšnej balící trik? Nechci ti kazit radost kámo, ale tu už v životě neuvidíš.“ Směje se mi Zacky.
„Drž hubu, aspoň jsem to zkusil.“ Utřu Zackyho a dál hraju mlčky. Sakra, tolik se mi líbí, co když si ani nepřijde pro podpis. A co když přijde a hned odejde a když jí někam pozvu, co když se mi vysměje a odejde taky? Do háje. Počkat, něco mě napadlo, jsem přece kytarista kapely, mám přece před sebou mikrofon. Takže když dohrajeme Unholy Conffesions, dojdu ke svému mikrofonu a zahlásím do něj: „Díky vám všem, jste skvělí a tuhle písničku chci věnovat krásné slečně v tričku Level 27, která stojí tady před pódiem, zachránilas mi život.“ Potom začneme hrát A Little Piece Of Heaven, pevně doufám, že si to nevezme nějak osobně, není to zrovna milostný vyznání jestli chápete jak to myslim. Ale je poslední z playlistu, která se dá někomu věnovat. Slečna stojí jako opařená a zpívá celej text s náma. Pak hrajeme ještě pár songů, starších i nových, nakonec se Matt za nás všechny rozloučí a jdeme si po svejch, ale ne, jasně, že bude ještě přídavek:). Zahrajeme ještě Demons z poslední desky a pak opravdu jdeme do šatny, v rychlosti se zregenerovat a pak se podepisovat. Převlečenej jsem během dvou minut, tak krátce mi to snad nikdy netrvalo a už stepuju u dveří a pobízím kluky, Jimmy si v klidu dává pivko, Zacky si přendavá triko, pásek a přezouvá si boty, Matt si u zrcadla zkoumá beďary či co a Johnny si uklízí basu do futrálu.
„Tak už pojďte proboha.“ Nadávám.
„Co ti je?“ Kouká na mě starostlivě Matt.
„Synátor se nám dole zakoukal do fanynky.“
„Ježiš no a co. Tak byla pěkná, docela rád bych jí viděl i na světle.“ Vysvětluju ostatním, je divný to říct, ale asi jsem se zamiloval na první pohled. Kluci mě nakonec poslechnou a jdeme ke stolu kde se budem podepisovat. Celou dobu bezmyšlenkovitě podepisuju karty, plakáty, CD, tašky, trička a já nevím co všechno, na každého člověka se podívám abych se zklamáním zjistil, že to moje dreadatá princezna není. Přece je hloupost aby odešla. Když jste na koncertě kapely v první řadě většinou to svědčí o tom, že máte danou kapelu rádi, ne o tom, že po dohrání prostě vypadnete.
„Hele, máš jí tu.“ Upozorní mě Zacky a opravdu před nás předstoupí ta nejkrásnější bytost na tomhle světě. Začne vytahovat plakáty, CD a dalších tisíc věcí na stůl.
„Mám toho hodně.“ Upozorní nás. Poručí si abychom jí tam napsali její jméno WIKY, ještě nám ho vyhláskuje, tudíž se psaní jména chopím já.
„Ještě nějaké přání?“ Ptá se jí Matt.
„Ale jo, Syne, Zacky a Johnny, dáte mi trsátka? Prosííííííím.“ Zazubí se andělsky, takže všichni zalovíme v kapsách a do její napřežený ruky každý vložíme trsátko. Vídím, že na jejím krku se jich houpe aspoň sto.
„Díky, jste zlatý, jo a ještě bych chtěla fotku.“ Další zazubení a Matt jen povytáhne obočí.
„Koukám, že seš fakt nenáročná.“ Slečna, vlastně Wiky, se usměje a odpoví: „No co, hele já si váš koncert vyloženě vysnila, tak to musim využít co nejdřív, Synyster ví kdy zase přijedete.“ Všichni se na mě otočí, ale fakt nevim o čem mele.
