Nicota, to jest můj odraz v očích

"Být uzavřen v temnu,
kde všude kol jsou jen slizscí hadi s ostrými jazyky plivající oheň. Natahuješ ruce do prázdna, utíkáš před nimi, přeskakuješ kdysi živé bytosti..Všechny nesou Tvoji tvář zkřivenou grymasou úzkostného smutku. Křičíš. Křičíš, co Ti síly stačí, div neprasknou Tvé plíce. Avšak zvuk žádný. Neslyšíš nic a Nic a Nikdo neslyší Tebe. Bože! Ticho se odráží od stěn Nicoty a drásá Ti Tvé smysly, přestože je slyšet nemůžeš. Násobí se.. až z něj najednou vyvstane nejprve tichý šepot následován výkřiky.. Žalostné, zmírající,zmučené výkřiky mladých pannen a hrubé vzlyky padlých a zhrzených mužů. Všichni volají Tvé jméno.. potřebují slyšet odpověď, ale Ty nemůžeš, nemůžeš jim nic říct. Křičíš jen myšlenkami křižujícími v Tvé hlavě: Ať odejdou, ať jdou pryč.. prosím!! ..
..A tak končíš v panice a zmatku se slzami tekoucími po tvářích vydávajíc němé vzlyky. Sedíš v koutě ničeho a snažíš se schovat pod závojem z Tvých rukou. Vítej v mé noční můře, vítej ve skutečnosti... Vítej v mé duši."