A6x???? WTF????

A6x??? WTF???

Existuje láska? Jasně, že existuje, ale existuje láska pro mě? To je otázka, kterou si kladu už více než tři roky. Všechny moje kamarádky ať už sebeošklivější, sebetlustší, sebeblbější, všechny mají přítele a jsou šťastné, jen já stále ne. V čem je u mě problém? I tuto otázku si kladu již více než tři roky. Neřekla bych, že jsem něco odpudivého. Jsem normálně vysoká, normální postavy, ani tlustá, ani vyhublá, v obličeji celkem hezká a poměrně inteligentní. No přinejmenším studuji alespoň střední školu a ne učňák. Tak v čem je sakra problém? Jo zájem o mně je, to ano, ale každý by mě chtěl jen do postele a na to já nejsem. Neříkám, že jsem panna, párkrát se stalo, že jsem ujela a půl roku jsem měla stálého milence. Nešlo o lásku, jen o sex, takže to se nepočítá. Jinak jsem už tři a půl roku sama. V patnácti jsem prožila svou první lásku, rozešli jsme se po půl roce a od té doby, prostě nic, nula, nada. Nemám nikoho, stále čekám, stále si naivně říkám, že někoho najdu, ale stále se nic neděje. Nebo možná nedělo... až do předvčerejšího odpoledne, kdy mi přišel e-mail „Milá Emily, je mi jasné, že sis mě nikdy nevšimla, nedíváš se po lidech a po lidech jako jsem já už vůbec ne. Nejspíš takovýchto e-mailů dostáváš mnoho, tvá adresa přede mnou leží už několik týdnů a až teď jsem sebral odvahu ti odepsat. Kdyby tě zajímalo kdo jsem, nebo si chtěla někdy popovídat, ozvi se. Moc rád bych byl tvůj kamarád, nebo i něco víc. A6x“ Z e-mailové adresy jsem nic moc nezjistila. Ostatně ixmxnotxurxenemy@yahoo.com nic moc nevyčtete. Ale zvědavá jsem byla, to ano, proto jsem okamžitě odepsala „Ahoj A6x, opravdu nevím kdo jsi, ale ráda bych to zjistila. Přátel není nikdy dost a to, že se nedívám po lidech jako jsi ty? Co tím myslíš? Koukám se na každého stejně. Emily“. Tudíž dnes očekávám další e-mail, hned jak přijdu ze školy, celý den jsem se dívala po lidech, ale nevyzkoumala jsem nic nového nebo zvláštního. Nikdo se na mě nedíval nijak nápadně moc, ani ve třídě, ani na obědě, ani nikdy jindy. A co tím sakra ten záhadný A6x myslel, po lidech jako je on? Je to snad fotbalista, nebo něco podobného? To bych se opravdu nedívala, fotbalisty, roztleskávačky, šprty a jim podobná individua nesnáším. Sama se oblíkám do gothic/metal stylu a o někoho s blond melírem ve vlasech abych ani nezakopla.
Můj instinkt se nemýlil, doma na mě čekal zbrusu nový e-mail, který dorazil před deseti minutami.
„Milá Emily, nemyslel jsem to zle, prostě jen, nevím jestli bych zapadal do žebříčku tvých ideálů. Nejsem tvrdej metloš ani nic podobnýho, nerad se označuju nějakým stylem, ale když už, tak vzhledově mám nejblíže asi k emo, ale opravdu jen vzhledově. A6x“ Wow, no, nic proti emařům, nevadí mi, ale opravdu si jich ve škole nevšímám, v poslední době je tam přeemováno. Jak holky, tak kluci, u kluků trochu míň, ale stejně je na střední škole Jeffreyho Poola, kam chodí přibližně 1200 lidí nejmíň 10% emařů, kluků.
„Milý A6x, je fakt, že po emařích se moc nedívám, ale rozhodně je mi milejší, že jsi emo, než kdybys byl kapitán fotbalovýho týmu, to bych tě asi rovnou strčila do ignorace. Odhalíš se mi sám, nebo chceš zůstat inkognito? Mimochodem jaký byl dnes den? Emily“ čtvrt hodiny na to se ozval další e-mail.
