Loučení

Přerývavě dýchám. Bolest mi pulzuje celým tělem. Zem pode mnou je zkropená kapičkami mojí krve. V ústech cítím tu železnou chuť. Křičím, křičím bolestí a vytrhnu nůž ze břicha. Kácím se k zemi.V duchu tě volám, prosím. Dopadáš na kolena vedle mě a přitáhneš si mě do náručí. Zima. Hlavu si z posledních sil opřu o tvoji hruď a ruku přiložím na tvůj obličej. Bolí to, lásko. Ale už jsi tu, už bude všechno dobré. Tělem se mi rozlévá chlad. Do studené dlaně se opírá tvůj horký dech. Třeseš se. Je ti snad taky zima? Z koutku úst mi vytéká pramínek krve. Jemně ho stíráš a hladíš mě po vlasech. Šeptáš, abych se nebála. Já se nebojím, vždyť si tu se mnou. Držíš mě pevně ve svém objetí. Tělo se mi otřásá a já vykašlávám krev. Promiň mi ,lásko, všechno bude dobré. Z očí ti tečou slzy. Mluvíš na mě. Už to nebude trvat dlouho, pak odejdu.Vzhlédnu k tvému obličeji a zvednu koutky úst do malého úsměvu. Omlouváš se. Za co se omlouváš? Skláníš se ke mě. Tvůj dech ovívá moji tvář. Zlehka přiložíš svoje ústa na má. Cítíš tu podivnou chuť? Cítíš chuť krve? To nic. Tvůj obličej se ode mě vzdaluje. Necítím už bolest. Vidím tebe vzlykat nad svým mrtvým tělem. Teď půjdu za světlem. Promiň, všechno bude dobré, lásko...