„Ehm, sorry, někdo říká můj bože, já řikám můj Synystre. Každej máme něco.“ Je tak originální... Zasouká se teda mezi Matta a Zackyho, proč nešla ke mně, nechá se vyfotit a jde počkat na její ségru. Když se dopodepíšeme i Mary (jak nám poručí napsat na plakát) rozhodnu se pro radikální krok. Ještě, že jsem hned na straně. Vystartuju odsud a chytnu Wiky za ruku.
„Počkej. Co teď budeš dělat? Nebo spíš budete?“ Vypálím jako střelu z pistole.
„No asi nic záživnýho, pojedem ke kámošovi domů, popijem a půjdem spát.“ Pokrčí rameny.
„A nechcete radši popít s náma? Spát ještě určitě nepůjdem a v Praze jsme až do pátku.“
„No já nevim. Ale zeptám se Mary. I když dopředu řikám ano, jak jí znám tak by mě zabila kdybych řekla ne a navíc takovýhle pozvání se neodmítá.“ Usměje se znova, řekne svojí kamarádce něco pro mě nerozumitelnou řečí, ta jí odvětí takovým tím vyčítavým tónem, Wiky se otočí zpátky na mě a odpoví, že jo, že teda půjdou.
Holky vezmeme do šatny, chvíli jsem přemýšlel co s nima, protože musíme uklidit všechny věci a to bude aspoň půl hoďky trvat a fakt se mi nechtělo brát je do takovýho bordelu, ale řekly, že jim to neva, tak OK. V šatně jsme všichni chvátali jak nejvíc to šlo, ale stejně to několik málo minut zabralo. Holky si mezitim sedly na gauč a otevřely si lahváče. Prý americký pivo ještě neměly, já jsem zvědavej na to český. Nakonec jsme všechno urovnali a uklidili, The Rev skočil říct Larrymu, že jdeme pít a vyrazili jsme. Wiky nás kormidluje do nějakého underground klubu poblíž, takže držíme hubu a krok a jdeme. Matt s Revem řeší nějaký kraviny úplně vepředu, holky uprostřed a já se Zackym jdeme úplně vzadu a navzájem se odhodláváme začít se s holkama bavit. Kluci vědí, že se tohle podniká jen kvůli mně a Zackymu. Já jsem se před chvílí rozešel a u Zackyho ten vztah taky není žádná sláva. Gena ho už párkrát podvedla, takže s ní je jen ze setrvačnosti.
„Jdu na to.“ Broukne Zacky a přidá do kroku aby dohonil Mary. Slyším, že se začli bavit o barvách na vlasy. Wiky jde kousek od nich a zamyšleně se na ně dívá. Konečně je sama, dojdu až k ní, nebo ona možná zpomalila, sám nevím.
„A co ty, tak sama?“ Zeptám se nenásilně.
„Ani nevim.“ Odpoví mi zamyšleně.
„Neruším tě?“ Ptám se a bojím se odpovědi.
„Ale né, vůbec, jen přemýšlím“ Usměje se
„Nad čím?“
„Že tohle je nejspíš hrozně pěknej sen a bojím se probuzení. Jsem hloupá.“ Pokrčí rameny.
„Nejsi hloupá, ale věř, mi, že tohle je realita, a poměrně pěkná realita.“ Jen se usměje a vytáhne cigaretu, chvíli loví po kapsách zapalovač, nakonec jí půjčím svůj a když mi ho vrací tak mě praští elektřina.
„Au, tys mě praštila.“ Obviním jí.
„Já nechtěla, vážně ne. Kdybych chtěla tak to vypadá jinak.“ Zasměje se a pohladí mě po ruce, ani nevím proč, ale vezmu její ruku do své.
„Jsem hrozně rád, že jste šly se ségrou jako poslední. Jinak bych neměl možnost s tebou začít mluvit.“ Jsem tak upřímnej až to bolí.
„Nechtěli jsme se cpát...a navíc jsem si řikala, že aspoň bude víc času a vyplatilo se to. Jo ještě jsem ti chtěla říct, že ti moc děkuju za A Little Piece of Heaven. Tohle je opravdu jak nebe, a velkej kus nebe.“
„Nemáš za co, fakts mi zachránila život, bez piva bych umřel.“ Zazubím se a ostraním jí pramen vlasů z očí. Už, už se nadechuju abych se jí zeptal jestli by si nechtěla jít někam sednout sama, než mě utne Johnny.