„Drahá Emily, kapitán fotbalovýho týmu opravdu nejsem, na to nemám postavu ani psychickou náturu, nechápu co je skvělýho na tom, že dvacet magorů rve v blátě o balon. Pokud by ti to nevadilo, rád bych ještě nějakou dobu zůstal inkognito, můžu ti dávat lehké indicie, každý den jednu a třeba mě časem sama objevíš:). Dnešek? Ale jo, šlo to, až na tu káču Katie Noland, myslí si, že když jejímu tátovi patří okolní fastfoody může si dělat co chce. A taky profesor Snoore mě vytočil. Prý se mi francouzština bude v životě hodit. Kdy asi? Angličtina je světový jazyk. Jaký byl tvůj den? A6x“ Takže abychom si to shrnuli. Emo, chodí na francouzštinu, učí ho Snoore. Okamžitě si najedu na stránky naší školy a zjistím, že mi to je naprd, protože Snoore učí všechny třídy, které francouzštinu mají. Za zbytek dne si vyměníme ještě dalších 20 e-mailů, během kterých mi dá indicii pro dnešní den, která je „mám černé vlasy“. Bezva, takže náš výběr ze 120 emo kluků se zužuje na 118. Ach jo, tohle bude ještě dlouhé, ale vypadá opravdu fajn, posloucháme hodně podobné kapely, tak jako já nesnáší naší fyzikářku a celý fotbalový tým i s roztleskávačkama. No, uvidíme jak se to vyvine, třeba se i na mě konečně usmálo štěstí.

E-maily s A6x se nakonec přesunuli do úrovně normálního chatu na internetu. Jeho nick iAMnotURbytch mi taky nic moc nového neřekl, zařídil si ho až teď a neměl tam vůbec nic ani fotky. Během jednoho týdne jsem o něm zjistila tak strašně málo, opravdu si dával dobrý pozor na to co říká. Z toho jaké kapely poslouchá a co má rád k jídlu jsem toho opravdu moc nezjistila, bavili jsme se o všeobecně známých lidech a učitelích. Za pět dní mi o sobě řekl, že má dva piercingy, neřekl mi jaké, ale to výběr zůžilo na 100, dál mi řekl, že není v prváku, což počet snížilo na 80, nenosí pruhované oblečení, což mi moc nepomohlo, opravdu emaře tolik nesleduju, má viditelné tetování, to mi trochu pomohlo, teda myslela jsem si to do dalšího dne, když jsem zjistila, že viditelné tetování má minimálně 70 emo kluků na škole, no a jeho poslední indicie byla, že se líčí, což počet snížilo na 50. To bylo pro ten týden vše, jak mi prozradil, o víkendech pracuje mimo město, takže se na internet nedostane, ale dal mi své telefonní číslo, prý kdybych měla chuť ať mu napíšu. Jasně, že jsem chuť mu napsat měla a jakou, ale snažila jsem se udržet, abych nevypadala jako nedočkavec, ale v neděli ráno jsem opravdu podlehla. „Ahoj A, jak se máš? Jaký je víkend?“ Taková milá, nevtíravá SMS, že? Odepsal, ale až za několik hodin, během kterých jsem seděla jako na trní, je možné zamilovat se do člověka jen tím, že si s ním píšete? To fakt nevím, neřekla bych, že jsem zamilovaná, jen jsem si ho oblíbila. Rozuměli jsme si, byl fajn a to všechno, ale sakra proč mi tolik leží v hlavě. Na jeho SMS „Ahoj E, mám se celkem fajn, po pravdě mi chybíš, vždycky ses mi líbila vzhledem a tím jak úžasně drze vystupuješ, ale nikdy bych nevěřil, že jsi doopravdy tak super jak vypadáš:) Víkend celkově celkem ujde, makáme s tátou, ale radši bych už byl v San Diegu a ve škole:) a mohl se na tebe zase dívat. Andy.“ Páni, tentokrát se podepsal jménem, takže Andy. Je to Andrew? Nebo to může být Andreas...je to víc možností, nebo to taky nemusí být jeho jméno. Po zbytek dne jsme si SMSkovali, máma asi nebude mít radost až uvidí ten účet. Ale což, lásce se nemá překážet.

