Toaletka

Její pohled zcela automaticky zamířil k zrcadlu na protější stěně. Postoupila kousek dopředu.
Pokud by v tuto chvíli byl někdo poblíž a pozoroval její pohled, jistě by si všiml bezbřehé zoufalosti zračící se v jejích skelných očích.
Detailně pozorovala svůj obličej, dlaněma se dotýkala postupně tváří, prohlubní očí, rtů, dolíčků za ušima. Poté otevřela zásuvku pod zrcadlem a vyndala pudřenku. Lehkými a jemnými pohyby nanášela světle hnědý prášek na svůj obličej a zahlazovala i ty nenápadné drobnosti, které by se daly považovat za nedostatky. Ty, které na ní on tolik miloval...
Se stále stejným prázdným výrazem přešla k líčení očí, prstem si na víčko nanesla jemný zlatavý stín, černou tužkou obtáhla linii horní řasy, kterou pak ještě zvýraznila tmavou mascarou. Naposled sáhla po tmavě vínové barvě na rty a jemnými pohyby dokončila své malé umělecké dílko.

Náhodný pozorovatel, kdyby se tu objevil, by teď nejspíš zpozoroval jak se její smutný zastřený výraz zčistajasna proměnil nejprve v záblesk strachu ale okamžik nato ve výraz sebejistoty.

Otočila se. Byl tu, byl tu, tak, jak si to přála. Vrátil se jí a zůstane tu s ní.
Jediným pohybem levé ruky rozvázala nad svým poprsím uzel ručníku, který se ihned sesunul po jejím boku až na zem.
Stála před ním, tak, jak si to přála, tak, jak si to vysnila, krásná a nahá, nejkrásnější. Aniž z něj spustila oči, vpletla si ruce do vlasů a rozpustila tak zdánlivě složitý účes.
On tam stál.
A ona pomalým krokem postoupila k němu.
Dělilo jí od něj pár kroků, pár nepatrných okamžiků a všechno mělo být zase tak, jako dřív. Už bude dobře...

Kdyby jen tu byl nějaký pozorovatel, který by stál přímo u zrodu této malé erotické a přitom nevinně okouzlující scény, nikdy by nemohl porozumět jejímu smyslu.
Viděl by jen dívku, nezvykle krásnou, která po dokončení své soukromé toaletky vyšla nahá prázdným domem cestou na otevřený balkón.