„Tak kde se couráte?“ Ječí jak na lesy.
„Už jdem.“ Zařvu na něj zpátky a vydáme se s Wiky dál, pořád držím její ruku, je tak krásně teplá.
Když dojdeme do baru překvapí mě, že jsou tam jen tři lidé. V Americe po půlnoci hledáte bar kam se vůbec vejdete. Zalezeme si teda k jedinýmu velkýmu stolu v místnosti a objednáme si.
Pak se rozjede nezávazná konverzace o piercingách a tetování, fakt nám to vydrží dlouho. Všichni jsme slušně počmáraní a propíchaní. Až na Mary, která má jen hvězdičku na ruce, v piercingách zas vůbec neexceluju já, mám jen píchlej nos. Jehly nejsou moji kamarádi. Po pár pivech se konečně konverzace rozdělí mezi Mary a Zackyho, mě a Wiky a kluci debatují spolu. Rozebíráme filmy, knížky a podobné blbosti až se dostaneme k tématu láska. Svěřím se jí, že jsem se nedávno rozešel s Michelle, ona mě vyklopí, že pár vztahů měla, ale nic nevydrželo dýl. Prý není stvořena pro lásku.
„Ale nekecej, každej je stvořenej pro lásku. Tebe nevyjímaje.“ Usměju se na ní a pohladím jí po ruce.
„Díky.“ Odpoví a já se jí zadívám do zelených očí.
„Máš nádherný oči.“ Zašeptám a příblížím se k ní, přitahuje mě jako magnet.
„Ty taky.“ Slyším z jejích krásných úst a pár desetin vteřiny na to se už vášnivě líbáme. Bože, je tak sladká. Po omrknutí situace (The Rev, Johnny a Matt už odjeli na hotel a Mary se Zackym si právě taky ochutnávají jazyky) usoudíme, že bez nás vydržej, sebereme se, zaplatíme a jdeme ven. Když Wiky koukne na tramvaje zjistí, že jí nic nejede. Pár vteřin se rozmýšlím, ale nakonec jí přece jen nebídnu přespání u nás na hotelu. Chvíli sice odporuje s tím, že se tam není jak dostat, taxíky jsou v Praze drahý, ale to mě vážně netrápí. Peněz mám dostatek a za tágo platím určitě v Americe víc, takže si zavoláme taxíka a jedeme do Hiltonu. Hned na chodbě narazíme na Jamese.
„Ale, zdravím vás děti, co máte v plánu dělat? Sami dva? Jen aby se nestala nějaká nehoda.“ Mám toho chlapa rád, ale i tak ho pošlu do prdele a Wiky mu řekne, že jsme chtěli hrát playstation, ale právě nám vnukl novej nápad.
Na pokoji se vystřídáme ve sprše, objednáme si večeři nebo jak nazvat jídlo ve čtyři ráno, nebo kolik je. V rychlosti se najíme a jdeme koukat na telku z postele, no dobře, komu to namlouvám, na bednu koukáme asi dvě minuty, než začnu Wiky hladit po vlasech, po zádech až sjedu na zadek a tehdy i ona mě začne jemně osahávat, nakonec to nevydržíme ani jeden a během chvíle se válíme ve sladké agónii soulože a jejích orgasmů. Po aktu se k sobě přitulíme, já svojí princeznu obejmu kolem pasu a okamžitě spíme, teda aspoň já.

Krásné ráno, s krásnou dívkou po svém boku s krásným pocitem lásky uvnitř. Nechtělo se mi tomu věřit, ale asi jsem se zamiloval. Má drahá se po chvíli taky probere a vyjeveně se rozhlíží kolem sebe.
„Dobrý ráno krásko,“ oslovím jí mazlivě a dám jí pusu.
„Dobrý ráno zvíře“ usměje se a přitulí se ke mně.