„Tak co novýho? Povídej?“ Vystřelila na mě moje nejlepší kámoška Kessy v pondělí ve škole, když jsme měli konečně přestávku. Zrovna si ze své skříňky vyndavala učebnice na geometrii totálně počmárané portréty Marylina Mansona, jejího oblíbence, nápisy kapel a úryvky textů. Mám Kess hrozně ráda, je jako moje sestra, když pominu to, že jsme si hodně podobné, lidi si nás často pletou, tak je prostě super, posloucháme stejnou hudbu, nosíme podobný styl oblečení, milujeme stejné filmy atd. atd., je toho hrozně moc. A mimo jiné je skvělý informátor, zná polovinu školy, takže její pomoc se mi při pátrání po Andym bude hodit.
„No, řekl mi, že se jmenuje Andy. Znáš někoho takovýho?“
„Andy, Andy... Něco mi to říká.“ Zamyslela se a já téměř viděla jak se jí zpod růžových pseudo dreadů skoro kouří. Sama mám na hlavě totéž, ale v modré barvě. Nakonec vylovila svou Motorolu Sidekick a začala v ní listovat. Mám tady Andyho Saunderse, ale to je ten šprt ze třeťáku, kterej mi e-mailem posílá výsledky úkolů z frániny, pak mám ještě Andyho Molena, ale to je prvák, a říkalas, že prvák to není.“
„Ne, prvák ne a kde se u tebe vzalo číslo prváka?“ Zírám na ní, sami jsme ve třetím ročníku, ten kluk je o dva roky mladší. Kess jen zakoulí černě podmalovanýma očima a zazubí se.
„No co, proč bych nemohla navazovat přátelský vztahy i na nižších úrovních.“ Jen se zasměju se zavrtím hlavou. Kolem nás právě projde skupinka emařů, všechny rychle přelítnu pohledem, žádný z nich nemá piercing a tetování zároveň. Do háje.
„This is a part when people usually screams.“ Zařve Dennis z Alesany z mýho mobilu, což značí novou zprávu.
„Ty vole změň si to, vždycky se strašně leknu.“ Zanadává Kess, miluje Alesanu tak jako já a tuhle písničku obzvlášť, ale leká se a já koneckonců taky:).
„Dneska ti to moc sluší:)“ hlásá můj mobil.
„A to mi píšeš až teď?“ Odpovím obratem.
„Já tě potkal až teď.“ Začnu se znova rozhlížet, do háje, kde se jenom může schovávat. Hned mu napíšu jestli byl v té skupině emařů, na to mi napíše jen smajlíka a: blázníš? S takovejma lidma se nebavim, řekl jsem ti, že vypadám jako emo, ne, že jsem a ne, že se s nima stýkám:). Aha, takže ho mám hledat mezi jinejma lidma, ale jakejma? Sakra, tohle se může stát jenom mě, když už o mně zavadí kluk a podle mého názoru hezkej, protože tip: černá patka, piercingy, tetování a asi tak 50 kg je přesně můj vysněnej ideál, tak si musí hrát na schovku. Do konce vyučování si opět vyměníme několik desítek zpráv a pokračujeme když oba dorazíme domů. On je doma opět dřív než já. No...a co si zahrát na FBI? Já jezdím busem ze školy nějakých 10 minut, vystupuju na první zastávce školního autobusu a bydlím hned naproti ní, což znamená, že on buď musí bydlet blízko u školy, tudíž se dopravuje pěšky, nebo musí mít vlastní auto. Autobus je vyloučený. Jenže i tak pořád zbývá hrozně moc lidí.

Samozřejmě jsem si to představovala jednodušší než to ve skutečnosti bylo, ani s pomocí Kessy a Christine, další kámošky z ročníku, jsem se nedokázala dostat do kartotéky studentů naší školy, prostě nemožný, za pomoci Chris jsme vyčlenily několik ulic, které odpovídali deseti minutám chůze, ale bylo nám to k ničemu, takže nám nezbylo nic jiného, než pokračovat od toho co už jsme věděli.
