Nestěžuji si, vytahuji se.

Bydlím v nízkém paneláku, přímo proti lávce, která byla nedávno postavená. Užitek? Zkrácení cesty do centra o půldruhého kilometru. Dnes mám práci v terénu. Ženu, opírající se o zábradlí lávky, vystavující tvář slunci, zde vidím dnes poprvé. Krásná tvář je ozdobou postavy. Dokonalá presentace různých polokruhů, sestavených v úžasný celek. To vše zdobí ladné křivky nohou. Chápu, že ji trochu rozladil můj osobitý projev obdivu, hlasité mlasknutí. Určitě jiní chlapi by to komentovali, no to nechci domyslet. Mé další kroky byly spíše chůzí náměsíčníka. Každá protijdoucí žena měla její tvář. Byl jsem bezradný. Za kterou jít dřív? Skřípění brzd bylo tak ohlušující, že mi v mozku vytvořilo vákuum. Bylo to osvobozující. Jadrné nadávky řidiče mi připomněly původní cíl cesty. Ke kiosku s klobásami na rožni. Jejich vůně potlačila do pozadí vůni ženina parfému. Pochutnávaje si na klobásce, jsem začal přehodnocovat stav svého myšlení. Čekají mne jistá jednání. Profese úředníka pojišťovny je plná různých úskalí, která ho vystavují riziku. V mém případě dvěma, proti kterým bojuji podle osvědčených pravidel. Tedy svých pravidel. V prvém případě, jako profesionál, neslibuji klientovy nemožné. Ve druhém případě, ke vztahu k ženám. Zásadně svobodné středního věku. V prvém případě, vždy rád poskytnu opakovaně výklad. Ve druhém případě, cokoli opakovat, by byla ztráta času.
Cestu do bytu slečny Ikstové, která patří ke klientele označené pěti hvězdičkami, znám nazpaměť. Má u nás pojištěno všechno, od bytu a auta až k poprsí. Je posedlá myšlenkou, že ona jediná představuje ženskou dokonalost. Její překvapivé: "Ach, to jste vy", doplněné malým úkrokem ke zviditelnění průznačnosti svého oděvu, mne neohromilo. Pro jednání s touto dámou, jsem měl osvědčený způsob. Včas pohrozit nějakým opomenutím z její strany vůči pojišťovně. Její předem naplánovaná trasa do ložnice, skončí na židli v kuchyni. Po deseti minutách odcházím s ujištěním, že bude vše v pořádku. Při spoustě jejich pojistek se nějaký zádrhel může objevit. Vím, co následuje po mém odchodu. Zvedne telefon a volá kolegu Béďu, který ochotně po práci zaběhne věc konzultovat. Většinou odchází ráno a s vydatnou svačinou. Bylo by z mé strany nefér nepřiznat, že občas je příjemné se slečnou konzultovat.
Další návštěva byla pro mne prubířským kamenem. Sestry Pěkné, dvojčata, čtyřicet let a k nerozeznání. Před týdnem jsem byl u nich poprvé a hned to zkusily s malým flirtem. Přistihl jsem je však při malém, škodolibém podvůdku. Při podávání kávy oslovila jedna druhou Jiřko, při řešení smlouvy Květo. Pak si vyberte. Ještě ten den jsem našel rozlišovací znaménko. Slečna Květa měla zdeformovaný nehet na malíčku levé ruky. Že je opravdu Květa, potvrdil závazný podpis na smlouvě. Později mi ten poznatek pomáhal před blamáží. Při otevření dveří stály vedle sebe. Jedna v domácím, druhá na odchodu. Předem ohlášená návštěva mívá své výhody. "Dobrý den. Omluvte mne prosím, mám jednání v redakci." Otočila se na sestru: "Přijdu asi později, nečekej s večeří. Musím běžet." Protáhla se kolem mne a svým poprsím se vědomě otřela o mojí hruď. Nepochybuji, že příště budu jednat s touto dámou. Asi si hodily korunou.
Musí dodat, že mám krédo: "zrozen co by jedináček, zůstat "jedináčkem." Vysvětlení, zůstat svobodný! Věk čtyřicet pět let, původem syn sedláka a selky. Otec byl zdravý a silný, matka k obojímu ještě krásná. Moudrost v rodě hlídali děda s babičkou. Byli jako poklad, oba zlatí. Zdědil jsem od každého trochu, což prý vydalo na pěkného chlapa. Ale znáte lidi, druhému závidí.
