Brouzdání ve vzpomínkách

Tu noc jsem zažila nejlepší sex mého života. Mu bylo dvaatřicet, mně čerstvých osmnáct. Seznámili jsme se v mém oblíbeném podniku, kde jsem byla s partou. S partou párů. Jen dva jsme byli singl. Já a můj nejlepší kamarád Dan. Už ve svých čtyřiadvaceti byl po rozvodu a tvrdil, že další mrchu si na krk neuváže.
S Pavlem, tak se jmenoval, jsem se začala scházet. Čím dál víc jsem podléhala jeho kouzlu, umění milovat a penězům. Trvalo mi půl roku, než jsem zjistila, že jsem jen jeho děvka. Malá kurva, která uspokojí jeho potřeby, aby se mohl spokojený vrátit ke své milující manželce (mimochodem velmi pohledná dáma) a třem dětem hrát vzorného otce.
Nikdy nezapomenu na den, kdy do ,,našeho“ bytu místo něj přišel nějáký Karel. Skoro padesátiletý ochlasta, kterému Pavel dlužil peníze. Já je měla vrátit svým tělem. Investoval je přece do mě.. Znásilnil mě.
Celou noc jsem strávila u Dana a brečela. Křičela. Nadávala. Sobě. Jak jsem mohla být tak naivní? Chtěla jsem něco rozbít. Chtěla jsem se rozbít. Na tisíce malých kousků. Ale Dan mě držel. Objímal až dokud jsem vyčerpáním neusla. Jo, na něj jsem se mohla vždycky spolehnout.
Dny ubíhaly a mně nebylo o nic lépe. Cítila jsem se podvedená, špinavá. Coura. Měla jsem pocit, že to na mně každý vidí. Nemohla jsem dál. Sbalila jsem se, mámě namluvila, že jdu na čundr a jela stopem neznámo kam. Bylo mi to fuk. Hlavně daleko.

Ptáci ve větvích starého dubu štěbetali své podvečerní písně, ve vzduchu se vznášela vůně nastávajícího podzimu a paprsky zapadajícího slunce lehce osvětlovaly kopce, na kterých dozrávala vinná réva. Apaticky jsem si pohrávala se sklenkou bílého vína. Po nesmysleném bloudění republikou jsem se rozhodla jet na Moravu k tetě Lídě. Měla jsem ji ráda.
Ruka na mém ramenu mě vyděsila. Cukala jsem sebou a bála se otočit.
,, Věděl jsem, že tu budeš,“ promluvil tak známý, příjemný hlas. Dan. S neskutečnou radostí jsem ho objala. Našel mě.
Tu noc jsme nespali. Povídali jsme si. Pili jsme. Smáli jsme se. A k ránu se milovali. Bylo to zvláštní. Ale věřila jsem mu. Věřila jsem, že mi neublíží..
Ráno mi řekl, že si před měsícem našel známost. Že je mu to líto. Má ji rád.


S úsměvem pohlédnu do kočárku, kde spinká můj syn a dál brouzdám ve vzpomínkách.


Za měsíc Dan odjel do Prahy s tou blonďatou hvězdou. Už se nevrátil. Já zjistila, že jsem těhotná. Myslela jsem, že je to ta poslední kapka, že pro mě život končí.
Až když se narodil malý Dany, pochopila jsem, že teprve začíná. Dostala jsem novou sílu žít. Ať už se mi v životě stalo cokoliv, tohle je nová šance. Můžu začít znovu, jinak, lépe.