„Ahoj krásko, nápověda pro dnešek, dnes na sobě nemám converse:).“ Ukázala jsem SMSku od Andyho holkám a obě se začaly řehtat.
„Co je na tom tak vtipnýho?“
„No, možnosti se ti teda pořádně snížili, teď už jen stačí se emařům dívat na nohy. Každej druhej má conversky a při troše štěstí na něj dneska konečně kápneš.“ Mrkla na mě Chris a nejspíš měla pravdu, protože po zevrubném zkoumání noh všem emařům na škole jsem zjistila, že converse dnes nemělo asi dvacet kluků. Jeden z nich musí být Andy. Když jsem dorazila domů hned jsem letěla k počítači, opět už tam byl. A taky mi hned napsal.
iAMnotURbytch: Ahoj, tak co, potkalas mě dneska?
O_ololololitao_O: No pevně doufám, že jo:)
iAMnotURbytch: a?
O_ololololitao_O: no nevim co chceš slyšet.
iAMnotURbytch: mám nápad, za týden má být ples, nechceš se tam sejít?
O_ololololitao_O: je Halloween...všichni budou v maskách
iAMnotURbytch: no právě:)
O_ololololitao_O: dobře, kde a v kolik?
IAMnotURbytch: v devět pod diskokoulí?
O_ololololitao_O: to zavání moderní popelkou:-O
iAMnotURbytch: dobře, tak v devět v levým rohu baru:) souhlasíš?
O_ololololitao_O: to zní už líp, budu se těšit:)
iAMnotURbytch: já taky, ještě mi pak řekni za co půjdeš ať tě poznám:-)
O_ololololitao_O: proveduk, až to vymyslím
Tak to by bylo, teď ještě abych vymýšlela nějaký spešl oblek, ani jsem na ten večírek nechtěla jít. Školní akce jsou děsnej opruz.

„Určitě bys měla jít něčem stylovým.“ Radí mi Kessy druhý den ve škole.
„Rozhodně a taky neobvyklím.“ Doplňuje jí Chris.
„Ale nemělo by to působit lacině nebo říkat přímo, jako, že čekáš něco velkýho.“
„Stop, stop, stop. Nechci slyšet tohle, chci slyšet nápady na kostými.“ A v téhle části obě zmlkly.
„No jo, jak jsem si myslela, takže moje nápady: Freddy Krüger, Střihoruký Edward, Sweeney Todd...“ můj tok slov ale přerušila Kessy.
„Nemůžeš jít za chlapa.“
„Nemůžeš jít za Freddyho, to je jako bys mu říkala, že ho chceš zabít.“ Doplňuje jí Chris.
„Tak mi předložte svoje návrhy.“
„Mrs.Lovett?“ Nadhodí Kess, Christiane jí doplní nápadem jít za Lydii z Beetlejuice.
„Nikdo nepozná co jsem zač. Řeknou, že nemám kostým.“ To nás všechny rozesměje. Nikdo jiný nás už nenapadne, do chvíle kdy Chris vykřikne.
„Emily.“
„No a co.“ Kouknu na ní.