„Proč ses tvářila tak šokovaně?“ Zeptám se, fakt to byl krutej pohled.
„Ty by ses netvářil? Když by ses probudil někde kde to absolutně neznáš, a postupně si vybavoval včerejšek a nakonec usoudil, že je to až moc fantasty?“
„Jak moc sci-fi? Vždyť jsme žádný ufouny neviděli, nebo ty snad jo?“ Trochu mi uniká pointa.
„Ale ne, nemluvím o ufo, ale o tom, že já jakožto naprosto obyčejná holka z malýho města na jihu Čech a ty kytarista, mimochodem úžasnej kytarista, v naprosto úžasný kapele a z Ameriky a ležíme tu spolu v hotelu Hilton, kam jsem se zapřísáhla nikdy nevkročit, to ti nepřijde fanstasty?“
„No...ani ne. Já jsem vždycky snil o tom, že na koncertě potkám nějakou nádhernou holku, zamiluju se do ní a budu s ní navěky.“ Zasním se, fakt se mi to splnilo.
„Ty myslíš, že to bude navěky?“ Povytáhne obočí.
„Ty snad ne?“ Když už tak vždycky počítám s tím, že to je na pořád, nebo aspoň na hodně dlouho.
„Hele, nerada ti beru iluze zlato, ale skoro celej rok seš někde v háji, navíc tvůj domov je za velkou louží, ne tady, já bych s tebou strašně chtěla být, ale bojim se, že není šance aby nám to vydrželo na dálku. Navíc já nemám zrovna moc času.“
„Vždyť to já taky ne. Mohli bysme to aspoň zkusit ne? Hele, zítra odpoledne odjíždíme, pak čtrnáct dní v kuse hrajeme a pak máme čtyři dny volna. Budem zrovna v Anglii, tak co kdybych přiletěl, ty si mě vyzvedneš na letišti a budem spolu.“
„Lásko, já mám školu.“
„Lásko a to bys nemohla na čtyři dny vpadnout?“ Bože, co my jsme se toho nahákovali.
„Počkej, co to bude za dny?“
„Myslim, že pátek, sobota, neděle, pondělí, to bys mohla ne?“
„Jo, to možná i jo a do omluvňáku si napíšu- S přítelem.“ Zasměje se.
„To by šlo.“ Usměju se a políbím Wiky, ona mi polibek vrátí až to opět skončí milováním, potom si skočíme do sprchy, oblečeme se, půjčím Wiky tričko, protože její ze včera smrdí hospodou a jak mi svěří, tak tenhle smrad fakt nesnáší a jedeme dolů na snídani. U stolu už sedí všichni, včetně Zackyho a Mary.
„Á dobré ráno hrdličky. Tak co, jaká byla noc?“ Dobírá si nás The Rev, kterej má pokoj hned vedle mě.
„Nevyzvídej, stejně jsi určitě seděl u zdi s hrnkem na uchu, poslouchal a honil si u toho péro.“ Setřu ho a praštím ho do ramene.
„Narozdíl od tebe kamaráde to nemám zapotřebí. Protože mám Leanu.“ Vyplázne jazyk a mě to nedá abych si nerýpnul.
„Jo, ale až ve státech.“
„Holky, nehádejte se, já mám hlad. Pojď, jdem si pro něco k jídlu.“ Ukončí naše dohadování Wiky a sune mě ke švédským stolům. Nandáme si snídani a jdeme zpět ke stolu, Wiky se o něčem baví s Mary, opět tím šíleným, pro mě naprosto nepochopitelným jazykem a já se zatím za tichého hovoru a popisování včerejška s Revem najím. Po snídani se s holkama rozloučíme, protože musí za svým kamarádem pro věci a my jdeme nahoru dát si zkoušku.
Holky dorazí po pár hodinách, no asi po dvou, sednou si a v pokojích počkají až dozkoušíme. Všichni se odebereme převlíct se, jako obvykle to nejdýl trvá Zackymu. Když konečně po dvaceti minutách dorazí k nám na pokoj, kde je i Mary (nemohla vydržet to jeho mrmlání o hadrech), můžeme konečně vyrazit, dřív než se Zacky rozhodne jít převlíct.
