V Tvém objetí..

V něžném spánku s Tvým dechem na řasách trochu se chvěji. Zdá se mi o nás..Chránil jsi mě svými křídly, svou něhou a láskou, polibky jsi mi šeptal o světě, který byl jen náš. Já ho však neviděla. Mé království bylo ledové a smutné, avšak v Tvém objetí mé srdce roztává. Přesto dál spím a dál se chvěji a marně šeptám Tvé jméno do osamění. Je vytesané v mém srdci, stejně jako jizva po ráně osudu. Přicházíš za mnou, avšak proč jen ve snech? Chci Tě cítit..Chci cítit Tvou blízkost, Tvé pohlazení, Tvou lásku... Jsem tak vzdálená svým snům..snažím se jít dál, ale jdu špatným směrem a stále se vzdaluji. Ve tmě svítí světlušky a tiše mě vábí, avšak táhnou mě do propasti bezmoci. Neodcházej ještě, já se nechci probudit..neopouštěj mě lásko a zůstan se mnou navěky..Neprobouzej mě..Ještě chvilku..
S tvým jménem na srdci usínám, s Tvým jménem na rtech se probouzím, s Tvým jménem musím bolestně žít v tomhle prokletí..