„No Emily...mrtvá nevěsta. Emily, ty jsi stvořená pro to být na Halloween Emily.“
„To mám jít na nevěstu? Zakázalas mi Freddyho proto, že by si Andy myslel, že ho chci zabít tak ho mám nechat si myslet, že si ho chci vzít?“
„Ne, určitě to ocení. Že mě to nenapadlo dřív. Šaty nebudou problém, na ruku a nohu ti namalujeme kosti, na obličej díry, bledá jsi dostatečně, tak to bude OK. To bude paráda.“ Jásá a Kessy s ní. Faktem je, že já nic lepšího nevymyslím, takže nakonec souhlasím. Do Halloweenu zbývá pět dní, takže Kess, která má opravdu dost velký nadání na kreslení, začne vymýšlet jak stvárnit kosti a Chris vymýšlí čím to namalujeme. Na mě je zjistit kde si půjčím šaty. Moje teta Alison se nedávno vdávala, jenomže ona měla takový ten princeznovský střih s obručí, což by pro tuhle příležitost opravdu nebylo to pravé, takže na tetu jsem zapomněla a o hodině počítaču se jala projíždět webové stránky půjčoven. Nemůžu si stěžovat na finanční nepokoje, moji rodiče mají oba hodně slušné zaměstnání, táta vlastní fitko a solárko, mamka je gynekoložka v soukromé praxi, takže zaplatit i pět set dolarů za půjčení šatů by se dalo, jenomže tolik dávat nechci. Ráda utrácím, ale za věci, které si vezmu víckrát než jednou. Nakonec jsem našla půjčovnu s celkem obstojným půjčovným, tři sta dolarů na dva dny a vybrala si i krásné šaty přesně podle Emily. Spolu s nimi byl k půjčení i závoj, rukavičky, podvazky a krásné bílé boty. Při obědě mi Kess zkoušela na tvář kreslit „Emilské“ díry a zapípala mi při tom SMSka. „Co to s holkama trénujete?“ Okamžitě jsem se začla rozhlížet po okolí, ale nenašla jsem jediného emaře s černými vlasy, piercingy a tetováními. Je pravda, že pár jich na dvoře bylo, ale nikdo podobný Andymu, takže jsem mu odepsala: „Kessy mi zkouší převlek na Halloween. Za co půjdeš ty?“. Odpovědi jsem se dočkala během pár vteřin: „To je tajemství:) ale jestli půjdeš za mrtvou nevěstu, jak předpokládám, tak se k sobě budeme hodit:) Tim Burton rulez.“ No fajn, takže taky půjde za některou postavu od Tima Burtona, jen doufám, že to nebude Willy Wonka, jo, pana Burtona miluju a Johnnyho Deppa taky, i Willyho Wonku, ale je tak dokonale trhlej, že ho nikdo nedokáže napodobit ani kdyby se zbláznil. Ostatně všechny postavy z Burtonových filmů jsou originál, ale Willy Wonka obzvlášť. No nakonec si s Andym vyměníme pár dalších SMSek, ve kterých mi dá dnešní indicii: chodím do vyššího ročníku než ty. No tak to bychom měli, z dvaceti se to zúžilo na 15. Do soboty snad budu vědět kdo je můj princ v černé zbroji. Ale teď valím domů, mám kupu úkolů a na netu už na mě bude nejspíš čekat Andy.

Týden uběhl jako voda, z Andyho indicií jsem měla vytipovaných pět kluků, dnes konečně zjistím který z nich to vlastně je. Jelikož večer je Halloweenský ples, měli jsme místo obvyklích sedmi vyučovacích hodin jen pět, o to se zasloužila předsedkyně třídy, školního výboru a hlavní roztleskávačka Diane Scholle. Nemám jí zrovna v lásce, ale za tohle jsem měla sto chutí dát jí fracouzáka. Na přípravu jsem potřebovala opravdu hodně času a nejen já, Chris a Kessy taky. Ve tři odpoledne ke mně dorazily a začly jsme se chystat. Kessy šla za Marylin Monroe a Christine si vzala Freddyho Krügera, když jsem začala protestovat, že to byl můj nápad uzemnila mě tím, že ona na rozdíl ode mě tam nemá rande, tudíž může jít i za chlapa i za vraha. Obě se ale věnovaly hlavně mě. Nevím jestli proto, že mě opravdu mají tak rády, nebo proto, že obě měly přítele a chtěly abych i já měla kluka a mohli jsme všichni něco podnikat. Takhle chodila Kessy s Aaronem, Chris s Ralphem a Emily buď sama nebo vůbec.
„Nevrť se sakra, nebo budeš vypadat jako dalmatin a ne jako mrtvola.“ Okřikuje mě Kessy, zatímco mi maluje na tvář díry a Chris mi barví ruku na bílo. Snažím se sedět rovně, ale samozřejmě se párkrát hnu a od Kess si hned vysloužím mrmlání když ne rovnou šťouchanec jejím ostrým loktem do prsou. Už teď lituju její děti.