Holky nás vezmou metrem do centra, na Václavské náměstí, nebo jak tomu říkají oni Václavák, pak na Orloj a na Karlův most. Na Václaváku jsou nějaký emouši, všechny nás sjíždí pohledem, nakonec se zvednou a jdou si k nám pro podpisy. Holky jim něco řeknou česky, emouši jim odpoví a jdeme dál.
Dole u New Yorkeru se chvíli dohadujeme jestli půjdeme dovnitř nebo ne, ale máme s sebou Zackyho, takže je to jasný. Nakonec si vyberu fialovej pásek a všimnu si, že Wiky kouká na náramky.
„Vyber si něco, koupím ti to.“ Pobízím jí.
„Ne, dobrý, já nic nechci.“ Usměje se moje princezna.
„Vem si něco, chci ti něco koupit. Na památku.“
„Ne, v pohodě.“ Nakonec se skoro naštvu, popadnu několik korálů a nesu je ke kase. Wiky mě zadrží, chvíli řešíme důvod proč jí chci něco koupit. Prostě chci aby ode mě něco měla a nezapomněla hned jak zmizím za zatáčkou, takže nakonec souhlasí, ještě korálky přebere a troje vrátí.
Po zaplacení vylezeme před obchod, kde stojí Matt, kouří a pije pivo. Dojdeme až k němu a chvíli žvaníme o blbinách, než vylezou The Rev a Johnny s plnými taškami čehosi, tašky postaví na zem a začnou z nich tahat pásky.
„Oh my god, to jsou ale magoři.“ Směje se Matt, když se kluci zastaví uprostřed ulice a začnou na sebe oba namotávat všechny pásky. Nakonec jich maj oba asi dvacet a dojdou tak až k nám.
„Jsme si koupili abysme měli co házet na dalšim koncertě. Paličky jsou out.“ Mluví vážně Rev.
Chvíli řešíme, jestli je lepší házet do publika paličky a vyrazit někomu oko, nebo metat pásky a pomalu fanouškům usekat hlavy. Nakonec se shodneme, že s jednim okem se žít dá, ale bez hlavy těžko, člověk není šváb. Asi dvě minuty na to přijdou Zacky s Mary, Zacky v ruce třímá šátek a Mary nic. Nakonec nás Wiky zatáhne ještě do Nirvany, což je obchod pro lidi jako jsme my:). Já si vyberu bezva fialové triko Happy Tree Friends a Wiky koupím to samé ale dámské, ať máme něco stejnýho:) a ještě jí koupím pásek. Po Nirvaně jdeme na Staroměstské náměstí, kde je Orloj, je to fakt nádherná podívaná. Holky tomu pozornost moc nevěnujou, už to viděly milionkrát, ale pro nás je to fakt úžasnej zážitek. Po prohlídce Orloje a náměstí jdeme na Karlův most, kde se necháme od pouličního portrétisty zvěčnit i zkarikaturizovat. Potom nás Wiky táhne na Petřín, vyšplapeme pěkně několik tisíc schodů (dobře to přehánim, ale fakt mi to tak přijde), ještě, že nahoru nás vyvezla lanovka, a všichni pomalu umíráme. No jo, ti kuříci. Jediná Mary je OK.
Na Petříně řešíme co bychom mohli dělat večer. Nakonec se dohodneme, že si půjdem zablbnout do hotelového bazénu a nakonec půjdem pařit do nějakého klubu. S holkama oběháme pár krámů abychom sehnali plavky (prej je normální si na koncert brát plavky ale zrovna na tenhle je zapomněly) a letíme do hotelu, na véču a do bazénu. Kravneme jako malý děti, chudáci ostatní návštěvníci, znáte to, takový ti ropní magnáti a milionáři, snobský paničky co by si radši ukously jazyk než se usmát, takže si to všichni užíváme.