Slečna Květa mne zavedla do obýváku a šla uvařit kávu. Připravil jsem si nějaké tiskopisy, co budu pojišťovat, jsem zatím netušil. Příchod slečny Květy mi naznačil, že budu asi jen konzultovat. Nebráním se drobným změnám v jednání. Prozíravě jsem sundal sako. Tak tahle změna bude asi dlouhou konzultací. Kávy jsem se napil v půl druhé. Studenou ji pak slečna Květa odnášela do kuchyně asi v pět. Závěr konzultace byl shodně označen za úspěšný. Poznámka ze strany klientky, že ještě je čas zavolat sestře, nebyla akceptována. Má zásada II/II. Přiznám se, trochu jsem váhal. Konzultace měla několik úžasných prvků. Ale mám charakter! Odešel jsem dřív, než se sestra vrátila. Pochopitelně projednání pojištění čehokoliv, bylo odloženo.
Rozsah mé klientely, nebyl větší kruhu o průměru jednoho kilometru. Kromě několika drobných spořitelů, existovalo pět klientek, které byly pro mne zárukou dobrého příjmu. Slečna Petra, alias Pentia, rádoby celebrita v oboru sexshopu. Mizerná řidička stejně jako milenka, navíc sklerotička. Jediné plus, je bohatá! Další dvě klientky, jsou obdařeny talentem přitahovat "úrazové situace". Stojí pojišťovnu občas větší částku, ale jejich pojistky vše přeplatí. Další klientka s velkým ká, je tak trochu smolařka. Majitelka malého nočního bufetu, slečna Slávka. Občas se někomu podaří její stánek zapálit. Občas opilec prorazí papundeklovou stěnu. A občas stánek zdemoluje auto. Slečnu Slávku to neodradí. O víkendu jezdí na Kladensko mezi horníky. Její příjmy za dva dny, se skoro rovnají mému měsíčnímu platu. Poslední, skoro padesátnice s příjemně zaoblenou postavou, slečna Monika. Dominuje v ní pocit, stále se o někoho starat. Bohatá! Tři roky máme ústní dohodu, která je pro oba výhodná. Pravidelně jednou za čtrnáct dní, přicházím v sobotu s velkou taškou prádla. Přijatelná a příjemná protislužba mi zaručuje, že v neděli si odnáším prádlo vyprané a vyžehlené. Slečna, na rozdíl od dam jí podobných, umí se svým tělem zacházet. Rozkošná zkušenost.
Vracejíc se zpátky do svého jedna + kk, těšil jsem se na večeři "U Karličky". Nenápadná hospůdka v suterénu se šikovným personálem. Paní Magda, majitelka, servírka a uklizečka v jedné osobě. Její muž Ruda, kuchař, sklepník a výčepní. Dcera Verunka, servírka pro štamgasty. Jsou mezi nimi herci, novináři, popeláři a starý Klásek, živá kronika tohoto krásného, pražského zakoutí. Mám tu čest patřit mezi vyvolené. Jídlo a jeho kvalita? Tady se smeká! Dnes bylo pár míst volných, asi je fotbal. Sedl jsem si na své místo. Kuchař Ruda na mne kývnul hlavou. Zvedl jsem levou ruku a ukázal tři prsty. Vepřová pečená žebírka, bramborový knedlík a okurkový salát. Ruda položil ruku na kuchařskou čepici. Rozumí! V jídelním lístku jsou tyto signalizace nakresleny. Míchaná vajíčka? Palec pravé ruky, atd. Objednávka bez čekání. Na pivo mám kamenný půllitr s reliéfem věstonické Venuše. Myslím, že jsem ho dostal od dědy k maturitě. Pivo přinesla Verunka, jako vždy čistá a voňavá. S úsměvem přeložila prostředníček přes ukazováček. Znamení je dotazem, jestli jsem večer volný. Její vzdorné pohození hlavou, bylo odezvou na změnu polohy prostředníčku. Děvče zlaté, kdybys vědělo! Po hodině odcházím spokojeně domu. Cesta přes lávku je pro mne nevyhnutelná, bydlím hned u ní. Zašustilo mi ve vzpomínkové kartotéce, hezká žena opřená o zábradlí. Mé tiché "dobrý večer", se přeneslo přes zábradlí a splynulo s hladinou. Usmál jsem se své pošetilosti a vyběhl několik schodů k paneláku. Doma jsem přepsal různé změny v denním rozpisu a pak dopřál tělu sprchu. V kapsičce pyžama, vypraného a vyžehleného, byl voňavý lísteček s přáním krásných snů. Těším se na zítřek. Budu celý den jen a jen v kanceláři!