Po neuvěřitelných třech hodinách matlání, patlání, čmárání a malování mám pomalovaný obličej, obě ruce i obě nohy. Na pravé paži a levé noze mám namalované kosti, na obličeji díry a mrtvolný výraz. Zbylé končetiny a dekolt jsou natřené na modro. Víte ale co bude největší sranda? Až přijdu z plesu domů, jak dám tu barvu pryč. Speciálně kvůli plesu jsem nakoupila hromadu barev na tělo bez chemických přísad, které vybrala Kessy a které se sundávají dolů speciálním prostředkem. Když mě oblečenou a namalovanou viděla máma zděsila se a suše mi oznámila, že ONA mi s mytím pomáhat nebude. Nakonec se za dvacku obětovala Chris s tím, že s Ralphem bude zítra a ples neopustíme dřív než o půlnoci, nejlépe až nad ránem. Slíbila jsem jí, že neodejdu dřív než bude chtít ona i za cenu toho, že bych do sebe lila red bull po litrech. S tím se spokojila. Padla sedmá hodina večerní, všechny tři jsme stály před zrcadlem, které zakrývá jednu celou stěnu v koupelně, obdivovaly jedna druhou a navzájem se fotily. Musím uznat, že na mě holky odvedly skvělou práci a zároveň se dokázaly i pořádně věnovat sobě. Kessy měla krátkou blond paruku, sundané dready a vlastní delší černé vlasy pečlivě schované pod parukou. Oči měla zvýrazněné mascarou, rty namalované rudou rtěnkou a dokonce i umělou pihu. Na sobě měla přesně ty samé plizované šaty jako tato americká diva a krásné dlouhé nohy nazuté v bílých střevíčkách. Chris vedle ní vypadala naproto odlišně a přece úchvatně. Svě dlouhé červené vlasy nechala tak jak jsou jen je umyla, vyfénovala a nerozčesala, čímž se jí vytvořily přírodní dready, které ale za pár hodin zmizí. Na hlavu si napařila klobouk, na tělo si navlíkla červeno zelený pruhovaný svetr s pár dírami, na ruku si natáhla rukavici na které byli přidělané Freddyovské čepele, samozřejmě ne ostré, nechce nikoho zabít i když to tak někdy nevypadá. Na spodní části těla měla dané šortky, opravdu kraťoulinké manžestrové šortky a na nohách natáhlé černé síťované podvazky. Na nohou měla kotníkové boty na nízkém podpatku a obličej jí zdobily namalované jizvy (Kessyina práce, jak jinak). Chris byla prostě mix vraha, štětky a sexy mladé kočky.
„Tak holky, pojďte.“ Volala máma z chodby, domluvily jsme se s ní, že k pronajaté hale nás hodí ona a nazpátek pojedu s Chris taxíkem, sami jsme nevěděly v kolik odsud půjdeme tak aby mamka mohla spát a my ji nemusely budit. U vchodu na holky čekali jejich přítelové. S obouma jsem se pozdravila letmým líbnutím na tvář jako obvykle, oba mi pochválili převlek a všichni jsme šli do haly. Je to vlastně diskotéková hala, pořádají se tu silvestry a každý pátek diskotéky, kromě tohoto, naše škola to pronajímá každý rok na Halloween, respektive na Halloweenský večírek. Hned u vchodu jsem zaregistrovala Diane s jejím přítelem Keithem (kapitán fotbalovýho týmu, jak nečekanné) v kostýmech Barbie a Kena. No dobře, měl to prý být Šípková Růženka a princ jak jsem se později dozvěděla, ale Dianiny růžové šaty s malými růžičkami místo lemu, dlouhá vlečka na kterou jí co chvíli někdo dupnul a její dlouhé blond vlasy vyčesané do drdolu...nebyla jsem jediná kdo se seknul a myslel si, že je to Barbie.