Asi v devět vylezeme z bazénu, jdeme se převlíct na pokoje a letíme ven. Necháme se dovést do podniku s názvem Mazaný králíček jak nám holky přeloží a napřed trošku popijeme pivko a panáky. Holky se nakonec zvednou s tím, že jdou tancovat aby se neopily hned na začátku. Po chvíli jdeme pařit s nima a večer se strhne v chlastání, paření, kecání a u některých z nás v líbání a jemné osahávání co společnost dovolí.
Asi ve čtyři si zavoláme taxíky a necháme se odvést na hotel. Wiky mě dotáhne do koupelny, kde se za její pomoci vysprchuju a nakonec jdeme spát. Sexu nejsme ani jeden schopnej.

Ráno jsem vzhůru už v půl osmý, na nějaký necelý tři hodiny spánku dobrý ne? Potichu se vysoukám z postele, svoji milou nechám spát a jdu se vysprchovat. Za pár minut mě něco nebo teda spíš někdo, a na tuty vím kdo, obejme kolem pasu. Otočím se na svou krásku a s přáním dobrého rána jí dám pusu.
„No ahoj. Sorry, táhne mi z držky.“ Zasměje se a začne si vyplachovat pusu vodou.
„To mi nějak moc nevadí. Tak už jsi vstala?“ Pokrčím rameny a je to pravda.
„Už? Blázníš? Spali jsme ani ne tři hodiny. Ale vzhledem k tomu, že za chvíli už tu nebudeš, tak souhlasim s tim už.“ Vidím na ní smutek, taky jsem smutný, ale snažím se užít si posledních pár hodin se svojí drahou.
„Nebudu, ale za pár dní budem zase spolu. Neboj krásko.“ Usměju se na ní, políbím jí a dáme si krásný ranní sex ve sprše. Když oba vylezeme z koupelny začnu pomalu balit věci, Wiky se sehne a zvedne moje triko z kolekce Syn Gates Clothes.
„Já si ho půjčim jo? Ty jich máš doma určitě mrtě a tohle voní tebou. Budu v něm spát.“ Čichne si k němu a usměje se.
„Dobře no a co mi dáš ty princezno?“
„Řetízek s poutama, jak jsem slíbila a celejch čtrnáct dní budu chodit v jednom tričku abych ti ho mohla pak dát nafurt a aby mnou pořádně smrdělo.“ Slíbí mi s úsměvem na rtech.
„Tak jo. Už se těšim.“ Wiky z batohu vytáhne klíčky, odepne si poutíčkaa mě ho zacvakne kolem krku.
„A co klíč?“
„Na co klíč? Aspoň máš důvod se za mnou vrátit.“ Usměje se a já si jí k sobě přitáhnu. Vrátil bych se za ní i kdyby mi ten klíč dala.
„Ty moje mrško.“
„Ti dám mršku ty...ty...sakra, mě nic nenapadá.“
„No jo, ty moje blondýnko.“ Usměju se, vysloužím si za to něžnou ránu, nakonec se lechtáme, škádlíme a mazlíme v jednom skoro půl hodiny, než náš vyruší klepání na dveře.
„Hej Gatesi, seš už hotovej?“ Slyšíme za dveřma manažera.
„Jo, už jdu.“ Odpovím neochotně, oba popadneme svoje zavazadla a jdeme před pokoj. Na chodbě už stojí Mary se Zackym a objímají se. Všichni sjedeme výtahem dolů. Před hotelem už stojej kluci a dávaj věci do busu. Já a Zacky tam taky hodíme svoje věci a ještě jdeme naposledy obejmout a políbit svoje princezny. Vezmu si od své lásky telefonní číslo, jí nadiktuju svoje, pak se ještě znovu políbíme a musíme nastupovat. Sotva si sednu a Jake, řidič, zařadí jedničku vytahuju svůj telefon a cvakám SMSku svojí Wikynce. Už se mi stýská. MILUJU TĚ. Synyster. Nevím jestli není brzo na to, říct jí, že jí miluju, ale cítím to tak, tak proč bych to říct nemohl. Už teď se nemůžu dočkat dalšího shledání se svojí vyvolenou. V duši cítím, že je to ONA.
THE END