Ona ho vážně viděla...

„Vidíš ho ? Vidíš ho ? Tamhle stojí“ ukazovala hubeným prstem mezi zasněžené stromy.
„ Kde? Nikoho nevidím. Ty si fakt blázen , pojď půjdem. Začíná mi být fakt zima“ odpověděla ji kamarádka a táhla ji pryč.

Večer si stoupla k oknu a koukala na lavičku před panelákem. Čekala jestli ho zase uvidí. Sedával tam teď každý večer. V ruce měl Coca Colu a pořád měl na tváři ten nepřirozený úsměv. Jako by říkal, ikdyž se smát nemůžu, tak se smát budu. Teď ho tam zatím, ale neviděla. Odešla si pro hrneček čaje. Když se vrátila, vzorně seděl na svém místě s Colou v ruce. Pozorovala ho ráda. Měla při tom blažený pocit. Líbil se jí. Kouknul se nahoru, zamávala mu. Ztuhl, jakoby viděl strašidlo. Najednou se objevil u ní v pokoji.
„Ty mě vidíš ????“ vyhrkl.
-Lekla se. Jak se dostal nahoru ? Co tu dělá ? Začala se trochu bát .-
„ Tak vidíš mě ?“
„Jo“ víc ze sebe nedostala
„Sakra“ zaklel a vytahoval z kapsy mobil. „ Prosimtě , když mě vidí, tak to znamená co …..aha …. jo …..dobře. Čau“
„Jak jsi se sem dostal ?“ nabrala druhý dech
„ Mno, teď už ti to můžu říct. Blbá práce. Neměla si mě vidět. Jsem anděl.“
„Anděl ? To existuje?“
„ No, jak bych se sem jinak dostal …“
-mlčela-
„ Co je ? Myslíš, že jsem nadšenej. Dělám to nerad, nebaví mě to. A ještě chodit pro vás, pro mláďata.“
„Nejsem žádný mládě !“ naštvala se
„Ale ale, ono se to naštvalo. Hele vyvztekej se. Pak se rozluč s rodiči a půjdem. Nechci to zdržovat.“
-Vykulila na něj své velké oči –
„ Kam mám jít? Já se s nikým loučit nebudu. Běž pryč!“ nechápala ho
„ Ach jo. Tys to nepochopila, hloupá ? Jak jsem řekl, jsem anděl. A mám za úkol nosit duše do nebe. A protože tys mě viděla, tak už je čas. Počkej kouknu se ….“ vyndal z druhé kapsy zmuchlaný list. „ Jo je to tady, jmenuješ se Alice ? “
„ Jo “
„ No, tak ty dneska zemřeš na selhání srdce. Nikdo nebude vědět proč. Najednou ti přestane být. “
„ Co to kecáš ? Běž pryč nechci tě tu ! Vypadni ! “ křičela
„ Říkám ti nevztekej se. Už je to tak.“
- přibližoval se k ní pomalým krokem. Přidržel si ji jednou rukou kolem pasu a políbil ji chladnými rty . Ona už jen zavírala oči a pomalu klesala na podlahu. Její srdce se zastavilo. Vzal ji do náruče, položil na postel a přikryl ji. Pak si zavolal její duši. Pomalu stoupala. Chytil ji za ručku a oba byli najednou pryč. Zbyl jen tichý pokoj s dívkou bez živého srdce.