Po příchodu do haly a letmého okouknutí kostýmů jsme se celá parta odebrali k občerstvení, nalili si pití (samozřejmě je to studentský večírek a nedalo se počítat s alkoholem, takže jsme si dali nealkoholickou bowli) a ochutnali jsme jednohubky. Já jsem se posadila do jednoho z provizorně udělaných boxů a Kess s Aaronem taky, Christine a Ralph šli obhlídnout terén, respektive šli najít místo kam se budou moct na pár hodin zašít a muchlovat se. S ubíhajícími minutami jsem začala být nervózní, poposedávat na místě a rozhlížet se kolem. Co chvíli jsem vytáhla mobil, který jsem pak pracně strkala zpátky do kapsičky, kterou jsem měla přišpendlenou na podvazku. Kessy ze mě po půl hodině skoro dostala psotník.
„Kriste pane, Emily, tak si tam už jdi stoupnout. Je půl devátý a ty jsi nervní jak před maturou, další půl hodinu s tebou nevydržím.“ Sice jsem hrdinně tvrdila, že jsem v pohodě, ale v pohodě jsem nebyla. Co když se mu nebudu líbit, sice mi tvrdil, že se mu líbím už dlouho, ale nikdy jsme spolu nemluvili a on mě nikdy neviděl zblízka, co když ho odradí třeba barva očí, nebo mu bude připadat, že mám velkej nos, nebo malou pusu. Já jsem se sebou spokojená, ale co když on nebude. Co potom, do toho vztahu jsem vkládala veškeré naděje, posledních pár dní jsme se na netu oslovovali „zlato“ a podobně. Co když to nevyjde. Třičtvrtě na devět. Co když si bude myslet, že plánuju svatbu, když jsem za mrtvou nevěstu, co když přijde oblečenej třeba za Mickey Mouse, budu v šoku a budu se za sebe stydět. Za deset devět, co když až vyrazím k baru zvrtnu si nohu a přizabiju se, nejen před ním, ale před očima celé školy, kde mám už tak pověst podivínky, satanistky a bůhví čeho ještě.
„Tak už padej.“ Pobídla mě Kessy když bylo za pět minut devět.
„Já nechci, nějak se mi přestalo chtít se s ním sejít.“ Chytla jsem se stolu div mi ruce neupadly.
„Tak to ne mladá dámo. Já se celý odpoledne dřu abys byla ta nejhezčí mrtvá nevěsta co vůbec kdy chodila po týhle planetě abys ho uchvátila už svým zevnějškem a ty budeš teď pyskovat? Koukej zvednout ten svůj kostnatej zadek a padej k baru nebo tě tam dovleču za tvý vlastní vlasy.“ Zírala jsem na Kessy a Aaron taky. Nikdy jsem od ní nic podobnýho neslyšela, nervozita najednou byla fuč jakoby někdo mávl kouzelným proutkem, celá zaražená jsem se zvedla a jako robot odpochodovala k levé straně baru. Když jsem odcházela ještě jsem zaslechla Kessy jak Aaronovi říká: „Neřeš to, vim co na ní platí a nějaký přemlouvání typu „neboj budeš se mu líbit“ to určitě není...“ Aaryho odpověď jsem už neslyšela.
U baru jsem stála přesně ve 20:59 a hned jsem si všimla dvou kluků, kteří odpovídali popisu, jeden šel za upíra, jak jsem poznala díky umělým zubům, které se válely vedle jeho skleničky s pitím a druhý byl za Austina Powerse. Oba se na mě dívali a usmívali se, bála jsem se který z nich bude Andy, ani jeden se mi nelíbil, ale nakonec to přišlo z jiné strany. Zezadu.
„Ahoj Emily.“ Ozval se za mnou jemný, ale přesto hluboký klučičí hlas. Otočila jsem se a málem jsem na místě omdlela. Dívaly se na mne ty nejkrásnější modré oči pod sluncem a patřily tomu nejsladšímu klukovi co jsem kdy viděla. Černé vlasy měl nějakým způsobem hozené dozadu, v nich šedý pruh, na sobě bílou košili z šedesátých let, černou vestu a černé kalhoty s úzkými bílými pruhy. Už na první pohled bylo jasné, že je to Sweeney Todd a břitva, kterou měl u pasu to jen dokazovala. Nejspíš jsem mlčela až moc dlouho, protože najednou promluvil opět on a podal mi ruku.
„Jsem Andy, těší mě.“ Trvalo mi to jen dvě vteřiny než jsem zase našla ztracený hlas a ztracenou sebedůvěru.
„Ahoj, já jsem Emily.“ Usmála jsem se způsobem, který jsem doufala, že nebude vypadat dementně a ruku mu stiskla.
„Tak co říkáš mému převleku? Původně jsem chtěl jít za Victora, ale pak jsem si řekl, že by mě nikdo asi nepoznal, takže jsem sáhl po jiné postavičce z dílny Tima Burtona.“ Zasmál se nervozně a nejspíš ze zvyku hodil hlavou, i když všechny vlasy poslušně seděly jak měly.
„Skvělí, sluší ti to. Mrs.Lovett byla taky jednou z diskutovaných možností, ale holky mi řekly, že by nikdo nepoznal, že mám na sobě převlek.“ Zasmála jsem se nervózně a jelikož moje vlasy nedržely tak jak měli, zasunula jsem si jeden pramen za ucho.
„Já bych to poznal určitě, ale Emily je lepší, sedí to k tobě.“ Dlouhým, štíhlým, bledým prstem mi přejel po tváři a na svůj prst se potom podíval.
„Nebarví to, je to nějaká speciální barva na kůži, která se umývá nějakou spešl vodou.“
„Aha. No...nepůjdeme se projít?“ Navrhl Andy a tak jsme šli. Před halou je pár laviček, ale všechny byli obsazené líbajícími se páry. Obzvlášť vtipný byl pohled na Supermana, který líbal mrkev, s Andym jsme se rozhodli projít se alespoň kousek podél cesty, než narazíme na něco kam si můžeme sednout. Po cestě jsme se bavili o škole, o přátelích, o tom kde na mě Andy vzal e-mail (představte si, že ten kluk pověřil pět svejch kámošů aby ho nějak získali, jeden z nich se prý trochu baví s Kessy a ta mu ho dala, prej skočila na tak průhlednou lež jako, že chtěl zjistit kde jsem sehnala malej přívěsek pout) a samozřejmě i o tom, že se mu líbím už od prváku, respektive co jsem já nastoupila do prváku. On je už ve čtvrťáku. Celý tři roky se odhodlával mi napsat a dokázal to až teď. Vyznával mi city a to co se mu na mě tolik líbí až jsem to nevydržela a prostě se na něj vrhla. Že se chovám jako coura? No a co, ten kluk po mně evidentně touží tři roky, já se do něj zamilovala na první pohled a mám teď jen sedět a poslouchat ty krásný věci co o mně říká a nic neudělat? Když jsem poprvé přitiskla svoje rty na jeho přišel mi vylekaný. Chvíli nedělal nic, než si dovolil položit mi ruce kolem pasu, já jsem svoje omotala kolem jeho krku a lehce ho hladila ve vlasech. Z lehkého dětského polibku se vyvinulo regulérní líbání s jazyky a vším co k tomu patří, včetně mých rukou zkoumající jeho tělo přes košili a vestu a jeho ruce proplétající se mými vlasy a bloudící po mých holých ramenech.
„Nikdy bych nevěřil, že se můj sen vyplní a ty mě budeš chtít.“ Řekl trochu roztřeseným hlasem, když jsme se dolíbali.
„Proč bych tě neměla chtít?“
„Protože vypadám jako emo, jsem vyhublej, já nevim...jen mě mrzí, že máme posledního půl roku, než půjdu na vysokou, ale naštěstí budu v San Diegu, jen na druhým konci města. Jdu na sociologii. Teda doufám, že mě vezmou.“ Usmál se a znovu mě políbil.
„No, máme sice jen půl roku, ale ten půl rok si pořádně užijeme a dál...prostě uvidíme co bude dál.“ Znovu jsem vycenila zuby v úsměvu, chytila Andyho za klopy košile, přitáhla si ho a začla ho líbat s úmyslem už ho nepustit.